Out of control 7

Nebudu to moc okecávat :D

Enjoy~

---

Černovlásek si sundal ručník a strčil svůj úd mezi moje stehna. Bylo mu jedno, že mám na sobě kalhoty a tím se mu může nepěkně odřít. Potřeboval ukojit tu touhu mě zase ojet.

"To už stačí," řekl jsem rozhodně. Otočil jsem se k němu, abych ho od sebe odstrčil, ale místo toho do mě strčil on a já tak spadl na postel. Rovnou mě začal svlékat, ale já jsem se mu tentokrát bránil. Tabletka proti otěhotnění mi spadla kdesi na zem, ale to mě teď netrápilo.

"No tak, já vím, že to chceš. Cítím to z tebe," šeptal a pohladil mě po místě, kde jsem byl nejvíc mokrý. Nenávidím, když jsem v říji. Moje tělo reaguje samo od sebe a já s tím těžko něco zmůžu.

"Ne, vážně. Ne před cestou," stanovil jsem pravidla, ale on mě neposlouchal a vzal můj úd do pusy.

"Vždyť máme hodinu čas," konstatoval a jazykem mi přejížděl po celé délce. Chtěl mě jenom vzrušit, ale já jsem odolával. Zatím. Čím víc se mě dotýkal, tím víc jsem podléhal.

"Sasuke, dost. Prosím..." vzdychl jsem a zatlačil mu do ramena, bylo mi to ale k ničemu. Neměl jsem žádnou sílu, takže to bylo spíš jenom pohlazení. "Sasuke," vzdychal jsem jeho jméno a v rukou jsem drtil peřiny. Zas mě polívalo horko, které povzbuzovalo nejen Uchihu, ale i mě. Chtěl jsem víc.

"Nevěřím, že ti tohle stačí," zasmál se s poukázáním na můj otvor, který se sám připravil na Uchihův vstup. "Štěstí, že sis ty prášky koupil. Můžeš si je dát před tím, než odjedeme," smál se a zvedl mi nohy, které si položil na ramena, a vstoupil do mě.

Sténal jsem sotva do mě vstoupil. A co teprve, když začal přirážet! Zase jsem se mohl zbláznit slastí.

"Ty jsi ten, který za tohle všechno může!" řekl pevně a dráždil mi bradavky.

"J-já? Nevím, kdo s tím začal," odvětil jsem a poddával se mu. "Tak promiň, že jsem omega."

"To jsem nemyslel," podíval se mi do očí. "Ty můžeš za to, že tě miluju." Políbil mě na tvář.

"Přestaň to říkat," pošeptal jsem a přitáhl si ho k polibku. Čím víc mi to opakoval, tím víc ve mně sílil ten pocit, který do mě sám Uchiha zasel. Nikdy jsem se necítil tak dobře, jako v jeho náručí.

"Budu ti to opakovat pořád a pořád dokola," zasmál se a udělal do mě.

"Nějak rychle..." zasmál jsem se pro tentokrát já.

"Buď ticho. Tohle nebyl můj první orgasmus toto ráno," odvětil trochu uraženě, já jsem se nepřestal smát.

"A co teď? Máme hodinu čas a ty už jsi vyšťavenej," poznamenal jsem a smál se mu a smál.

"Přestaň..." zavrčel nebezpečně a zase mě začal lechtat. "Já si tě převychovám, to se ještě budeš divit!" uchechtl se.

Využil jsem chvilky jeho nepozornosti a překvapil ho pod sebe, ruce jsem mu držel vedle hlavy.

"...Nebo si já převychovám tebe," ušklíbl jsem se a zavrtěl se na jeho klíně, který začal opět tvrdnout.

"Taky možnost," dodal potichu. Pak už z jeho úst vycházely jen vzdychy, steny a moje jméno. Pomalu jsem nás oba mučil, ale o to víc jsme si to užívali. Černovláskovy ruce mi přejížděly po stehnech a zarývaly do nich nehty, jak to jemu bylo příjemné. Já ho zase hladil po hrudi a občas jsem zavadil o jeho bradavky, které ztvrdly úplně stejně, jako jeho penis.

Cestou domů jsem usnul vyčerpáním. Nejdřív mě odjíždí ten, pak zase ten, a já mám nakonec ještě pracovat. Po návratu do kanceláře se můj kolotoč znovu roztočí, že nebudu vědět, kde mi hlava stojí. Zase budu přicházet domů utahaný jako kotě, práce budu mít nad hlavu, že si doma dám teplou sprchu, něco málo pojím a zase můžu vyrazit do zaměstnání. Přesně na tohle se netěším. Navíc jsem se připravoval říct Gaarovi, co se stalo. Takhle to nejde. Nemůžu mít oba dva, nejsem ten typ člověka, který by podváděl svého přítele, ale... stalo se. Teď za to musím nést následky.

Co mě ale štvalo asi nejvíc, bylo počasí. V Shizuoce bylo jasno, pomalu rozkvétaly první jarní květy, zatímco v Tokiu ještě neroztál ani sněhulák, co před pár týdny postavily děti.

