Duše člověka | Kapitola 3.

Lásky moje, ještě doháním věci do školy, takže to s rozchodem vypadá lehce bídně. Lehce. Každopádně nás čeká už jen poslední kapitola, NE DRUHÁ SÉRIE ANI JINÉ POKRAČOVÁNÍ, MAJO A SPOL.

Užijte si dnešní kapitolku. ♥ Moc moc moc děkuji za všechny komentáře, teď momentálně nestíhám na ně odpovídat, proto to těším tomuhle formou. ♥

---

Naruto se nenechal oblbnout. Věděl, že Sasuke něco skrývá - a že on moc dobře věděl co. Jak si s ním povídal, nejen očima zkoumal všechna Uchihova gesta, mimiku. Vypadal jako upír. Ale neměl typické upíří špičáky. Vypadal jako upír, ale choval se více jako člověk. Zřejmě svou pravou podobu uměl dobře schovávat. Jenomže co to slunce? Byli spolu minimálně deset minut na přímém slunci a s černovláskem to ani nehnulo. Možná… možná jen vypadá jako upír, ale upír není. Upíři přeci neexistují.

"Zajdu si na záchod. Hned jsem tady," řekl Naruto a odešel. Když se Sasuke podivil, proč s sebou bere i foťák, Naruto mu vysvětlil, že nevěří nikomu, ani vlastní rodině, natolik, aby nechal svůj fotoaparát, svého miláčka bez dozoru. A Sasuke mu to zbaštil i s navijákem.

Sotva zalezl za dveře, na nichž visel obrázek s panáčkem mužského pohlaví, vytáhl foťák z obalu a zapnul jej. Pak pootevřel dveře tak, aby jej nikdo neviděl. Objektiv namířil na Uchihu, který si ho vůbec nevšiml, a udělal tři fotky. Sasuke si pořád hleděl svého.

Proč, že ho vyfotil? Upíři nejsou vidět v zrcadlech a na fotkách. Pokud Sasukeho na svých fotkách uvidí, dá mu konečně pokoj a přestane si myslet, že je jeho nový kolega upír. Do té doby ale měl potřebu zkusit všechno, aby dokázal, že Sasuke upírem je.

Srdce mu bilo jako splašené. Jediným stisknutím se dostal do galerie, kde se mu objevil naposledy vyfocený obrázek. Přímo uprostřed byl Sasuke sedící na židli u stolu a upíjející z hrnku kávu, absolutně nemaje tušení, že si jej někdo tajně zdokumentovává.

Naruto zklamaně svěsil ramena a po zdi se svezl na zem. Spletl se, Sasuke byl člověk, žádná nadpřirozená bytost. Pro uspokojení vlastního zklamání si obrázek přiblížil, aby si Sasukeho lépe prohlédl. Byl opravdu hezký, přímo model. Vsadil by se, že dříve pracoval pro nějakou společnost a nechal se fotit do časopisů. Tak hezké tváře je pro redaktora škoda.

Tak moment.

Naruto si fotku přiblížil nejvíc, co to šlo. Několikrát si protřel oči, jestli náhodou jen špatně nevidí, pak si k obličeji přiblížil samotný foťák. Zdá se mu to, nebo je Uchiha krapet průhledný?

To může být špatným světlem, zavrtěl hlavou. Pro jistotu chtěl zkontrolovat i ostatní obrázky. Přeci jen v restauraci bylo trochu šero a zářivky někdy uměly vyvolat dojem, že člověk vyfotil ducha.

Jenomže další fotka mu nahnala čistou hrůzu. Uchiha se chladně díval přímo do objektivu. Přitom si Naruto byl jistý, že se na něj ani na moment nepodíval. Vyfotil ho v době, kdy upíjel z hrnku, ale pořád svůj pohled směřoval z okna! Směrem k záchodům se ani na moment nepodíval! Jak je tohle tedy možné?!

Bál se podívat se na úplně první fotku. Když to udělal, foťák mu málem vypadl z rukou. Tohle přece nemohla být pravda. Jak by se Sasuke dostal přímo před aparaturu? Vypadalo to, jako by stál metr od objektivu.

