Tanec lásky 26

Lidičky gomen! >.< Nechci se vymlouvat, ale šíleně se mi poslední dobou seká mobil, vypíná se mi sám od sebe a to v něm přitom skoro nic není :'/ Ještě jednou gomen za opožděnou povídku!

---

"Proč by otec chtěl, abych šel do nápravného zařízení, sakra?" rozčiloval se Sasuke. Chodil po obýváku a rozhazoval rukama všude možně. Vůbec se mu nedivím. Sám jsem přemýšlel nad tím, proč se ho otec snažil poslat do nápravného zařízení pro mladistvé, když Sasuke není nijak problémový. "A proč vy dva máte ty divný účesy?" ukázal na Deidaru s Itachim, kteří se na sebe podívali a rozesmáli se.

"Až budeš mít dlouhý vlasy, pochopíš to," vysvětlil jednoduše Deidara a zazubil se na něj.

"Nikdy je mít takové nebudu," pronesl Sasuke s hrůzou v očích.

"Ale šlo by to už teď," řekl jsem, vstal z křesla a chytil Sasukemu vlasy, co mu visely podél obličeje a snažil se je vzadu chytit di culíku. Bohužel na to byly ještě moc krátké. "Skoro," zasmál jsem se, když jsem se podíval, jak vypadá zepředu. Byl opravdu k popukání.

"Jashin, nikdy si je nenechám dorůst," zaklel a vlasy si zase upravil. "Ale tobě uděláme culíky," ušklíbl se a už mi svými prsty hrabal ve vlasech.

Pevně jsem se soustředil na Narutovy vlasy, jejichž pramínky jsem svazoval do gumiček, které nechali kluci na stole. Po dokončení jsem zhodnotil svoje dílo dílo a všichni jsme se rozesmáli. Vyfotil jsem jeho fotku, aby se mohl sám na sebe podívat. Dřív, než mi vůbec oznámil, abych ji smazal, jsem ji poslal Naruko, aby se taky zasmála.

"Takže půjdeš do školy!" smál jsem se při představě, co by na to řekli učitelé a jeho kamarádi, pak jsem ale posmutněl. Jeho kamarádi... Jediní kamarádi, které má, jsou lidi z party. V jeho třídě není nikdo, kdo by s ním kamarádil, všichni ho totiž šikanují.

"Sasuke, jsem v pořádku. Díky tobě," připomněl mi a objal mě kolem ramen. Smutku v našich očích si všimli i ti dva dlouhovlasí klauni.

"Stalo se dneska něco?" zeptal se starostlivě Itachi a nechápavě se krátce podíval na Deidaru. Povzdechl jsem si při vzpomínce, jak jsem našel Naruta v prázdné třídě uplakaného sbírající zbytky své žákovské.

"Naruta šikanují, protože zjistili, že je gay," řekl jsem smutně. "Je to moje vina. Já jsem řekl Sakuře, že miluju tebe..." Kdo by se neobviňoval? Navíc to opravdu je moje chyba. Měl jsem Sakuře říct, že jsem gay, ale vztah s Narutem jsem měl zatajit. To byla ta největší hovadina, kterou jsem kdy udělal. Poprvé jsem nepřemýšlel a moje inteligence klesla k bodu mrazu. Víte ale... když jste šťastní a když se milujete, chcete to vykřičet do světa a nezajímá vás, co na to řeknou ostatní. Chcete chodit já veřejnosti za ruku a všem ukazovat tu osobu, která vás dělá maximálně šťastnou. Teď to ale byla chyba, za kterou platil jenom Naruto.

"Dřív nebo později by se to stejně dozvěděla. I když... raději bych bral to později..." zasmál se Naruto trochu přiškrceně. "Neboj. Učitel s tím něco udělá a bude zase dobře," usmál se svým zařivým úsměvem a políbil mě na čelo.

"Myslel jsem, že společnost udělala obrovský pokrok ohledně homosexuality, ale jak to tak vypadá, stále se najdou nějací homofobové," povzdechl si brácha a sevřel Deidarovu ruku. "Mně je to ale jedno," dodal a Deidaru políbí. Koukat se na ty dva bylo jako koukat se na nemotorné štěně. Stejně roztomilé.

