Já, striptér 8

Jejdamánku, tahle povídka se tu naposledy objevila 8. prosince, což je skoro před měsícem *předstírá, že o ničem neví* :D Mei Vám na Nový rok přináší novinku, kterou hned zvěřejní, jenom co zvěřejní osmý dál ze Sasánkova života prostitutky :3

Ejnoy~

---

Zůstal jsem stát neschopen slova. On mě hledal? Myslel jsem, že mě už všichni zavrhli, když jsem o nich přes pět let neslyšel a oni o mně. Vím, že jsem byl v novinách, ale ne proto, aby mě někdo našel. Ale proto, že jsem udělal rodině ostudu a ta mě za to vydědila.

"Ani nevíš, jak jsem se bál, že už tě nemám," držel mě pod ušima a opřel si čelo o moje jak to dělával, když jsme byli mladší. Nerozumím mu. Vůbec ho nechápu.

Rukou jsem mu zatlačil na hruď, aby se vzdálil. Nejspíš ho šokovalo, že já nesdílím stejnou radost z toho, že po pěti letech opět vidím svého bratra. Svou rodinu.

"Měl jsi mi to říct," řekl jsem naštvaně Deidarovi. Na Itachiho jsem se nedokázal podívat. Pak mě zaujala jedna věc - jejich spojené ruce. To znamená, že je brácha gay a má přítele. Řekl bych, že je taky hanbou rodiny a rodiče viděl naposledy dlouhou dobu zpátky.

"Sasuke, potřebuješ rodinu a kdybych ti o Itachim řekl, jistě by ses s ním nechtěl setkat," vysětlil mi blondýn.

"Máš pravdu!" rozkřičel jsem se. "Od doby, co jsem v bordelu, jsem měl jenom tebe a to mi stačilo! Nepotřeboval jsem nikoho a už vůbec ne někoho, kdo vždycky předstíral, že mě miluje! Nenávidím svou rodinu a nechci je už nikdy vidět!" s těmito slovy jsme vzal svu bundu a vyšel ven.

"Sasuke, počkej! Prosím!" zavolal za mnou Itachi. Zastavil jsem se s rukou na brance, ale neotáčel jsem se. Nechtěl jsem ho vidět. Bolelo to. Bratr byl pro mě vždycky nejdůležitější a už od malička jsem k němu měl velmi hluboké citové pouto. "Chceš zase zmizet po tom, co jsem tě konečně našel?!" v jeho hlase jsem jasně rozpoznal bolest. Stejnou, jakou jsem cítil já. Ale já už jsem takový byl. Ode dne, kdy mě znásilnil ten chlápek, jsem utíkal neustále.

"Neznám tě," odvětil jsem a otevřel branku. To bylo poslední, co jsem stihl, protože Itachi si pro mě těch pár metrů doběhl a za ruku mě táhl zpátky dovnitř. Měl sílu, že jsem nejdřív zaregistroval tu bolest v ruce, pak teplo, které bylo uvnitř domu. Byl jsem zase zpátky.

"Lásko," napomenul ho Dei a pohladil ho po rameni.

"Nikam nepůjdeš!" řekl naštvaně. No, spíš starostlivě.

"Proč mi bráníš?" udělal jsem prosíka a mnul si ruku, která by mi měla za pár minut upadnout, jak tak počítám. Nechápu, jak může mít takovou sílu. Kde ji vzal?

"Protože nechci ztratit něco důležitého, co už jsem jednou ztratil," řekl vážně a přímo mně do očí.

Zrychleně jsem dýchal. Bolela mě hlava od toho přemýšlení a hledání odpovědi, proč to dělá, proč mi to říká. Možná proto, že jsme momentálně jediní příbuzní. Už nikoho jiného nemáme.

O nějakou chvíli později jsme už seděli v obýváku a ti dva popíjeli kávu. Já jsem si raději nic nedal, neměl na nic chuť a navíc jsem měl fakt divný pocit v žaludku. Byl jsem mega nervózní.

Jak jsem se dozvěděl, Itachi pracuje v armádě, to vysvětluje tu sílu, a do dneška byl na služební cestě. Měl se vrátit až večer, ale všechno šlo bez komplikací, proto přijel dřív.

"Jak se ti dařilo?" zeptal se mě na první věc, která ho napadla. Jistě věděl, čím se živím. To by nebyl Deidara, kdyby něco nevykecal.

"Zvládám to," řekl jsem jednoduše. Očima jsem pořád pobíhal po obýváku, jen abych se nemusel koukat na něj. On se na mě díval celou dobu. Jeho oči úplně stejně černé jako moje se dívaly přímo na mě, ale ani jeden nevěděl, co má říct. To trapné ticho mi ale lezlo krkem. "A co ty? Vidím, že ses zadal." Hloupá otázka.

