♥ Yaoi povídky od Mei ♥

Ajajaaaj, povídka se nám dostává do bodu, do kterého se měla dostat. ಥ⌣ಥ Budu moct v klidu umřít. ヽ(*≧ω≦)ﾉ Soudní síní se ozýval šum, jak si lidé šeptali a poukazovali si na obviněného sedícího v první lavici, přímo před soudkyní, která zrovna dorazila. "Dobrý den, posaďte se," pozdravil nás. Všichni najednou zmlkli, ale nenávistné a lítostné pohledy cítil obviněný pořád. "Zahajuji soudní jednání proti obžalovanému Uchihovi Sasukemu, který předevčírem napadl pracovníky podniku Sladká neřest vedenou Jiraiyou-san. Podle všeho dvěma zaměstnancům způsobil vážné poranění hlavy, třem zlomil minimálně jednu končetinu a sedm z nich dostal do stavu bezvědomí. Krom toho ohrozil další desítky lidí. Jako zbraň si vybral basebalovou pálku, jíž také poničil hrací automaty, stoly, židle a bar…" předčítala blondýna. Pak papír odložila a prohlédla si mě. "Upřímně jsem myslela, že tu uvidím jiného Uchihu, Sasuke," podotkla zklamaně. Vím, nejsem pyšný na to, co jsem udělal,

Vážně jsem si myslela, že sedmá kapitola tu už pár dní oxiduje. -.- Ach jo, za mou neschopnost trpíte vy. Nebo ne? xD Mei si našla kamarádku na dopisování, takže většinu času tráví s ní. :3 Proto teď skoro nic nevychází, taky jsem celý tento týden měla tréninky kvůli vystoupení. Já vím, já vím, jen výmluvy. :D Kaho, udělám ti v této kapitole radost! 💙(≧∇≦)/ Přetočila se nade mě a posadila se mi na klín. Její tváře mi připomínaly zralé jahůdky, růžové vlasy nám oběma lemovaly obličej. Na chvilku se odtrhla, přetáhla si triko přes hlavu a zase se ke mně sklonila. Nelíbala mě. Pouze mě provokovala, snad abych si ji vzal sám. Rukou mi přejela po rozkroku, který nereagoval. Snažil jsem se uvolnit. Nebylo přece možné, aby se mi nepostavil. Už jsem z toho začínal panikařit. Dobře. Je mi jasné, že mě Sakura sexuálně nevzrušuje. Co si takhle představit někoho jiného? Třeba nějakou sex bombu ze sprostých časopisů. Zavřel jsem oči a nechal pracovat představivost. Sakuřiny doteky jako by najednou

Děcka, já tak nenávidím SasuSaku. Vážně. Sakuru jsem nikdy neměla ráda a k Sasukemu se mi prostě nehodí. Vždyť on o ni nikdy neměl zájem! Dobrý, už jsem se vybrečela. :D Já jen nemůžu pochopit, proč to vlastně píšu, když to má být yaoi... ಠ_ಠ *adminka si jela vyčistit hlavu do Šantovky (∩_∩)* V noci jsem skoro nezamhouřil oka. Jednak jsem si dlouho psal se Sakurou a omlouval se jí za svého bratra, a jednak jsem měl o čem přemýšlet. Nejlepší by bylo si spolu pořádně a v klidu promluvit, jenomže už jsme to uzavřeli. Nikdy se to nestalo. Už v pět ráno jsem odložil mobil, na kterém jsem z nudy hrál hry, vstal z postele a šel si udělat kafe. Cítil jsem se na hadr. Celé tělo jsem měl ztěžklé, mozek byl spíš připraven zapnout úsporný režim, než aby přemýšlel. Seděl jsem v kuchyni v županu jak duševně chorý, pohled mi směřoval kamsi do stěny, v ruce hrnek s kávou. Štěstí, že jsem se neviděl, musel jsem vypadat jako zombie. Jediná známka života na mě bylo mírné pohupování díky tlukotu srdce. Pe

