♥ Yaoi povídky od Mei ♥

Mei má čtyři dny volna, proto se věnuje psaní. Sice by v pátek měla jít do školy, ale vzhledem k tomu, že se jde na túru na Jeseníky nestalkujte mě, prosím a Mei má pohmožděný kotník, tak nikam nemůže. :3 PS: Z Naruta je opět schizofrenik... xD Tím ale můj den plný překvapení nekončil. Jako asistent ředitele jsem neměl ani povolení dostat se do Itachiho počítače, proto bylo vyřizování telefonátů a schůzek trochu těžší. S Nejim to ale šlo jako po másle. Bez něj bych to tu nezvládl. "Nesu zásilku!" ozval se poslíček za dveřmi. Už jsme s Nejim pomalu opouštěli kancelář, když vešel dovnitř, aby mi mohl předat krabici. Byla veliká zhruba jako menší skříňka, na které stojí televize, a hluboká na obě dlaně. Udivilo mě, že něco tak velkého přišlo k nám. Možná je to dárek jako gratulace k narození miminka, pomyslel jsem si. Jenomže to by na kartonu nebylo napsáno moje jméno, ale Itachiho. Netrvalo mi ani sekundu uhádnout odesílatele. Ten Sasuke se zbláznil nebo co? Pořád si myslí, že

A zde to končí. Spíš zde končí jakási důležitá část, co se stala před desíti lety. Teď už jsem normálně pracoval jako každý práce schopný člověk a vydělával si na živobytí. Pracoval jsem jako novinář, takže jsem často cestoval a ukazoval se i v televizi. A Naruto? Nevím, od ukončení střední jsem ho neviděl. Už jsme nebyli ani v kontaktu, takže jsem na něj dočista zapomněl. Ze začátku to bolelo, ale vyrovnal jsem se s tím. Nevím, kde bydlí, co dělá, jak vypadá. Jak čas plynul, zapomínal jsem na něj víc a víc. Na svého nejlepšího přítele. Zapomněl i on na mě? Docela bych pochopil, kdyby mě už nikdy nechtěl vidět. Ani jeden z nás nechtěl mluvit o tom, co se mezi námi stalo. Stačilo jen, aby někdo z našich spolužáků řekl cokoliv v souvislosti s rodičovstvím a my dva jsme okamžitě zmlkli a nějakou dobu si hleděli svého. Zhluboka jsem si povzdechl, když jsem nastoupil do výtahu, aby mě vyvezl do patra, kde se nacházela moje kancelář. Přemýšlel jsem, že bych něco ve svém životě změnil. Třeba

Lidičky, moc se omlouvám, že kvůli téhle sračce povídce jsem téměř pozastavila všechny ostatní. Nečekejte nic světoborného, má to jenom 11 stran a kousek, přesněji 42 237 znaků - 7 636 slov. xDDDD Mei totiž slíbila jednorázovku, tak ji chtěl stihnout do narozeniny Majo. A stihla! Prosím o toleranci chyb, je jich tam určitě hodně. četla jsem to po kouscích, protože je to na jednorázovku opravdu dlouhé a často jsem u toho odpadávala. Je tedy možné, že jsou tam překlepy a děj není plynulý, možná je uspěchaný. Já jsem to kontrolovala dvakrát a na třetí už se můžu v****t. xD Kdyby tam byly chyby, na které se nedá opravdu, ale opradu nedá koukat, napište mi do komentářů, prosím. ^^ Názvu si nevšímejte. Plz. Nedělejte to. Pár: Naruto x Sasuke Čeká vás: omegaverze, Naruto se Sasukem, jak se páří xD Věnování: Ivana-chan ; Majo (Gomen, že jsem ji zvěřejnila před tvými narozeninami. Ber to jako brzký dárek. ^^) S hrůzou v očích i na duši jsem stál před vchodem do obývacího pokoje, kde mí rod

