Příspěvky

Succubus

Lidičky a jiné potvůrky! Ano, tento blog je nadále zrušen, nehodlám se vrátit, a přesto sem přidávám krátkou povídku, o kterou si napsala Lilith Uchiha . Důvodem je asi dlouhá chvíle a vyhovující téma, takže... yep, tady to je. Omlouvám se za takové zpoždění a taky za to, jestli povídka není podle představ. Mějte se moc krásně, pac a pusu. Mei. Celé mé tělo se třese vzrušením, na pokožce se mi vytváří krůpěje potu, které pak stékají po těle a vsakují se do bílého prostěradla. Před očima se mi zjevují všemožné barvy v různých tvarech, čárách - objevují se a zase mizí, a tak pořád dokola. Prohýbám se v zádech pod náporem slasti a v dlaních drtím ramena muže, jenž mi tuto slast dopřává. Tohle je naposledy, co ho uvidím. Od zítřejšího rána se na dlouhé dva týdny rozloučíme, a pak vstaneme před oltářem. Užíval jsem si jeho tělo, nikdy jsem ho však neměl dost. Byl tak sladký a nezkrotný. Když chtěl, dokázal mě donutit celou noc křičet, prosit, sténat nahlas… V našem vztahu ale nebylo všechno

Kluk z kavárny | Kapitola 3.

Obrázek
Lidičky, Mei se hlásí! ^^ Z časových důvodů nestíhám mít ani čas pro sebe, nestíhám absolutně nic. Místo omlouvání vám tu raději zanechám další kapitolu Kavárny a zdekuju se dělat věci, které nesnáším, nechci dělat, ale bohužel musím. :) Kdo by to neznal. Pokud by se tu do konce roku neobjevil další článek, všem vám přeju bohatého Ježíška, rodinnou pohodu a šťastný nový rok. ♥ Dnešek byl dnem, který by Eren zapsal na seznam naprosto příšerných dnů. Musel doma čekat na chůvu, která přišla o půl hodiny později, než se domluvili, proto taky nestihl autobus a musel jet pozdějším, jenž byl zase úplně narvaný k prasknutí, takže celou hodinu do práce musel stát. Navíc se cítil příšerně vyčerpaný. V noci kvůli malému spal asi jen pět hodin, a to ještě přerušovaně. Cítil se naprosto pod psa. Nejen fyzicky, ale i psychicky. Sžíraly ho pochybnosti o svých možnostech a dovednostech. Většinu času trávil v práci, kolikrát dělal přesčasy, aby se uživil a splatil své dluhy. Tím méně však viděl svého s

Kluk z kavárny | Kapitola 2.

Obrázek
Musím vám smutně oznámit, že jsem velmi zaneprázdněná a nemám pomalu na nic. Moc se tímto omlouvám, že je blog polomrtvý a ještě nějakou dobu polomrtvý bude. Kavárna v Trostu nebyla o nic víc zaneprázdněná než v ostatní pracovní dny. I přesto bylo potřeba, aby se do práce zapojil každý, kdo byl jejím zaměstnancem. To pro mladou brunetu zřejmě neplatilo. Tajně seděla ve spíži a jedla poslední kousek čokoládového dortu i přesto, že věděla, že ji brzy někdo objeví. Až se zjistí, že záhadným způsobem zmizely veškeré zásoby dortu, nikdo nebude mít pochyby o viníkovi, protože tohle nebylo poprvé, kdy se ulila z práce a zašila se někam s nějakým jídlem. Dveře se otevřely a světlo se zhaslo. Příchozí osoba nepočítala s tím, že by mohlo být rozsvíceno, proto automaticky sáhla po vypínači. "Sasho," zavrčel hrozivě její kolega. Bruneta jen něco zamumlala, jako by se chtěla bránit, ale spolupracovník ji chytil za límec a dotáhl zpátky do kuchyně, kde se připravovaly různé zákusky s kávou

Kluk z kavárny | Kapitola 1.