Miláčci moji, vím, že na vás nemám moc času, ale znáte to, škola. Bohužel musím psát ještě pár testů (protože učitelé mi chtějí zkur*it známky, co to půjde -.-), takže prakticky jenom sedím nad učebnicemi. A ještě vás musím varovat, že tahle kapitola nejspíš obsahuje spoustu chyb. Píšu ji už týden, třikrát jsem to po částech po sobě četla, opravovala, ale pořád mi přijde, že tam je hodně chyb. :/ No tak co už. :D Až budu mít více času a méně sebevražedných myšlenek , ještě jednou na to mrknu. :3 Chci poděkovat všem za toleranci, trpělivost (!!!) a podporu! 💙 Moc mě těší, že píšete komentáře, jevíte zájem o povídku, i když na blog nemám moc času. Budu vám muset udělat nějaké překvápko. :3 Jo, počkat, to už se víc jak rok chystá. xD Odvléct Naruta do jeho pokoje nebylo jednoduché. Už se začínal probouzet, trošičku vystřízlivěl a začínal mluvit. Samozřejmě se snažil ode mě odtrhnout, protože - cituji jeho slova: "Nepotřebuju pomoc." Můj mozek na to už ani nereagoval, prostě jse

Miláčci moji, z důvodu dohánění učiva teď budu dva týdny maličko méně aktivní. To vás varuji jen pro případ, kdybych se tu třeba měsíc beze slova neukázala. Jako že to zas ne, ale náhoda je blbec. xD Chci i popřát Majo k druhému výročí na jejím blogu! Všechno nejlepší a ať jsi tu s námi dalších 100 let! 🎉🎈🎂🎁🎀 A tohle ber jako dárek, prosím tě, ok? Deidara v této povídce vůbec neměl být, ale děj mi to nezmění, tak proč ne. xD Ach, už jsem závislá na ItaDei jako ty. (≧∇≦)/ 💙💙💙 Naruto se o karnevalu samozřejmě taky dozvěděl, ale až do poslední chvíle nevěděl, že se na něj chystáme i my. Itachi se nejdřív netvářil, že by chtěl jít, ale nakonec jsem ho přemluvil. A protože se letošním tématem stal film, vyfasovali jsme černé obleky a černé brýle. Já jsem byl agent S a Itachi agent I. Sakura se převlékla za Alenku a musím říct, že jí to vážně slušelo. Ale moc se k nám nehodila. Kromě nadpřirozena neměli Muži v černém a Alenka v říši divů nic společného. Vedle sebe jsme vypadali opra

Kdopak se nám to vrátil? :D Ani jste v to nedoufali, že? Další týden na brigádě, tentokrát v dalekých Nových Křečanech na severu Čech. :3 Bylo to skvělý, ani se mi nechtělo domů. :D Tímto se zároveň omlouvám za neaktivitu, která bude ještě chvilku trvat. Nejdřív musím dohnat věci do školy, pak se teprve začnu věnovat blogu. :3 Děkuji za pochopení. ♥ A! Přemýšlela jsem, že bych k této povídce přihodila druhou, a tou bude ItaDei, protože byla v anketě (pamatujete?) na druhém místě. 😍 Nebude to ale hned. :3 Tato kapitola se vám bude líbit. :D Hehehe... Domů jsem přišel jak znovuzrozený. Kolem mě poletovaly endorfiny a nemohl jsem se přestat usmívat. Co chvilku jsem si prsty přejel po rtech, které mě ještě brněly z líbání. "Jsem doma," oznámil jsem po příchodu. Zul jsem si boty a rozepl mikinu. Ani jsem neměl šanci se podívat na schodiště, kam jsem měl v plánu jít, když z obýváku vyšel můj starší bratr. Vrásky na čele mi napověděly, že Naruto není doma a Itachi si zase dělá star