♥ Yaoi povídky od Mei ♥

Já víííííím! >.< dneska měla vyjít jiná povídka na ShIzayu, no nějak se mi to zkomplikovalo ve škole a na přijímačkách. Heh... Na tu školu jsem se nedostala, jen kvůli špatnému vysvědčení (3 trojky, 4 jedničky, jinak samé dvojky ze 14 předmětů), ale testy jsem udělala perfektně a dostala bych se mezi první, nebýt vysvědčení -.- no, každopádně to vypadá, že až do maturit zhniju tady a pak si možná udělám nějakou vyšší odbornou... Holt ze mě v životě nic nebude, no... Užijte si další díl! 💛 Shizuo Tohle jsem nečekal. Brečí? Vážně brečí? Jeho odpověď zněla, jako bych ho kdo ví jak týral. Včera i dneska ráno to bral opravdu vznešeně a teď si tu hraje na nějaký uječený dítě. Pustil jsem ho a gestem naznačil, aby odešel. Potřeboval jsem o něm trochu přemýšlet a dát si všechno dohromady. "Svoboda..." řekl jsem si pro sebe a pohodlně se usadil v křesle. "Co to mělo znamenat?" ptal jsem se sám sebe a snažil se rozluštit tuto šarádu. Myslel jsem, že o něm vím daleko ví

Další SB! Doporučuju shlédnout, protože je tam plno nádherných povídek, které stojí za probdění celé noci! :3 :D Pozn.: Neumím dělat gifové diplomy, ale snažila jsem se :33 xD yaoidj.blog.cz

Netuším, jak dlouho jsme tam stáli a líbali se, ale cítil jsem jeho kamaráda, jak se dožaduje o pozornost. Poté jsem si všiml i svého. Je možné, že se vzrušíte jen z líbání? Přerušil jsem polibek a zadíval se mu do očí, které ve tmě stejně nebyly vidět. Svou ruku jsem mu položil na tvář. Chtěl jsem vědět, jak se tváří, jak se cítí... "Shizu-chan..." Jeho drobná a chladná ruka sevřela tu mou na jeho líci. Udělal několik kroků dozadu, ale ruku mi nepouštěl. Posadil se na postel a mě stáhl s sebou, přičemž se mi znovu přisál na rty. To jediné na jeho těle hořelo. Byly tak měkké, tak poddajné... Rukama jsem mu hladil břicho a hrudník, který se přizpůsoboval dechu a nepravidelně se zvedal. Jeho dech byl rychlější než můj. Očekával jsem, že mu každou chvílí selže srdce. "Izayo," oslovil jsem ho, abych se ubezpečil, že je v pořádku. Nechtěl jsem pokračovat, je dost možné, že mu jen ublížím a to jsem nechtěl. Vměstnal jsem se svým tělem mezi jeho nohy a pomalými pohyby třel

Po koupeli jsem ho donutil si obléct černý oblek s černou kravatou a bílou košilí. Vypadal skvěle, přímo famózně! Ještě jsem se převlékl já a mohli jsme vyrazit. Když jsem ho dovedl k zábradlí, užasle vydechl. "Páni..." mírně se usmál. Co všechno dokáže udělat několik druhů květin a jednotlivá místa představující typická pro rande. U okna jsem postavil gauč, abychom se mohli dívat na hvězdy, až vyjdou. "Můžeme vyrazit!" chytil jsem ho za ruku a čekal na jeho reakci. Je to přece rande, tak ať je se vším všudy! Zčervenal a odvrátil zrak na druhou stranu. Fajn! Znamení, že můžeme jít. Vedl jsem ho po schodech dolů a jako první jsem mu daroval puket rudých růží jako přivítání. "Kam chceš jít jako první?" zeptal jsem se. "Eh?" vydal ze sebe nechápavě. Stále se z toho všeho nedokázal rozkoukat. "Tak rozhodnu já!" zvesela jsem si s ním vykročil k prvnímu "stanovišti" - diskotéce. Jsem přesvědčený o tom, že jeho taneční kroky předčí M

Lidišky! Ne, nekončím s blogováním ani s psaním povídek, jen jsem Vám chtěla trochu přiblížit momentální situaci. Pro ty, kdo nechtějí číst moje "hormonální" výkecy - BLOG POZASTAVUJU! Koho zajímá důvod mokré patnáctky, prosím, čtěte dál... :D Mei se začala bránit a pomalu bere svůj život do vlastního vedení. Už mě nebaví, jak si se mnou každý dělá co chce a já se tomu nedokážu bránit. Nejhorší je to ze strany učitelů. Ano, šikanují mě na škole dvě učitelky, ale co s tím nadělám. Navíc ze strany spolužáků to taky jaksi vybledlo (i když ono to bledé bylo pořád) a dneska už padla poslední kapka slzy na polštář a rozhodla jsem se, že si to líbit nenechám. Jak to souvisí s blogem? Docela dost. Začněme asi tím, že se Vás čtenářů ptám, jaký byste chtěli dess, na jaký pár bych měla napsat povídku atd, atd. Dřív jsem si to neuvědomovala, protože jsem chtěla vědět Váš názor, ale já se tím řídila a brala to jako rozkaz. Takže VZPOURA! Nejdřív bych si dala dohromady osobní život, pokud

