♥ Yaoi povídky od Mei ♥

Neumím psát, jak někdo umírá. :D Gomen. :D Druhý den jsme šli navštívit Shizua, kterému mí sourozenci poblahopřáli k narozeninám. Izetsuki mu dokonce přinesl dárek, který někde šlohl pomocí teleportace. Vážně, měl by mu ji někdo zakázat. Shizuo už byl na nohou, že přijel jeho milovaný Izaya, ale zase se zklamaně posadil, když jsme mu oznámili, že zatím nepřišli. I on si myslel, že se něco stalo, ale neříkal to nahlas. Snažil se pochopit, že má táta jako král hodně povinností a nemůže si jen tak odejít. Nejen moje smysly zavětřily blížící se přítomnost někoho cizího. Pohyboval se obrovskou rychlostí, tudíž to nemohlo být nic z tohoto světa. Jen tak tak jsem stihl se sestrou zareagovat a postavit se mu, když dorazil do Shizuova bytu. "Strejdo?" zamračil jsem se. Sice je u něj obvyklé, že vpadne bez ohlášení, ale spíš mě zarazila jeho akutnost. "Co…? Co?" nechápal Tsugaru. On ani Shizuo nemohli nic postřehnout, proto jen seděli a vzpamatovali se až několik sekund poté,

Nyaaaa, užijte si kratičký prolog. :3 Za týden možná vydám první kapitolu! ♥ Velké dubové dveře se otevřely a dovnitř vešel starší muž. V rukách žmoulal šedivý potrhaný baret a rozhlížel se okolo. Záviděl člověku, který zde pracoval, který měl sílu tohle všechno vybudovat, být úspěšný a i bohatý. "Vítej," promluvil ředitel. Stál u okna a černýma očima sledoval zapadající slunce. "Fugaku," usmál se muž. Částečně se mu ulevilo. Už jen to, že si na něj jeho starý přátel udělal čas, pro něj znamenalo hodně. Nebyl ale naivní. Slyšel v jeho hlase chlad, nepřátelství. Věděl, že by si měl držet odstup. "Tak co chceš?" zeptal se Uchiha a hluboce si povzdechl. Nehodlal se s ním dlouho vybavovat. "Já- já- potřeboval bych pomoct," přiznal muž a pokorně se poklonil, jako nějakému vládci. "Pomoct?" otočil se na něj čelem a spojil ruce za zády. Vůbec ho jeho požadavek nepřekvapil. "Vždycky jsi za mnou přilezl, když jsi něco potřeboval. Opačně to

No tak jo. Nemohla jsem se dočkat a musela jsem začít psát ItaDei, na které jsem se ze všech povídek těšila nejvíc. ♥ Už mám předepsaných pár kapitol, jak mě ta povídka chytla. :3 Doufám, že se bude líbit. :3 Abych si to trochu zjednodušila, nebudu kapitoly přidávat hned. Asi. Nechci, aby na úkor této povídky zanikli upíři. :3 Dávám vám sem úvod a prolog a příští týden uvidím, jestli začnu s vydáváním, nebo ještě chvilku počkám. :3 Pár: SasoDei, ItaDei Čeká vás: romantika, trauma, yaoi, trocha akce Děj: Co by otec neudělal pro své dítě? A zvlášť když je v nebezpečí, do nějž ho sám dostal. Deidarův otec se už několik let oddával alkoholu, drogám a potyčkám s gangy. Jednou ale zašel příliš daleko a zabil jednoho z nejváženějších lidí z Akatsuki - nejsilnějšího gangu v Tokiu. Ti mu teď vyhrožují, že jako pomstu zabijí jeho syna. Aby svého syna ochránil, poprosil svého starého přítele Uchihu Fugaka, který bezpochybně patřil mezi nejbohatší lidi ve městě, o pomoc. Ten nejdříve odmítal, p

