♥ Yaoi povídky od Mei ♥

Zlatíčka! Ano, všimla jsem si, jak si Sakurako a Majo lámou hlavu s tím, jak se Izayovi může postavit, když je vlastně mrtvý :DDD Proč nikdo nemyslí na to, jak může mluvit, když nedýchá? xDDD A nebavte se u té povídky, je smutná! Trochu soucitu, děvčata! Styďte se! xDDD A musím se vám omluvit, protože se mi... ehm... stala menší nehoda, takže nestíhám číst povídky, i když několik kapitol už mám rozečtených :33 Jak něco takového mohl říct?! Kdybych s ním byl jenom kvůli penězům, pokusil bych se ho sbalit už dávno! Navíc s ním nejenom spím, ale trávím s ním všechen svůj volný čas, pokud teda nemám trénink. Přišel jsem domů, ani jsem si neoklepal boty od sněhu a nechal je ležet tak, jak jsem si je prostě vyzul. Je mi jedno, že mi Itachi pak vynadá, neměl jsem náladu ani normálně zavřít dveře. Vyběhl jsem schody a práskl za sebou dveřmi od našeho pokoje. Končím! Na tohle už fakt nemám! Ve škole mě šikanují a ještě i Sasuke si do mě kopne! Vytáhl jsem zpod postele velký kufr, do kterého jse

Lásenky! Víte, jak jsem někde psala, že mám skoro hotový sedmý díl (tento)? A víte proč ho přidávám až teď? Protože jsem myslela, že už tu dávno je xDDDD Jo! Ve čtvrtek ráno očekávejte změnu designu! :3 Pápá, zlatíčka! <3 Došli jsme za Shinrou, i když už bylo po osmé hodině, což se na návštěvy nehodí, ale je to náš přítel, takže mu to nevadilo. Už jenom proto, že měl o mě stejný strach, jako Shizuo a jako já. Posadil jsem se na lehátko, kde normálně kontroluje pacienty a to samé začal dělat se mnou - kontrolovat mě. Nejdřív jsem mu řekl, co jsem, v co jsem se proměnil, pak jsem začal vyprávět všechno od začátku, čemuž naslouchal i Shizuo. "Zacharia?" podivil se Shinra a poupravil si brýle na nose. "To jméno jsem někde... Ano, Zachariáš! Izraelský kněz! Možná se jmenuje po něm!" řekl chytře Shinra. "Nepotřebujeme vědět, kde vzniklo jeho jméno, ale proč tohle udělal Izayovi!" rozčílil se Shizu-chan a chytil Shinru za límec. Ten se hned začal omlouvat a pr

Eeh... dlouho jsem nic nepřidala, já vím xDDD mám jenom nervy ze školy, to přejde.... časem... :DDD Užijte si jednorázovku tentokrát na jiný pár, než SasuNaru :D upozorňuju, že je kratší :) Pár: Itachi x Sasuke Čeká vás: yaoi, shounen-ai, incest, svatba Typ: jednorázovka Venku začínalo svítat, sluneční paprsky polechtaly černovlasého mladíka na tváři, aby se probudil. Ten se jen nespokojeně otočil na záda a jedním očkem zjistil, kolik je hodin. Probudil se brzo na to, že jsou prázdniny. Zavřel oči, překročil se zpátky a pokusil se znovu usnout. To netušil, že i osoba vedle něj byla vzhůru a tiše ho pozorovala. Nemohl se vynadívat na toho anděla, jakým jeho bratr byl. Byl nejkrásnější člověk, kterého kdy znal. Skoro nedotknutelně mu přejel po tváři bříšky prstů a ochutnal jeho růžové rty. V ten moment se otevřely onyxově černé oči, které se zahleděly do úplně stejných. "Dobré ráno," řekl Itachi s úsměvem. "Uhm," vydal ze sebe Sasuke a taky se usmál. Byl rád, když vid