Mei se šprtá a šprtá na přijímačky, že zapomíná na osobní život a zdraví x'D pomozte mi někdo x'D Izaya Už mě sere, jak si se mnou dělá, co chce! Rád bych věděl, o co mu kurva jde! Ani jsem si nevšiml, že jsem mu sám od sebe přehodil jednu nohu přes zadek a natlačil ho tak víc na sebe. Možná, že... možná, že když budu spolupracovat, nechá mě být. Ale silně o tom pochybuju... Nakonec jsem nůž odhodil a za zátylek si ho přitáhl blíž. Nerad jsem to přiznával, ale líbal skvěle. Kdyby nebyl hned tak surový, klidně bych ho líbal navěky. Ale jemu jde hlavně o ponížení mě. "Tak bojíš se?" pošeptal mi do ucha, které následně skousl. Znovu do mě vnikl a započal druhé kolo. "Jenom ubožák někoho uhodí bezdůvodně," ušklíbl jsem se a vycházel mu vstříc. Nabodával jsem se na něj a nechal se opečovávat jeho letmými doteky. Jazykem se staral o můj krk, aby byla každá značka jasně viditelná. Chtěl ze mě udělat děvku, to jsem pochopil. "Důvod tam byl. Sereš mě," prsk

Stlačil jsem kliku a potichu nakoukl dovnitř. Byl otočený zády a určitě spal. Dech ale neměl normální, snažil se zadržet slzy, nebo křik, co já vím. Aha... takže nespal. Sedl jsem si k němu, abych mu viděl do tváře. Víčka měl pevně semklá a chvěla se mu. Obdivoval jsem, jak se kontroloval. Nevím sice, jak těžké to má, ale zatím se drží. Je skvělej. Něžně jsem ho pohladil hřbetem ruky po tváři. Byl celý spocený a třepal se jak osika. Kéž bych mu dokázal pomoct daleko víc. Při tom doteku otevřel uslzené oči. Ovládal se, aby se nerozbrečel, ale pár slzám se ubránit nedalo. Díky šeru nemohl vidět můj starostlivý výraz, ale já měl pocit, že ho vycítil. Nebyl jsem si jistý, ale myslím, že se díval přímo na mě a čekal, co udělám. Zvládl jsem jen civět na jeho siluetu. Kdyby mohl, vypumpoval bych mu ty skačky z krve, počkal, až se zotaví, a pak z něj vymlátil duši. Nejsem jen suxuálně frustrovaný, ale i moje pěsti nějak zjemnily. Posadil se, ruku mi položil na rameno a rty mi přisál na krk. Ne

Lidičky, jak jste si mohli všimnout, od pátku jsem znovu ve škole a valí se na mě jedna písemná za druhou -.- proto se chci omluvit za menší aktivitu, která nastane v budoucích dnech -.-" Gomeeeeen! Asi dvacet sekund jsem se díval, jak za Narutem zabouchly dveře od koupelny. Snažil se mi něco říct a já vůbec nechápu, proč mi to prostě neřekne. Chci, aby mi důvěřoval, mně může říct všechno! Ať už jde o cokoliv, pomůžu mu! Uklidil jsem všechno nádobí do myčky, kterou jsem zapnul a zamířil rovnou do pokoje. Vyslíkl jsem se jen do trenek a lehl do postele. Cítil jsem se strašně unavený a přitom jsem skoro nic nedělal. Mohlo by to být ze školy? To se mi nestává, škola není až tak vysilující. Nebo ano? No... Jak často sleduju Naruta, tak bych řekl, že se rovná smrtelné nemoci. Když už je řeč o nemoci, asi jsem nachladnul. Už po několikáté za sebou jsem kýchl během jedné minuty. Přitáhl jsem si peřinu až k bradě, aby mi neunikla ani trocha tepla. Vypadá to, že přes víkend zůstanu doma, a

