♥ Yaoi povídky od Mei ♥

Hádejte, komu v téhle kapitole půjde o kejhák? :3 Jejdamane, já jsem ale zlý člověk >:D Nevím proč, ale když jsem to psala, měla jsem na mysli jeden incident, který se stal u nás na škole jedné holce. Bylo to dokonce v televizi, na internetu - no prostě všude! :D Já vím, neměla bych se tím chlubit :D Ostatně si za to může sama... ^u^ A musím se omluvit, že teď vydávám jen tuhle povídku. Nějak mě prostě chytla, tak ji píšu. Můžete se ale těšit na novou kapitolovku na ShIzayu, která bude zároveň omegaverze :3 Do té doby chci ale dopsat všechny rozepsané. :3 Enojy~ Nechápal jsem, o čem mluví. Co pro něj sakra není jednoduchý? Že mě odkopl? Že tu teď se mnou bude bydlet v dusné atmosféře? Co je pro něj sakra těžký? Vytáhl jsem mobil z kapsy a přes slzy jsem napsal: /Co máš v plánu?/ "Pomoct ti jako kámoš. Nemá smysl, abychom byli něco víc, když... to jeden z nás tak necítí," vysvětlil, ale tvářil se, že chce ještě něco dodat. Něco mi naznačoval, ale já to nechal plavat. Nezají

A teď se ukáže, proč see tahle povídka jmenuje, jak se jmenuje :D Gomen za psychické újmy! Vyhlášení války můžete poslat zítra ráno! <3 Kiba se mnou skutečně byl na každém kroku a mluvil se mnou normálně. Nedal na sobě znát, že se mnou nějakou dobu nemluvil a vsadil bych se, že je ještě teď naštvaný. "Ahoj," pozdravila naše růžovlasá spolužačka a sedla si o lavici před námi. Moc jsme spolu nemluvili, patřila totiž do party bohatých rozmazlenců, co nemají nic jiného na práci než mluvit o iphonech a zašpiněném bazénu na jejich zahradě kvůli sobotnímu večírku. "Čau, čau," pozdravil Kiba zvesela, ale měl se před ní na pozoru. Dokázala být zákeřná, zvlášť když se jí něco nezalíbí. "Hele, taky nemáš odevzdanej ten úkol?" zeptala se mě. Po celém těle se mi rozběhl nepříjemný mráz. Neodevzdal jsem před prázdninami úkol, to znamená, že ho budu dneska po škole psát celý znovu v učitelově kabinetu. Nechci, aby se TO opakovalo, ale jak tomu zabráním? Nemám šanci ho

Lásenky housenky! (Prosím, nevšímejte si toho. Každému by zkratoval mozek po třech hodinách matematiky a navíc v pátek, kdy se nikomu nic nechce. ^v^) Tohle je poslední díl, co mám předepsaný, zbytek už bude vycházet nepravidelně. Gomeeen :'3 PS: Tahle kapitola má 11 444 znaků :D celkem vtipné číslo xDDD Taxi nám zastavil u nejbližší lékárny, do které jsme s Uchihou-san okamžitě zapadli a koupili léky. Hned jsem si dal dva, aby měly větší účinek. Nejhorší bylo, že začnou působit asi po patnácti minutách. Lidé na ulici se za námi otáčeli a někteří zrychlili krok, jen aby neměli útrum u policie za znásilnění. Přitahoval jsem všechny okolo. Nebýt Uchihy-san, pravděpodobně by mě už šukal nějaký cizinec. Sotva jsme přišli na pokoj, Uchiha-san mě přitiskl ke zdi a přisál se mi na rty. Ruce už měl dávno v mých kalhotech, které mi i se spodním prádlem stáhl. Cítil jsem, jak mi po stehnech teče vlastní výtok, který sloužil jako skvělá lubrikace. Cítil jsem se tak poníženě a nedočkavě. &quo

Haha, konečně jsem napsala další kapitolu :D "Teď nad tím prosím nepřemýšlej," zavřela lítostně oči. Litovala toho, že mi to řekla a nasadila mi brouka do hlavy. "Soustřeď se jenom na zásnuby a na svatbu, ano?" usmála se, aby zakryla ten smutek, co se jí rozlil v očích. "Dobře," přikývl jsem s nepatrným úsměvem. Naposledy mě pohladila po vlasech a odešla. Teď jsem tuplem nebyl klidný, když jsem věděl, že mi vlastně jde o život, a nejenom mně. Král získá své diamanty a s nikým se o ně nebude chtít dělit. A samozřejmě jeho první překážkou bude jeho vlastní syn. Pokud se chce stát nejmocnějším a nejbohatším králem, nesmí dopustit, aby na jeho trůn nastoupil kdokoli jiný. Tohle začínalo být vážné. Jde tu především o Leviho život. A co naše království? Král jistě poruší dohodu. Po svatbě sem vtrhne a srovná celé království se zemí, jen aby získal vše, po čem touží. Vím, že bych nad tím neměl přemýšlet, a že královna řekla jen to, co si myslí, ale když ono to v

