Za (ne)přítele | Kapitola 17.

Kde jsou ty časy, kdy vycházely kapitoly pomalu co druhý den? Ach jo... kdybych neměla tolik práce do školy a kroužku, věnovala bych se pouze psaní pro vás. 💙💙💙 To je taky důvod, proč se těším na hlavní prázdniny. :3 :D

---

Den za dnem ubíhal jak voda. Vztah mezi Shizuem a Izayou se prohloubil, začínali si víc důvěřovat a už se objevovaly první milenecká gesta, jako letmé doteky, polibky nebo pohlazení po jiné části těla než po hlavě. Oba byli však zdrženliví a na víc se neodvažovali. Izayovo tělo potřebovalo po porodu trochu víc času na plné zotavení, proto byl sex Shizuem okamžitě zakázán. Nebylo to však tak lehké, jak se mohlo zdát. Ležel vedle něj každou noc, objímal ho, nasával vůni jeho vlasů. Jak se měl udržet na uzdě?

Dny se změnily v týdny. Čím víc ho Shizuo pozoroval, tím víc si všímal jeho chování vůči jejich dceři. Mohlo to být tou opičí láskou, jak říkal Shinra? Při sebemenším zvuku, který Shizuka ze sebe vydala, Izaya vyskočil na nohy. Často stál u její postýlky a sledoval ji, jak spí. Znělo to zcela normálně, jen kdyby tam nestál klidně celý den. Taky se stalo, že si vzal s sebou oběd, sedl si k postýlce a tam ho snědl. Byl na svou dceru příliš fixovaný, příliš se bál, že se jí něco stane, i když jí nic nehrozilo. Nikdy ji nespustil z očí, když ji držel Shizuo. Dával tím dost najevo, že svému milenci plně nedůvěřuje. Blonďák měl šílenou sílu, zatímco Shizuka byla jen křehká panenka, mohl ji tedy kdykoli rozmačkat.

Heiwajimovi se to přestávalo líbit. Došlo mu, že s Izayou není něco v pořádku, když dal Shizuce lehkou pusu na líčko a Orihara začal vyšilovat, že chytne nějakou infekci. Prý je na to teď hodně citlivá a jakákoli nemoc ji může zabít. To už se Shizuovi zdálo přehnané.

"Izayo?" oslovil ho blonďák a zabořil mu nos do černých vlasů, kam ho taky políbil.

Orihara odpočíval v ložnici a četl si knihu, ze které si stejně nepamatoval vůbec nic. Chtěl být jen Shizuce na blízku, kdyby se probudila a potřebovala jednoho z rodičů. "Nechtěl bys někam zajet? Jenom my dva?" vrněl mu do ucha. Hladil ho břiše a pomalu sjížděl níž na nohy.

"Zbláznil ses?!" vyhrkl tiše černovlasý. "A nechat Shizuku doma samotnou?!"

"Řekli bysme Shinrovi," nepřestával ho líbat na krku. Už si představoval, jak si pronajali pokoj v hotelu, kde by strávili pár dní. Samozřejmě by asi nevytáhli paty. Shizuo se nemohl dočkat, až obejme jeho nahé tělo, které bude s největší něhou opečovávat.

"Nechci," odmítl stroze a od Shizua se odtáhl. "Nemůžu ji opustit," odůvodnil a předstíral, že ho kniha velmi zajímá.

"Jeli bychom jenom na pár dní," přesvědčoval ho Heiwajima, ale Orihara ho už ignoroval. Proto vstal z jejich společné postele a odešel do obýváku, kde zavolal Shinrovi a poprosil ho o pomoc.

Černovlásek zůstal stát jako solný sloup mezi futry. Nechápal, proč přijeli Shinra se Celty bez ohlášení a společně se Shizuem seděli v obýváku. Přitom vedli živou debatu, ale jak vešel Orihara, zmlkli.

"Izayo, pojď sem," promluvil blondýn sedící v křesle a natáhl k němu ruku.

Izaya, ačkoli se mu to protivilo před návštěvou, si mu i se Shizukou v náručí sedl na klín. Tahle situace se mu vůbec neubila. Hádal, že se mu bude zase promlouvat do duše, ale ohledně čeho? Dítě už má, s alkoholem skončil, vše je tedy v pořádku. Nebo jde snad o něco jiného? Něco spojeného s jeho předchozím zaměstnáním informátora?

"Izayo, budu upřímný," začal Shinra a upravil si brýle na nose, jak to měl ve zvyku. "Potřebuješ odbornou pomoc." Jakmile větu dokončil, krve by se v Izayovi nedořezal.

"Není normální, aby ses takhle choval," doplnil Shizuo a políbil ho na rameno. Udělal to zcela přirozeně.

"Nechápu vás, nic mi není," pokrčil rameny černovlásek.

"Jsi na ní závislý," sdělil jeho přítel. Izayovi rychle došlo, že jeho milenec mluví o jejich dceři.