Druhy díl, yeeey! Tak mě napadlo... Za týden se dělám přijímačky, kdo další dělá a popřípadě kam chce jít na školu (pokud to není tajemství)? :) Izaya Společně strávený večer? Jako... Jo, něco se o něm dozvím, ale určitě mi neřekne, kde ty dokumenty jsou. Ale s ním mám větší šanci je najít. Ale na druhou stranu jsem se i zapřemýšlel, jestli to nemyslel po jiné stránce... romantické... Bleh... na něco takového jako rande mě nikdo nedostane. Společně jsme šli do jedné pizzerie. Jsem rád, že jsme nešli do restaurace, vypadali bychom opravdu divně. Tohle je takové uvolněnější, přátelštější gesto. Kdežto nějaká restaurace působí soukroměji a vážněji. Posadili jsme se ke stolu pro dva a číšnice nám donesla menu. Písmenka se mi hýbala před očima a mozek mi říkal, že jsem s prací ještě neskončil. Myslí jsem ještě byl v kanceláři za počítačem a pracoval. "Povídej o sobě," pobídl mě. V očích měl skrytou nenávist a výsměch a to celé zakrýval pod kamennou maskou "Všechno podstatné m

Ano! Mám rozkoukané Haikyuu a moc se mi líbí, i když ta sportovní anime moc nemusím. Nikdy se mi na něj nechce dívat, ale když si to puštím, nemůžu přestat >.< To je dilema se mnou... Tak si říkám, že bych měla napsat DD Tance lásky... x'D Jsem teprve u pátého dílu, tak nespoilerujte! Dík moc! ❤ Pár: Kageyama x Hinata Čeká vás: shounen-ai ❤ Typ: jednorázovka Nevěřil bych, že se toho někdy dočkám. Poprvé jde Kageyama na rande a já mu v tom nejvíc pomáhám. Mohl se klidně zeptat někoho staršího, ale já jsem mu doporučil mě! Jsem totiž ten nejlepší dohazovač, který kdy chodil po Zemi! Jen Kage si to nemyslí. Idiot... Však uvidíme, jestli pomoci mých zkušeností, co mu předám, zaboduje! Počkat, asi bych měl začít od začátku. Všechno se to seběhlo tak rychle, že jsem neměl možnost to jakkoli zaznamenat, ale jednou jsem si všiml, jak stojí venku s holkou, asi prvačkou, mluví s ní a přitom se červená. Ona vypadala opravdu šťastně, jen mi doteď vrtá hlavou, proč spolu nezačali chod

Mlčel. Ne, že bych čekal, že bude mlít kraviny pořád dokola, ale celkem mě to překvapilo a zamrazilo mě z toho. Ten výraz... s načervenalými tvářemi se díval na svou práci a zrychleně dýchal. Co mu bylo tak trapný? To jeho divadlo před chvílí? "Díky," řekl jsem lhostejně, nic víc jsem ale nedělal. Mlčky jsme seděli na pohovce, on s pohledem na zemi a já s podhledem na něj. Opravdu jsem čekal, kdy mu začnu číst myšlenky. Zavládlo ticho. Přesně to ticho, které mezi námi na chvíli bylo, než jsem ho políbil. Aha, to mi připomíná, že jsem se ho chtěl na něco zeptat. "Pamatuješ si ten den, kdy jsme se... no..." těžko se to rikalo. "Jo," odpověděl. Sakra, jak mi čte myšlenky? Já to hhci taky umět. "Chtěl jsem se dostat z bytu a zamknout tě tam, abys mě nemohl pronásledovat. Bylo to čistě z tohoto důvodu," přikrčil se a odvrátil hlavu na druhou stranu. "Aha," řekl jsem rychle. Nechápu proč, ale ranilo mě to. Malý kousek mě samotného umřel. &quo

Whoah! Je tu první díl! Chci ještě jednou upozornit, že tahle povídka není pro slabé povahy! :D Jinak si ji užijte :D V této povídce enmám moc předepsaných dílů, proto nejspíš bude trvat, než něco sepíěu :) PS: Omlouvám se, že je písmo černé. Posílala jsem totiž povídku na mail, odkud jsem ji stáhla a okopírovala. Zkoušela jsem to opravit, ale blog neposlouchá. Snad se to časem spraví samo, nebo tuhle kapitolu budu muset nahodit znovu... -.- Izaya Seděl jsem v rohu místnosti s hlavou na kolenech, která jsem si tiskl k hrudníku. Hlavu jsem měl zabořenou v nich a brečel, ale netekly mi slzy, protože mi žádné nezbyly. Bolela mě hlava od nepravidelných nádechů a břicho z předešlých několika minut. Kdykoli si na to vzpomenu, zase se rozvzlykám. Nechci tu být. Byla chyba se k nim vrátit, ale na to už je pozdě. Je pozdě litovat, měl bych utéct, nebo se o to alespoň pokusit. Jenomže se mi nepodařilo ani se zvednout. Ránu na břiše jsem měl čerstvě zašitou a ještě z ní tekla krev. Zaťal jsem pěs