U snídaně, kterou nám obětavě připravil Shizuo, jsme s Tsugarem po sobě pokukovali, jestli mu to oznámíme hned, nebo počkáme. Shizuo sledoval televizi, ale nesoustředil se na ni. Přemýšlel nad mým tátou. Už ho viděl ve své náručí, jak ho líbá a jak spolu... Raději jsem mu přestal číst myšlenky. Byl jsem za oba šťastný, ale nemohl jsem se zbavit špatného pocitu. Věděl jsem, čím to je. Shizuo stárne a s tím přichází problém v podobě slabého imunitního systému. Bývá častěji nemocný a hůř se z toho dostává. Jako třeba teď. Pořád říká, že je v pohodě, že mu jenom zaskočilo, ale já jsem cítil, že to v pořádku není. Vím, že se pořád opakuju, ale kdykoli se na něj podívám, bolí mě ho takhle vidět. Odmítá jít na jakákoli vyšetření. Nebojí se pravdy, prostě je mu to ukradené. Já ale vím, co mu je, a to nejsem doktor. Shizuo umírá. "Tati," oslovil ho znenadání Tsugaru a chytil mě za ruku. Vzhledem k tomu, že jsem byl hluboko ve svých myšlenkách, jsem se lekl při návratu do reality. Shiz

A je tu hned první kapitola. :3 Budu se snažit kapitoly přidávat prozatím každé pondělí. :3 Mám jich pár přednastavencýh, takže se nemusím bát, že nebudu stíhat. :D Doufám teda... Dneska je to mimořádka, protože se jedná o první kapitolu, ale od druhé kapitoly budou vycházet vždy o půlnoci. :3 Probudil jsem se jako každé odpoledne v posteli, kterou už čtrnáct let sdílím se svým blonďatým přítelem. Společně bydlíme snad v tom nejzapadlejším bytě v celým Tokyu. Je to tu tmavé, slunce se sem nemá kudy dostat kvůli budovám okolo - no prostě krásné místo pro upíra, ale stísněné pro člověka. Než jsme se sem přestěhovali, tisíckrát jsem se Tsugara ptal, jestli to pro něj nebude stresující. Vím, jak lidé prožívají vlivy okolního prostředí. Potřebují velký osvětlený prostor s moderními vymoženostmi. Potřebují se cítit svobodně, což u nás doma to vypadá spíš jako vězení. Udělali jsme z toho útulný, příjemný i moderní byt, ale jde především o to, že je tmavý. Neproniká sem žádné sluneční světlo,

Tak, a to je to překvapení. Jste překvapeni? :D Omlouvám se, že to tak trvalo. Povídku jsem psala většinou ve škole do deníčku a nechtělo se mi to přepisovat... však víte. xD Pár: Psyche x Tsugaru Čeká vás: shounen ai, yaoi, upíři, moc, moc umírání ＼(＾▽＾)／ Děj: Upír Psyche, syn upířího krále a dřívějšího člověka Orihary Izayi, se za čtrnáct let svého pobytu v lidském světě naučil vést život obyčejného smrtelníka po boku svého partnera Tsugara a jeho otce Shizua, milence Izayi. Blíží se další setkání s celou rodinou (jako před sedmi lety), ale celou situaci zkomplikuje řada nečekaných a drtivých příhod.

Tady jsou fakta! :3 Není jich moc, zato jsou trochu obsáhlejší. :3 Jak už víte, Deidara se v povídce neměl objevit. Ale asi jsem si tak zamilovala ItaDei, že to jinak nejde. Původně měl být Sasuke obviněn ještě z pedofilie, protože Naruto měl být pod zákonem. Ale vzhledem k tomu, že v Japonsku je pohlavní styk povolen už od třinácti let, Narutovi by muselo být max dvanáct. A to ne, děkuji. Fakt jsem přemýšlela, že pro Itachiho najdu nějakou holku a později by spolu měli i rodinu. Zatracenej Deidara! Sasuke a Naruto se spolu měli původně vyspat. Hádka, kvůli které Naruto odešel do kasina (ne dobrovolně, samozřejmě), byla právě kvůli tomu, že se spolu vyspali, protože Sasuke je stále zadaný se Sakurou a řekne, že vyspat se s Narutem byla chyba. Se Sakurou by se rozešel, co se Naruto dostane po kolapsu do nemocnice Tato povídka původně měla být o třech adoptivních bratrech - nejstarším Gaarou, Sasukem a nemladším Narutem. Detaily jsem nijak nepromýšlela, protože dřív přišla druhá verze -

