♥ Yaoi povídky od Mei ♥

Abych vás trošku uvedla do obrazu, než začnu s hlavičkou. tato povídka měla být původně jednorázovka, ale vzhledem k tomu, že dokončená (ale ještě ne úplně upravená) má 22 stran, 10 175 slov, tak jsem se rozhodla z toho udělat mini kapitolovku. Aj se mi to víc hodí, protože ty přechody mezi jednotlivými scénkami tam přímo bijou do očí, takhle to bude pohodlnější. :D Překlad názvu: Přišel jsi mě zachránit Pár: Naruto x Sasuke Čeká vás: incest, znásilnění, týrání, psychiatrická léčebna, shounen-ai, yaoi (no prostě 18+) Děj: Uchiha Fugaku je pracovníkem policejní služby, klidný člověk a samoživitel dvou synů. Zatímo Itachi je úspěšný psychiatr, Sasuke ještě dodělává poslední rok školy. Avšak jeho život se změní v momentu, kdy se zamiluje do chlapce. Jeho štěstí trvá pár minut, než na to přijde Fugaku. Z klidného otce se stane tyran, co nechce dopustit, aby jeho mladší syn byl hnusnou buznou. Tak započnou Sasukeho muka, která vedou přes bratrskou lásku (čistě bratrskou, jasný?!), léčbu

Posledního srpna vychází pátá kapitola. :3 Doufám, že se vám povídka líbí, na wattpadu má docela úspěch. :3 Přednastavenou máte i šestou kapitolu, to je prozatím poslední přednastavený článek. Sedmou už mám sepsanou, ale ne zkontrolovanou. Pak místo upírů bude nějaký čas vycházet povídka pro ivanu-chan ♥. Rozhodla jsem se, že z toho udělám malou kapitolovku. Asi. Ještě si to promyslím, protože ta povídka má 21 stran. -.-" Mei neumí psát jednorázovky. ಥ⌣ಥ Smiřte se. Enjoy ~ Deidara se prohlížel ve velkém zrcadle, a přitom každou chvilku těžce vydechl zadržovaný vzduch. Připravoval se na rande se svým přítelem, ale popravdě si vůbec nebyl jistý, jestli chce jít. Těšil se, až se nadýchá čerstvého vzduchu, splyne s davem, pojede tramvají… ale na konci cesty ho čeká kino se Sasorim. Nebyl si jistý, jak by se k němu měl chovat. Co by mu měl vlastně říct? Může se mu svěřit se svými pocity? Může mu říct… o Itachim? Ten ho teď trápil nejvíc. Od minulého týdne spolu už nepromluvili a zdálo

Lásky moje! Tolik jsem se před pár týdny zapsala do Pod zámkem, že jsem úplně zapomněla na upíry. Snad mi odpustíte. UKAMENOVAT! A! S jednorázovkou to vypadá... bledě. Z mého pohledu. Asi zase bude na více částí, protože nedokončená má 18 stran! Doufám, že se vám bude líbit. :3 Ale teď zpátky k upírům. Upřímně nevím, jestli do příštího pondělí stihnu sepsat další kapitálu. Píšu toho dost, ještě se připravuju do školy... @_@ No je toho dost na to, svých se honila za povídkou, o kterou není skoro žádný zájem. :) Enjoy ~ Nebyl jsem zrovna člověk na vymýšlení strategií, ale jako následník trůnu jsem se musel aktivně zapojit. A musel jsem strýce zastavit já. "Půjdu s vlkodlaky do hradu. Seberu tátovy svitky a zastavím strýce," rozhodl jsem po půlhodině, co mi trpaslík a vlkodlaci přiblížili situaci. Ty svitky byly falešné důkazy o tom, že náš táta zradil upíry a spolčil se s vlkodlaky - našimi nepřáteli. Musím najít ty pravé, přesně ty, které napsal táta vlastní rukou. Ty vypovída