"Jo," usmál se a podíval na blonďáka, který mu úsměv opětoval. "Už pár měsíců jsem šťastný." Pár měsíců? Myslím, že to bylo tento týden, co Deidara přišel s tím, že se zamiloval.

"Nemohl jsem ti to říct dřív," omluvil se Deidara lítostně.

"Je mi to jasný," potočil jsem očima a založil ruce na prsou. Jsem na něj naštvaný, ale celkem ho chápu.

"Rodiče mi řekli, že jsi odešel dobrovolně a že si nepřeješ, aby tě někdo hledal," začal Itachi. "Nikdy mi neřekli, co se stalo, ale hledal jsem tě a dlouho. Až před pár měsíci jsem o tobě slyšel od Deidary a to úplnou náhodou, ale on si nepřál, abychom se setkali. Prý jsi naprosto jiný, než jak jsem o tobě vyprávěl a byl bych zklamaný. A měl pravdu. Několikrát jsem měl možnost tě vidět, ale nenašel jsem odvahu tě aspoň oslovit," povzdechl si ztrápeně.

"Chápu tě," přikývl jsem. "Kdo by se hlásil ke kurvě, že?"

"Tak jsem to nemyslel!" vyvedl mě hned z omylu. "Bál jsem se, že mě nenávidíš," přiznal a položil mi ruku na rameno. Trhl jsem jím, nechtěl jsem, aby se mě dotýkal.

"Měl bych jít," zvedl jsem se.

"Dobře," přikývl Deidara a pohledem dal Itachimu najevo, že to tak bude lepší. Doufá, že se ještě někdy uvidíme. Jistěže, vždyť Itachi teď ví, kde pracuju a už se nebude bát mě navštívit. Pokud si myslí, že já navštívím je, tak to se pletou.

Itachi sklopil zklamaný pohled a jen mírně přikývl. Po celou dobu, co jsem se oblékal, jeho oči křičely, že nemám odcházet. Ale já musel. Tohle bylo nejsilnějši kafe za posledních pět let. Abych pravdu řekl, často jsem myslel na to, jak by rodiče reagovali, kdybych se jim postavil přede dveřmi, nebo kdyby mě viděli jen tak na ulici. Ale na Itachiho jsem úplně zapomněl. V té době byl v zahraničí na škole, už několik měsíců před tím jsem ho neviděl. Kdyby mě napadlo dřív mu zavolat, měl bych šanci bydlet v krásném bohatě vyzdobeném bytě a nepracovat v bordelu. Všechno mohlo být jinak, ale v tu chvíli jsem myslel jen na to, jak mě každý zradil. Teď, když mám alespoň někoho, mohl bych se k nim nastěhovat. Mám bratra a z Deidary se stal můj švagr. Kdybych si našel normální práci, mohli by mě přijmout mezi sebe.

Sasuke, nepřemýšlej nad blbostmi. Neříkal jsi, že bordel je to nejlepší, co tě mohlo potkat? Milluješ sex a za něj dostáváš slušný prachy. Máš se snad špatně?

Dorazil jsem do svého bytu. Trávil jsem tu minimum času, protože jsem byl převážně v bordelu a Deidara taky. Vlastně je to jeho byt, ale já jsem vždycky měl klíč a vzhledem k tomu, že on teď bydlí s Itachim, je byt nejspíš můj. Nebo tu můžu minimálně prozatím bydlet.

Udělal jsem si nějakou svačinu ze zbytků, co jsem našel v lednici a posadil se na široký parapet k oknu. Celé město zahalilo černo a silný déšť doprovázený bouřkou. Miloval jsem takové dny. Na pokoji v bordelu jsem měl zatažené závěsy, nikdy jsem je neoddělal, proto jsem taky neměl možnost sledovat tuto show.

Hluboce jsem si povzdechl. Cítil jsem nepříjemný tlak na hrudi a pálily mě oči. Chtělo se mi brečet a já tomu nijak nebránil. Dusil jsem to v sobě celých pět let a je nejspíš načase to dostat ze sebe ven. Cítil jsem úlevu a pocit štěstí. Nepřiznal jsem to, ale byl jsem rád, že jsme se s bratrem našli. Vždy měl pochopení pro to, co jsem kdy udělal a teď mě bude chtít taky podpořit.

O hodinu později, to už jsem byl klidný, jsem ležel na posteli a koukal na televizi. Už se nedivím, proč ji Deidara nenávidí a nekouká na ni. Dohromady vás zabaví jen po dobu filmu, který vás zrovna zajímá, a pak jenom proklikáváte kanály a hledáte něco zajímavého.

Můj odpolední odpočinek vyrušil zvonek. Vylekal jsem se, protože k nám nikdo nechodil, ani sousedi. Leda, že by to byl Itachi, to je jediná možnost, která mě napadla a mohla být i reálná.