"Vlastně nechápu lidi, co jsou proti homosexualitě. Vážně si někdy přeju být na jeden den homofobna pochopit je," pronesl Naruto zamyšleně. A měl pravdu. Co se takovým lidem honí hlavou, když zrovna stojí na demonstraci s cedulí "stop homosexualitě" nad hlavou. Nikdo si nevybere do koho se zamilujeme a nikdo nemá právo nám lásku vybírat. Ale na toto téma jsem četl hodně názorů a můj by byl jen další kopií ostatních.

"Pamatuju si, jak jsem se dřív trápil s orientací," zasmál se Dei. Jeho smích nám vracel teplo do srdcí a pohodlnou atmosféru domova. V jeho blízkosti jsme všichni byli veselí, i když máme zrovna špatný den. Něco v něm zkrátka bylo. "Už v první třídě jsem se spíš koukal po klucích, ale tenkrát jsem nad tím nepřemýšlel, to až na druhým stupni, kdy jsem nepřestal myslet na jednoho kluka. Byl to idol všech idolů - holky po něm jely, kluci se snažili být jako on, nebo na něj žárlili. Byl ve všem skvělý. Ve všem, co dělal - škola, kroužky, později brigády a hodně dalšího. Navíc byl krásný," Deidara se zasněně koukal na jedno místo na koberci a povzdechl si. "Dlouho jsem se kvůli němu trápil a snažil se přesvědčit sám sebe, že nejsem na kluky a už vůbec nemůžu milovat někoho, kdo nejeví zájem o ostatní. Ale jednou... jednou jsem se přemohl a pozval ho ven."

"A já řekl jen obyčejné fajn," doplnil ho Itachi.

"Cože?" zeptal jsem se mile překvapeně. "Vy dva jste spolu tak dlouho?" se Sasukem jsme se na sebe šokovaně podívali. Když začal Dei vyprávět, myslel jsem, že šlo o někoho nám neznámého, prostě první láska. Nevěřil jsem tomu, že by spolu byli tak dlouho.

"No... jo... pár let to je..." zasmál se Itachi. "Už od... sedmé třídy," zavzpomínal a sám byl překvapený, že jim to vydrželo.

"Já byl v šesté," připomněl mu Dei a opřel si hlavu o jeho rameno. "Strašně jsem po něm toužil," zavřel spokojeně oči.

"Abych se ti přiznal... vlastně jsem netušil, že mě zveš na rande, dokud jsi mi nedal první pusu," přiznal se Itachi.

"Tu jsem ti dal asi na dvacátým," konstatoval Deidara a měl či dělat, aby nevypukl smíchy. Jo, tohle mají v sobě všichni Uchihové - jsou chladní ke světu, ale věrní svým láskám. Teda alespoň co jsem odkoukal od Itachiho a Sasukeho, protože třeba jejich táta takovým případem zrovna není.

"Jak vy dva jste se dali dohromady?" pozměnil Itachi směr a udělal to schválně, aby "zakryl" svoje tehdejší citové nedostatky.

"Ehm..." Sasuke si odkašlal a pohled stočil do země. Však... jsme se prostě políbili, to není něco, za co by se měl stydět, ne? "Musím se s něčím svěřit," řekl Sasuke a rty stáhl do jedné linky. "Pamatuješ, jak jsi objednával tu pizzu a přitom se protahoval?" zeptal se mě. To bylo v době, kdy jsme zabalili věci z mého bývalého pokoje do igelitu, abychom mohli začít malovat.

"Jo, pamatuju," přikývl jsem.

"A jak jsem odešel na záchod a ty sis pak myslel, že mám horečku?" pokračoval dál a já znovu přikývl. "No tak... ehm... jsi mě vzrušil a já se potřeboval... ehm..." umlčel se a mně to došlo.

"Proto jsi měl obličej celej červenej?!" vyjekl jsem pobaveně a Sasuke potvrdil mou otázku. "A já si o tebe dělal starosti, ty úchyle!" zasmál jsem se a plácl se do čela. Tohle by mě nenapadlo ani ve snu! Ale musím si přičíst jeden bod, už tenkrát jsem ho dokázal vzrušit!

Itachi s Deidarou se okamžitě rozesmáli, zatímco Naruto si uvědomil, že jsem ho tahal za nos, ale smál se taky. Připadal jsem si trochu trapně, ale kdybych si nevyhonil, nemyslel by si Naruto, že mám horečku, tudíž bychom se nepolíbili a teď bychom tu takhle neseděli. Heh, kdo ví?

