♥ Yaoi povídky od Mei ♥

Pár: Itachi x Deidara Čeká vás: yaoi, shounen-ai, omegaverze, (vedlejší příběh Out of control ) Děj: Uchiha Itachi (α) je nejstarším synem ředitele firmy. Nejenže je Itachi spolehlivý a čestný muž, ale má i zlaté srdce. To otevře jednomu mladíkovi, kterého zachrání před znásilněním po cestě domů z obchodní schůzky. Vše se mu zdálo jednoduché - zachránit chlapce a postarat se o něj. Jenomže se objeví řada problémů, kterým Itachi musí čelit. Třeba to, že Deidara žil několik let na ulici, tudíž nemá žádné vzdělání ani vychování a je ke všemu omega. Navíc zjistil, že mu na něm záleží víc než si původně myslel. Co na to asi řekne otec, který chce, aby jeho starší syn převzal žezlo firmy?

Majo-nee-chan, musím se ti omluvit :3 Vím, jak jsi se těšila, jak Deidara řekne Itachimu, že je v tom, ale větší podrobnosti jsou v pokračování Under control :3 Potkal jsem se s několika známými tvářemi a prohodil s nimi pár slov. Jenomže nebyli to takoví ti lidé, kteří se s vámi baví celý večer. Pouze si o vás pozjišťují to nejzákladnější a přejdou k další oběti. Deidaru jsem nechal volně se pohybovat po sále. Nejvíce času trávil u jídelního stolu a nacpával se dobrotami tak, aby jej nikdo neviděl. Vše bylo v naprostém pořádku. Tedy až do chvíle... "Bavíte se, Uzumaki-san?" oslovil mě ten, kterého jsem měl zase chuť zabít. "Proč za mnou lezeš?" procedil jsem skrz zuby, abych neupoutal pozornost někoho jiného. "Už jsem ti to říkal. Chci být tvůj přítel," zopakoval a každé slovo zvlášť zdůraznil. "Jenomže ty si pořád myslíš, že tě chci jen do postele," protočil očima. "Nelži mi. Od začátku mě máš jako šukací pannu," nakrčil jsem znechuce

Stvůřičky, další kapitola je zde! <3 Vrátil jsem se za Deidarou, který odnášel oba tácy do vozíků. Pomohl jsem mu a oba jsme se vraceli do mé kanceláře. Itachi zrovna přišel do bufetu, takže jsem mohl pomalu začít s prací. Než přijde, mohl bych to mít hotové a počkat jen na něj, aby mi zadal novou práci. Tedy pokud se mnou nebude chtít mluvit Deidara. Protože za tím to vypadá tak, že si chce se mnou povídat pořád. "Co chtěl?" zajímal se a jen tak tak stačil mému kroku. "Být kamarádi," nakrčil jsem znechuceně nos, "aby mě mohl přeříznout." Zastavil jsem u automatu na vodu. Cítil jsem potřebu pít, tak jsem vypil tři kelímky. Potřeboval jsem se uklidnit. "Hajzl," zhodnotil Deidara. "No, ale možná to tak fakt myslel," dodal. "On? Ne," zasmál jsem se a zapadl do své kanceláře. Hned jsem našel prášky na říji a zrovna jsem jimi nešetřil. Vysypal jsem si jich na dlaň asi šest, pak jsem je zapil. "Ehm... nepřeháníš to?" za

Kdo pozastavil tuhle povídku? No Mei to byla, ta sviňucha! Stejně hádám, ze se po téhle povídce malo komu stýskalo. :D Nom, ale k dnešní kapitole. Někde jsem psala (zřejmě v komentářích, tam toho většinou naslibuju hory, doly, černej les), že se v této povídce dočkáte yaoi, na kterém si dám záležet (jedna z věcí, kterou jsem měla již od začátku naplánovanou a promyšlenou). A musím vám sdělit, že v téhle kapitole to nebude. :D Ale nebude zklamáni, tady vás trocha toho yaoi čeká. (≧∇≦)/ A! Nebudu vydávat samostatné článek, to raději napíšu sem. Možná si říkáte, proč jsem tuhle povídku pozastavila. Musím se přiznat, že od začátku prázdnin trpím nespavostí a teprve teď jsem šla za doktorkou (neseděla tam zrovna Tsunade, ale taky výborná medička to je :D). Čekám na výsledky, protože se zdá, že mám problémy se štítnou žlázou. Že skončím na operaci či co, to je mi jedno, tím vás nebudu zatěžovat. Největším problémem je nespavost. Spím maximálně (a to je opravdu co říct) šest hodin denně a to

