Za rodinou 2/2

---

A zde to končí. Spíš zde končí jakási důležitá část, co se stala před desíti lety. Teď už jsem normálně pracoval jako každý práce schopný člověk a vydělával si na živobytí. Pracoval jsem jako novinář, takže jsem často cestoval a ukazoval se i v televizi.

A Naruto? Nevím, od ukončení střední jsem ho neviděl. Už jsme nebyli ani v kontaktu, takže jsem na něj dočista zapomněl. Ze začátku to bolelo, ale vyrovnal jsem se s tím. Nevím, kde bydlí, co dělá, jak vypadá. Jak čas plynul, zapomínal jsem na něj víc a víc. Na svého nejlepšího přítele. Zapomněl i on na mě?

Docela bych pochopil, kdyby mě už nikdy nechtěl vidět. Ani jeden z nás nechtěl mluvit o tom, co se mezi námi stalo. Stačilo jen, aby někdo z našich spolužáků řekl cokoliv v souvislosti s rodičovstvím a my dva jsme okamžitě zmlkli a nějakou dobu si hleděli svého.

Zhluboka jsem si povzdechl, když jsem nastoupil do výtahu, aby mě vyvezl do patra, kde se nacházela moje kancelář. Přemýšlel jsem, že bych něco ve svém životě změnil. Třeba práci, nebo si našel nějaký koníček. Takhle to dál nešlo. Neměl jsem v osobním životě žádné místo pro sebe. Všechno se točilo jen kolem práce. Možná proto jsem považován za nejlepšího zaměstnance. Pravdou je, že mě to přestává bavit.

"Počkat!" křikl někdo na mě, abych podržel výtah. Byl jsem hrozně unavený, že jsem sotva držel oči otevřené. V nich jsem měl slzičky, takže jsem stejně ani pořádně neviděl.

"Díky," řekl ten energický hlas.

"Hm," pokýval jsem hlavou a zamžoural, abych zahnal slané kapky vody.

"Uchiha Sasuke, je to tak?" zeptal se. Napadlo mě, že si musel přečíst cedulku, jíž jsem vždy měl připevněnou na saku.

"Ano," přikývl jsem.

"Tady je moje vizitka, dneska nastupuju do sekce magazínů. Asi se budeme potkávat," řekl mile a podal mi malý tvrdý papír se jménem. Vystoupil už v pátém patře, já jsem měl cestu až do devátého.

Protřel jsem si oči, abych lépe viděl. Byla by neslušnost ignorovat nováčka. Co by si o mně pomyslel?

Uzumaki Naruto, přečetl jsem si v duchu a uchechtl se. Má stejné jméno jako můj bývalý nejlepší přítel. Shoda náhod?

Zvedl jsem oči od cedulky k zelenáči, abych jej aspoň přivítal a popřál mu hodně štěstí do začátku. Jenomže ta osoba neměla jen stejné jméno, ale i stejnou tvář. Vlastně to byl on.

"Na-"

"Těší mě, že spolu budeme spolupracovat," řekl s úsměvem, když se dveře výtahu úplně zavřely a on pokračoval dál v cestě. Zmáčkl jsem několik tlačítek, aby okamžitě zastavil a já se mohl přesvědčit, že se skutečně jednalo o mého nejlepšího přítele. Bohužel mě stroj vůbec neposlouchal vesele mě zavezl až do devátého patra.

Tam jsem vystoupil a ještě celý očarovaný z toho náhlého setkání jsem se posadil na židli. Věděl snad, že tu pracuju? Já jsem nebyl schopný si o něm zjistit absolutně nic. Vlastně jsem se o to ani nepokoušel. Když se mi po dokončení školy ani jednou neozval, taky jsem ho nekontaktoval. Pochopil jsem, že chtěl zapomenout na mě a tu událost.

V práci jsme ho moc nepotkával, jednotlivá oddělení se tu příliš často nemíchají, ale směny jsme měly stejně dlouhé, za což můžu jen děkovat, takže jsme se opět setkali ve výtahu. Usmíval jsem se jako měsíček na hnoji, když nastupoval do kabinky za mnou. I on neudržel svou kamennou tvář, která u něj byla viděna pouze vzácně.

"Ahoj," pozdravil jsem ho.

"Ahoj," zasmál se. "Moc všímavý nejsi," podotkl se smíchem. Narážel tím na dnešní ráno.

Musel jsem se začervenat.

