♥ Yaoi povídky od Mei ♥

Tak vám, zlatíčka, přidávám první kapitolu :3 Doufám, že na mě nebudete zlí, Mei se snažila, dokonce to překopávala, aby se to aspoň trochu líbilo, dávalo to smysl a dalo se to číst xDD PS: Já vím, že na obrázku vypadá Naruto jinak, než jak je popsán v povídce xD Pšššššš.... :D :3 Znám ho celý svůj život, býval jsem jeho nejlepší kamarád. Nikam jsme bez sebe nechodili, nikdy jsme na sebe nebyli hnusní, ale ty od doby, co chodíme na střední, se změnil, začal jsem pro něj být otravný. V soukromí se nic nezměnilo, ale před jeho příteli jsem byl jako jeho mladší sourozenec, co ho umí jen ponižovat. Chápal jsem jeho chování, lidi se mění, zvlášť v pubertě jsou jak aprílové počasí. Nestěžoval jsem si, nechci to rozebírat, on má svůj život a já svůj. Je hezký a chytrý, proto po něm jedou holky i někteří kluci, ale nikdo ho nemiluje jako já. Uvědomil jsem si to už před nějakými pěti lety, ale zatím to nikdo neví, ani rodina, přátelé. Nikdo, kromě jednoho. Ani nemám potřebu se někomu svěřovat,

Miláčkové! Při čtení mangy (nad čímž trávím spoustu času poslední dobou -.-") jsem narazila na jeden žánr, nak který bych chtěla něco napsat. :3 OMEGAVERZE (Ω) Lidé, rozděleni na ženské/ mužské pohlaví, jsou též rozdělení podle toho, zda jsou omega, alfa nebo beta . omega Jednotlivců je málo. Sexuální charakteristika se objeví v průběhu adolescence a nezáleží na pohlaví. Jednou do tří měsíců (někde můžete vidět každý měsíc) bývají v říji , která trvá cca týden. V tomto období vylučují feromony , kterými lákají alfy ve své blízkosti. Po pohlavním styku s alfou mohou otěhotnět. Sex a léky jsou jediné způsoby, jak říji potlačit. Kvůli tomu, že během říje nemohou dělat pomalu nic kromě sexu, nemají ve společnosti vysoké postavení. Také se nemohou stát vojáky. alfa Jendotlivců je málo. Stejně jako omegy mohou být ženského i mužského pohlaví; může s omegou vytvořit pouto . Většina je dominantní a v blízkosti feromonů omegy se přestávají kontrolovat a ztrácejí chladnou hlavu. beta Věts

Lidičky, musela jsem napsat menší pokráčko na předchozí jednorázovku . :D Je to krátké, ale nemohla jsem dopustit, aby se moji dva máláčci trápili :3 Stále jsem hledal ve svém srdci podobiznu toho, jehož jsem už tak dlouho neviděl. Dva roky. Tak dlouho jsem ho neviděl, ani jsem o něm neslyšel. Lidí jsem se moc neptal, stejně o něm nikdo nic nevěděl, dokonce ani jeho bratr. Byl jsem zoufalý a vyhazoval peníze jen pro to, abych ho našel. Platil jsem obrovské prachy jen za to, aby mi řekli, jestli má pořád blond vlasy. Nic. Nikdo nenašel byť sebemenší stopu a já propadal ještě většímu zoufalství. Jak je to možné? Jak je možné, že se člověk ztratí z povrchu zemského, aniž by zanechal alespoň něco? Šel jsem domů. Venku se čerti ženily a ze vzduchu jsem cítil, že bude pršet. Kdykoli pršelo, vzpomínal jsem na tebe a brečel. Nenáviděl jsem se za to, že jsem tě tenkrát odmítl. Tenkrát... jsem ještě netušil, že tě miluju, protože jsem si myslel, že nemiluju nikoho a nikdo nedokáže milovat mě. Ne

Heeeeeeee... *vypouští duši* Tento díl jsem přednastavila v pondělí, což je začátek jarních prázdnin v našem okrese, a já už umírám na přepracování *vypustila duši* Tak alespoň doufám, že neumírám zbytečně :3 Po lázních jsem se zase zavřel v pokoji. Neměl jsem kam jít, všude někdo byl a moje ložnice mi jako jediná místnost nabízela samotu, kterou mi nemohl nikdo narušit bez mého svolení. Seděl jsem na balkóně a zíral na modro modré nebe dodávající spolu se sluncem spoustu energie a života na zem, když někdo zaklepal. Ignoroval jsem toho dotyčného, jednoduše jsem se nenechal rušit. "Princi," oslovil mě nejistý hlas, který jsem doposud neslyšel. Byl to starý pán s brýlemi a starými šaty, snad jako by bydlel někde v lese. "K-kdo jste?" zakoktal jsem se a vyskočil na nohy. "Nemám jméno, můj pane. Jsem čaroděj krále z Titánova království. Poslal mě sem, abych se postaral o dítě vaše a prince Leviho," celou dobu, co se mnou mluvil, byl v hlubokém úklonu, až jsem

