♥ Yaoi povídky od Mei ♥

Tahle kapitola se vám bude líbit! Mně se líbí moc! 💙💙💙(≧∇≦)/ Blondýn se probudil s příšernou bolestí hlavy. Měl pocit, že jsou v ní kusy střepů, které ho takto mučily. Otočil se na stranu, aby ho aspoň uklidnila přítomnost jeho přítele. Chtěl se schovat v jeho náručí a slyšet tep jeho srdce. Jenomže místo hřejivé lidské kůže nahmatal jen peřinu. Otevřel oči. Myslel si, že je Itachi jen o kousek dál od něj, jenomže na druhé půlce manželské postele nikdo neležel. Rychle se podíval na hodiny a při tom náhlém pohybu zaskuhral bolestí. Co se děje? Je snad nemocný? Ne. Moc dobře věděl, co se dělo celé včerejší odpoledne, proto taky spal tak dlouho. Sexu v říji a s Itachim nemohlo už nic konkurovat. Ale proč ho tolik bolela hlava? Spal více jak deset hodin, mohlo to být tím? Místo dumání nad příčinnou bolesti hlavy a vzpomínání na předešlý den si raději oblékl župan a vyběhl z ložnice ven. Bylo opravdu brzo ráno, takže by Uchiha ještě neměl být v práci. Znamenalo to, že bude v jídelně a bu

Lásky moje úžasný! (｡･ω･｡) Ani nevíte, jak ráda bych napsala něco, co vás potěší, ale nemám co. ಥ_ಥ Snad jen, že tu máte dvanáctou kapitolu nepřítele. (≧∇≦)/ PS: Všimli jste si, jak se tato povídka a UC krásně sešli ve stejně situaci? Ne? V obou se totiž zrovna "zadělává na miminko". Ｏ(≧∇≦)Ｏ Jemně přirážel do těla pod sebou. Držel jej za boky, líbal jej na zádech a občas mu zavzdychal do ucha. Bylo to jako slastná hudba, která uspokojovala všechny touhy. Kromě jedné. Shizuo už nějakou chvíli uvažoval, jestli má s Izayou vytvořit pouto, což ho lákalo. Kdyby to hned udělal, černovlásek by se nestihl ubránit vzhledem k tomu, že byl otočený zády a rukama se držel pelesti postele… ne… kdyby měl monstrózní sílu jakou má Shizuo, rozdrtil by ji. Zápasily v něm dvě emoce - bolest a slast. Být to jen na Heiwajimovi, na nic by nečekal a označil by si ho. Věděl ale, že tak důležitou věc nesmí uspěchat a měl by ji řádně zvážit i s Izayou. Jenomže bude Orihara souhlasit? Pak to bude znamen

Lidičky, přeju vám všem šťastné a veselé Vánoce! 💙💙💙 Blonďák se odtáhl, aby se mu podíval do očí. Bylo mu jasné, co se bude teď dít. Bude toužit po svém alfovi a při každé říji bude trpět jako pes, pokud bude mít sex s někým jiným. "Vím, že je to narychlo, ale mám takovou radost, že bych tě nejraději celého zulíbal!" zvolal zvesela a objal ho kolem pasu. Neuvědomoval si, že se neznají ani pět minut a on se chová jako Deidarův dlouholetý milenec. "Tohle ale nechci," sdělil pevně Deidara. Nemohl ale popřít, že se mu Peinova blízkost líbila. Cítit jeho svalnaté ruce, ploché tělo a ten rozkrok…! Kdo by si to s ním hned nerozdal? "Nemusíme spěchat. Měli bychom se nejdřív poznat a sblížit se. Pojď dál," pozval ho a proti blonďákově vůli ho zatáhl do svého bytu. Deidara se nemohl bránit té hromadě svalů, ten chlap byl vážně kulturista. "Ne, poslouchejte," protestoval a odmítal vejít dovnitř, ale zrzkově síle se rovnat nemohl. "Nebuď tak skromný

Omlouvám se, že začnu tak negativně, ale kdo nesnáší Vánoce jako já? :D V této kapitole se nám to malinko zvrtne. Ha! (≧∇≦)/ Po půl hodině válení se v posteli konečně otevřel oči. Za okny svítilo slunce a svými paprsky oživovalo barevné listy na stromech. Nejeden člověk by měl radost z pěkného počasí, posledních pár týdnů se venku jen čerti ženili, proto to byla příjemná změna. A přesně tak se cítil i Deidara. Blonďák se nadechl a otočil se na stranu, kde by měl ležet jeho milovaný. Ale neležel. Takhle to chodilo už přes dva měsíce. Deidara se probouzel sám v posteli, protože Itachi odcházel do práce. Oba byli smutní a zklamaní, že musí být odloučeni od toho druhého, ale povinnosti jsou povinnosti, těm se ani jeden nemohl vyhýbat věčně. Vstal z postele. Už bylo dost lenošení, měl by se zatím připravit na soukromého učitele. Počínaje dneškem mu měl přibýt učitel na angličtinu. Ze školy si toho moc nepamatoval a taky mu cizí jazyky moc nešly. Měl docela strach. Seznámit se s novým člověk