Lidičky gomen! >.< Nechci se vymlouvat, ale šíleně se mi poslední dobou seká mobil, vypíná se mi sám od sebe a to v něm přitom skoro nic není :'/ Ještě jednou gomen za opožděnou povídku! "Proč by otec chtěl, abych šel do nápravného zařízení, sakra?" rozčiloval se Sasuke. Chodil po obýváku a rozhazoval rukama všude možně. Vůbec se mu nedivím. Sám jsem přemýšlel nad tím, proč se ho otec snažil poslat do nápravného zařízení pro mladistvé, když Sasuke není nijak problémový. "A proč vy dva máte ty divný účesy?" ukázal na Deidaru s Itachim, kteří se na sebe podívali a rozesmáli se. "Až budeš mít dlouhý vlasy, pochopíš to," vysvětlil jednoduše Deidara a zazubil se na něj. "Nikdy je mít takové nebudu," pronesl Sasuke s hrůzou v očích. "Ale šlo by to už teď," řekl jsem, vstal z křesla a chytil Sasukemu vlasy, co mu visely podél obličeje a snažil se je vzadu chytit di culíku. Bohužel na to byly ještě moc krátké. "Skoro," zasmá

Stvůřičky! Už mám skoro dopsanou i sedmou kapitolu! Těšíte se? :33 "Izayo..." budil mě Shizuův hrubý hlas a jeho velká ruka na mé tváři. Pomalu jsem otevřel oči, ale hned jsem je zase zavřel. Byl jsem rozespalý a klidně bych si dal několik dalších hodin, ale žaludek mi nespokojeně vrčel, což bylo k nevydržení. Čas večeře~ Posadil jsem se na postel, ještě jsem měl zavřené oči. Ucítil jsem Shizuovy ruce kolem svého tělaa následné zvednutí. Že se mu chce mě pořád tahat, ale taky si nemůžu pořád stěžovat, že jo. "Udělal jsem maso na šťávě s bramborama," pochlubil se blonďák, když mě posadil na židli. Opřel jsem se o stěnu za mnou, jednu ruku jsem položil na stůl, druhou na opěradlo a sledoval blonďáka. Jo, potřeboval přebarvit, teď vypadá víc jako Shizu-chan. Já mám vlastně melír, že? Pak se na něj mrknu. A pak Shizua zabiju, heh. "Prosím," položil mi na stůl talíř s dobře vypadajícím a určitě i dobře chutnajícím jídlem. Vůbec jsem na něj neměl chuť. Už jsem ř

Stvůřičky! :3 Jak jste si mohli všimnout, mám trochu problémy s mobilem a přidáváním povídek na blog... Ale zatím to není nejhorší, ale kdybyste našli nějakou technickou závadu, napište mi do komentářů do názorů! (Je v popisku v záhlaví.) Nikdo nedokázal vysvětlit, jaktože jsem živý a mrtvý zároveň. Nebušilo mi srdce a nedýchal jsem. Když jsem ale zůstal u Shinry pár dní na pozorování, zjistil, že zesílily některé mé životní funkce. Hodně jsem zesílil a to nejenom ve svalech ale především na kostech. Shinra říká, že i kdyby mě srazil náklaďák, kosti by byli úplně v pohodě oproti zbytku těla. Taky se zvýšila moje obranyschopnost. Naopak tu byly další nevysvětlitelné jevy, kromě nedýchání a zastaveného srdce. Moje kůže byla hebká na dotek, ale chladná na lidské tělo. Teploměr ukazoval jedenáct stupňů! Řekněte, je to normální? I když jsem byl živý mrtvý muž, cítil jsem se skvěle než před několika hodinami. Cítil jsem tu sílu, co mi kolovala v žilách - teda pokud kolovala -, cítil jsem se

Gomen, ve 24. kapitole měly být ty zprávy kurzívou. Tady v administraci to tak ukazuje, ale na blogu už ne :/ Pokusím se s tím něco udělat, až budu na PC :) Sasukeho náruč mě uklidnila a já jsem byl připravený se ukázat veřejnosti. Jako první byli na řadě Sasukeho přátelé, kterých jsem se trochu štítil, ale byli super. "Lidi, tohle je Naruto," představil mě Sasuke. Trochu jsem se zastyděl, teď před nimi vypadám jako ufňukánek. "Takže tohle je ten tvůj princ? Proč jsi o něm lhal? Vždyť vypadá ještě dokonaleji než jsi popisoval!" zamračil se na něj bělovlásek a daroval Sasukemu lehkou ránu do ramena. "Už chápu, proč je Sasuke gay," zasmála se červenovláska a loktem drbla do Kiby, kterého jsem společně s Hinatou, Temari a Shikamarem znal od vidění. Táhla dva páry byly na škole docela oblíbené, proto jsem taky nepoznal nikoho, kdo by je neznal. "Stalo se něco?" zajímala se Hinata, která si všimla mých zarudlých očí. Viděl jsem, že i Sasuke čeká na po

