♥ Yaoi povídky od Mei ♥

Gomen, lidičky. Vím, že jsem někde zmiňovala (nebo možná ne), že si přestávku zatím nedám, ale budu se blogu věnovat trochu míň. Nebudu si stěžovat, stejně nikoho nezajímá můj osobní život a školní život. Zkrátka jde o to, že do konce školního roku si musím dát přestávku. Pokud vám teď proletělo hlavou, že Mei zase zbytečně vyvádí, protože je konec školního roku a už se nepíší žádné písemky, tak se mílíte. Jediná pravda je v tom, že vyvádím a to kvůli tomu, že píšeme testy snad ze všeho. Ale není to jen o škole, však víte - každý máme něco. Povídky budu psát jen je nebudu vydávat. Chci mooooooooooooooc poděkovat Karin, která mě úplně zaspamovala komentáři :3 <3 Ani netušíš, jak moc to pro mě znamená <3 Gomen, že to musím řešit takhle, ale do konce školního roku nebudu mít klid. VAše Mei <3

Yeeey, tohle už tu dlouho nebylo xD Stvůřičky moje milé, Mei se snažila utáhnout školu, až se nakonec psychicky zhroutila, tak dneska zůstal doma. x) Tak vám sem přidávám další kapitolu Rirenu :3 už se to pomalu blíží :3 Zásnuby, svatba a - na co se těšíme úplně všichni - svatební noc! (≧∇≦)/ Musím se přiznat, že především kvůli té svatební noci pořád pokračuju a vlastně jsem i začala psát tuhle povídku. :D Já vím, já vím, všichni se nemůžeme dočkat, ale slibuju, že si na svatební noc dám záležet :3 "Jak se jmenujete?" zeptal jsem se zdvořile, ale pochyboval jsem, že mi odpoví. A jak jsem očekával, tak se taky stalo. Žena mlčela a chovala dítě v rukách. "J-já jsem Eren," představil jsem se. Mé jméno upoutalo její pozornost. Vypadala dost překvapeně, nebo bych spíš měl říct šokovaně, to je výstižnější. "Eren? Z království Křídel spravedlnosti?" přesvědčovala se. Když dítě utišila, položila jej zpět do košíku a přešla ke mně. "A-ano," zakoktal jsem

Děti moje, Mei nestíhá Q.Q Gomeeen Q.Q Mám už dá se říct vážné zdravotní problémy (tentokrát víc fyzické než psychické x'D), ale nebudu váš tím zatěžovat. Taky se mi do psaní moc nechtělo... nemám na to nějak myšlenky. Už zkrátka potřebuju prázdniny :D A kdo ne, že? Chci poděkovat Karin, která mě předevčírem, včera i dneska zaspamovala komentáři :3 Musím se přiznat, že jsem je nečetla úplně všechny, protože jich je opravdu hodně, ale opravdu, opravdu, opravdu moc ti děkuju :3 Potěšilo mě to, a dokonce i nakoplo :3 Takže tento díl je věnován tobě a tetičce Majo :3 A chci vás upozornit, že nás všechny bude brzo čekat změna designu :D ta světlá barva se mi nelíbí :D Enjoy~ <3 "Chci vás oba!" křičel jsem už i já. "Jasně. Mě na šukání a jeho na šťastný partnerský život? To ti nežere ani bílej tesák!" "Tak to není!" snažil jsem se ho vyvést z omylu. Nedokázal jsem se vzdát ani jednoho z nich. "Tak jak to je?!" naléhal na mě. Stál jsem tam jak op

Nebudu to moc okecávat :D Enjoy~ Černovlásek si sundal ručník a strčil svůj úd mezi moje stehna. Bylo mu jedno, že mám na sobě kalhoty a tím se mu může nepěkně odřít. Potřeboval ukojit tu touhu mě zase ojet. "To už stačí," řekl jsem rozhodně. Otočil jsem se k němu, abych ho od sebe odstrčil, ale místo toho do mě strčil on a já tak spadl na postel. Rovnou mě začal svlékat, ale já jsem se mu tentokrát bránil. Tabletka proti otěhotnění mi spadla kdesi na zem, ale to mě teď netrápilo. "No tak, já vím, že to chceš. Cítím to z tebe," šeptal a pohladil mě po místě, kde jsem byl nejvíc mokrý. Nenávidím, když jsem v říji. Moje tělo reaguje samo od sebe a já s tím těžko něco zmůžu. "Ne, vážně. Ne před cestou," stanovil jsem pravidla, ale on mě neposlouchal a vzal můj úd do pusy. "Vždyť máme hodinu čas," konstatoval a jazykem mi přejížděl po celé délce. Chtěl mě jenom vzrušit, ale já jsem odolával. Zatím. Čím víc se mě dotýkal, tím víc jsem podléhal. "

Druhý díl :3 Gomen za psychické újmy :3 :D Takhle jej navštěvoval dva měsíce. Slunce mezitím začalo měnit kukuřici na polích na popcorn a bledé lidské pokožky na snědé. Nastalo léto - tři měsíce veder k nevydržení, koupání, zájezdům k mořím a především užívání si přicházejícího volna. To ale neplatilo pro mladého bruneta, který nadále trávil všechen čas v nemocnici. Držel Leviho za ruku a sledoval jeho pobledlou spící tvář. Kdyby neměl dýchací masku, která se při každém Leviho výdechu zamlžila, a pípací přístroj hned vedle postele, těžko by někdo uvěřil, že je Ackerman ještě naživu. Jeho stav se zhoršoval. Doktoři už mu dávali malé šance na přežití dalšího měsíce. Nenašel se vhodný dárce srdce, který by splňoval podmínky. Celá operace byla velmi riskantní, proto si nemohly dovolit klesnout pod devadesát procent - a to už bylo opravdové minimum. Těch devadesát procent zaručovalo Leviho delší život, ale nikdo takový se nenašel. Eren u něj seděl jako hromádka neštěstí. Oči jen pro pláč a

Yaay, zase jsem dlouho nic nevydala, gomen :< Přidávám alespoň tuhle sedmistránkovou povídku než zase plně rozjedu rozepsané kapotolové :3 Pár: Levi x Eren Čeká vás: yaoi, shounen-ai <3 Zazvonil školní zvonek oznamující všem studentům a profesorům konec šesté hodiny. Někteří se okamžitě zvedli ze židlí a vyběhli ze třídy jako rakety, jiní nikam nespěchali, v klidu si sbalili věci do batohu a šouravým krokem odcházeli. "Dneska nespěcháš?" zeptal se svého přítele mladý blondýn. "Ne, Levi je na kontrole, takže pro mě nepřijede," povzdechl si sedmnáctiletý brunet a pomalu si skládal učebnice a sešity v batohu. Každý den ho jeho přítel vozil ze školy, když jel domů z práce, to však neplatilo o posledních týdnech, kdy musel Eren jezdit městskou hromadnou dopravou. Nezlobil se, ani nebyl zklamaný, dokonce ho to nemrzelo. Nebylo to ale kvůli tomu, že by měl Levi práci nebo nechtěl Erena vyzvednout. Zkrátka nemohl a byl to právě Eren, kdo řekl Levimu, aby ho dnes nev