♥ Yaoi povídky od Mei ♥

Tak je to tu! Poslední kapitola! Doufám, že se vám povídka líbila :3 musím se přiznat, že se mi ji občas nechtělo psát, protože jsem zrovna neměla náladu na úchylárny... však víte, já raději slaďárny :3 :D no, užijte si poslední kapitolu :3 "Říkám ti, že to není dobrý nápad," přemlouval mě dál Naruto, když jsem se líčil. Hodil jsem do sebe dva prášky, díky kterým dnešek přežiju. Dneska bych nemusel mít tolik zákazníků. Na seznamu nemám nikoho, ale v baru o mě bude jistě velký zájem. To je poprvé, co si přeji nebýt tak oblíbený. "Musím tam jít, je to prostě práce," odpověděl jsem mu, ale on neustupoval, stejně jako já. "Chceš se přepracovat a umřít?" založil ruce na hrudníku. Z výrazu bylo patrné, že ho už docela seru. "Jako většina obyvatelstva Japonska," pokrčil jsem rameny. Pokud mám umřít, ať je to v činnosti, kterou miluju. Sex. Chtěl být umřít na sexuální vyčerpání. "To nemyslíš vážně!" po kroužil hlavou a zvýšil hlas. To už jsem s

Přináším vám jedenáctý, a jak to tak vypadá, i předposlední kapitolu! :3 Seděl jsem u stolu s narovnanými zády, jako bych trénoval své svalstvo. Koukal jsem po stole a přemýšlel o nabídce práce pornoherce. Deidara nám nandával jídlo na talíře, zatímco Itachi seděl naproti mně a celý večer ze mě nespouštěl oči. Nevadilo mi to, měl jsem rád, když mě někdo tajně obdivoval. "Trápí tě něco?" přimhouřil oči a mírně naklonil hlavu na stranu. "Ano, vypadáš trochu ustaraně," přidal se k Itachimu Deidara a také usedl ke stolu. "Nic zvláštního," spojil jsem ruce a tiše poděkoval za jídlo, do kterého jsem se o pár sekund později s chutí pustil. "Jen jsem dostal nabídku v jiné práci," svěřil jsem se. Nekoukal jsem se na ně, protože mi bylo jedno, jak budou reagovat. "To je skvělé!" zvolal Itachi rozradostněně a chytil Deidaru za ruku ve smyslu, že se na ně konečně usmálo štěstí. "Jakou? Vykládej!" naléhal nadšeně blonďák a přišoupl si židl

Zlatkaaa~ Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, ale učitelé ve škole nepolevují, i když jsou od pátku uzavřené známky. Taky se omlouvám za délku kapitoly. Tahle má jen 8 000 znaků, což je o dva tisíce méně, než normálně píšu, ale snažím se! Jak jste si mohli všimnout v záhlaví, pripravuju několik povídek, všechno jsou samozřejmě kapitolovky. Ereri začnu přidávat, jakmile skončí Já, stripté, nebo až bude dospaná. Je asi na 80% jistější, že ji přidám, až dopíšu tuhle povídku protože s Ereri se teprve blížím do poloviny. S povídkou Just be friends si počkáte ještě dýl :D A ano připravuju překvápko, jehož kapitoly vám podstrčím pod nos každý den jednu :3 Máte se opravdu na co těšit (doufám x'D) Zaklepal jsem na dveře jedné z místností a vešel dovnitř. Tam seděl jeden starší muž s dlouhými bílými vlasy a popíjel horkou tekutinu. Když si mě všiml, mohl na mě oči nechat. "Dobrý den," pozdravil jsem slušně. "Ame," usmál se a přešel ke mně. "Vítám tě tu. Jsem Jiraya

Pár: Levi x Eren Čeká vás: shounen-ai, yaoi, mpreg (!!!) Děj: Království, v němž vládl moudrý a milý král s královnou, žilo v klidu, míru a velkém bohatství, po kterém zatoužil král ze sousedního Titánova království. Začal vyhrožovat, že pokud mu nevydají všechny diamanty, započne krutá válka. Vzhledem k tomu, že Titánovo království bylo proslulé především svou obrovskou sílou armády, nezbývalo králi a královně uzavřít dohodu - za pár měsíců se jim měla narodit princezna, která by se provdala za prince Leviho, a tím by všechno bohatství bylo rozděleno napůl, do té doby připadne Titánovu království pouze čtvrtina. Po porodu se však staly dvě neočekávané a nešťastné události - místo princezny se narodil princ a královna při porodu zemřela. Pozn.: Nechala jsem se inspirovat povídkou Osud od Kayleigh :3

Zlata moje, víte, jak moc vás miluju? :3 Je mi líto, že jsem poslední dobou neaktivní a ještě nějakou chvilku nebudu. Jak už jsem dříve zmínila, tento týden máme jeden test za druhým a je to náročnější než jsem si myslela, že to bude. Taky jsou tu i jiné důvody... Po asi svou letech se zase koukám s plnou parádou na anime! Samozřejmě, že jsem začala s Yuri!! on ice :3 Rozhodla jsem se být krasobruslařka :'D A ještě něco... kdo znáte manhwu Killing stalking, jistě chápete moji depresi... kdo tuhle manhwu neznáte, říkám vám narovinu, že se z vás stanou psychopati :> No, zkratka si dávám pauzu. O víkendu už by se tu mohlo něco objevit, ale nic neslibuji. Miluju vás, stvůřičky! 💙