Ráno jsme šli do školy ruku v ruce. Nesnažili jsme se náš vztah skrýt, bylo nám jedno, co si o nás pomyslí ostatní ročníky. Každý můj krok s sebou nesl sebevědomí a hrdost. Už asi chápu, proč si holky snaží najít kluka - chtějí ho předvést a ukazovat jim, že je má někdo rád. Ano, ted jsem si tak taky připadal. Ukazoval jsem všem, koho miluju a kdo miluje mě. Když jsme procházeli okolo šaten, potkali jsme Sakuru s tím... ehm... Sai se jmenoval? Jen co nás viděla, spadla jí brada i ruka z jeho paže. Doprovodil jsem Naruta až ke skříňkám, aby mu nikdo nic neudělal. To jsem ale netušil, co přijde, až bude ve třídě - sám. Měl jsem chuť jít do třídy s ním a zůstat tam do konce vyučování, abych ho ochránil.

"Zvládnu to, neboj," přesvědčoval mě, když jsme se vraceli z kanceláře, kde si koupil novou žákovskou.

"Do ničeho se zbytečně nezaplítej a raději je neprovokuj," poradil jsem mu starostlivě. Držel jsem ho za obě ruce a odmítal pustit.

"Neboj, budu v pohodě," usmál se a dlouze mě políbil.

"Tá ta ta-tá! Tá ta ta-tá!" zpíval Suigetsu svatební hudbu, poskakoval kolem nás a předstíral, že kolem cosi hází. "Představte si, že mám košík plný okvětních lístků z rudých růží," napověděl nám a pokračoval. Nepřestal, ani když jsem po něm hodil vražedný pohled. Vážně. Idiot.

"Hej, jak jsi mohl zapomenout já nás?!" přispěchala Karin, stoupla si ke mně s Narutem, v rukách držela neviditelnou knihu, ze které četla, a několikrát si hlasitě odkašlala. "V tento den se rozhodli dva blázni oddat dva blázny. Kdo je proti tomuto svazku, ať mlčí, protože nikoho tyto sračky nezajímají," mluvila a snažila se tvářit vážně. S Narutem jsme nechápavě a hlavně šokovaně koukali a smáli se. Všichni, kdo byli na chodbě, se smáli s námi anebo nás velkým obloukem obcházeli. Dokonce se přidalo i pár učitelů, mezi nimi i ředitelka, která brala tuto událost jako legrační a dojemnou.

"Táži se vás, Uchiho Sasuke, že budete svého manžela milovat po zbytek života, ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě a nebudete na něj chladný jako na ostatní svět, ale budete ho něžně opečovávat?"

Podíval jsem se Narutovi do očí, který už pomalu brečel smíchy. "Ano. Budu milovat jen jeho a to navždy," pronesl jsem s mírným úsměvem. Ukápla mi i slza, ale pššš!

"A vy, Uzumaki Naruto. Slibujete, že budete tohoto bručouna milovat po zbytek života ve zdraví i nemoci, bohatství i chudobě a nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy ho nenecháte v posteli samotného?"

"Ano, slibuju!" řekl Naruto s pohledem do mých očí a utíral si slzy štěstí, stejně jako já. Víte, jak jsem řekl, abyste si nechali pro sebe fakt, že jsem se rozbrečel? Tak na to kašlete, stejně tu brečí úplně všichni.

"Vyměňte si sliny, protože prsteny jsou drahý," dokončila Karin. Začali jsme se s Narutem i s ostatníma smát, ale hned jsme se narovnali, protože všichni čekali, kdy se políbíme. Obmotal jsem ruce kolem Narutova krku a spojil naše rty. No začal horlivý potlesk dokud ho nepřerušil zvonek a všichni si tak odkráčeli do tříd a kabinetů. Musím se jich zeptat, co je to popadlo...

Byl jsem tak šťastný, že mám tak skvělé přátelé. Popravdě jsem si myslel, že nás ředitelka rozežene a ještě dostaneme napomenutí, že provozujeme ve škole homosexuální sňatky - navíc ilegálně, protože nejsme ani plnoletí.

"To si nechte na svatební noc!" napomenula nás Karin a už vedla Sasukeho směrem k jejich třídě. Jenom jsem se pro sebe zasmál a nepřestal jsem, ani když vešel do třídy učitel. Celou hodinu mě oslovoval pane Uchiho a dělal si ze mě srandu.

