♥ Yaoi povídky od Mei ♥

KDO DO PRDELE ZAPOMNĚL PŘEDNASTAVIT ÚTERNÍ ÚTĚK!!! Jo, aha. Mei. Mladý Uchiha běhal dům od domu, prolezl každé zákoutí Konohy ve snaze najít svého blondýnka. Týden se neukázal doma a podle všeho ho nikdo ani neviděl. Dokonce i poslal vzkaz do písečné ke Gaarovi, jestli se tam Naruto neskrývá, ale Kazekage mu odpověděl stejně jako ostatní Narutovi přátelé. Sasukeho taky napadlo, jestli má třeba nelže a teď si s ním neužívá ve své loži, ale podle dopisu, co mu přišel, byl Gaara vystrašený, že se Naruto ztratil, a okamžitě v případě potřeby nabídl svou pomoc. A Sasuke samozřejmě odmítl s odůvodněním, že Kazekage by měl zůstat ve vesnici, že on Naruta určitě najde. Ve skutečnosti by mu dal asi přes držku, kdyby ho viděl. Byl Narutem posedlý stejně jako Uchiha. Pro sebe si zaklel, když ho ani Teuchi ten týden neviděl. To už bylo Sasukemu velmi podezřelé. Kdyby si pro něj přišla Akatsuki, určitě by to vyvolalo rozruch. Nepřišli by si pro něj v tichosti. Nebo snad ano? Je to jejich nová takti

Vím, že jsem slíbila, že výsledky tohoto dotazníku publikuju formou videa, jenomže prostě nemám čas kdy to udělat. Smiřte se. Na úvod bych chtěla podotknout, že jsem čekala trochu více odpovědí, ale zase chápu, že váš odradilo to psaní. No, ale upřímně, některé odpovědi vážně stály za to. Všechny odpovědi jsou formou obrázků, proto kdyžtak počkejte, až se vám stránka načte. Moc jsem se k nim nevyjadřovala, protože jsem zaprvé líné hovado, zadruhé mi jde o to se o výsledky s vámi podělit. Všechny odpovědi jsem si ale přečetla! ♥ Ejnoy~ ><><><><>< Proč mě to vůbec nepřekavpuje, že? :D Ale jeden člověk mě poslal do háje, tak jsem spokojená. :3 xD ><><><><>< Uff. Upřímně jsem se bála, že tu mám spíše čtenáře mladší věkové kategorie. Můžeme počítat s tím, že nejmladší čtenář má 16 let. :3 ><><><><>< Tohle jsem tam prostě dát musela. :D Zaprvé, ať je sranda, za druhé to je opravdu kontrola, jestli lidé,

Páni, udělali jste mi moc velkou radost s komentáři u povídky Cit od srdce. ♥ Moc moc děkuji. ♥ Za odměnu tu máte předposlední (už vážně předposlední xD) kapitolu Zámku, která dnes původně neměla vyjít. ♥ Ale když vy jste mi udělali tak velkou radost. ♥ Stejně jako s odpověďmi v dotazníku, jehož výsledky se budu snažit zpracovat v pondělí, nebo úterý. :3 ♥ Před očima se mu zatmělo. Cítil se… divně. Nedokázal to popsat. Jako by umíral. Moc se bál, že umírá. Neznal ten pocit. Na jednu stranu se mu ulevilo a bylo mu fajn. Až moc fajn, ale jen po psychické stránce. Na druhou ale nevěděl, co se děje s jeho tělem, s celým světem. Bylo mu dobře a zle zároveň. Motala se mu hlava. Bylo mu na zvracení, ale nemohl se přestat usmívat. Svým způsobem byl i spokojený, ale tělo ho bolelo. Nebo to nebyla bolest? Nevěděl. Byl ale tolik, tolik vystrašený. "Muselo to být?" zeptal se Sasori, když viděl sténajícího Deidaru. Jeho expřítel byl naprosto mimo realitu. Poprvé zažíval tento stav, jeho t

Taková oddychovka. A chyták. Pár: Sasuke x Sakura Čeká vás: shounen-ai, smutný příběh ><><><>< Dříve jsem si myslel, že láska jen hřeje. Když má člověk lásku, netrápí se. Ale teď vydím, že jsem se mýlil. Už dříve jsem si všiml svých citů k NĚMU, ale nikdy jsem nenašel odvahu mu to sdělit. Vlastně jednou ano, protože se se mnou chtěl sejít, prý je to něco důležitého, tak jsem se rozhodl, že mu to tentokrát řeknu. Překročil jsem křižovatku a vešel do naší oblíbené kavárny, kam jsme rádi chodívali. Seděl u stolu a vypadal dost nervózně. Vždycky se pousmál, pak vsál spodní ret a zase se tvářil normálně. Vypadal šťastně a hodně, hodně nervózně. "Ahoj, Sasuke," pozdravil jsem ho a přisedl si k němu. "Ahoj," polkl a hned sklopil oči. Až teď jsem si všiml, že si mne ruce. "Tak, co jsi mi chtěl říct?" pozvedl jsem obočí. Měl jsem pocit, že se na mě konečně usměje štěstí. Chce mi říct, že mě miluje, stejně jako já miluju jeho. "Je to d