Jejdamane, já už přes týden nic nepřidala ^u^" Gomen, nebudu se vymlouvat, že se příští týden uzavírají známky a učitelé nám veškeré písemky napasoali zrovna na ten jeden týden. Ale Mei to zvládne! Bude muset, pokud nechce z fyziky za čtyři ˇ^ˇ. Užijte si jednorázovku :3 Při jejím psaní jsem poslouchala toto -> Pár: Ryuji (Bon) x Rin Čeká vás: shounen-ai, protože tu dlouho nebylo :3 <3 takže slaďáááááárna <3 Venku bylo pochmurné počasí, perfektní pro pochmurné myšlenky jednoho patnáctiletého mladíka. Toužil být normální člověk, aby se ho ostatní nebáli a normálně spolu vycházeli jako přátelé. Ano. Báli se jej jeho přátelé. Nikdy nechtěl nikomu ublížit a přece nemůže za to, že je satanův syn, nebo snad ano? "Rine?" přisedl si k němu jeho čtyřnohý přítel Kuro a pozorně sledoval mladíkovu smutnou grimasu. "Hm? Copak?" své modré oči nasměroval na kocoura. Při pohledu na něj si povzdechl. Věděl, co mu chce říct. Že by měl jít za ním a říct mu, co cítí. Mo

Zlatka moje! Tuhle kapitolu jsem sepsala včera a před chvíli doupravila! Můžete být na mě pyšní! (I když pochybuju x'D Au, moje kokoro) V tomhle díle vás čeká zhruba Enjoy ~ "Už odcházíš?" zeptal jsem se ho naoko zklamaně mezi dveřmi. Trochu mě to zamrzelo, protože jsme si mohli užít třeba na kuchyňské lince, nebo jídelním stolu. "Mám práci, bohužel," povzdechl si zavazující si tkaničky na botech. "Ale zase brzo přijdu." Jeho úsměv a ďábelské myšlenky mě nutili si představovat naše další promrdané setkání a už teď jsem si přál, aby ta chvíle nastala. "Jistě," laškovně jsem si přejel jazykem po rtech, které jsem si následně zkousl. Nikdy mi netrvalo dlouho zjistit, co má zákazník rád a co ho rajcuje, těžší už je si to zapamatovat a u Naruta mi to v hlavě zůstalo samo od sebe. Blonďák uvázal i druhou neposednou tkaničku a postavil se blízko mně. Jeho ruce mě hladily po nahých bocích a rty se sotva dotýkaly mých. Hrál si se mnou, čekal, co udělá

Áno, áno, Mei vás bude doprovázet o rokem 2017, o kterém si myslela, že se ho nedožije, když už máme být upřímní. :D Chtěla bych nějak stručně napsat, co nás všechny vlastně čeká. Ehehe... zahraju si na věštce a budu se snažit vyjmenovat vše, co mám zatím v plánu :D Nejdříve chci dokončit povídku Já, striptér . Vidím to tak, že pokud to půjde dobře, do února (februára - pro slováky, aby neřekli, že jsem zlá) bych to mohla stihnout. Kapitol už není moc, tedy jich alespoň moc nepplánuju. Hádám, že by celá povídka mohla mít min. 10 max 15 kapitol. Povídka Ve špatném těle špatná duše se pozastavuje. U sebe v pc mám napsanou ani ne jednu stránku a čiže se jedná o yuri, trvá mi to trochu déle. Této povídky se můžete dočkat během tohoto roku, nebo vůbec. Je možné, že ji po čase zruším. V záhlaví jsem psala, že mám rozepsanou povídku na pár Levi x Eren. Inspirovala mě k tomu povídka Osud od Kayleigh která je však na pár SasuNaru, kterou jsem přečetla asi před rokem (nejdelší povídka, co jsem

Jejdamánku, tahle povídka se tu naposledy objevila 8. prosince, což je skoro před měsícem *předstírá, že o ničem neví* :D Mei Vám na Nový rok přináší novinku, kterou hned zvěřejní, jenom co zvěřejní osmý dál ze Sasánkova života prostitutky :3 Ejnoy~ Zůstal jsem stát neschopen slova. On mě hledal? Myslel jsem, že mě už všichni zavrhli, když jsem o nich přes pět let neslyšel a oni o mně. Vím, že jsem byl v novinách, ale ne proto, aby mě někdo našel. Ale proto, že jsem udělal rodině ostudu a ta mě za to vydědila. "Ani nevíš, jak jsem se bál, že už tě nemám," držel mě pod ušima a opřel si čelo o moje jak to dělával, když jsme byli mladší. Nerozumím mu. Vůbec ho nechápu. Rukou jsem mu zatlačil na hruď, aby se vzdálil. Nejspíš ho šokovalo, že já nesdílím stejnou radost z toho, že po pěti letech opět vidím svého bratra. Svou rodinu. "Měl jsi mi to říct," řekl jsem naštvaně Deidarovi. Na Itachiho jsem se nedokázal podívat. Pak mě zaujala jedna věc - jejich spojené ruce. To