Děcka (ach jo, bude trvat, než si zvyknu na normální oslovení), přidávám vám sem poslední kapitolu. :3 Prosím všechny, kteří povídku četli, aby mi zanechali komentář, názor, plusy a mínusy týkající se této povídky. Třeba mi napište na email! Máte ho v menu. |･ω･) To znamená, že jsem hodně přemýšlela. Ano, od soboty nemyslím na nic jiného než na blog a psaní. A uvědomila jsem si, že já bez psaní prostě nemůžu žít. Našla jsem si nové koníčky - čtu LGBT romány, pletu náramky, trávím čas hlavně se sestřenkou kvůli videím, pořád čtu mangu (mám jich rozečtených 99 ಠ_ಠ, jak se to sakra stalo?). Ale psaní yaoi prostě nemůžu zahodit. Nemůžu zahodit blogování samotné, i když mě posledních pár měsíců spíš štvalo. Nevím, jak jinak to napsat, tak to napíšu přímo. Hodně z vás mi píše krásné věci, chválí mě, milují moje povídky, ale nemyslím si, že jsou všechny komentáře úplně upřímné. A to je to, co po vás vyžaduju - upřímnost. Když se vám něco nebude zdát, nebude líbit, vyjádřete to. Já vám hlavu

Tak tady máte zřejmě předposlední kapitolu. :3 Prosím, neupalte mě, je to děsně napsané, to vám říkám předem. Taky se vám chci omluvit. Už dlouho přemýšlím nad tím, jak vám to říct, ale psaní mě přestává bavit. No, přestává. Obávám se, že už přestalo. Začalo to asi před ¾ rokem. Říkala jsem si, že to je kvůli škole, že to přejde. Ale nepřešlo a já se do každého psaní prostě nutím. Vím, že jsem vám naslibovala hodně povídek, ale myslím, že to není uskutečnitelné. Zkrátka mě už ani netěší to, když vydám novou kapitolu. Každopádně, tuhle povídku dopíšu, to už zbývá jen jedna kapitola. A další povídky vám slibovat nebudu, nevím, jestli se ještě vrátím. Zatím se mějte. (｡･ω･｡) V podnapilém stavu jsem spěchal na místo, kde měli údajně být moji bratři. Venku nepřestávalo pršet, proto jsem do nemocnice přiběhl celý promočený a zmrzlý na kost. Ptal jsem se, hledal je. Koho z personálu jsem potkal, toho jsem se zeptal. Neustále jsem se rozhlížel a měl chuť projít všechny pokoje. Světlé nemocničn

Tak, lidičky. V příští kapitole už bude přesně ten bod, který byl základním kamenem této povídky. :3 Viděl někdo Kráčející skálu? （⌒▽⌒） Tak jo. Pomalu bych sem mohla nahazovat KageHinu, co? Nah, ještě chvilku to počká. (≧∇≦)/ S trhnutím jsem se probudil. V náručí se mi pohnulo hřejivé tělo. Tak jsem ho objal ještě víc a přitiskl své rty na blonďatou hlavu. Vnímal jsem každý pohyb, ať už to bylo poškrábání na zádech, nebo pravidelné zvedání hrudníku. Nešlo se na to nesoustředit. Kolikrát jsem si tohle představoval a teď se to děje. Leží mi na hrudi, ruce ležérně položené na ramenou a bezstarostně spí. "Dobré ráno," pošeptal jsem a přetočil se nad něj. Teď jsem to byl já, kdo tomu druhému ležel na hrudi. "Hmm…" zamručel nelibě. I přesto se jeho ruce ovinuly kolem mého hrudníku, ale hned dopadly na měkkou matraci. Okamžitě usnul. Vstal jsem, i když nerad. Venku se zatáhlo a ochladilo, a komu by se vůbec chtělo v tak sychravém počasí vůbec vstávat z vyhřáté postele. Vůb