Uzumaki si jej důkladně prohlédl. Pohltil ho strach. Už nepochyboval o tom, že Sasuke není člověk. Určitě se s blondýnem sblížil, aby mohl dokončit, co začal dnes brzo ráno, a sice vzít si jeho život. Nebo…?

"Neruším?" zeptal se ten melodický hlas, který teď Narutovi napovídal, že by měl křičet nebo rovnou utéct. "Nemám rád, když mě někdo fotí," řekl a zařízení mu vzal. Všechny tři fotky pak odstranil. A bylo po důkazech. Tím se ujistil, že se Naruto se svým objevem nikomu nepochlubí.

"Jak- kdo-" koktal Naruto a opatrně se postavil. Svůj foťák nechal viset na krku a rukama se raději podepíral. Těžko se udržel na klepajících se kolenou.

Sasuke si bezstarostně umyl ruce, pak na jejich vysušení použil papírové ubrousky.

"Taky jsem si potřeboval odskočit," vymluvil se Uchiha. Na svém výraze nedal najevo jedinou emoci. Měl by? Ano. Vždyť ten blondýn před ním se právě usvědčil, co mu celý den lítalo hlavou. Zjistil, že Sasuke je upír a jistě to poví někomu dalšímu a ten dalšímu a tak dál. Těm pak bude tato myšlenka kolovat v hlavě jako Narutovi a začne akce "zjišťování, jestli je Uchiha Sasuke upír" a o to Sasuke opravdu nestál. Nerad by vyvolal v lidech domněnku, že upíři existují a pohybují se mezi lidmi. To by nebylo vůbec dobré jak pro něj, tak pro jeho rod.

Naruto se beze slova rozešel směrem k Sasuke. Prstem mu nadzvedl horní ret a prohlédl si Sasukeho špičáky, ty se však ničím nelišily od lidských. Jenomže moment na to se prodloužili a zešpičatěly. V tom Naruto polekaně uskočil, jako kdyby měl Sasuke v úmyslu na něj zaútočit. Tak přece!

"Gratuluju," řekl sarkasticky Sasuke. Oči se mu zbarvily do ruda. Místnost potemněla, žárovky jako by ztrácely šťávu, klíček ve dveřích cvakl, teplota klesla. "Ano, Naruto, měl jsi pravdu. Jsem upír. Určitě víš-"

"Já to věděl!" vyjekl radostně blondýn a začal tancovat.

V místnosti začala světla opět normálně fungovat, teplota se vrátila zpátky na příjemných dvacet tři stupňů. Sasuke vyjeveně hleděl na tančícího blondýna.

"Ty nemáš strach?" zajímal se.

"Kdybys mě chtěl zabít, už bys to udělal, ne?" zeptal se Naruto, nepřestal se culit. "To ty jsi mě dneska zachránil, že jo?"

Sasuke se zarazil. Nenáviděl, když mu něco nehrálo do karet, a tenhle blonďák se vůbec nedržel jeho scénáře. A co bylo horší, jako upír byl potupený. Místo toho, aby se z něj Uzumaki strachy podělal, začal skotačit.

"A co má být?" založil ruce na hrudi a odvrátil zrak. Byl uražený, že se ho Naruto nebojí. A to se tolik snažil! Itachi měl asi pravdu, stává se z něj člověk a jeho upírské schopnosti nemají takovou sílu.

"Já jenom… chtěl jsem ti poděkovat…" řekl trochu stydlivě Naruto. "Ale kvůli tobě jsem ztratil svůj řetízek, takže bych se teoreticky omlouvat neměl," zapřemýšlel se.

"Proč ho vůbec máš?" podivil se Uchiha, zatímco zatáhl své upírské špičáky. "Jsi křesťan?"

"Ne. Dostal jsem ho od mámy ke svým patnáctým narozeninám. Ten kdysi dostala od svého dědy, ten byl křesťan a silně věřící. Víš, já jsem kouskem z Evropy!" pochlubil se Uzumaki. "Ty taky ne?" zeptal se nadšeně.

