Útěk | Kapitola 3.

Srandičky, srandičky...

---

Naruto na tu podívanou zíral jako péro z gauče. Muž s maskou zmateně pobíhal kolem a nejspíš hledal svůj ztracený rozum, Uchiha Itachi, jeden z nejznámějších a nejbrutálnějších vrahů z celé Země Ohně právě zvracel na obláčkový plášť muže, který někdy přibližně před několika lety zavraždil jednoho ze senseiů, jehož měl Naruto docela rád. Pár sekund také zpracovával jeho slova, že ho nechají jít, jako kdyby se nikdy v životě neviděli. Nějakou dobu mu trvalo, než se mu všechny synapse propojily tak, aby mu poselství Hidanových slov došlo, a hlasitě chrápající Kyuubi mu taky zrovna dvakrát nepomáhal.

Nakonec ona informace do mozku přece jen dorazila, a vztek, který ho v tu chvíli ovládl, byl neuvěřitelný. Holky o něj nestojí. Vesnice o něj nestála nikdy. Sasuke… no, dobře, ten o něj stojí, ale v poslední době je trochu otravný. Ale tohle?! Že už o něj nestojí ani the most evil grupa Akatsuki, to už na něj bylo opravdu moc.

"Ste všichni sjetý, nebo co, ttebayo?"

Muselo to tak být. Druhá varianta bylo jutsu způsobující, že se ocitl v paralelním vesmíru.

Šedovlasý muž od sebe Itachiho odstrčil a hodil na něj svůj pozvracený plášť s tím, že až přijdou, tak si to vypere.

"No, nějakou trávu ještě máme, ne?" otočil se zamaskovaný muž na své dva kumpány, když se konečně zastavil.

"Tobi!" okřikl ho muž, co zase nadával Itachimu. A okřiknutý Tobi začal zase splašeně pobíhat dokolečka, protože nasral svého společníka a bál se o svůj život. "Do prdele, nechceš mu ještě vyžvanit, co děláme, ty demente?!"

"Hidane, drž už hubu, seš hlučnej," postěžoval si Itachi a jeho pozvracenej plášť použil jako polštář. A samozřejmě dál spal.

"A co děláte, ttebayo?" zeptal se zmateně Naruto.

"Do toho ti nic není, ty-" ukázal na něj prstem.

"To je Uzumaki Naruto. Kámoš mýho bráchy," zamumlal Itachi, ani neotevřel oči.

"Jsem jeho přítel," opravil ho blondýn.

"Kamarád, přítel - není jedno, jak tomu kdo říká?" pokrčil Uchiha rameny, zívl a posadil se. Asi bude nejlepší, až se prospí ve své posteli. V tomhle hluku se to absolutně nedalo.

"Není! Jsem Sasukeho přítel, to znamená, že spolu chodíme," vysvětlil Uzumaki.

Hidan se zadíval na zvedajícího se Itachiho a zasmál se. "Hele, Itachi, vypadá to, že tvůj malej bráška má úplně stejnou zálibu v blonďácích, jako ty," nahodil jakoby mimochodem.

Starší Uchiha se konečně postavil a otřel si zaneřáděná ústa, naprosto ignoruje, že pozvracené má zejména své dlouhé černé vlasy. Jakmile zazněla poznámka jeho kolegy, hodil po něm "drž hubu, vůbec nevím, o čem mluvíš" pohled, otočil se na Naruta a pokusil se o něco, co považoval za úsměv.

"Neměl by ses k němu tedy vrátit, zahřívat mu postel… a co já vím, co konkubíni všechno dělají," rozhodil rukama.

Naruto nakrčil obočí. "Vážně jsi mě právě nazval děvkou?"

"Hm… Jo, já myslím, že jo," potvrdil mu Tobi.

"Měli bysme jít," zavelel Itachi, aniž by dál věnoval pozornost schránce pro Devítiocasou lišku.

"To mě tady jako jenom tak necháte?" skoro zaječel Uzumaki.

Uchiha se na něj znovu podíval. "A co bysme s tebou jako měli dělat?"

"Já nevím, vzít mě, přizabít mě, vysát ze mě démona a tím mě zabít úplně… Neříká vám to něco?"

Hidan se nahlas uchechtl. "To už neděláme, mladej."

"Cože?" Naruto byl vyřízený. Dělo se okolo něj něco kurva špatného.

"Nejsou finance," zamumlal Itachi zhnuseně, když zvedal Hidanův zeblitý plášť. "Naposledy jsme je viděli v Kakuzově náručí, jak s nima vesele prchá někam do tramtárie. To, co nám zůstalo, utratil Pein především za chlast a hulení. Myslím, že se s tím ještě dodneška nesmířil… chudák."

Naruto to zaraženě poslouchal. Ten příběh mu nedával smysl, když ale viděl černovláska, jak si prsty snaží rozčesat zvratky slepené vlasy, tak nepravděpodobné mu to najednou nepřipadalo.