A protože na mě kašlete a vůbec si mě nevážíte, tak jsem se rozhodla si dupnout. aneb VŠECHNO NEJLEPŠÍ MEI K PÁTÝM NAROZENINÁM! Jo, přeju sama sobě, poserte se z toho někteří. :DD Jo a toho nad tím aneb si nevšímejte, chtěla jsem jen upoutat pozornost. :D Jak už napovídá název (ne název článku), 19. srpna je to přesně pět let, co můj starý blog oslavil páté narozeniny, tudíž i já slavím pět let na blogu psaním povídek. ♥ Za těch pět let jsem vydala velké množství povídek, poznala hodně příjemných (i těch nepříjemných) lidí a taky toho hodně četla. Jsem ráda, že jsem se k blogování a především psaní povídek dostala. Baví mě psát, můžu říct, že jsem se v tom dost zlepšila, a neplánuju jen tak skončit. :3 Chci poděkovat těm, kteří komentují a vyjadřují tím svou podporu, svůj názor a dávají mi chuť dál psát. Dělám to především kvůli nim, i když je to třeba jen jeden človíček (ale pokud tu čte víc lidí, mohli by vyjádřit svou podporu i oni :)). ♥ Jsem moc vděčná lidem, kteří přišli se mnou

Lásky moje! Tato kapitola je samozřejmě přednastavená, ale Mei porušila odpočinkový režim a řekla si, že vás pozdraví. xD To, kvůli čemu jsem skončila v nemocnici, byl prosím tetanový záchvat z přetížení a do toho jsem ještě chytla virus. Prosím vás, dávejte na sebe pozor. Takový záchvat jsem v ještě neměla, a že jsem se zatěžovala daleko víc. Jinak mám tuto povídku přednastavenou až do září, tak doufejme, že na ni nezanevřu a celou ji budu moct mít přednastavenou na pátek. :3 x'D No, známe Mei... xD Taky připravuju dvě ShIzaya jednorázovky, ale to ještě uvídím, jestli to vydám jsou to takové prkotiny, jenom na odlehčení mojí mysli. xD A pro mou milovanou ivanu-chan píšu NaruSasu. ♥ =^.^= Enjoy ~ Oba dva upřeli pohled na sklenici, kterou každý držel jednou rukou, přitom se vzájemně dotýkali prsty. Itachi měl druhou ruku obtočenou kolem Deidarova pasu a Deidara ji měl položenou na Uchihově rameni. Doslova mu spadl do náruče. Blondýn se poplašeně podíval na černovláska. Netušil, jak

Holahej, kapitáne! *vzpomněla si zase na Lipánka omg* Neměli by mě za to pokutovat za porušování autorských práv? :D Jak víte z infa v záhlaví, ležím v nemocnici v Krnově (přijďte mě navštívit, ležím tu do středy a je tu nuda (a furt tu řve mimino)) kvůli zánětům svalů z přetažení. To je tak, když máte tři dny náročné taneční soustředění v těchto vedrech, přijdete po devíti hodinách domů a píšete povídky. xD No Mei si zaslouží nějakou cenu. Čokoládu prosím, tady mi ji nechtějí dát. QQ No dobrý, Mei marodí. To je vlastně vše, co vám chtěla oznámit. A taky že ji tu týrají. Teď vážně. Chci aspoň tu hrstku lidiček, co chodívají na můj blog varovat, co se vám může stát, když se v tom horku příliš namáháte. Nestojí to za to. Mluvím o tom hlavně proto, že si teď dám pauzu od psaní ha ha, ten byl dobrej , od blogování. A věřte, že toho píšu dost, protože mě to začalo zase mega bavit. Pod zámkem máte přednastaveno až do září, Po setmění se chvilku odloží, pak píšu dvě jednorázovky - ShIzayu

Zítra poslední den na soustřeďkuuuuuu! Juchůůůů! ♥ Následujících několik dní spolu nemluvili. Itachi vůbec, Deidara minimálně. Když už na Uchihu promluvil, často to vyznělo sarkasticky. Jeho špatná nálada se den ode dne zhoršovala a pomalu se měnila v depresi. Cítil se sám. Všechno mu bylo odepřeno. Nemohl se vidět s kamarády, nemohl se jít ani projít ven. Celý svět jako by se proti němu spikl. Uchiha Fugaku si byl jistý, že u Itachiho Deidaru nikdo nenajde. Pro celý svět je Itachi skoro jako mrtvý. Nikdo neví, kde je, nikdo o něm dlouho neslyšel. A Fugaku o něm před nikým nemluví. Za své bezpečí musel Deidara obětovat svobodu. Co kdyby prostě odmítl, odjel bydlet k Sasorimu, kde by ho určitě taky nehledali? Vsadil by se, že u něj by se měl o něco líp. Třeba by vůbec nevycházel z bytu, ale aspoň by se měl s kým bavit. Zase by to byl ten vysmátý Deidara, kterého ostatní tolik milovali. Nasucho polkl, když si to živě představil. Bydlet se Sasorim? Po tom, co ho odmítl? Tak to byl pěkně