Rozloučil jsem se s Uchihou a nastoupil do taxíku, který mě odvezl z nádraží domů. Byl jsem nervózní, cítil jsem, jak se mi strachy stáhly i orgány. Odemkl jsem dveře našeho společného bytu. Ticho.

"Jsem doma," řekl jsem pološeptem. Oddechl jsem si, ale zároveň mě zamrazilo, že Gaara byl v práci. Nechtěl jsem to prodlužovat, chtěl jsem to mít co nejrychleji z krku. Takhle se budu jen zbytečně stresovat.

Odložil jsem si věci a uvolněně jsem se roztáhl na gauči. Cítil jsem se vyčerpaný z přemýšlení nad zítřejší prací. Nemůžu počítat s tím, že by se ke mně Sasuke choval jako poslední tři dny. Akorát tak mi s láskou a něhou nasolí na stůl dvacet tun papíru na roztřídění a vyřízení. Samozřejmě do toho vloží celé své srdce.

Povzdechl jsem si a zavřel oči únavou. Sasuke mě opravdu nešetří, i když jsem to byl já, kdo si dnes ráno vyžadoval další dvě kola. Dělat to s ním nelze popsat slovy. Cítím každý jeho pohyb desetkrát intenzivněji, každý dotek mi propaloval kůži a už jen z polibku jsem dychtil po větším uspokojení. Nedokážu si představit, jak bychom žili jako pár. Přišel by domů z práce, jen by mě políbil na přivítanou a rozdali bychom si to na místě, ať už bychom byli kdekoli.

Moje rozjímání nad budoucností přerušil zvonek. Polekaně jsem sebou trhnul. Nikdo ze sousedů to být nemůže, všichni ví, že touhle dobou nejsem ani já, ani Gaara doma. Odkryl jsem kukátko, ke kterému jsem přiložil oko. Stál za nimi muž v kožené bundě, hnědými vlasy staženými do vysokého culíku a netrpělivým postojem. Nejdřív jsem chtěl předstírat, že nikdo není doma, ale pak jsem si uvědomil, kde jsem ho viděl. Zašimralo mě v žaludku. Určitě se přišel přesvědčit, jestli jsem v pořádku.

Otevřel jsem dveře a stanul tváří v tvář svému zachránci. Zatímco já jsem byl docela šťastný z toho, že mě přišel zkontrolovat, on byl přímo v rozpacích.

"Promiňte, nejste vy...?" usmál se nakonec a přivřel oči.

"Vy jste mi pomohl, když jsem uklouznul, že je to tak?" hádal jsem. Nevypadal, že by přišel zrovna za mnou.

"Jo," přikývl a pohladil se po vlasech, dokud jeho říká nenarazila na culík, pak ruku zase svěsil podél těla.

"Co Vás sem přivádí?" zeptal jsem se zdvořile.

"Ah... přijel jsem navštívit jednoho známého, ale zdá se, že jsem si spletl byt. Jsem tu teprve podruhé, tak se moc omlouvám," zasmál se nervózně a měl se k odchodu.

"Počkejte," zastavil jsem jej. "Koho hledáte? Můžu Vám pomoct," nabídl jsem se a tajně doufal, že řekne moje jméno.

" Ehm... hledám Gaaru. Takový červenovlasý, mladý-"

"To je můj přítel, bydlíme spolu," odpověděl jsem a snažil se zakrýt menší zklamání. "Nechcete jít dál? Dáme si spolu kafe."

"Nevadilo by Vám to?" pozvedl obočí.

"Jistě, že ne. Zrovna jsem přijel z třídenní pracovní cesty a Gaara se nevrátí dřív jak ve tři. Jen pojďte dál."

Posadil se na gauč, vedle sebe si odložil kabát. Hned jsem na něm poznal, že už tu několikrát byl. Nerozhlížel se okolo sebe, jak to dělávají ostatní. "Jak dlouho spolu žijete?" zeptal se s pohledem z okna.

"Eum... pár let, asi pět," odhadl jsem a přinesl kafe jemu i sobě.

"To je dlouhá doba," uznale písknul a vzal hrnek do ruk.

"Jo. Poznali jsme se na střední, pak jsme se po dvou letech chození rozhodli k sobě nastěhovat. To už jsme dodělali školu, samozřejmě," usmál jsem se nad vzpomínkami. Kdykoli na to pomyslím, mám slzy v očích. Gaara mě vždycky miloval a byl mi věrný. Nikdy na mě nekřičel, maximálně zvýšil hlas. A já mu to takhle oplácím.

"Je hezké, že jste spolu tak dlouho. Sedm let, pokud počítám správně," poznamenal s úsměvem.

"Jo," povzdechl jsem si smutně.

"Ještě jsem se ani nepředstavil," zasmál se a podal mi ruku. "Jmenuju se Nara Shikamaru."

"Ah, ehm... Uzumaki Naruto," stiskl jsem jeho ruku. "Vy znáte Gaaru odkud?"