"Jasně. Takže ze známejch Akatsuki jsou teď trosky a ožralové," poznamenal.

Hidan se na něj podíval, v ruce svou zlověstnou kosu. "Jo, i tak by se to dalo říct."

"Tak mě vemte s sebou!"

Očka mu jenom zářila, jako když Sakuru osloví Sasuke, avšak on to uměl lépe schovávat.

"Vzít s sebou? Tebe?" uchechtl se Hidan.

"A-a proč ne?" zajímal se blondýn. "Pokud mě nemáte v plánu zabít, tak proč ne?"

"Už jsme ti to říkali, vrať se domů," pravil klidně Itachi a ruku si znechuceně utřel do Hidanova pláště.

"Já nemám kam jít," přiznal Naruto trochu smutně. Zkoušel to zahrát na city. "Nikdo mě nechce. Však mě ani nehledají!" rozmáchl rukama.

Tobi se mu hodil kolem krku a celého ho zmáčkl v láskyplném objetí.

"Chudáčku! Jsi tak opuštěný! Můžeme si ho vzít, že jo?!" ptal se svých dvou partnerů, kteří si vyměnili nedůvěřivé pohledy.

"Já nejsem žádnej mazlíček, dattebayo! A škrtíš mě" rozčiloval se Naruto. Prskal a máchal kolem sebe rukama, aby se z Tobiho sevření dostal.

"Teoreticky to není špatný nápad," zamyslel se Hidan. "Kakuzu stejně zdrhnul, takže máme volnej pokoj."

"Kurva, Hidane," zasyčel Uchiha. "Nemůžeme ho vzít k sobě. Co kdyby zjistil… tamto… a jak zas seženeme sponzory na prachy, budem ho musel killnout."

"A co kdyby se stal členem Akatsuki? To bysme ho pak nemohli zabít. Stejně nám jeden člen vypad, tak jakýpak copak!" šeptal zvesela šedovlasý a sjel si modrajícího blondýna od hlavy až k patě. "Navíc… hehehe…" pozvedl jedno obočí a olízl si rty.

"Tak na to zapomeň," zatrhnul mu černovlásek jeho perverzní myšlenky. "O důvod víc ho s sebou nebrat."

"Proč ho tak děsně chráníš? Chceš si ho nechat pro sebe? Jedna blondýna ti nestačí?" uchechtl se a vyhnul se Itachiho pěsti.

"Spíš chráním tebe před Sasukem. Skončil bys na kousíčky, kdyby se dozvěděl, žes mu přefik jeho oblíbenou prdelku," vysvětlil netrpělivě Itachi.

Všichni ho tím svým přihlouplým štěbetáním akorát zdržovali. A on už se doopravdy potřeboval vykoupat. Chystal se vyrazit, když Hidan opět otevřel tu svou nevymáchanou hubu.

"Já myslím, že by měl Pein radost. Chápeš, když mu tadyhle…"

"Naruto," napověděl mu Uzumaki.

"Jasně, přesně to jsem chtěl říct. Dík. Když mu tadyhle Naruto řekne, jak strašně se jeho vpádu do Konohy bál a že se před ním třásl strachy, mohlo by mu to tak jakože… Pomoct, víš. Hned by měl lepší náladu a třeba by se s náma dneska večer taky ožral," navrhoval, a zatímco se Itachi zastavil a trochu o tom přemýšlel, podíval se na blonďáka a mluvil vesele dál. "Víš, on se cejtí hrozně, od tý doby, co ten plán na pochytání jinchuuriki padl. Je mi jasný, že by se mu tu ZOO nakonec podařilo vybudovat, ale po tom, co Kakuzu ukradl prachy… má pocit, jako by zklamal jako manžel a otec, i když samozřejmě žádný děti nemá. Chápeš, jak to myslím, ne?"

"Vůbec," zavrtěl hlavou Naruto.

"Tak fajn!" zařval starší Uchiha nakonec. "Vezmeme ho s sebou, ale jen na víkend, ale teď už pojďte. Tobi, co to tam pro Jashina zase děláš?"

Maskovaný ninja zrovna Hidanovou kosou odpižlával kousek větve. "Když já myslel…" posmutněl.

"Není to pes, ale člověk, ty idiote! A teď už pojďte!"

***

Sasuke se pomocí holek dostal do svého bytu, kde okamžitě spadl na postel. Zmuchlal si peřinu, sevřel ji všemi končetinami a obsypával ji polibky.

"Naruto… zlato…" pánví se pohnul proti pokrývce a rukou sjel níž. Když ale žádnou zadnici nenahmatal a zjistil, že místo svého milence málem ojel peřinu, posadil se a rozhlédl se po tmavém pokoji. Naruto nikde. Nedorazil na párty, není ani doma. Tohle bylo víc než podezřelé.