"Mám teď hodně práce," vymluvil jsem se. Práce bylo pořád stejně, jen koníčků bylo málo.

"To by vše vysvětlovalo," povzdechl si, když si mě prohlížel. "Jsi úplně jiný," řekl tajemně, jako by to bylo tajemství a nikdo kromě nás dvou to nesmí slyšet.

"Taky ses změnil." Uvnitř to byl stále on, ale navenek byl mužnější, vyšší a mám dojem, že mu i rostou vousy, na něž si stěžoval na střední, že je ještě nemá. Všichni se mu proto smáli. "Máš teď čas?" pozvedl jsem zaujatě obočí. Po těle mi naskočila husí kůže, když kladně odpověděl, a na tváři se mi zase usídlil úsměv.

V baru jsme zkysli docela dlouho, dali si několik panáků a piv a vesele se bavili o starých časech, ale i tom, co přinesly roky odloučení jeden od druhého. Rád jsem poslouchal jeho hlas. Vždycky jsem mu raději naslouchal, abych ho právě mohl poslouchat. Ať už mluvil o čemkoli, nedokázal jsem si zacpat uši, i když mě to téma nebavilo.

Proto jsem i teď seděl opřený hlavou o svou dlaň, opile jsem mžoural na rozmazanou siluetu před sebou a zasmál se každému pátému slovu, co řekl. Dříve mi všechny jeho lumpárny nepřipadaly směšné, ale když je teď připomínal, mohl jsem umřít smíchem. Nebo to bylo alkoholem?

"Hele, hele," přerušil jsem ho, když se nadechoval, že řekne něco dalšího. Posadil jsem se rovně, abych mohl lépe mluvit. "Pamatuješ, jak se zjistilo, že jsem omega?" smál jsem se. Neuvědomoval jsem si, že tohle nebylo zrovna dobré téma pro tuhle atmosféru. "Myslel jsem, že už s rodiči nikdy nepromluvím!" složil jsem hlavu do dlaní a oddechl si. Začalo se mi chtít spát.

"Vzpomínám si," řekl vážně. Nastala mezi námi seriózní nálada, které jsem si díky alkoholu nevšiml.

"Musím na záchod," přiznal jsem se a opatrně se zvedl. Naruto mě hned při prvním pádu zachytil a pomohl mi s chůzí.

"Ty bys měl jít rovnou domů," dělal si starosti po vykonání mé potřeby. "Zavezu tě," nabídl se a zaplatil dřív, než jsem stihl zareagovat. Dnes jsem ho pozval, měl bych platit já. Tak mu to teda vrátím později. "Proč jsi tak pil?" svraštil obočí, když jsme došli k jeho autu a on hledal klíče.

"Proč jsi tak sexy?" vyjel jsem po něm.

Šokovaně se na mě podíval, ale ten výraz se změnil na chladný. Uvědomil jsem si, že to možná nebylo na místě. Když jsem ho po letech znovu viděl, nedokázal jsem si představit nic jiného než ten den, kdy jsme se spolu vyspali a málem spolu měli rodinu. Po požití alkoholu jsem se nedokázal ovládat a chrlil jednu pitomost za druhou. Tohle ale překračovalo meze.

"Tak pojď," povzdechl si a povalil mě na zadní sedadla svého auta. Už jsem se smířil s tím, že je na mě naštvaný za tu hloupost, když mě zalehl a začal líbat na rty. Nejdřív jsem byl v šoku, protože jsem pomalu usínal, pak jsem se ale aktivně zapojil. Prsty jsem mu zaplul do krátkých blonďatých vlasů, přitáhl si ho blíž. Přesně po tomhle jsem toužil.

"Sasuke?" oslovil mě, když se na chvíli odtáhl. "Nejsi v říji?" zeptal se pro jistotu a rozepínal mi košili. Pokaždé se mě letmo dotkl, aby si mě nažhavil.

"Nemusíš se bát," řekl jsem vzrušeně a nadzvedl se, aby mi mohl stáhnout kalhoty. Spodní prádlo mi prozatím ponechal. Sehnul se zase k mým rtům, na které mě líbal a jazykem zkoumal moje ústa. Dělal to pomalu, což mě mučilo a vzrušovalo zároveň.

Chtěl jsem ho tak moc, že jsem nemohl čekat. Nohy jsem mu obmotal kolem boků, a rukou mu zajel do kalhot. Taky nebyl zrovna v klidu.