Procházka městem byla uchvacující. Jak jsem zjistil, tady dole žije i mnoho lidí, ať už byli ve vztahu s nadpřirozenou bytostí, nebo ne. Tady dole panovalo přátelství a důvěry. To jsem ještě nezažil, aby dvě bytosti, které se odjakživa nenáviděly, bydleli v pohodě vedle sebe. "Jsme tu," oznámil vlkodlak. Otevřel dveře nepříliš nápadného obchodu a všichni jsme společně vešli. Nechápal jsem, proč jsme přišli k ševci do podniku. To nám ušije sedmimílové boty? "Chlupáči!" zvolal starší muž, trpaslík, když nás spatřil. Seskočil ze stoličky a zamířil k nám. "Řekl jsem ti, ať mi tak neříkáš," zavrčel vlkodlak, dál si jeho poznámek nevšímal. "Přivedl jsem je, jak si přál. Tři královské dědice a…" nejistě pohlédl na Tsugara. "Dědicova manžela," doplnil jsem jej a stiskl blondýnovu dlaň. Takhle jsem Tsugarovi zařídil vstupenku úplně všude. Zatím to vypadá, že budeme muset i do tajných koutů v království. Tam kam bytost, nepatřící ke královské rod

Poslední část. ♥ Doufám, že se vám povídka líbila! :3 Teď mám v plánu napsat nějakou ShIzaya povídku a slíbila jsem Kaho mpreg, takže... takže tak, no. :D Ale to až mi skončí soustředění. :3 ♥ "Nikdy jsme ji nikomu nezazpíval, protože nebylo komu. Složil jsem ji a slíbil si, že ji v životě uslyší jediná osoba. A tou jsi se stal ty," usmál se a rozezněl kytaru. Bušilo mu srdce do rytmu hudby. Chtělo se mi plakat, a to jsem slyšel teprve první sloku a předrefrén. " Nějak jsem našel způsob, jak se v tobě ztratit. Nech mě vejít, nech mě ti být blíž. Změň názor, ztratím se, pokud to po mně budeš chtít. Nějak jsem našel způsob, jak se v tobě ztratit. " [Lost in you] Díval se mi přímo do očí, ze kterých tekly slzy. Nemohl jsem to zastavit. Takhle dojatý jsem snad nikdy nebyl. "Já tebe taky…" mumlal jsem a utíral si slzy. "Já tě taky miluju…" Objaly mě jeho ruce. A já objal jeho. Tohle bylo to nejhezčí, co kdy pro mě někdo udělal. "Promiň. Lhal jsem

Třetí část. ♥ V písničce Last to know se zpívá o ženě. Tady jsem si to dovolila pozměnit a Sasuke zpívá o muži. :3 Jako vždy jsem čekal před zkušebnou. Minuty plynuly a Uchiha nikde, tak jsem si odložil věci a sednul si před dveře. Pořád jsem ho vyhlížel a začínal pociťovat nervozitu. Že by dneska nemohl? Mluvil o včerejšku, ne? Viděl jsem ho jít na oběd, tak kde je? Nemůže se tam přece zdržovat tak dlouho. Se svýma kámošama netráví tolik času, ti ho zdržet asi nemohli. Že by… se mu něco stalo? Prudce jsem vstal, když jsem ho uviděl přicházet. Už jsem na něj chtěl vesele zavolat a zprdnout ho, že kde se coural, ale naši dnešní konverzaci začal on. "Jdi domů," řekl chladně, nepodíval se mi do očí. "Proč?" zeptal jsem se nechápavě. "Dneska chci být sám," oznámil mi tiše a odemykal dveře od zkušebny. Než je však stačil zase zavřít, vetřel jsem se dovnitř. "Naruto, prosím…" pošeptal až zoufale. "Jestli chceš, klidně budu sedět v rohu a neřeknu