♥ Yaoi povídky od Mei ♥

Máte tu i druhý díl, samozřejmě. 💙 Zapomněla jsem napsat, že přemýšlím o přerušení, nebo úplném zrušení povídek na přání. Nedokáží splnit kritéria. x'D Každým přírazem jako by mě trestal. Zadek jsem měl určitě červený, jak mi do něj narážely jeho boky, stejně jako nohy a záda od škrábanců a častého pleskání. Bylo to hrubé, ale mně se to líbilo. On skutečně znal moje tělo. "Štěstí, že nejsi holka…" podotknul mezi steny a vzdychy. Už měl zase hloupé připomínky, které jsem opravdu netoužil poslouchat. "…dokážeš si představit, kolik bychom měli dětí?" uchechtl se. Chytil mou erekci, kterou začal třít, zároveň zrychlil na tempu a přestal mluvit. Místo toho mu z úst uniklo několik hlasitějších stenů. Sevřel jsem jeho ruku, která obepínala můj penis a sám si honil. Celou tu dobu jsem se cítil, jako bych prožíval jeden velký orgasmus, takže ruka na mém penisu to celé jen podtrhovala. Zklamalo mě, když se hrudí natiskl na moje záda a už skoro vůbec nepřirážel. On už vyv

Lidičky! Tuhle povídku píšu už skoro měsíc, no není to skvělý? x'D A zároveň se chci omluvit, že jsem trochu pozměnilap příběh, než jaký byl požadován. ^^ Pár: Levi x Erene Čeká vás: hardyaoi (asi xD), nevím, jestli je to přímo budoucnost, protože to je... no... však uvidíte... Věnování: crazyhunters Nočními můrami trpím už od nepaměti, ta dnešní byla ale obzvlášť děsivá a nejhorší na tom je, že si ji pamatuju. Bydlel jsem ve velkoměstě v malém bytě se spolubydlícím. Myslím, že to byl spolubydlící. Nepamatuju si jméno, vím jen, že byl o dost starší než já. Bylo ale divné, že jsme měli jen jednu postel. Jedna ložnice s jednou postelí. Teď, když o tom přemýšlím, možná to nebyl spolubydlící, ale milenec. To ale není možné, protože jsem měl přítelkyni. Nebydleli jsme spolu, ale každý den za mnou chodívala, starala se o mě a já jí to úplně stejně všechno oplácel. Proč bych teda spal v jedné posteli s mužem, když mám tak skvělou přítelkyni? Vím, že sny nedávají smysl a raději bych toh

Moc se omlouvám, že je to tak pozdě, vážně jsem dřív neměla čas. :/ Vítám tě na svém blogu. :3 Doufám, že se diplomek líbí. :3

No a je to tady. Končí nám další omegaverze. To jste rádi, co? Já ano. :D Už jsem se konečně pohnula z místa a dokončila jsem jednu z povídek, kterých se chci zbavit. Už zbývá jen Osud a UC. :D :3 Mám teď objednanou povídku, kterou bych chtěla co nejdříve dokončit (mám jí sepsanou asi polovinu x'D) a doufám, že se k UC a Osudu brzo vrátím. <3 Jo a taky mám žádost o SB... jaj, nemám ani čas udělat diplom. -_- Děkuji moc všem, kteří četli nebo komentovali tuhle sračku povídku. Jste zlatíčka, moc vás všechny miluju. <3 Jo! Od teď bych chtěla všechny povídky, co teď budou vycházet, nadepisovat tak, jak tady tuto povídku. :3 ( Název povídky | Kapitola xy. ) Heiwajima seděl se svou dcerou v čekárně. Nebyla tam ani televize, ani časopis, který by si mohl přečíst, aby se zabavil. Většinu času, kterou strávil Izaya v ordinaci, si blondýn hrál se Shizukou. Ona byla teď jediná osoba, která mu dokázala vyloudit úsměv na tváři, jinak mu do smíchu vůbec, ale vůbec nebylo. Říkal si, že mus