Moc se omlovám, že kapitolu přidávám až teď, opravdu jsem nestíhala. :/ Jak víte, blíží se nám Vánoce. Bohužel asi nebudu mít prostor pro psaní povídek na noťasu, proto budu psát na mobilu, na což jsem si odvykla, takže tam budou asi hrubé chyby, za což se předem omlouvám. :3 Užijte si dnešní opožděnou kapitolu! Věnuji ji všem, kteří tuto povídku čtou a komentují! <3 Od toho večera už jejich vztah nebyl takovým, jaký byl doteď. Opravdu se zdálo, že se sbližují a možná by se z nich i stali milenci, ale Shizuo to vzdal. Už opravdu neměl sílu se o něj pořád dokola bát. Když si Izaya chtěl kurvit život tímhle způsobem, budiž. Heiwajimův uražený výraz byl jasně zřetelný. Orihara přece nebyl slepý a hned druhé ráno, jakmile si vzpomněl, co se včera stalo, mu došlo, že Shizuovi opravdu ošklivě ublížil, i když nevědomky. Už dlouho věděl, že pro něj blonďák chová nějaké city, a toho taky hodlal pořádně využít, jenomže tohle v plánu skutečně nebylo. Teď bude těžké ho přetáhnout zpět na svou s

Černovlásek při sebemenším pohybu zaskuhral bolestí. Chtěl vstát z postele a jít se najíst, když to teda odložil kvůli sexu se Shizuem, ale sotva se hýbal. Nebolela ho jen zadnice, ale celé tělo, hlavně místa, kde se jej dotýkal Shizuo. "V pohodě?" zeptal se Shizuo starostlivě a políbil jej na holá záda. "Asi jo," odpověděl černovlásek. "Asi?" Orihara zkontroloval své ruce, pak zbytek těla. Hýbat s nimi bylo těžké. Kdo by si pomyslel, že Shizuo bude sex až tak prožívat? Nedokázal se ovládat nejen co se týče touhy po černovláskovi, ale taky se to týkalo jeho síly. Když přirážel, zatínal pěsti a zapomínal, že drží Izayovy ruce. Proto se černovláskovi začaly tvořit modřiny a podlitiny a mohl být "jen za tohle" rád. Taky se mohlo stát, že mu Heiwajima ty ruce zláme. "Jenom to trochu bolí," mávl nad tím rukou. Nebylo to nic, co by se nedalo vydržet. "Ukaž," blonďák chytil jeho ruku, ale tak, aby mu neublížil, a prohlížel si napuchl

Zřejmě všichni víte, co očekávat od této kapitoly. *úšklebek* Šestnáctý díl tedy věnuju naprosto všem, kteří na ni verně čekali! Blonďák se zachvěl pod Itachiho jemnými polibky a sevřel polštář, ve kterém utlumil veškeré vzdechy. Nevnímal, jak mu stahuje spodní prádlo až ke kolenům. Soustředil se pouze na Uchihovy rty, které nepřestávaly opečovávat Deidarovo pozadí. "Itachi?" oslovil černovláska nejistě a přetočil se na záda. Přitom si všiml Uchihova naběhlého rozkroku. Zničehonic propadl nervozitě. V životě s nikým nesouložil z lásky a přiznával, že se toho docela bál. Co když se Itachimu nebude líbit? Co když to nebude takové, jaké si to Itachi představoval? "Ano?" optal se Uchiha. Jazykem si hrál s jeho boltcem a krkem, který poséval jedním polibkem za druhým. Deidara úplně zapomněl, co mu chtěl oznámit. Nedokázal jasně uvažovat. Tohle bylo naprosto odlišné od rychlovek na ulici. Ani jeden nespěchal, neovládaly je totiž instinkty řízené hormony, takže každý dotek

💙 Jak si Shizuo na chvilku myslel, že se situace mění k lepšímu, zdálo se, že Izayova deprese se bude každou chvilkou ozývat. Jednou Izaya normálně funguje, baví se, dokáže se i sarkasticky ušklíbnout, ale o minutku později složí hlavu do dlaní a lituje se. Jeho psychický stav na tom nebyl vůbec dobře a nezlepšoval se, i když se tak na první pohled mohlo zdát. Ale jak mu Shizuo mohl pomoct? Sám soupeřil s pocity a myšlenkou, že pokud chce někdy založit rodinu, tak to musí být hned a s osobou, kterou vždy nenáviděl. Nebylo to pro něj lehké, ale snažil se. Naschvál se k Izayovi choval mile, často ho objímal a usmíval se, aby se sblížili. Nutil se do toho, ale opravdu si přál, aby se Izaya co nejdřív postavil na vlastní nohy a taky trochu pomohl. Nikdo ho ale nemohl odsuzovat, dokonce ani Shizuo. Někdo by jistě řekl, že mu to patří za všechno, co kdy provedl, ale Heiwajima ho litoval snad nejvíc. Sám si nedokázal představit sebe na jeho místě. Uprostřed hluboké noci ho probudil zvláštní