Akorát ostatní to tak nebrali. Někteří změnili názor a dívali se na mě s úsměvem, ale už se nesmáli každému trapnému vtipu, co Sakura a Sai vymysleli. Jejich pohledy mě krapet znervózňovaly, ale snažil jsem se zachovat si chladnou hlavu. Ale jejich hlasy se nedaly přeslechnout. Pošuškávali si, aby mě minimálně vyprovokovali a schválně se nahlas smáli. I učitel je několikrát napomínal.

Po škole jsem opět čekal na Sasukeho, tentokrát u schodů, protože měli chemii a ta se vyučovala v druhém patře v laboratoři. Kolem mě procházeli Sakura se Saiem a zastavili se několik kroků ode mě. Zamračil jsem se a čekal, co ode mě chtějí. Nakonec ke mně přistoupila Sakura a házela po mně svůdné pohledy.

"Co to děláš?" napomenul jsem ji a kousek poodešel. Nechtěl jsem ji odstrkoval, hned by začala křičet, že jsem se ji pokusil znásilnit. Bože, jak jsem s ní mohl někdy chodit?

"Vím, že po mně jedeš, Naruto," pošeptala a ruce mi položila na hruď.

"Zbláznila ses?!" vyjekl jsem a udělal několik rychlých dozadu. Periferním viděním jsem spatřil Saie, jak se rozebíhá naproti mně. Stalo se to všechno tak rychle. Jen tak tak jsem mu stačím uhnout a on tak pokračoval po schodech schodech dolů. Naštěstí to ustál a až dolů běžel po svých. Pak mi to došlo. On se mě pokusil zabít?! To ale nebylo všechno, protože na mě začala útočit jeho skvělá přítelkyně a taky se mě snažila shodit.

Po zvonění jsem nijak nespěchal. Tušil jsem, že Naruto ještě ani neskončil, protože měli učitele, co pouští i tři minuty po zvonění. Navíc jsem se bavil s přáteli, takže jsme šli pomalu.

Nikdo z nás však nečekal to, co se dělo u schodů. Jediné, co jsem byl schopný vidět, byla Sakura, co se snažila shodit Naruta ze schodů. Okamžitě jsem k ním přispěchal. A dost Takhle to dál nejde! Chytil jsem její ruku, otočil si Sakuru sobě a - holka, neholka - z plné síly jsem jí vrátil facku, nakonec jsem ji ještě hrubě odstrčil od Naruta, který si myslel, že ji snad zabiju.

"Sakura a Sai ke mně do kabinetu!" zakřičel Narutův třídní Iruka. Zdá se, že to celé viděl a taky bylo načase.

"Sasuke, cos to udělal?" vynadal mi starostlivě Naruto. Nikdy jsem holku neuhodil a ani jsem to v plánu neměl, protože to bylo to největší srabáctví pod sluncem. Ale tohle jsem prostě nevydržel.

"Říkal jsem ti, že to nebude v pořádku! Že ti nějak ublíží! A vidíš?! Pokusili se tě zabít!" zvýšil jsem na něj hlas. Měl jsem zlost i na něj, protože mi v hlavě zněla jeho slova, že všechno bude v pořádku. Měl od nich utíkat! Neměl na mě čekat!

"Děláš, jako by to byla snad moje vina!" rozkřičel se na mě Naruto.

"Kdo mi řekl, že bude v pohodě, huh?! Kdo mi řekl, že si o něj nemám dělat starosti?!" začal jsem na něj křičet úplně stejně. Všichni lidi okolo byli šokovaní a především naše parta. To oni nás ráno "oddali" a teď přihlíželi tomuto.

"Když jsem taková osina v prdeli, proč se se mnou taháš?! Proč to všechno děláš, když ti způsobuju jenom problémy?!" ranil mě tak, že už jsem naprosto přestal myslet a prostě vypustil emoce.

"Otec měl pravdu, když řekl, že se mnou spíš jenom kvůli prachům!"

Zavládlo ticho. Naruto ani já jsme neměli co říct a lidi z naší party zvládli jen přihlížet.

"Děkuju za všechno," špitl a vydal se směrem z budovy. Udělal několik rychlých kroků a nakonec se rozběhl. Uvědomil jsem si, co jsem řekl a prosil sám sebe, aby to nebyla pravda. Sakura dosáhla svého - rozeštvala nás.