Lidičky! Ani nevím, jestli jsem ráda, že jsem po týdenní pauze zpět, aby pravdu řekla. Měla jsem čas na školu (kde stejně jenom přežívám, v klidu :D), na kroužek a přemýšlení. Nechci to tu moc rozvádět, ale mám zdravotní problémy, které mě dost omezují ve všem, co dělám. Už jsem byla na několika testech, ale nic se nenašlo. Doktorka taky naznačila, že by se mohlo jednat o něco vážnějšího než co mám. Nechci tu kecat o svém zdravotním stavu, pak to vypadá, že si vás chci získat přes lítost. :D Jen abyste věděli, že si možná budu dávat přestávky od blogu častěji. QQ Zde máte předposlední díl. Vyšel už dnes jako náhrada za minulou středu. :3 Enjoy~ 💙 Orihara se zřetelně nedokázal dostat z šoku, a proto opět neodpověděl. Nevnímal svět, jaký je ve skutečnosti, ale viděl přelud vymyšlený jeho mozkem, kterému věřil. Kdysi pro něj nebylo nic podstatnějšího než čísla a fakta, ale tenhle Izaya zmizel už dávno. Před nedávnem ho nahradil psychicky narušený člověk se sebevražednými sklony. "Po

Lidičky, už nám moc kapitol této povídky nezbývá (tato je buď předpředposlední, nebo předposlední), připravte se na to hlavně psychicky. :D Moc děkuji všem, kteří komentují a dodávají mi sílu do psaní! Teď nemám dobré období, co se týče fyzických sil, takže je možné, že teď v kapitolách nacházíte hodně chyb. Kdybyste našli nějakou hrubou, napište mi do komentářů! :33 Budu se to snažit co nejdříve spravit! Blondýn si na mobilu projížděl nabídky prací. Do Ikebukura to bylo daleko, takže nemohl každý den dojíždět za Tomem, se kterým už stejně ukončil kontrakt, proto se rozhodl si najít práci poblíž domova. Peníze jim teď sice nechyběly, ale věčně jim pozůstatky na jejich kontech nevydrží. Izaya nebude moct ještě pár let pracovat kvůli péči o dítě, ale pak si jistě též najde novou práci. Pozici informátora už dávno pustil k vodě. Prstem klepl na obrazovku, chvíli se začetl, a nakonec cosi napsal, pak schoval mobil do kapsy. Nebyl si ale jistý, jestli je to dobré rozhodnutí. Izaya se o sebe

Kde jsou ty časy, kdy vycházely kapitoly pomalu co druhý den? Ach jo... kdybych neměla tolik práce do školy a kroužku, věnovala bych se pouze psaní pro vás. 💙💙💙 To je taky důvod, proč se těším na hlavní prázdniny. :3 :D Den za dnem ubíhal jak voda. Vztah mezi Shizuem a Izayou se prohloubil, začínali si víc důvěřovat a už se objevovaly první milenecká gesta, jako letmé doteky, polibky nebo pohlazení po jiné části těla než po hlavě. Oba byli však zdrženliví a na víc se neodvažovali. Izayovo tělo potřebovalo po porodu trochu víc času na plné zotavení, proto byl sex Shizuem okamžitě zakázán. Nebylo to však tak lehké, jak se mohlo zdát. Ležel vedle něj každou noc, objímal ho, nasával vůni jeho vlasů. Jak se měl udržet na uzdě? Dny se změnily v týdny. Čím víc ho Shizuo pozoroval, tím víc si všímal jeho chování vůči jejich dceři. Mohlo to být tou opičí láskou, jak říkal Shinra? Při sebemenším zvuku, který Shizuka ze sebe vydala, Izaya vyskočil na nohy. Často stál u její postýlky a sledoval

Vůbec si mě nevšímejte... jako bych tu nebyla, ano? Jenom se divte, jak se tu mohla žčistajasna objevit patnáctá kapitola osudu. :D Vzdychal jsem korunám stromů, které ovíval jarní vítr, zatímco jsem se nechal líbat na krku. Pánví jsem se pohyboval proti Leviho ruce, která držela obě naše přirození a jemně je třela. Mazlili jsme se. Líbali. Vzdychali a sténali. Jediný, kdo nás mohl slyšet a pozorovat, byl šeptající les... "Co by dělali, kdyby to zjistili?" zeptal jsem se s hlavou v oblacích ležící vedle Leviho. Zakryli jsme své genitálie kouskem oblečení, abychom... ehm... se nenachladili. "Huh," uchechtl se Levi, "matky padnou do mdlob, otcové se nás pokusí zabít. Jinak si to představit neumím..." zasmál se a otočil hlavu ke mně. Cítil jsem jeho pohled, proto jsem přestal věnovat pozornost modrému nebi a sledoval jeho tvář. Nedokázal bych s určitostí říct, jak se cítil. Ve tváři měl hodně pocitů - od štěstí až po smutek. "Slib mi něco," řekl jse