"Hej," pokáral mě se smíchem a mou ruku zase vytáhl. "Neslyšel jsi snad, že na nejlepší věci si člověk musí umět počkat?" zeptal se. Obě ruce mi držel nad hlavou. Kdybych chtěl, snadno bych se mu vysmekl. Já jsem však čekal na to, co má za lubem.

Pustil mi ruce, protože sjel svými rty níž, ale já je nechal nahoře. S každým polibkem jsme měl pocit, že se rozpustím jako sněhulák na jaře. Držel mě za boky a tlačil tak na moje vyhublé břicho. Rty, zuby a jazykem mě dráždil přes tenkou látku trenek. Jako by ho chtěl pohltit, jen látka mu v tom bránila, ale jemu to očividně nevadilo. Stáhl jsem všechny svaly v těle a trochu se prohnul v zádech. Proč to tak děsně protahoval?

"Chceš to v mým autě?" pozvedl obočí. Zasmál se nad svou prací, čímž bylo oslintané spodní prádlo. Slinami zrovna nešetřil.

Horlivě jsem přikyvoval. Nepřežil bych ani patnáct minut pěšky do nejbližšího love hotelu. A on mě tu takhle trápí.

Pomalu, mučivě pomalu mi sundával poslední kus prádla. Schválně jsem se kroutil, abych to trochu uspíšil. Začervenal jsem se, když se moje chlouba zahoupala. Byl jsem před ním celý nahý, zatímco on neměl vysvlečenou ani košili.

Rukama mi přejel od kolene po stehně, přes boky až k bradavkám, které dráždil prsty a pusou. Jednou rukou si rozepínal opasek u kalhot. Cítil jsem to. Sedačka nebyla dostatečně široká ani pro mě. Byli jsme namáčknutí tělo na tělo.

Konečně jsem povolil ruce a pomohl mu svléct košili, načež jsem ho začal znovu líbat. Zaznamenával jsem každý pohyb, každý zvuk, který ze sebe vydal. Dráždilo mě to.

Stáhl jsem mu košili z ramen. Užíval jsem si, jak bílá látka hladce sklouzla po jeho snědé pokožce na podlahu, kde bylo všechno oblečení. Prudce se celým tělem pohnul proti mně, že jsem musel mírně zaklonit hlavu, jestli jsem si chtěl udržet jeho rty.

Trhl jsem sebou, když jsem intenzivně ucítil jeho penis na svém. Už si moc nevybavuju detaily, ale před deseti lety byl menší. Jak jinak, že? Z Naruta se stal dospělý muž.

Vydechl jsem do polibků a zavřel oči. Ruce jsem mu strčil pod kalhoty povolené v pase a masíroval mu hýždě. Pomáhal jsem mu tak s jemným třením našich penisů.

"Sasuke," vyslovil mé jméno tak naléhavě, že jsem se polekal, že se trápí.

"Naruto," oslovil jsem jej stejným způsobem. Spojil jsem naše rty v polibek. Naše rty se třely. Naše penisy se třely. Naše těla se třela. Pouze tohle mi nestačilo.

Ale Naruto jako by mi četl myšlenky. Uchopil mě pod koleny a vysadil si mou pánev blíže jeho klínu. Kvůli nízkému stropu musel být skrčený.

Zalapal jsem po dechu, když do mě vklouzl špičkou. Už při tom jsem měl nehty zaryté do sedadla, a jak se zasouval hlouběji a hlouběji, svíral jsem potahy sedadel víc a víc. Mozek mi vybuchl pod náporem vzrušení. Svou chloubou mě roztahoval a tlačil mi na lůno.

Ruce jsem mu obmotal kolem těla a přitáhl si jej zpět k polibku. Nemohl jsem se nabažit jeho načervenalých rtů. Líbal bych ho navěky, kdyby to šlo.

Odtáhl se, aby se mi podíval do tváře. Jeho úšklebek říkal, že se mi posmívá. "Kde to zase jsme?" uchechtl se a začal se pohybovat. I přes to, že jsme oba byli nedočkaví, byl něžný a dával si pozor, aby mi neublížil. Dával jsem mu najevo, že chci víc. Toužil jsem po troše násilí a možná i nadávkách. Ale byl jsem opilý a raději jsem mlčel. Jediné, co z mých úst vycházelo, byly steny a vzdechy. Občas mi vyklouzlo jeho jméno.