Obrázek
Vím, že jste na tuto povídku dlouho čekali. Konečně ji tu máte. ♥ K mé aktivitě - nečekejte žádnou slávu. Mám předpřipravených pár kapitol Kavárny, ale ty si nejdřív musím přečíst a poupravit, jinak zatím nic dalšího neplánuju, nemám moc času. No jo no, maturitní ročník je maturitní ročník. Dlouhým letním dnům byl konec a vystřídaly je dny o něco kratší, deštivější a chladnější. Nejedna osoba se raději rozhodla pro lenošivé odpoledne strávené doma, zachumlaná do teplé deky s horkým čajem v dlaních, než aby vylezla ven do sychravého počasí. Někteří však neměli na výběr. Museli si i přes nevůli vyjít ven nasadit kabáty, bundy, teplé boty, vzít do ruky deštník a prodírat se silným deštěm a větrem, aby dorazili na určené místo. Sobota, dvě hodiny odpoledne. Pro většinu lidí odpočinek po obědě, pro zaměstnance kavárny Trost plno práce s obsluhováním hostů, kteří se po obědě rozhodli pro menší zákusek a kávu na povzbuzení. Číšníci a servírky měli co dělat, aby stíhali vyřizovat objednávky.

4. narozeniny blogu!

Obrázek
Ehm... upřímně nevím, co napsat. Asi něco jako: "Ahoooooj, nevydržela jsem to a jsem zpátky!"? Už přes dva týdny přemýšlím nad tím, že bych se vrátila, ale pořád jsem se té myšlence bránila. Jsem v maturitním ročníku, už tak nestíhám mít čas sama pro sebe. Na druhou stranu mi ale psaní (fanfikcí) a publikování chybí. Vím, že jsem na konci června říkala něco jiného. Ano, píšu knihu, je to teď moje vášeň číslo jedna. Ale fanfikce tak nějak ke mně přirostly a já se jich asi nemůžu jen tak zbavit. Ne především, když vím, že tento blog není řádně ukončen, protože tu mám nedokončené povídky. Navíc jsem klidnější, když po každé části díla dostanu nějakou odezvu, což s knihou nemám. Zatím. Veřte mi, že vrátit se přesně na čtvrté narozeniny blogu byla pouhá náhoda. A když už má blog čtyři roky, ráda bych mu popřála jako první spoustu úspěchů, kvalitní povídky, hodné čtenáře a pilnou adminku! ♥ Vaše Mei ♥

Rozloučení

Upřímně nevím, jak začít. Už jsem v životě zažila hodně krizí, ale to, co se dělo v posledních dvou měsících, mi otevřelo oči. Asi nejdřív začnu tím, že se můj zdravotní stav před měsícem zhoršil natolik, že jsem musel požádat ředitelku školy o individuální přístup ke studiu. Bylo mi tak zle, že jsem ani nemohla chodit do školy. Usnout byl problém, vstát byl problém a přežít den s totálním vyčerpáním bylo morbidní. Naštěstí se to poslední dva týdny zlepšilo. Je to hlavně díky příteli a kamarádovi, oba dva mě drží nad vodou a jsou se mnou téměř každý den. No a proč o tom píšu… Nebudu chodit kolem horké kaše - končím s blogováním. Přemýšlela jsem nad tím už dlouho, vlastně tři, čtyři měsíce, a rozhodnout se pro zůstat , nebo odejít bylo těžké. Začala jsem s blogem před necelými šesti lety, za tu dobu jsem si k němu vytvořila pevné citové pouto, které se těžko trhá. Ale jak vidíte, dá se přetrhnout. Důvodů mám hned několik. Ty nejhlavnější jsou, že už mě nebaví psát fanfikce; nebaví mě p

Duše člověka | Fakta

Obrázek
A máme tu úplný konec Duše! ♥ Popravdě ta povídka měla být trochu jiná, víc do komedie, ale vzhledem k tomu, že jsem měla a stále mám zdravotní problémy, tak jsem to torchu víc pozměnila. Pár věcí mělo být jinak… no však uvidíte. Narutův zvyk je utíkat před problémy (doslova). Měla jsem připravenou scénu, kde se Sasuke s Narutem dorazili k Uchihovým, řekli jim, že Naruto čeká dítě a ti by jim odpověděli, že jak se to malé narodí, budou bydlet s nimi v jednom domě. No a Naruto v ten moment uteče. A protože je Sasuke upír, tak by ho lehce doběhne se slovy: "Od tohoto problému nemůžeš utéct." A Narutova odpověď by zněla: "Ne? Tak mě sleduj!" Neměla jsem v plánu nějak rozvíjet ItaDei. Scénka, která se objevila v osmnácté kapitole byla spíš jen výplní, protože jsem netušil, jak dál pokračovat v příběhu. Zároveň je to ale důkaz toho, že i Itachi má srdce. Narutova smrt byla plánována už od začátku. Po tom, co by se Sasuke dozvěděl pravdu o šéfovi (Jiraiyovi; myslím, že js