Máte tu další díl :3 Se Sasukem jsme se vrátili trochu dřív než jsme vlastně měli v plánu. Mysleli jsme - teda alespoň já -, že v pizzerii strávíme dvě hodiny po tom, co přišel Kiba s Hin. Ale věci se vyhrotily, tak jak se vyhrotily. Cítím, že mě to bude ještě nějakou dobu trápit. Cítím se jako zrádce. Neřekl jsem Kibovi pravdu, ale jen proto, že jsem mu nechtěl přidělávat starosti. Uvědomuju si, že jsem si pořád jen stěžoval na to, jak mi Sasuke ubližuje, proto jsem mu o tom nechtěl říkat. Už kolikrát jsem si pomyslel, jestli ho někdy neomrzím. Prostě ho moje stížnosti přestanou bavit. "Nepřišli jste brzo?" zeptala se máma z kuchyně, kde si u stolu prohlížela časopis. Celý dům voněl po večeři, která se ještě vařila na plotně. "Večeře ještě není, budete si muset počkat." "Měli jsme pizzu, takže si večeři nedáme," vysvětlil Sasuke, "ale možná později, až nám trochu vytráví." "Žádný takový," protestovala máma. "Není dobré večer hodně

Jůůhůů, kdo tady čekal na další kapitolu první omegaverze? :3 Moje kritické období stále přetrvává, buďte prosím ještě chvilku schovívaví :3 Co bych k dnešnímu dílu řekla? Že se Naruto dostává do milostného trojúhelníku x) Najednou mi byl blízko. Ruku měl položenou na mé tváři a celý svět se zbarvoval do barvy očí toho druhého. Rozbušilo se mi srdce a vybouchl ve mně celý vesmír. "Bojíte se výšek, je to tak?" mluvil pomalu a potichu, zatímco mi palcem přejel po spodním rtu. Párkrát jsem krátce přikývl a nechal se unášet těmi pocity. Zapomněl jsem na svět okolo, prostě mě přestal zajímat. Schválně jsem zpomalil dech, když se svými rty přiblížil k mým a jemně se o ně otřel. Sám jsem je víc pootevřel, abychom se mohli políbit. Zapletl jsem mu prsty do vlasů a přitáhl si ho blíž. Automaticky jsem mu zaplul jazykem do pusy a vyzýval ho k činnosti. Nečekal jsem ani sekundu a navzájem jsme si plenili ústa. Cítil jsem ale, že to nestačí. Už jenom líbání ve mně probudilo vzrušení, kte

Ano, další "zbytečný článek", o který nikdo nestojí. Kdo si ho nechce číst, nečtětě, pak mi tu ale nepište sračky. :> Jistě jste si všimli, na několika blozích jsou dané přestávky, protože admini nemají čas. Začínám si pomalu myslet, že blog nezvládám a místo přestávky bych měla raději skončit úplně. Už přes měsíc se nedokážu vymotat z nedostatku času a nedostatečné chutě do psaní. A mám být upřímná? Velký podíl na tom nesete právě vy - čtenáři. Poslední dobou jen spoléháte na to, že něco napíšu a vydám, jako bych byla váš poskok. Pak máte ještě tu drzost mu psát na email, že jsem "zapomněla" vydat další kapitolu a jestli místo ní teda přibude něco jiného atp. Kdyby se to stalo jednou - neřeknu ani slovo. Ale při čtení už sedmého emailu jsem prostě bouchla do stolu. Není samozřejmě vina jenom ve vás, ale i ve mně. V první řadě jsem se totiž rozčílovala, co dělám špatně, že to celé takto dopadlo, že se ze mě stala samozřejmost. Pak jsem ale taky přišla na to, že j

Ano, jsem málo aktivní. Ve čtvrtek dokonce nevyšla kapitola, protože jsem to opravdu nestíhala kvůli škoe a zdravotnímu stavu. Takže tohle je taková malá omluva za mou neaktivitu, která se (doufám) bude jen krátit. ^^ Pár: Kageyama x Hinata Čeká vás: yaoi, (asi lehké) BDSM (tyhle typy povídek opravdu moc nepíšu, však víte :D buďte prosím trochu schovívaví :3) Varování: (raději ho sem dám, aby si někdo nestěžoval, že tu nebylo, takže nebyl varován :D) 18+ "Nebolí to?" zeptal se starostlivě můj dlouholetý spoluhráč při utahování lana, která svazovala má předloktí k sobě za mými zády. "Ještě můžeš." Koutky úst mi tikaly, jak jsem se snažil zakrýt úsměv z nadšení. Mluvili jsme o BDSM už asi pětkrát a vždycky jsem s tímto tématem přišel já, a Kageyamovi se to moc nezamlouvalo. Sice vypadá a chová se chladně, ale uvnitř je to velice starostlivý člověk, který by nikdy nikomu a ničemu neublížil, proto se mu nelíbil nápad, že by mě svázal a pořádně si se mnou pohrál. &quo