Nadzvedl si mě a opřel o dveře auta. Zkontroloval jsem, jestli nás někdo nevidí, ale kvůli pozdní hodině se na ulici téměř nikdo neukázal.

Líbal mě na krku. S každým přírazem mi na krk věnoval jeden polibek. Hlavu jsem zaklonil a opřel o sklo. Všechen nashromážděný stres z práce se postupem uvolňoval. Jediné, na co jsem dokázal myslet, byl ten blonďatý muž.

Jeho horká ruka se přesunula na můj úd, ze kterého už trocha spermatu vytékala. Několikrát jsem se přerušovaně nadechl při prvním doteku. Obepnul celou dlaň kolem mě a třel v rytmu přírazů. Stahoval mi předkožku a palcem dráždil špičku žaludu.

Moje prsty se tentokrát zarývaly do jeho zad. Nadzvedával jsem se. Kvůli nedostatku místa to šlo špatně. Cítil jsem, jak mě přivádí k vrcholu, proto jsem zrychlil přírazy. Prsty jsem propletl mezi jeho střapaté vlasy a mírně za ně zatahal.

Každý sval v těle se ve mně napnul a já jsem dosáhl nejvyššího bodu extáze. Naruto se opřel čelem o moje rameno a stejně jako já se vydýchával. Až teď jsem si všiml bolavých svalů namožených ze špatné polohy. To mi ale v průběhu sexu nijak nevadilo. Teď bych se asi sotva doplazil domů.

Blonďák mě naléhavě políbil. Rukama si přidržel moji hlavu, abych mu nikam neuhnul.

"Za co to bylo?" zeptal jsem se omámen alkoholem a náhlým polibkem.

"Mrzí mě, že jsme se tak dlouho neviděli," řekl plačtivě a znovu se mi přisál na rty. "Byl jsi pro mě to nejdůležitější, i jako nejlepší kámoš."

Přimhouřil jsem oči. Jednak se mi chtělo spát a jednak jsem moc nerozuměl tomu, co se mi snaží říct. Vyznělo to skoro jako vyznání lásky.

"Co se dá dělat," pokrčil jsem rameny a odstrčil jej, abych se mohl natáhnout pro oblečení, které jsem se snažil navléct. V autě nebylo moc místa, navíc jsem byl zpocený. Dokážete si představit, jak jsem zápasil s oblékáním, že?

"Tobě to je jedno?" zhrozil se.

"Samozřejmě, že ne!" vyvedl jsem ho z omylu. "Promiň, jestli to tak vyznělo, jsem opilý."

"Jde to vidět," zasmál se a pomohl mi navléct košili, se kterou jsem se přel o nadvládu. Málem jsem roztrhl rukáv.

"Za těch deset let jsem na tebe pomalu i zapomněl," zasmál jsem se pro změnu já. "Kde jsi byl?" zeptal jsem se ublíženě.

"Po tom, co se stalo-"

"Takže jsem za to mohl já," potvrdil jsem si vlastní teorii a Naruto jen smutně přikývl. Povzdechl jsem si nad minulostí.

"Po potratu jsem cítil potřebu se o tebe starat, protože jsem ti hodně ublížil a hlavně ty jsi za to nesl následky, jenomže kdokoli měl nějaké narážky, nedokázal jsem na tebe ani promluvit. Tolik jsem se za to nesnášel-"

"Přestaň s těma sračkama," řekl jsem podrážděně až jsem se sám podivil nad vlastní mluvou. "To jsem od rodičů poslouchal pořád dokola. Všechno házeli na tebe, i když je to i moje vina a část nesou oni. Nemuselo se to stát, kdybych to věděl," vysvětlil jsem. Opravdu už mě nebavilo, že každý hází špínu jen na Naruta.

Naruto pokýval hlavou a povzdechl si. Oba jsme se začervenali. Vždyť jsem ho tu seřval jako malého haranta!

"Promiň mi to," omluvil jsem se mu a zavázal si kravatu.

"Chápu tě," pokusil se o úsměv. "Odvezu tě domů," nabídl se a zapínal si kalhoty.

"Jo, díky. Už se těším na ten kravál, co mě čeká," protočil jsem očima.

Naruto ustal v činnosti a zbledl jako stěna. Zhrozeně se na mě podíval. "Ty jsi ženatý?" zeptal se s vyvalenýma očima.

Přesně v ten moment jsem se rozesmál a uklidnil ho, že se jednalo pouze o vtip. Ulevilo se mu, ale zároveň by mi chtěl věnovat jednu přímou do nosu.

