♥ Yaoi povídky od Mei ♥

Tak děti, tohle je poslední kapitola tohoto měsíce. ♥ Doufám, že vás povídka baví! ♥ Ke dni 25. 2. má 13 hotových kapitol. xD Škoda, že tak lehce nejde i učení... Minul celý týden, pak měsíc. Po Sasukem jako by se slehla zem a Naruto se trápil. Myslel na Sasukeho, na jeho upíří podobu a jejich přátelství. Sasuke byl dobrák, nikomu neublížil a rád pomáhal druhým, i když to někdy nešlo zrovna lehce. I k Narutovi se choval víc než přátelsky. Trávili spolu spoustu času i v práci, odvažoval se tvrdit, že jejich přátelství bylo silné. Jenomže jak se na něj mohl Naruto podívat po tom, co ho Sasuke takhle vystrašil? Nikdy, ani tenkrát na záchodech v Ichiraku, ho neviděl tak běsnit. Uvědomil si, že kdyby Sasuke chtěl, kdykoli jej může připravit o život. Musel se ale podívat bestii, co se v Sasukem ukrývá, přímo do očí. Bál se ho, proto se mu rozhodl vyhýbat, ale Sasuke stejně nechodil do práce a nikomu se neozýval. A to Naruta šíleně vystrašilo. Bál se, že se mu něco stalo. Že se možná popral s

Miláčkové moji! Tímto povídka Rozchod oficiálně končí! (Nepíšu já to vždycky? Už si připadám jak kafemlejnek…) Už jsem psala článek o čem vlastně tahle povídka původně měla být, a co z ní nakonec vylezlo. Myslím, že není potřeba to psát znovu. Tak se vrhneme na to! Jak už víte, Sasuke měl představovat mou bývalou kamarádku a já jsem měla být Naruto. V mnoha ohledech v povídce to zůstalo stejné, vzala jsem reálné věci ze života a dosadila je do povídky. No jenomže se mi zalíbilo dělat ze Sasukeho hajzla, tím jsem lehce vykolejila od původního scénáře spíš jela úplně mimo trať . Jenom abyste si nemysleli, že mi ta bývalá kamarádka tak strašně ubližovala. Nebo že snad pracuju v pizzerii. :DD Přeskočím rovnou na konec, protože u toho jsem dlouho váhala. Nejdřív byl plán takový, že v konverzaci mezi Sasukem a Narutem na konci povídky měl Naruto Sasukemu oznámit, že si bude brát Hinatu, protože je těhotná (protože Hinatini rodiče na svatbě trvají). Pak bylo v (ne)plánu (tzn. bylo by super to

Tady máte epilog. Raději jsem ho napsala, protože kdyby ne, asi bych napsala na minimálně 4 kapitoly pokračování, které by obsahovalo Sasukeho zase jako hajzla, který se chce nabourat do Narutovy rodiny. Uff. Ehm... technická - čtu na wattpadu jeden skvělý SN mpreg příběh a tak nějak uvažuju nad tím, že bych ho přeložila do češtiny. Musela bych se samozřejmě zeptat jeho dvou autorek (přivolání verze je ve španělštině, druhá v angličtině), s jejich svolením bych tedy příběh přeložila. Bylo by to pro mě oddechovější než psát vlastni povídky. No, to by bylo ale až o hlavních prázdninách. Užijte si naprosto poslední díl rozchodu a já se těším u další povídky. :3 K Duši by vám mohla v dubnu (pokusím se to stihnout dřív) přibýt omegaverze. ♥ Černovlasý muž sledoval mladou dívku za barem v jedné z místních kaváren. Usmívala se na své zákazníky a diskutovala se svými kolegy, vůbec si přitom nevšimla, že ji tajně pozoruje muž, ktery byl velmi podezřele oblečen. Schovával se za vysokým límcem dl

Říkám si, jestli ta povídka nevychází až moc rychle. Přijde mi, že ji jen málokdo stíhá číst. A někdo ji nestíhá psát... ╮(─▽─)╭ Naruto vydal bolestivý skřek, opatrně se přetočil na záda a protáhl se. Bolelo ho celé tělo ze spánku na měkké matraci, vůbec na ni nebyl zvyklý. Doma měl o něco tvrdší- Tak počkat! Zprudka otevřel oči a rozhlédl se po pokoji. Po docela moderním a luxusním pokoji. Nebyl doma, ale u Sasukeho. Proč? Posadil se na kraj postele a začal vzpomínat. Pamatoval si, jak ho Sasuke nesl na zádech, ale víc nic. Pak později, jak se Sasuke skláněl nad jeho rozkrokem a pomohl mu se vysvléct. Promnul si obličej, jako by mu to pomohlo si vzpomenout. A dál? Co bylo dál? Měl na sobě trenky a triko a bylo zřejmé, že spal v posteli sám, společně se Sasukem by se na ni nevešli. Takže… se mezi nimi nic nestalo? Takže… tamto dál byl jen sen? Jak mu Sasuke svlékl kalhoty, a pak… Byl zmatený. Vůbec nevěděl, co z toho byla realita a co sen. Jestli se to opravdu stalo, jak se k sobě bud