"Ehm, ne," zavrtěl hlavou Sasuke. "Jsem Japonec."

"Ty nejsi z Transylvánie?" podivil se Naruto.

"Ne. Ani moji předci odtamtud nejsou. Ne všichni upíři jsou z Rumunska," vysvětlil Sasuke.

"Když jsi upír, proč se nepálíš na slunci?"

"Moc se ptáš. Tady není to správné místo na povídání si o těchto věcech," odbyl ho a odemknul hlavní dveře vedoucí přímo do restaurace. "Jo, tady máš," zastavil se a otočil na blondýna. Vzpomněl si, proč jejich debata, odkud pocházejí, vznikla. Kvůli křížku, který teď na krku pod oblečením nosil on, ovšem už nebyl stříbrný, ale celý ho polila černá barva, jako odraz temnoty Sasukeho duše. Uchiha si ho sundal z krku a podal ho Narutovi. V ten moment se zase stříbrně zaleskl. Vypadal jako nový. "Musí být pro tebe hodně důležitý," řekl nakonec. Jen sledoval, jak Naruto s jiskrami v očích bere drahocenný šperk do obou rukou a připíná si ho na krk. Pak opustil toalety.

Naruto byl doslova okouzlen. Měl pravdu. Měl pravdu, Sasuke je upír! Upíři existují! A dokonce existují i v dnešní době! A jsou hodní! Teda… doufal. Soudil podle toho, jak se k němu zachoval Sasuke. Nechal ho žít a vrátil mu křížek, co před několika hodinami ztratil.

Uchiha se posadil zpátky na místo. Došlo mu, že se teď na nějakou dobu blondýna nezbaví. Sotva si vzal do rukou hrnek se zbytkem kávy, Naruto jej zasypal dalšími otázkami ohledně upírského života, přitom se snažil mluvit potichu, aby je nikdo nezaslechl. Sasuke mu odpovídal minimálně. Pouze kýval a vrtěl hlavou, o některých věcech nechtěl mluvit vůbec, tak otázku ignoroval. Pravdou bylo, že mu to ubližovalo. Proč je Naruto tak nadšený z toho, že je Sasuke upír? Není to vůbec nic hezkého. Být nesmrtelný? Kdo po tom proboha touží? To, co Naruto vidí jako bezva životní styl, Sasukemu způsobuje jenom potíže. Ve svých dvě stě čtyřiceti letech se rozhodl nebýt upírem, čehož mohl docílit jenom toho, že se jako upír chovat nebude. Na jeho těle se pak projeví známky stárnutí a hormonálních změn, a to bude znamenat, že se z něj stává člověk. Nebude schopen létat, měnit se v netopýra, číst myšlenky a mnoho dalšího. Naopak ho bude trápit občasné akné, vrásky, zažívací problémy a třeba i únava. Jediné, co by zůstalo stejné, by bylo cítění bolesti.

Pohlédl na rozjařeného blonďáka před sebou a znechuceně si odfrkl. Kdo sakra touží být upírem? Jak si tak blondýna prohlížel, jak z něj endorfin jenom sršel, znechuceně nakrčil nos. Hned, jak si to uvědomil, opět nasadil svůj kamenný výraz. Nesmí dávat najevo city. Poslední dobou na to ale moc nedbal.

"Naruto," přerušil blondýnův uragán básní o upírech. Naklonil se k němu a zahleděl se mu hluboko do očí. Ty jeho se opět zbarvily do jasné rudé, jako by byl připraven Uzumakiho kousnout a vysát z něj veškerou krev. "Nikdo. NIKDO se o tom nedozví," pověděl výhružně. Tentokrát ale použil mnohem hrubší hlas.

Naruto vztyčil palec a zářivě se usmál.

"Jasnačka!"

A Sasuke se opět urazil. Jako upír stál opravdu za houby. Nebo to vlastně bylo dobře? Stával se z něj člověk?