Za (ne)přítele | Kapitola 9.

💙

---

Jak si Shizuo na chvilku myslel, že se situace mění k lepšímu, zdálo se, že Izayova deprese se bude každou chvilkou ozývat. Jednou Izaya normálně funguje, baví se, dokáže se i sarkasticky ušklíbnout, ale o minutku později složí hlavu do dlaní a lituje se. Jeho psychický stav na tom nebyl vůbec dobře a nezlepšoval se, i když se tak na první pohled mohlo zdát. Ale jak mu Shizuo mohl pomoct? Sám soupeřil s pocity a myšlenkou, že pokud chce někdy založit rodinu, tak to musí být hned a s osobou, kterou vždy nenáviděl. Nebylo to pro něj lehké, ale snažil se. Naschvál se k Izayovi choval mile, často ho objímal a usmíval se, aby se sblížili. Nutil se do toho, ale opravdu si přál, aby se Izaya co nejdřív postavil na vlastní nohy a taky trochu pomohl.

Nikdo ho ale nemohl odsuzovat, dokonce ani Shizuo. Někdo by jistě řekl, že mu to patří za všechno, co kdy provedl, ale Heiwajima ho litoval snad nejvíc. Sám si nedokázal představit sebe na jeho místě.

Uprostřed hluboké noci ho probudil zvláštní zvuk. Byl zvyklý, že sousedi někdy mlátili do zdí i v pozdních hodinách, ale tentokrát měl pocit, že by důvodem mohlo být něco jiného. Od doby, co se stará o Izayu, je pořád ve střehu.

Rozhlédl se tedy po pokoji, a když neviděl nic nenormálního, zase zavřel oči, přitáhl si peřinu až k bradě a spokojeně začal podřimovat.

Něco mu ale nehrálo. Když natáhl ruku vede sebe, druhá polovina postele byla prázdná. Takže Izaya jistě odešel.

"Děláš si už prdel?" zeptal se sám sebe rozespale. Vstal z postele a šel hledat triko. Měl v plánu se vydat ven, vzbudit Shinru, že Izaya je opět a zas v trapu a opět a zas ho nejspíš bude muset zachraňovat.

Sotva si obul boty a otevřel dveře, zarazil se. K nohám mu padlo bezvládné tělo napůl spícího černovláska. Byl při vědomí, ale opět a zas byl namol, takže neměl ponětí, co se s ním děje.

"Kdes byl?" zeptal se Shizuo unaveně, promnul si kořen nosu a svezl se po zdi na zem. Ulevilo se mu, že nemusí nikam chodit a že je Izaya v pořádku. Tedy… doufal v to. Pokud se pod obraz opilý člověk vrátí domů vcelku, dá se to počítat jako úspěch, ne?

"J sšel pryšššč…" mumlal Orihara a vyšlo z něj něco podobné smíchu. Ten se ale změnil v pláč. Ani v tomhle se situace nezměnila.

"Jdem spát. Aspoň jednu noc chci naspat víc než pět hodin," postěžoval si blondýn, přehodil si Izayu přes rameno a položil ho až na posteli. Jak se tak na něj díval, pohlcoval ho vztek. Už neměl sílu být milý a už vůbec, když byl Izaya namol. Měl sto chutí ho vyhodit zpátky za dveře ať si dělá, co chce. Ale to by k němu nesměl nic cítit.

Orihara se přinutil otevřít oči. Viděl Shizua, jak ho vysvléká, aby ho mohl uložit do postele. Oblečení ještě páchlo po cigaretách, alkoholu a parfémech tamních hostů, proto si v první chvíli neuvědomil, že už není v baru.

"Jak dlouho to ještě bude trvat?" mumlal si Shizuo. To už byl Izaya napůl nahý a zbývalo se zbavit kalhot. Orihara mu ale nedovolil je sundat. Chytil Shizua za zápěstí a upřeně mu hleděl do očí. Jako by po něm něco vyžadoval, ten signál byl tak jasný.

Vzepřel se na loktech, aby se mohl k blonďákovi přiblížit. Své tělo sotva dokázal ovládat, proto sebou hned praštil na měkkou matraci.

"Ššš…" utišil jej Heiwajima, když viděl, jak se Izaya nadechuje a otevírá pusu. Nechal se řídit svými instinkty a naklonil se nad černovláska.