A sakra. Měla bych pohnout prdelí a více se věnovat téhle povídce, jestli ji nechce pozastavit. ಠ_ಠ V jednom nejmenovaném podniku s příjemnou atmosférou seděla banda redaktorů, popíjela nějaký ten alkohol a z jejich kroužku se stal malý klub vtipálků. Dobrá nálada a hlasitý smích naštěstí nijak nepřehlušili hrající hudbu do pozadí a nerušili ani zbytek bavících se hostů. Všichni se zdáli být značně opilí, až na Sasukeho. Ten se sice bavil, ale uvnitř byl hodně nervózní. Vypil už pátou sklenku piva a pořád se s ním nic nedělo. Co když ta krev včera začala působit až teď? Že by si tělo uvědomilo až takhle pozdě, že vlastně patří upírovi? "A představte si!" zvolal smějící se Naruto. "Sasuke je- Sasuke je-" koktal při přívalu smíchu. Pak trochu zvážněl. Uchiha zbystřil a snažil se nějak Narutovi naznačit, aby jeho tajemství neříkal. Možná by ho nikdo nebral vážně (přece jenom, kdo by věřil, že v dnešní době existují upíři?), ale i tak nechtěl, aby se to jeho novým přáte

Nemělo to dlouhého trvání a je tu konec. Popravdě jsem ani neplánovala, že by tahle povídka měla být delší jak deset kapitol. Měla jsem pár bodů, kterých jsem se držela a které jsem splnila. Takže mi zbývá říct - hotovo! Teď se tu bude objevovat jen Duše a možná, MOŽNÁ bych začala konečně psát omegaverzi riren, která v anketě z listopadu (nebo z říjnu?) skončila na druhém místě. Co vy na to? :3 Moc děkuji všem,k teří komentovali. ♥ Věřte mi, že to bylo místy opravu bolestivé psát, protože... prostě Sasuke a Naruto. :D Víc vám stejně vysvětlím až ve faktech. :D V nemocnici jsem přečkal noc, druhý den odpoledne mě propustili. Na návštěvu přišli všichni mí dobří kámoši. Nemohli za mnou přijít najednou, proto je za mnou pouštěli po jednom. Někteří se u mě neukázali, ale ostatní mi řekli, že tu jsou a čekají na chodbě. Když jsem odcházel, to už se mnou byli jen Hinata a Kiba. Zapomněl jsem zmínit, že se mi Kiba omluvil hned po tom, co jsem byl zcela ošetřen. Neptal jsem se ho na to, co ke

Mei pořád nestíhá. x.x V jednom sídle na samém okraji velkoměsta pochodoval po knihovně starší muž, mohlo mu být okolo padesáti. Rozčileně máchal rukama a nadával na celý zpropadený svět, a především na svého syna. Jeho manželka věnovala svou pozornost pletení košíku z proutí a mile se usmívala. Pečlivě svého muže poslouchala a občas promluvila, aby ho uklidnila. "Je dospělý a může si dělat, co chce. Má práci. Má dům. Nedaří se mu vůbec špatně," povídala s klidem. "Ach. Jen kdyby si někoho konečně našel." "Aby si ještě udělal dítě, to tak!" vynadal jí manžel. "Jako by nestačilo, že lítá někde po venku a my o něm nic nevíme! O vnoučatech by se ani nezmínil!" "Pamatuješ si, miláčku, když jsi byl člověk?" optala se ho černovlasá žena a šibalsky se na něj podívala. "Ty ses od rodičů odstěhoval ještě před dosažením plnoletosti. Vlastně jsi utekl z domu. Jemu je o pár set let víc, tak ho nechej." "Vůbec tu nemluvím o stěhování,

Lásky moje, ještě doháním věci do školy, takže to s rozchodem vypadá lehce bídně. Lehce. Každopádně nás čeká už jen poslední kapitola, NE DRUHÁ SÉRIE ANI JINÉ POKRAČOVÁNÍ, MAJO A SPOL. Užijte si dnešní kapitolku. ♥ Moc moc moc děkuji za všechny komentáře, teď momentálně nestíhám na ně odpovídat, proto to těším tomuhle formou. ♥ Naruto se nenechal oblbnout. Věděl, že Sasuke něco skrývá - a že on moc dobře věděl co. Jak si s ním povídal, nejen očima zkoumal všechna Uchihova gesta, mimiku. Vypadal jako upír. Ale neměl typické upíří špičáky. Vypadal jako upír, ale choval se více jako člověk. Zřejmě svou pravou podobu uměl dobře schovávat. Jenomže co to slunce? Byli spolu minimálně deset minut na přímém slunci a s černovláskem to ani nehnulo. Možná… možná jen vypadá jako upír, ale upír není. Upíři přeci neexistují. "Zajdu si na záchod. Hned jsem tady," řekl Naruto a odešel. Když se Sasuke podivil, proč s sebou bere i foťák, Naruto mu vysvětlil, že nevěří nikomu, ani vlastní rodině