Já se opravdu šíleně moc omlouvám za neaktivitu, lidičky! :< Ve škole je toho opravdu hodně už na začátku a já se ho právě snažím chytit, abych pak nemusela nic dohánět. Důvod, proč dlouho nevyšla kapitola UC je prostý - nejdříve jsem chtěla dopsat OOC což se mi tak nějak nepodařilo a až pak psát UC. No... tak jsem teda tohle rozhodnutí zrušila. Taky! Píšu jednorázovku (čti: Měla to být jednorázovka ale- Ups! Osm stran je na světě...) na NaruSasu omegaverzi. Sice není nic moc, ale vzhledem k tomu, že je to jednorázovka na víc částí , nějak jsem se do ní pustila. :D Budu se ji snažit dopsat do narozenin Majo. :3 Teď mi nezbývá popřát hezké čtení téhle kapitoly. :3 Doufám, že se vám bude líbit! (čti: Nezmlaťte mě prosím!) Enjoy~ Itachi se zhluboka nadechl a rychle vypustil všechen vzduch zadržovaný v plicích. Věděl, že ho za velkými dubovými dveřmi čeká jistý někdo. Nevěděl, jestli ho chce dneska vidět. Všechnu energii nechal v práci a ten energický kluk mu zrovna nepomůže si odpočin

Lidičky, moc se vám všem omlouvám, že nejsem aktivní. :( Chci to co nejdříve napravit, ale nemůžu bohužel nic slíbit. Proto děkuji všem, kteří trpělivě čekáte i vy s těmi lopatami, kterými mě nejspíš jebnete po hlavě . Taky chci upozornit, že tato kapitola byla před chvilkou dopsána i dvakrát zkontrolována, no i přesto se tam může vyskytovat spousta chyb. :3 Enjoy~ Okamžitě jsem při tom doteku znejistil. Měl by mi být po tak dlouhé době cizí, ale vůbec nebyl. Jako by mě jeho ruka hladila každý den. Černočerné oči na mě upřeně hleděly s něhou a rozkoší. Pak se ale lítostivě zaměřily na zem, i jeho ruka se stáhla. Nejen jeho vzhled se změnil, ale i chování. Do výtahu nastoupil jako borec, co úspěšně stoupá po firemním žebříčku směrem k nebi. A teď? Nejraději by se mi tu vybrečel na rameno. "Měl bych jít," řekl jsem nenuceně a zvedl se. "Všichni tři jsou v pořádku, tak budu mít čisté svědomí," usmál jsem se při myšlence, že se těm dvěma narodilo miminko. Jsou v nemocni

Lidičky! Mei se zbláznila! Ano, ano. Vím, že jsem psala, že tohle bude poslední kapitola, ale tak nějak... no... prostě mi to nějak nevyšlo. xD MOžná bude předposlední, nebo dokonce předpředposlední (moc v to nedoufejte x'D). Ejnoy~ Obličej jsem otočil zpět na zavřené dveře výtahu. Škvírou mezi nimi probliklo světlo, jak jsme míjeli jednotlivá patra. Periferním viděním jsem zahlédl Sasukeho. Stejně jako já si o Deidaru dělal starosti a při blondýnově slabším výkřiku na něj upřel pohled. Bylo mi to proti srsti. Možná jsme se dlouho neviděli, nebyli v kontaktu, ale stále si pamatuju, jak se choval. Netoužím, aby mu nějak ublížil. Co když se ale změnil? Tomu se lze jen těžko uvěřit. Odkašlal si, aby získal mou pozornost. Nejdřív jsem znejistěl, jestli to je na mě, nebo na Deidaru. "Slyšel jsem, že jsi asistent ředitele. Gratuluju," řekl nenuceně. Moc dobře jsem ale věděl, že to byla jen přetvářka. Chtěl nějak nahodit konverzaci, aby mezi námi nepanovalo to trapné ticho. Měl