Dveře neměly kukátko, proto jsem je musel pootevřít. Sevřel se mi žaludek, když jsem spatřil blonďatého mladíka opřeného o furta. Když mě uviděl, usmál se.

"Co-co tu děláš?" zeptal jsem se vykolejeně.

"Přišel jsem tě navštívit," mluvil se mnou jako s blbcem a sám se pozval dál, "protože mi bylo jasný, že ty už nepřijdeš," odůvodnil a odložil si bundu na věšák. "Kde máš koupelnu?" Prstem jsem mu ukázal směr. Zůstal jsem stát na místě a přemýšlel. Je mi jasné, odkud vzal adresu, stačí zajít do bordelu a zeptat se šéfa. Jediné, co mi nejde do hlavy, je důvod.

"Mám volno, takže jestli chceš fotit, můžeme se dom-"

"Nechci fotit," přerušil mě. "Ne dnes," pošeptal a začal mě líbat. Nechal jsem si to líbit a všechny doteky i polibky mu oplácel. Chytil jsem ho za rukáv mikiny a vedl k posteli, na kterou jsem ho shodil a obkročmo si na něj sedl. Znovu jsem se mu přisál na rty a když jsem mu rozepl mikinu i košili, polibky jsem vedl po jeho těle níž a níž. Rukama jsem ho hladil po hrudi, zatímco jsem ho uspokojoval pusou. Popravdě jsem si myslel, že dnes bych se obešel i bez sexu, ale jak vidím, chytnu se každé příležitosti.

Nenechal jsem ho se udělat. Rychlostí blesku jsem se vyslékl a vytáhl lubrikant z nočního stolku a namazal si s ním svůj otvor, aby mohl jeho čůrák lehce klouzat. Ukážu mu, co to znamená spát se mnou, že už nikdy nebude chtít žádnou jinou kurvu.

Dosedl jsem na něj a přitom jsme si dívali jeden druhému do očí. Rukama mě chytil za boky a zarýval do nich své nehty.

Své ruce jsem si položil vedle jeho hlavy a trochu se nadzvedl. Téměř okamžitě začal sám přírážet do mého nitra, zatímco já ho líbal na krku a uspokojoval sebe.

Po chvíli jsme změnili polohu - převalil mě na záda, zvedl mi boky a přirážel v kleče. Líbilo se mu, jak se moje tělo třese, když do mě přirazí. Byl jsem trochu uražený, protože mi hlavou automaticky proběhlo, že jsem tlustý. Zakládal jsem si na štíhlé postavě. Ve svém volném čase jsem chodíval běhat a doma jsem se posilování věnoval asi třicet minut. Však nejvíce tělocviku jsem měl v práci.

Otočil si mě na břicho. Držel jsem váhu svého těla na ramenou a vystrkoval jsem na něj zadek. Sice jsem byl dostatečně nalubrikovaný, ale on do mě ještě plyvnul. Rajcovalo mě to stejně jako jeho. Poté jsem ucítil jeho neposedný jazyk, jak si hraje uvnitř mě. Nikdy jsem nic takového nezažil. Nikdo ze zákazníků se nezajímal o to, jak se cítím já. Naruto chtěl, aby to bylo příjemné i pro mě, ostatně i včera. Není důležitý jenom on, ale i já, takový mám z něj pocit.

Nakonec jsme zůstali ležet vedle sebe nazí. Ležel jsem mu na hrudi a poslouchal jeho bušící srdce.

"Přišel sis jenom pro sex?" zeptal jsem se ho do očí. Co jiného by taky chtěl, že?

"Ne," odpověděl, přetočil se nade mě a zastrčil mi vlasy za ucho. "Přišel jsem si pro tebe." Tón, jakým to řekl, a zbarvení hlasu donutili mé srdce zběsile bušit.

"Říkáš mi... že ses... do mě...huh?" vykoktal jsem ze sebe.

"To zas ne," odpověděl a posadil se na kraj postele. "S tebou jsem zažil něco úžasného, co neumím popsat, ale neříkal bych tomu láska. Je to... podobný pocit. Nebo je snad možné, abych se do tebe zamiloval sotva tě znám?" uchechtl se a pohladil mě po tváři.

"Stává se to," potvrdil jsem mu.

"Dnes jsi jiný," usmál se. "Bez toho makeupu a v domácím oblečení vypadáš naprosto jinak a taky se tak chováš," zasmál se a to, co říkal, byla pravda. Po včerejšku a dnešku jsem měl potřebu vyhledat nějakou společnost, povídat si jako kamarádi, prostě se začlenit a někam patřit.

"Lidi se můžou změnit ze dne na den," konstatoval jsem a zvedl se. "Jdu do sprchy. Nechceš se přidat?" pozvedl jsem obočí a zmizel v koupelně. Ještě jsem ani nepustil sprchu a ten blonďatý moula se na mě tiskl, znovu mě líbal a ojížděl.