Lidičky, varuji vás. Tohle je jedna z nějvětších slátanin, které jsem kdy napsala. Pokud se vám to nebude líbit, klidně mi to napiště, ale předem říkám, že se to nezmění :D Je to spíš povídka, kterou jsem sepsala jsem proto, abych si oddechla, takže nic světoborného. :D Pár: Levi x Eren Čeká vás: shounen-ai, náznak yaoi, vojna Pamatuju si na den, kdy jsem se tu objevil poprvé. I přes pochmurné počasí, které venku panovalo, měli všichni dobrou náladu. Usmívali se na mě a vítali v novém domově. Nikoho nezajímalo, jak se cítím, hlavně, že oni byli šťastní z nového člena rodiny. Bylo mi asi pět, když mě Ackermanovi adoptovali. Nedokážu si vybavit detaily, jen malé útržky vzpomínek. Máma s tátou byli celí nadšení a kdykoli se mnou mluvili, usmívali se. Až na mého adoptivního pubertálního bratra. Vycházela z něj temná aura, které jsem se jako dítě bál. Zezačátku jsme spolu moc nemluvili, ale časem jsme začali vést obyčejné konverzace. Poznal jsem ho blíže a zjistil, že i přes chladnou nic

No, jak to tak vypadá, zase jsme se týden neviděli (╥_╥) Gomenasai! Příští týden máme jarní prázdniny, proto budu mít vice času a je na více jak 75% jisté, že přibude nová povídka :3 Vzhledem k tomu, že máme jednu pozastavnou, druhá vychází vychází a třetí je plánována na celkové dokončení, zbývá jedině Just je friends :3 Mimochodem mám skvělou výmluvu, proč nemám tolik času - ne, tentokrát to není spojené se školou ani kroužky (i když trochu ano), ale hlavním viníkem je *BADAM TSS* Sekaiichi hatsukoi! Nevím, jak sledujete stránky na tu, ale je tam jedna, jmenuje se Přiznání yaoistek a yaoistů, (nebo tak nějak) a někdo tam napsal, že tohle ani ne viděl/a 18x. Ano, lidičky, byla to vaše Mei XD Kdybych to mohla poupravit, tak bych číslo navýšila o dvě. Když si to spočítáte, celkem jsem u ani ne Sekaiichi hatsukoi strávila něco malo pres týden (jediné to přeskakuju jsou endingy, jinak jsem viděla obě série + ovy, film jsem viděla jen jednou). Mei se oficiálně zbláznila! x) Sotva jsem zast

Zlatíčka! Vzhledem k tomu, že nemám na čem psát povídky, tak se omlouvám, že teď budu neaktivní. Tahle povídka však vycházet bude. :3 Celý den jsem strávil ve svém pokoji schovaný pod peřinou, dokud pro mě nepřišla služka, že se mám dostavit k večeři. "Princi?" zamračila se, když jsem neodpovídal. Ucítil jsem zhoupnutí matrace a uslyšel hlasitý povzdech. "Můj pane... musíte se převléci." "Jak by ti bylo, když se po čtrnácti letech života dozvíš, že si musíš vzít někoho, koho neznáš, abys zajistila klid a mír ve svém království?" mluvil jsem přes peřinu. "Něco vám povím, pane." Odkryl jsem peřinu, abych na ni viděl. "Možná, že ten princ je sobecký, namyšlený a... a vůbec zahleděný sám do sebe, ale zkuste poznat jeho dobrou stránku. Všechno má svou bílou i černou stranu." Jsem jí opravdu vděčný i za tu snahu mě povzbudit. "Nejde o prince, ten je... milý a hodný, ale..." pohled jsem udržoval na svých spojených rukách. "Já se

Zlatkaaaaaa! :3 Prosím o shovívavost :3 tahle povídka je výplod dosavadní nálady a doporučuju vám v ní nehledat nějaký větší smysl :D Pár: Shizuo x Izayi Čeká vás: pochmurný děj, shounen-ai Klidné dny se mění v dlouhotrvající bouři. Počasí se mění, lidé se mění, vše je najednou tak zmatené, že jsem ničemu nerozuměl. Jsem v porozumívání skvělý, ale poslední dobou... Umím číst v lidech, dokážu předvídat, jak se zachovají a podle toho si s nimi hraju. Jsou jen figurky náležící na mou šachovnici, kde jsem králem já. Všichni skáčou, jak já pískám. Ano. Líbí se mi to. Manipulovat s lidmi. Ale když nad tím přemýšlím, nemůžou si za většinu sami? Já jim jen pomáhám vidět pravdu. Vykoukl jsem zpod peřiny, kde jsem strávil téměř celý den. Jedl jsem minimálně, cítil jsem se unavený, ale nespal jsem. Ano, přiznávám, že mi myšlenky nedají spát. Nejsem člověk, který si k někomu vytvoří pouto nebo se cítí špatně, když něco provede. Mně to přináší radost. Skvělý pocit, že já jsem ten, kdo ovládá svět