"S kým bych se asi oženil?" utíral jsem si slzy od smíchu a únavy.

"Jsi chytrý, mladý, pěkný, úspěšný - spíš, kdo by tě nechtěl?" vrátil mi otázku Naruto při zapínání knoflíků na košili.

"Já bych se teda nechtěl. Chudák člověk, který musí trpět moje výkyvy nálad."

Uzumaki se naklonil ke mně se seriózním výrazem. Naháněl mi strach a přesně to byl taky účel.

"Já bych tě bral hned," pošeptal svůdně a věnoval mi další ze svých polibků.

"Opravdu máš o mně takový zájem?" přesvědčoval jsem se s úšklebkem.

"Šíleně," uchechtl se. Pak najednou zvážněl. Chytil mě za ruce, které si dlaněmi položil na tváře. "Odjel jsem na výšku a raději se ti nijak neozval, abych ti náhodou zase neublížil. Jednou jsem tě uviděl ve zprávách a zabolelo mě na hrudi. Ten pocit nezapomenu," zavrtěl hlavou a přiložil si mou dlaň na hruď. Cítil jsem jeho neklidně bušící srdce. "Tady. Tady mě to hřálo a bolelo zároveň. Věděl jsem, že jsi v pořádku a daří se ti. Ale nemohl jsem myslet na to, co se tenkrát stalo."

"Proto ses rozhodl pro práci u nás?" svraštil jsem obočí. "Kvůli mně?"

"No..." znervózněl, ale zasmál se. "Tak trochu."

"Trochu?" pozvedl jsem obočí.

"Chtěl jsem tam začít pracovat dřív, než jsem věděl, že tam pracuješ ty," vysvětlil a protočil očima.

Zavrtěl jsem hlavou. Určitě to byla jen výmluva! Byl jsem si jist, že mi kecá, ale nevadilo mi to.

"Sasuke," oslovil mě, "nechtěl bys u mě přespat? Nebydlím daleko," zeptal se. Už jsem mu četl myšlenky. Pouhým pohledem mě svlékal, líbal a znovu přirážel. Nedokážu si představit, jak bychom to dělali v autě, kdybych byl v říji. To auto by se asi rozpadlo.

Souhlasil jsem s jeho návrhem a nechal se odvést k němu domů. Schylovalo se k druhému kolu, ale já jsem už neudržel oči otevřené. Proto jsme se jen pomazlili a šli spát.

Ráno mě vzbudil jeho budík. Měl jsem kocovinu, že jsem nemohl ani otevřít oči a přivítat slunce, co mi normálně doma svítí do obličeje.

"Vstávej," zavrněl mi do ucha.

Zabručel jsem na nesouhlas a přetáhl is peřinu přes hlavu. Nedokázal jsem se přimět jakkoli se pohnout. Celé tělo mě bolelo, hlava mi třeštila, a oni po mně ještě chtějí, abych pracoval.

"Přijdeme pozdě," vrněl dál. Jeho ruka se dostala po peřinu, dost blízko mému přirození. Okamžitě jsem mu ruku chytil, aby s ní nemohl hýbat.

"Neprovokuj," zavrčel jsem potichu.

"Kdo koho provokuje?" urazil se. "Nezapomeň, že to ty spíš nahý v mojí posteli," zasmál se a přes peřinu mě kousl do ucha.

"Nech mě spát," poručil jsem mu. Že by to na něj mělo nějaký efekt se nedalo říct. "Sasuke, zamiloval jsem se do tebe. Ne teď, ani včera. Ale už před deseti lety jsem tě miloval. A kolik nocí jsem kvůli tobě probrečel..." šeptal mi do ucha. Jeho hlasu nechyběl erotický podtón.

"Kašli na minulost," poradil jsem mu, když jsem se vymotal z peřiny. "Už se o to nestarej," usmál jsem se a přitáhl si ho do polibku. "A nech mě spát. Zavolám do práce, že stůňu," vymluvil jsem se.

[O 5 LET POZDĚJI]

Zamračil jsem se na paprsky vycházejícího slunce a přetočil se na druhou stranu. Neměl jsem léto rád. Slunce se na nebi drží od pěti od rána až do desíti do večera. Nemohl jsem kvůli němu klidně spát.

Ale mně může být jedno, jestli jdu spát v podvečer nebo v noci. Nemůžu chodit do práce, takže si vyspávám až do poledne. Teda pokud mě někdo nevzbudí, jak to má ve zvyku.