Dneska na Gaudeamus do Brna. Skvělý... Doufám, že aspoň vy budete mít lepší den. Víčka se neochotně otevřela a sluneční světlo vycházejícího slunce opět spatřilo pár nebesky modrých očí. Naruto ležel ve velmi pohodlné, velké a luxusní posteli. Tento pokoj byl tím nejdražším, co se v doupěti Akatsuki dalo najít. Jak by ne, když v něm spával nejbohatší člen - Kakuzu. Docela ho zklamalo, že se neprobudil ve své méně pohodlné posteli po boku svého milovaného a žárlivého Sasukeho. Deprese ho vmžiku opustila. Proč by měl být smutný? Dostal se do lepší společnost, mezi lidi, kteří ho nevyhnali, i když ví, co je zač. Vyskočil na nohy a protáhl se. Takhle dobře se ještě nevyspal. Sasuke se vedle něj vždycky roztahoval a nejednou skončil Uzumaki na zemi. Ale tomu teď byl konec. Má svůj nový pokoj, nové bydlení, nové spolubydlící… nemohl si stěžovat. Teda až do chvíle, kdy si všiml, že je pouze ve spodním prádle a jeho oblečení bylo to tam. Byl si jistý, že si ho včera před spaním poskládal na hr

Tohle je poslední přednastavená kapitola a vzhledem k tomu, že mám přestávku, nevím, kdy vyjde dvanáctá (dost možná poslední) kapitola. Je možné, že v této kapitole najdete spoustu chyb... Jinak dneska jedu do Prahy! Hoooraaaay!! Můj první koncert! Navíc se uvidíme s Majo! 😍 (To znamená, že může uskutečnit všechny své výhružky... x'D Do háje...) Jinak mi vyplňujte dotazníček prosím! ♥ Okolní zvuky připomínaly místo jak z hororu, pach jako ze smradlavé stoky. Kromě kapání vody, její ozvěny a šeptání vzdálené party lidí nebylo slyšet nic jiného. Deidara se mohl spolehnout pouze na zvuk, čich a pocity. Přes oči měl zavázaný kus látky, zrak mu byl tedy odepřen. "Jsi vzhůru?" zeptal se ho expřítel. Podle hlasu by ho poznal kdykoli a kdekoli. "K-kde jsem?" Rozvibrovat hlasivky se mu nepodařilo na poprvé, v ústech měl sucho, proto bylo mluvení zezačátku obtížnější. "U nás," odpověděl jednoduše Sasori. Jeho hlas zněl mile a přívětivě. Děsivě mile. "Proč

Srandičky, srandičky... Naruto na tu podívanou zíral jako péro z gauče. Muž s maskou zmateně pobíhal kolem a nejspíš hledal svůj ztracený rozum, Uchiha Itachi, jeden z nejznámějších a nejbrutálnějších vrahů z celé Země Ohně právě zvracel na obláčkový plášť muže, který někdy přibližně před několika lety zavraždil jednoho ze senseiů, jehož měl Naruto docela rád. Pár sekund také zpracovával jeho slova, že ho nechají jít, jako kdyby se nikdy v životě neviděli. Nějakou dobu mu trvalo, než se mu všechny synapse propojily tak, aby mu poselství Hidanových slov došlo, a hlasitě chrápající Kyuubi mu taky zrovna dvakrát nepomáhal. Nakonec ona informace do mozku přece jen dorazila, a vztek, který ho v tu chvíli ovládl, byl neuvěřitelný. Holky o něj nestojí. Vesnice o něj nestála nikdy. Sasuke… no, dobře, ten o něj stojí, ale v poslední době je trochu otravný. Ale tohle?! Že už o něj nestojí ani the most evil grupa Akatsuki, to už na něj bylo opravdu moc. "Ste všichni sjetý, nebo co, ttebayo?&

Konečně pátek. Tento týden jsem málem skapala. ಠ_ಠ Z dálky už viděl svého bývalého přítele. Naposledy se nadechl, aby vůbec sebral odvahu k němu vykročit. Sasori hleděl do mobilu, proto si blondýna hned nevšiml. Svůj zrak na něj stočil až od něj Deidara stál jeden metr. Odloupl se od zdi kina a mile se usmál. Opravdu ho rád viděl. "Ahoj," pozdravil ho a rukou mu chtěl pohladit tvář, ale Deidara ji odstrčil. "Nemám moc času. Musím se co nejdřív vrátit," odůvodnil svůj počin blondýn a založil ruce na hrudníku. "Sedneme si někam?" "Nemám tolik času," připomněl Deidara otráveně. Nervózně přešlapoval z nohy na nohu. Nejraději by to rychle ukončil a utíkal domů. Počítal, že mu zbývá nějaká půlhodina, aby jeho milenci nebylo podezřelé, že je dlouho pryč. Kdyby se Itachi dozvěděl o této schůzce, určitě by se naštval. Už z minulé reakce se seznámil s Uchihovou žárlivostí. "Chci se ti omluvit za minule," spustil lítostně Sasori. "Musíš ale p