Kluk z kavárny | Úvod

Obrázek
Tak jo, lidičky! Dlouho slibovaná povídka je tady! Hodím vám sem alespoň úvod, protože mám teprve sepsané čtyři kapitoly, které si chci nechat na červenec, možná už polovinu června, uvidíme. Záleží taky na vás, jak se zapojíte. O tuhle povídku byl velký zájem, tak doufám, že se to projeví i v komentářích, jinak váš dřívější zájem budu brát jako "Napiš tohle, dík." Moc děkuji těm, kteří od začátku května komentují, protože už v dubnu začalo zkouškové období, maturity, pololetky a tohle všechno a je mi jasné, že nemáte teď tolik času. Proto jsem ráda za všechny, kteří si najdou dvacet sekund a napíšou komentář! Jen díky vám pořád píšu! ♥ Pár: Levi x Eren Čeká vás: shounen-ai, yaoi, omegaverse, tragédie, romantika Děj: Sotva dvacetiletý Eren Yeager (ω) se po tom, co ho odkopne přítel, odstěhuje i se svým tříměsíčním synem do mizerného bytu ve městě zvaném Shiganshina, okres Maria. Nemá peníz, nemá nikoho, kdo by ho podržel a pomohl mu v tíživé situaci. Aby uživil sebe i svého

Duše člověka | Kapitola 22. [KONEC]

Obrázek
Chtěla jsem přidat nějakou uštěpačnou poznámku, jakože "Vidíte, já na vás tolik myslím a vy na mě tolik serete", ale budu držet hubu, protože mám dobrou náladu, protože tu mám minispam ze středy od té, jejíž jméno je nám neznámo, ale podepisuje se smajlíky (xDD) a protože jsem KONEČNĚ DOPSALA TUHLE POVÍDKU! Už dlouho se mi nestalo, abych povídku začínala s nadšením a dokončovala s nechutí. Před pár měsíci jsem tuhle povídku začala vydávat společně s posledními kapitolami Rozchodu. A jsem ráda, že jsem psala tohle a ne Rirena, kterého píšu zrovna teď. Kvůli zdravotním problémům bych se na Rirena vykašlala a strašně by mě to mrzelo, tam totiž bude potřeba u toho trochu víc přemýšlet, tohle byla celkem taková oddychovka. Takže mezitím, co se já zotavuju v domácí pěči, se vy můžete v červenci těšit na Rirena ABO! Do té doby snad napíšu nějakou jednorázovku, ať vám to tady nezeje prázdnotou, už mi psaní i vy moc chybíte. Piřpomínám, že dvě slečny (my víme kdo) mají u mě každá pov

Outsider

Okey, dlouho jsem se neozvala. Důvodem jsou vážné zdravotní potíže, kvůli kterým nejsem ani schopná chodit do školy a brzy mě čeká asi týdenní návštěva nemocnice. Přidávám sem jednu... ani ne povídku, prostě jsem se potřebovala vypsat z deprese a pocitu samoty, který mě po dvoutýdenní absenci ve škole zasáhl. Celá tahle "povídka" je založena na skutečných událostech a mých pocitech, samozřejmě je to vše lehce upraveno, jak se mi to hodilo do děje. Snad nezklame. ♥ Tohle je poděkování Adamovi . Snad poprvé v životě jsem se ocitl ve slepé uličce. Ještě nikdy jsem se necítil tak ztracený a tak sám. Míval jsme problémy a trápení, ostatně jako každý člověk, u nichž jsem ale věděl aspoň, jak se jich zbavit, věděl jsem, kam směřovat. Ale teď to neplatí. Topím se v pramenu šťastných vzpomínek, z nějž se stává bouřlivá řeka emocí. Nemůžu se tomu nijak vyhnout. Hledám, čeho bych se chytil, ale na břehu je pouze slabý rákos. Rákos, který mi tolik ublížil. Ten mi nepomůže, spíš mi pomůže