"No, potkali jsme se před pár týdny v parku," začal, "od té doby se vídáme jako přátelé. Především proto, že bych chtěl nastoupit k němu do práce a nemám dostatek zkušeností..." vyprávěl mi. Něco mi na tom ale nesedělo. Pokud se potkali v parku, musel Gaaru oslovit, protože měl o něj zájem. Nebo Gaara taky upadl na ledu? Nevadilo mi to. Až se se mnou Gaara rozejde, bude potřebovat někoho na zacelení zlomeného srdce. Nemohl bych snést myšlenku, že by byl sám.

Čas letěl, se Shikamarem jsem strávil dopoledne až do jedné hodiny, kdy se se mnou rozloučil a odešel. Bylo příjemné si s ním povídat, je to opravdu milý muž a myslím, že se ke Gaarovi hodí.

S dobrou náladou jsem se vrátil do kuchyně. Chtěl jsem Gaaru překvapit nějakým dobrým jídlem. Ne, nechci ho teď hýčkat, a pak to na něj naráz vychrlit. Kvůli příjemné konverzaci jsem zapomněl na Sasukeho. Zapomněl jsem na to, že jsem chtěl s Gaarou ukončit vztah. Když jsme si se Shikamarem povídali o Gaarovi, uvědomil jsem si, jak moc ho pořád miluju. Ten, s kým ukončím vztah, nebude Gaara.

***

"...Takže náš vztah tímto končí!" řekl jsem sebevědomě. Ego mi tím stoupalo až k nebesům. "Ne, nic neříkej. To, co se mezi námi událo, byla chyba, která se neměla stát a rozhodně se nebude opakovat!" říkal jsem svému odrazu v zrcadle při představě, že je to Uchiha. Nacvičoval jsem si svůj proslov na záchodcích v práci, protože říct to Uchihovi bylo těžší, než jsem si původně myslel. Možná to bylo těžší než rozejít se s Gaarou. Takovou skvělou práci, jakou je tahle, dostanu jednou za dvě stě let a nehodlám ji opustit jen kvůli špatným vztahům. Tohle mi Uchiha jen tak neodpustí, ale mně je to jedno. On není pro mj život důležitý.

Když nad tím přemýšlím, nemohl bych jen požádat o přeložení? Nepracoval bych pro Sasukeho, ale pro někoho jiného a se Sasukem bych se vídal minimálně. To nezní špatně, vlastně to navrhoval sám Sasuke.

Opláchl jsem si obličej a opřel se o umyvadlo. Několikrát jsem se zhluboka nadechl. Proč mám pocit, že se všechno v mém životě stává náročnější?

Vrátil jsem se do kanceláře. Pamatuju se, že když jsem odcházel, na stole jsem neměl nic. Jak se tu objevila ta hromada za pouhých deset minut?

"Ještě dneska to chci mít hotové," oznámil mi procházející Uchiha za mými zády. Celý jsem zkoprněl - tohle byla moje reakce na něj, která mi zůstane asi po celý život. Zvlášť, když se mi nalepil na záda a šeptal mi do ucha, jak to dělal teď. "Čím dřív budete hotov, tím víc času nám zbyde. Jenom pro nás dva," šeptal a rty se otřel o moje ucho, pak se vrátil za svůj stůl.

Co bylo horší a nechutnější než Uchiha, jsem byl já. Cítil jsem své tělo, jak mě k němu táhlo. Toužil jsem po tom teple, když se mě dotýká, jak do mě vstupuje a-

Zapomeň na to, ty imbecile. Hned po práci se s ním rozloučíš a odejdeš domů za svým milujícím přítelem.

***

"Ty se mi vyhýbáš?" zeptal se Uchiha, když jsem odcházel z kanceláře.

"Proč bych měl?" pozvedl jsem obočí. Strčil si ruce do kalhot, což znamenalo, že se mu něco nelíbí.

"Normálně by ses se mnou přišel rozloučit. Kdybych tě ale náhodou nešel poprosit o hrnek kávy, bylo by pozdě. A celý den ses mi těžko podíval do očí," přešel ke mně. Díval se na mě s pohledem bohatého a naštvaného dítěte, které nedostalo houpacího koníka ze zlata. "Takže? Mám to brát tak, že nemůžeš zakrýt své city?" naklonil se ke mně, ale já ho odstrčil.

"Žádné city k tobě nechovám. Tohle-" zasekl jsem se uprostřed slova. Co to se mnou je? Byl jsem rozčilený, že jsem neměl problém mu to říct, ale zničehonic nemůžu?

"Tohle?" zasmál se. "Jsi směšný. Jednou mě miluješ, pak mě odkopneš a tak se to opakuje pořád dokola. Měl by sis v tom udělat jasno."

"Hou," pozastavil jsem ho, "já ti nikdy neřekl, že tě miluju. To si jenom domýšlíš," vyvedl jsem ho z omylu.

Začal pokyvovat hlavou a udělal několik kroků dozadu. "Jo. Jo! Máš úplnou pravdu!" zvýšil rozčileně hlas. "Domýšlím si věci, protože se tak chováš! Sám jsi mě přesvědčoval, abych tě neopouštěl a zůstal s tebou! Že prej opustíš svého přítele! Sakra, co ty vlastně chceš?!" křičel po mně.