Yeeey, kdo je rád, že vyšla nová kapitola? :3 Chci poděkovat všem, kteří čtou a komentují. :3 Další kapitolu čekejte zase někdy v budoucnu :D Mimochodem - komu se mega líbí Deidara? :D Ono je těžké psát nepsisovně, ani si to nedovedete představit. x'D Šel jsem domů rychlým krokem. Jaro se sice blížilo, ale stejně bych bez kabátu zmrznul, proto jsem se zahříval pohybem. Ale to nebyl jediný důvod mého spěchu. Chtěl jsem vidět Gaaru. Ještě jednou si s ním promluvit a přesvědčit ho, že už se nic z toho nebude opakovat, hlavně ať mě neopouští. Znám červenovláska dost dobře na to, abych věděl, že nepovolí. Prosím, ať se teď mýlím... Otočil jsem klíčem v zámku, což byla známka toho, že můj bývalý přítel doma není. Vyděsilo mě to. A třikrát tolik mě vyděsily krabice a kufry připravené v chodbě k odběru a odvozu. Nečekal jsem, že Gaara bude jednat tak rychle. Neříkal do konce mé říje? Ta trvá týden a to, že jsem teď v relativním klidu, neznamená, že už je pryč. "Jsi doma?" podivil

Dětičky, omlouvm se, že mi to tak dlouho trvalo, ale moje zdravotní problémy ty kurvy jedny mě nechtějí opustit -.- Znamená to tedy, že povídky budou zase trochu opožděnější. Dobře, přiznávám, že je taky na vině nová kapitolovka, kterou připravuju :3 Bude to něco jako pokračování téhle, ale o Itachim a Deidarovi :3 Možná napíšu i další pokračování na Gaaru a Shikamara, ale to si ještě rozmyslím... <3 "Ne... nechci domů..." mluvil jsem skrz chtíč. "Takhlec tady nemůžeš zůstat," protestoval Deidara. Pořád se mě snažil přesvědčit, že teď musím domů, nejlépe do soukromí, abych se sám říje zbavil. Být v říji na veřejnosti je velmi nebezpečné a prášky taky ne zabírají hned. "Zavezu Vás," nabídl se Itachi a pomohl Deidarovi mě odvést. Mému stavu moc nepomáhaly pohledy a drby ostatních. Taky vím, že jsem některé lákal, že je jiní museli držet, aby se za mnou nerozběhli. Kvůli své identitě* jsem způsobil spoustu zmatku a hádám, že tohle mi ředitel neodpustí. Jse

Mám tu poslední kapitolu této mangy! Sice ještě následuje jedna krátká kapitola, která je filerem o Tsubasovi a Yasuhisovi :3 <3 Ehm... chtěla jsem se omluvit za překlad v této kapitole... někdy jsou ta slova taková... těžko překladatelná, že v češtině znějí opravdu komicky a hloupě :'D A taky tahle kapitolka ubsahuje YAOI *nosebleed*, na které určitě bšichni čekáme <3 :3 :D

Yeey! Musím se přiznat, že se mi Deidara jako nevychovaný teenager líbí :3 :D Co vám? Mělo by to asi zůstat tajemství, ale po téhle povídce vás čeká jednorázovka/ delší epilog/ možná druhá série, kde hlavními aktéry budou Itachi a Deidara :3 Znovu jsem zkontroloval čas. Úplně jsem prací zazdil přestávku na oběd, která započala před pěti minutami. Obvykle jsem hodiny přímo hypnotizoval a nemohl se dočkat, až nastane třičtvrtěhodinová přestávka. Jenomže tenkrát jsem se těšil, až si odpočinu od tyrana z vedlejší místnosti. Platí tu totiž pravidlo, že o obědové přestávce vás váš nadřízený nesmí obtěžovat s prací. Můžete si o ní povídat, můžete ji rozebírat, ale nesmí vás nutit pracovat. To zavedl sám Itachi. Když s tímto nápadem přišel, všichni se mu smáli. Ale teď je za to každý rád. Poskládal jsem složky na sebe, abych na stole neměl tolik nepořádku, co se vizuálního vjemu týče. Protáhl jsem se a vydal se ke dveřím. Hádám, že touhle dobou bude v bufetu plno a budu si tak muset stát front

Tak nám skončila jedna povídka :3 Doufám, že jste si ji užili a moc chci poděkovat všem, kteří s ní zůstali až do konce a komentovali <3 Užijte si poslední díl <3 :3 "Kam si myslíš, že jdeš?!" zařvala ta osoba a přitáhla si mě zpátky. Ten hlas jsem už někde slyšel, ale nemohl jsem si vybavit kde. Rozhodně se jednalo o kluka. "Teď zaplatíš za to, cos mi vzal...!" zuřil a drtil mi paže. Rukama mě sevřel kolem těla a snažil se mě vysléknout, jenomže se mu to moc nedařilo, protože jsem se bránil. Dělal jsem, co jsem mohl, abych se dostal z jeho vězení a utekl. Vrátil se mi ten strach, který mě pomalu opouštěl. Nechtěl jsem být znovu znásilněný. To už bych se zbláznil úplně. Rozsvítilo se světlo, čehož jsme se oba dva lekli. Někdo ho musel opravit za těch několik týdnů, co jsem tu nebyl. Uviděl jsem tvář toho, který se mě tu pokoušel znásilnit. Nikdy by mě nenapadlo, že mi mohl chtít ublížit zrovna on. Vypadlo mi jeho jméno... sakra! "Naruto, jsi tu?" zep