Dlouze jsem zívl a natáhl ruce před sebe, abych se trochu protáhl. Přitom mi do polootevřených očí zablýskl zlatý předmět, co jsem už přes tři roky nosil na prsteníčku. Šťastně jsem se usmál. Nebylo dne, kdy bych si nevážil toho, co teď mám.

Otočil jsem hlavu na stranu, kde spal můj manžel. "Miláčku," pošeptal jsem jemně, aby hned po ránu neměl šoky.

"Ano, lásko?" zeptal se rozespale. Otočil se ke mně, objal mě kolem pasu a zase usnul.

"Musíš do práce, je sedm ráno," sdělil jsem mu a pohladil ho po tváři.

"Nikam se mi nechce," postěžoval si jako malé dítě.

"A když ti dám odměnu?" zavrněl jsem a na krátkou chvíli ochutnal jeho rty.

"Pak si to možná rozmyslím," ušklíbl se úchylně. Vím, že by do práce šel i bez odměny, ale chtěl jsem, aby tam chodil s dobrou náladou.

Přehoupl jsem se nad něj a stáhl si kalhoty pod zadek a jemu do půlky stehen. Díval jsem se mu zpříma do očí a tím ho víc dráždil. Byl pode mnou hned tvrdý. Ach ti chlapi. No, já mám co říkat...

"Hlavně pomalu," upozornil mě. Chytil mě za boky, po chvíli se ale jeho ruce přesunuly na moje břicho, které pohladil.

"Už jsme to dělali tolikrát..." zavrtěl jsem hlavou. Vím, že si o mě dělá starosti, a někdy mi to i vadí.

Chytil jsem jeho přirození a navedl ho do sebe. Už dlouho jsem nebyl v říji, proto byl sex více vyčerpávající. Když jsem byl říji a tím jsem ovlivňoval i Naruta, mohli jsme to dělat celý den. Pociťovali jsme stejnou únavu jako po jednom kole sexu mimo říji.

"Aaah," vzdychl jsem a zaklonil hlavu. Ten blažený pocit, kdy dosednu až po kořen, jsem miloval.

Náhle se rozrazily dveře. S Narutem jsem se od sebe okamžitě odtrhli a zakryli svoje intimní partie.

"Dobvé váno!" pozdravil nás energicky náš skoro dvouletý syn.

"D-dobré ráno," pozdravil jsem jej rozpačitě a pomohl mu vylézt na naši manželskou postel.

"Dobvé váno, bváško!" pohladil mě po břiše a přiložil k němu ucho.

"Zlatíčko," oslovil jej Naruto, hned ale zmlkl. Asi nemělo cenu vysvětlovat malému dítěti, že to dítě nemusí být nutně kluk. On měl vlastní představy, které mu nebudeme kazit. "I bráška ti určitě přeje dobré ráno," usmál se na něj a políbil jej na hlavičku.

"Jo!" zaradoval se a několikrát po sobě zatleskal. "A di ši budeme hvát s bváškou?" posmutněl.

Zasmál jsem se a opřel o stěnu za sebou. "Dočkáš se," řekl jsem něžně a pohladil ho po černých vlasech.

"Zítva?"

Já i Naruto jsme se zasmáli. "To je moc brzo," vysvětlil Naruto. "Půjdeme připravit snídani, co říkáš?" nabídl mu.

"Joooo!" zatleskal, slezl z postele a běžel do kuchyně.

"Čipera," zasmál se Naruto a vydechl vzduch.

"A takhle nám tu bude běhat ještě jedno," připomněl jsem mu. Ale Naruto nevypadal, že by ho to nějak trápilo. Sehnul se k mému břichu a políbil ho.

"Už se nemůžu dočkat," pošeptal se rty přilepenými na mé kůži.

"Tatiiiii!" ozvalo se z kuchyně.

"Už běžím!" křikl zpátky blonďák a taktéž vylezl z postele.

Musel jsem se zasmát tomu, jak nás Menma přistihl. Jistě, je ještě moc malý a nechápe, co to sex je. Aspoň jsme ho ušetřili traumatu.

Nemůžu se ale stejně jako Naruto dočkat toho druhého. Měli jsme možnost zjistit, zda se narodí alfa, beta, nebo omega, dokonce i pohlaví, ale nám je to jedno. Hlavně, že je naše.

Oni oba.