"Shicczuuu…" zavrněl Izaya a přivřel oči, avšak nejen ospalostí. Tahle pozice se mu zamlouvala, přímo dychtil po sexu se Shizuem.

"Nemluv. Ještě se kousneš do jazyka a umřeš mi tu." Pohladil ho po tváři a tiše se zasmál. Nesmál se Izayovi, ale zalíbilo se mu gesto, které momentálně udělal úplně poprvé. Pohladil ho po tváři… Bříšky prstů zkoumal jeho rysy. Líce byly červené nejen kvůli opilosti, ale taky studu. Rty - tak měkké, i když popraskané.

Zasekl se, když Izaya zalapal po dechu a špičkou jazyka se dotkl blonďákova palce, který o chvilku později vsál. Hrál si s ním, cumlal ho a jemně ho kousal.

Tomu by málokdo nepodlehl, a Shizuo k takovým nepatřil. Už dobrou chvíli ho šimralo v podbřišku. Nemohl přestat si s ním hrát. Potřeboval víc. Oni oba.

Vytáhl prst z Izayových úst a nahradil ho jazykem. Rukama ho hladil všude po těle a vybízel ho, aby sám udělal krok vpřed, jenomže po pár sekundách přestal Izaya odpovídat na polibky i doteky. Důvod? Usnul. Alkohol ho uspal dříve, než se stačil se Shizuem pořádně pomazlit.

Následující ráno se neobešlo bez kocoviny. Sotva vylezl zpod peřiny, žaludek mu dělal kotrmelce a hlava ho bolela a motala se mu, div nespadl z postele. Absolutně neměl pojem o čase, ale v nose ho polechtala vůně oběda. Nestávalo se, že by Shizuo vařil. Jediné, co dokázal uvařit, bylo kari, a i to se mnohdy jevilo jako nepoživatelné.

Musel se přidržovat stěny, aby se dostal aspoň na záchod. Nohy ho naštěstí unesly, to bylo jediné plus. Největším problémem byla paměť. Měl pocit, že se včera v noci stalo něco velmi důležitého, ale nemohl si na to vzpomenout. Jeho mozek přestal zaznamenávat data od příchodu ke dveřím Shizuova bytu.

Po vykonání potřeby se vydal do obýváku, kde na něj čekal blonďák. Rychle koukl po hodinách, aby zjistil čas. Půl jedné odpoledne.

"Dobré ráno, Růženko," zasmál se mu blonďák a pokračoval v pojídání své porce.

Černovláskovi se nelíbilo, jak dobře byl Shizuo naladěn. Čekal, že ho za včerejší útěk a opilost minimálně zabije, ale on se na něj usmíval, div mu nevlepil hudlana.

"Dobré," odpověděl potichu Izaya a nespouštěl ho z očí. Opravdu se mu tato situace ani trochu nezamlouvala. "Stalo se snad něco?" zeptal se podezřívavě a též si naložil porci. K ještě většímu překvapení se nejednalo o kari, ale maso se zeleninou a rýží. Vypadalo to i vonělo lákavě.

"Ty nevíš?" pozvedl obočí Shizuo. Nebyl překvapený, jen to hrál, aby Oriharu trochu vyprovokoval. "Asi si toho ze včerejška moc nepamatuješ…" povzdechl si a pokrčil rameny. Když odnášel talíř do dřezu a míjel černovláska stojícího s otevřenou pusou u kuchyňské linky, nezapomněl ho lehce plesknout po zadku. "Dej mi vědět, až si vzpomeneš…" mrkl na něj.

"Co?!" zařval Izaya a málem upustil talíř s naloženým jídlem. Odmítal přijmout fakt, že spolu něco měli. Ani jeden to přece nechce, navíc Shizuo se tomu brání víc než Orihara. Co ta změna? "Do prdele, o co tu jde?!" Buď mu to řekne Heiwajima, nebo si vybaví včerejší noc sám. Pomalu se chytal za hlavu a škubal si vlasy. Musel si vzpomenout. Vždyť mu šlo nejspíš o život!

Blonďák se rukama opřel o kuchyňskou linku za Izayou a tím ho uvěznil. Tělem se nalepil na jeho a obličejem mu byl taky docela blízko. Černovlásek neměl jedinou šanci utéct.

"Mysli si, co chceš, zlato. Já ti to neprozradím ani za dva velbloudy," zalaškoval s ním. Třešničkou na dortu byla jemná pusa na černovláskovo líčko. Už od včerejší noci měl tendenci si s ním hrát, provokovat ho a… něco i zkusit. Síla osudu mu otevřela oči. Připustil si, že se mu Izaya líbí a už nebyl tolik proti myšlence, že by se z nich měli stát milenci.