"Tyyy… uličníku…" pohrozil do tmy a zasmál se. "Zase ses urazil? Tak si buď uraženej, ale já to s tebou myslel dobře!" uvelebil se v posteli a okamžitě usnul s myšlenkou, že se před ním Naruto jen schovává někde v bytě.

***

Hidan s radostí sundal blondýnovi pásku přes oči, kterou mu nařídil nasadit Itachi, a s výkřikem "Vítej v Akatsuki!" ho za ruku táhl dál do hluboké a temné jeskyně osvícené pochodněmi. Narutovi šel z tohoto místa mráz po zádech. Tady že bude ode dneška bydlet? No, sám si to vybral, měl by si začít zvykat. Na luxus, který si užíval se Sasukem mohl zapomenout.

Došli na konec sluje. Slepá ulice. V tom ale Itachi oddělal kus skály, cosi namačkal na číselník ukrytý v dutině, a díru zase zakryl. Tvrdý kámen před nimi se vysunul a oni vstoupily do prostorné společenské místnosti. Pak za sebou vchod zase zavřeli. Uprostřed stál kulatý stůl s tuctem židlí, po ním se rozprostíral obrovský koberec. V rohu se natahoval bar se všemi potřebnými věcmi, jako sklenice, chlast i spící ožralci.

"Do prdele! Kolik jste toho vychlastali?!" rozčiloval se Hidan. "Vždyť nezbyde nic na zítřek, u Jashina!"

Z hloučku spících osob se oddělila jedna jediná, na které příznaky kocoviny nebyly tolik patrné, jako na ostatních. Udělala pár vrávoravých kroků směrem k nim, než nalezla hledaný balanc, a pak k nim konečně přistoupila. Byl to Sasori, žijící dřevěná loutka. Výpary, jež se okolo něj ale vznášely, ale Naruto u žádné jiné (divadelní) loutky dosud nezažil. Akasuna se před ně postavil, hlasitě si říhl a pak se donutil zatvářit se kajícně.

"Jo, k tomu… Hmmm… řekněme, že jsme vypily skoro všechno tvrdý, hmm. A víno tady stejnak nikdo nepije. Každopádně zítra to na párty už nevypadá. Dnešek byl tak přehnanej, že jsou všichni napůl mrtví," vysvětlil. "A pozítří se stejně nechlastá, je neděle a to nemaj nikde otevřeno."

Itachi nevěřícně zavrtěl hlavou a podíval se kolem, všechno pečlivě zkoumal svým ostřížím zrakem a pak si povzdechl. "Nepamatuju si, že bychom toho tolik vypili."

"Protože to bylo až potom, co ses ztratil," vysvětlil Sasori a poškrábal se v rudých vlasech. Pak ukázal na Zetsua, Kisameho a Konan, kteří polomrtví leželi na baru, a odkašlal si. "Tihle vypadají, že se probudí nejdřív v úterý."

Hidan hlasitě zaláteřil a mrsknul svou kosou o zem, až to zařinčelo. "To je teda pěkně na hovno. Na zítřek chlast není a v neděli se nechlastá… to tě tady budeme muset nechat do příštího víkendu, Naruto. Aby ses naučil, jak se má v životě pořádně kalit," otočil se na Naruta Jashinista.

Ten se však díval všude kolem a obdivoval ten luxus a skvost, kterým byli Akatsuki vybavení. Pche. A prý že nemají peníze. Stačilo jen, aby rozprodali pár kusů nábytku, a hned by měli peníze na další kšefty. Teda ne, že by je v tom podporoval, když on byl jedním z těch kšeftů.

"To jsou všichni?" pohodil hlavou směrem k třem chrápajícím osobám a naprosto ignoroval fakt, že na něj Sasori civí jako péro z loutky.

Hidan jen pokrčil rameny, obešel ho a zamířil k baru, kde se snažil najít alespoň jednu jedinou flašku tvrdého alkoholu. Po pár neúspěšných minutách (během nichž rozflákal několik lahví bílého, protože kdo by přece pil víno, že) sprostě zaklel a konečně se rozhodl odpovědět na otázku.

"Jo. Pein je nejspíš někde zalezlej, Kakuza jsme už několik měsíců nikdo neviděli a… Jo a pak ještě Deidara. Ale ten většinou končí tak, že se zamkne v koupelně, zvrací do vany a vyleze až v pondělí, což naprosto narušuje všechny naše pracovní povinnosti!" odfrkl si.

"A co teď vůbec děláte?" napadlo Uzumakiho.

Itachi odkudsi vytáhl hřeben a začal si rozčesávat slepené vlasy. "Co se dá. Většinou se snažíme vydělat si aspoň pár šupů. Ve většině případů opravujeme námi napáchaný škody, ale… heh, chápeš, oni nevědí, že jsme to kdysi způsobili my."

Uzumaki jen kývl a zmučeně vydechl, bylo toho na něj moc. A když omylem zaslechl něco otevření firmy na plánování největších večírků, naprosto to se sebou vzdal. Buď byl idiot on, nebo všichni okolo něj.