Stvůřičky! Tuto kapitolu mám už... Ehmtýdennapsanouehm, ale to vůbec nevadí, že ne? xDDD já vím, riskuju vlastní zdraví, už i Majo mi vyhrožuje, že za mnou dojede xD užijte si díl :) tento je o něco smutnější, ale 25. bude už o něco veselejší :33 Po pár dalších dnech jsme konečně mohli uvítat Deidaru doma. Itachi byl pohotový a zajistil Deidarovi okamžité stěhování k nám domů. Teď, když je na vozíčku, bude potřebovat péči čtyřiadvacet hodin denně. A kdo jiný se o něj postará než Itachi, že? Deidara si vážil toho, co pro něj brácha všechno dělá s obětuje, ale to mu nohy nevrátí. Už nikdy nebude chodit, už nikdy s nimi nepohne. "Dáme si čaj, co říkáš?" zeptal se mile Itachi, ale s Deidarou to ani nehlo. Zbořil se mu svět a on měl začít nový život s hendikepem. Všechno bude těžké a nedosažitelné. "Nebo bychom šli na procházku?" vyptával se dál a přidřepl si, aby nedával najevo, jak moc vysoký oproti němu teď je. "Přestaň s tím!" osopil se na něj Deidara a v j

Prosím, kdo má rád tento blog a Knb, ať nečte tuto povídku. Tento týden mě nějak nepopadla múza a jsem zase já všechno líná (*Jako vždycky, táhni makat!* x'DDD) Nee, chi vas jen upozornit, že tato povídka fakt nestojí za nic a je jednou z nejhůře napsaných od doby, co bloguju -.- Odpusťte prosím Mei, zase za všechno může ona, můžete poslat vyhlášení války, až ráno prosím :DDD Pár: Aomine x Kagami Čeká vás: yaoi, shounen-ai, Typ: Jednorázovka Věnování: Mizuki-chan Červenovlasý mladík si znuděně pohrával s míčem na hřišti. Seděl a dribloval s ním o zem. Neměl si s kým zahrát, chtěl pořádného soupeře. Chtěl dokázat sam sobě, že na to má. "Už tě opustili přátelé?" usmál se kdosi za ním. Kagami byl v tu chvíli na nohách. Jaká to náhoda, že jde kolem zrovna on. "Nechtějí se mnou hrát. Pořád vyhrávám," zazubil se na Aomineho. "Zkus štěstí se mnou," ušklíbl se Aomine a odložil svůj batoh s mikinou na lavečku. Kagamimu se zvedla nálada od bodu k mrazu k bodu va

Nazdárek, stvůřičky! Dneška jsem byla na nákupech v Olomouci a jsem strašně utahaná -.- Jinak moc děkuju, že mi pomáhat s s výběrem párů, ale nějaký námět? :> Ráno mě probudil budík a málem bych ani nevstal, jak špatně jsem se cítil. Motala se mi hlava a myslel jsem, že brzo hodím šavli. Co se to se mnou děje? pomyslel jsem si a přetočil se na záda, ale ani to mi na nevolnosti neubylo. Snažil jsem se to ignorovat, dneska budu mít hodně práce, ostatně jako vždy, a tohle mě nemůže brzdit. Šel jsem do koupelny vykonat potřebu a hygienu. Když jsem se ale uviděl v zrcadle, málem jsem vyletěl z kůže, jak jsem se lekl. Byl jsem celý bledý, pod zarudlíma očima se mi dělaly kruhy a celkově jsem vypadal ještě hubeněji než normálně jsem. Jednoduše jsem vypadal příšerně. Co mě ale zaujalo nejvíc byl kousanec na krku. Mám jich na těle mraky, ale tenhle byl jiný. Bylo jasně rozpoznatelné, že osoba, která mi ho udělala, měla velmi ostré špičáky. Heh, jako by byl Shizu-chan upír... Vykašlal jsem se