"Co to má kurva znamenat?!" vyjekl černovlásek. Měl pocit, že si z něj Shizuo dělá opravdu blbou srandu, a tudíž se včera nic nestalo.

"Ptej se sám sebe. Ostatně jsi to byl ty, kdo vyjel po mně. Oběť jsem tu já - já bych si měl stěžovat a ptát se," odpověděl jednoduše.

"Okamžitě mi řekni, co se stalo," zavrčel Orihara. Udělal k Shizuovi několik kroků a nejspíš by ho napadl, kdyby byl v plné síle.

"Jak moc to chceš vědět?" provokoval ho. Obličejem, ve kterém nechyběla perverze, se přiblížil k Izayovi.

"Pche," odfrkl si černovlásek a založil ruce na hrudníku. "Dám ti tři velbloudy a kozu," ušklíbl se. Poukazoval tak na své nemalé konto.

"Nevyskakuj si," rozkázal Shizuo skrze zuby. Už si vzpomněl, proč toho zmetka vždycky nenáviděl a momentálně v něm rostla touha ho zabít. Pokud Izaya nezmění svůj postoj, Shizuo ho přinejmenším nechá bez dítěte.

"A co mi uděláš?" pozvedl černovlásek obočí a mírně zaklonil hlavu. Zase se vytahoval.

To už Heiwajimovi ruply nervy. Chytil toho skrčka pod krkem a jedním pohybem ho natiskl na zeď. Bylo to tak prudké a silné, že Izayovi na pár sekund vyrazil dech. Hleděli si do očí s nenávistí, dokonce i provokace ustoupila. Zase se vrátila ta stará známá nenávist.

"Vážně to chceš vědět?" zeptal se ho seriózněji, ale nepřestával vrčet. Stisk okolo Oriharova krku povolil a černovlásek se konečně mohl postavit na dolní končetiny.

"Chci znát každý detail," pošeptal Izaya. Měl strach. Nedokázal si představit, co se minulou noc stalo, ale hloupý nebyl. Docela rychle mu došlo, že se sblížili. Ale jak moc?

...I přesto se nebránil a nechal se políbit. Dokonce ztratil kontrolu nad vlastním tělem i zdravým rozumem a převzal dominanci. Chytil jej za hlavu a dravě ho líbal na rty. Ani jeden z nich si neuvědomoval, že právě objímá a líbá svého nepřítele. To jim došlo až po pár sekundách. Nebo minutách?

"Co to do prdele...?" zeptal se Izaya, když se přemohl se od Shizua odtrhnout. Hřbetem ruky si zakryl rty, jako by zkoušel, jestli to zvláštní brnění v nich, co cítil, bylo skutečně způsobeno Shizuem.

"Tohle se včera stalo," potvrdil blonďák. "A nebyla to náhoda. Ani tohle nebyla," zdůraznil. Snažil se Izayovi naznačit, že se osudu nevyhne ani jeden z nich.

"Ty mě miluješ?" Ptal se pouze proto, že si chtěl být jistý.

"Tohle nemá s city nic společnýho!" vyhrkl Shizuo, jak byl zaskočen otázkou. "Jako že v hodně případech má, ale u nás dvou ne. Z mojí strany ne," upřesnil.

"Ale přitahuju tě," konstatoval Izaya zamyšleně, "stejně jako ty mě." Při těch slovech mu přejel dlaní po hrudi. Jak je možné, že se vzrušil z jediného polibku? Myslel si, že z puberty vyrostl.

Shizuo udělal totéž s tím rozdílem, že jeho dlaň skončila na zátylku. Přitáhl si ho blíž k sobě a znovu jej líbal, tentokrát něžně a nenaléhavě. To však nevydrželo dlouho.

Černovlasý se houpal na blonďákovu klíně a za stálého líbání se vysvlékali. Shizuo neopomněl Oriharu párkrát silně kousnout nejen do kůže na krku, ale i na zbytku těla. Delikatesou se staly velmi citlivé bradavky.

Povalil ho do peřin a vměstnal se mu mezi nohy. To vzrušení bylo tak silné, že se nedokázal ovládat a dost možná mu i ublížil. Přes vzrušení si toho ani jeden nevšímal.