"To je každý rodič," odůvodnil Orihara a pohlédl na Shizua.

"Ne takhle. Vím, že se o ni bojíš, aby se jí něco nestalo, ale ona není v ohrožení života. Nemusíš nad ní držet stráž čtyřiadvacet hodin denně. Kolik nocí jsi probděl, protože jsi odmítal jít spát, kdyby se náhodou vzbudila a ty ji neslyšel?" konstatoval Shizuo. Pohladil svou dcerku po hlavičce, kam ji taky políbil.

"A kdybych neslyšel? Tak se zalkne pláčem!"

"Ale vždyť jsem tu ještě já," zamračil se na něj blondýn. "Nebo si myslíš, že bych ji sebral a utekl s ní daleko od tebe? Nebo jí dokonce ublížil? Je to i moje dcera, nic takového bych neudělal! A tohle už jsme přece dávno probrali."

Izaya se starostlivě podíval na Shinru se Celty, pak zpátky na Shizua.

"Je to moje dítě," odpověděl a zvedl se, "a pokud se to někomu z vás nelíbí, tak vypadněte!" zvýšil hlas a sám odešel.

"Já říkal, že to skončí takhle," Shinra pokrčil rameny a plácl se do stehen.

"Nemůže to takhle skončit. Sám vidíš, že potřebuje pomoc. Něco se v jeho primitivním mozečku přepnulo a já si nevím rady, jak to vrátit zpátky," promnul si čelo blondýn. Byl bezradný. Musel Izayu přemluvit, aby sám vyhledal odbornou pomoc, jenomže Izaya ho nebude poslouchat. Je přesvědčený, že takhle se chová každý rodič a je to zcela normální.

"Ještě s ním promluvím," nabídl se Shinra a šel za svým přítelem, který se mezitím zavřel v ložnici. Odmítal s nimi mluvit o takových hloupostech. Vymysleli si to, aby mu mohli sebrat Shizuku.

"Vypadni," zavrčel na Shinru, ani se na něj nepodíval. Položil svou dceru do postýlky a zůstal u ní stát. Byla opravdu nádherná.

"Věděl jsem, že to jednou dopadne takhle. Už v těhotenství ses choval divně a asi jsem tomu měl věnovat více pozornosti," pravil doktor. Raději se nepřibližoval a posadil se na manželskou postel.

"Už jsem říkal, že je to moje dítě. Nikdo mi ji nesebere," rozhodl Orihara.

"Nikdy ti ji přece-"

"Víš, jak moc je pro mě důležitá. Konečně jsem se dočkal rodiny. Proč bych ji měl opustit?"

"Opustit?" podivil se brejloočko. "To po tobě nikdo nechce!"

"Tak proč říkáte, že bych měl vyhledat odbornou pomoc?! Já se o ni umím postarat! Umím se postarat i o sebe!" zvýšil hlas. Hned ale zmlkl, jak si uvědomil, že mohl vzbudit svou dceru.

"Jako tvůj přítel nemůžu dopustit, aby vám třem něco stalo. A jako doktor nemůžu dopustit, aby se něco stalo dítěti," vysvětlil krátce Shinra.

Izaya si myslel, že špatně slyší. Naznačuje mu snad, že je nebezpečný pro svou dceru?

"Měl by sis zajít k psychologovi. Ten bude vědět přesně, jak na tom jsi a nejsi," domluvil a zvedl se. Nechal Izayu o samotě rozjímat a přemýšlet, i když už předem věděl, že ho nikdy nedonutí navštívit psychologa.

"Jak to šlo?" zeptal se Shizuo. Pořád seděl v křesle, jen se vytočil, aby viděl na přicházejícího lékaře.

"Toho nepřesvědčíme," zavrtěl hlavou. "Zkusil jsem všechno. Řekl jsem to nejdůležitější a nechal ho se svým svědomím. Ale pochybuju, že o tom bude byť jen uvažovat."

"Ach jo," povzdechl si blondýn. "Jak mu můžu pomoct?" zeptal se svých přátel, i tak to vyznělo, jako by se ptal jen sám sebe.

"Miluješ ho?" optal se Shinra a posadil se zpět vedle Celty.

Heiwajima prudce zvedl hlavu ke svému příteli. Pravda. Teď, když o tom přemýšlí, neví, co k Izayovi cítí. Bušení srdce je pryč, nechce být v jeho blízkosti. Nijak překvapený z toho ale nebyl. S Izayou se sice sblížili, ale ani jeden se nechoval zamilovaně. Láska z jejich vztahu zřejmě vyprchala.

"Mám ho rád," přiznal Shizuo suše. Mluvil o něm jako o starém známém, ke kterému nechová o nic větší city než třeba k Shinrovi. Ta otázka mu však otevřela oči. Něco není špatně jen s Izayou, ale s celým jejich vztahem.

"A on tebe?"

"Jak to mám vědět? Ses ho měl zeptat, když jsi byl za ním." Cítil se podrážděně už jen z toho, jak Izaya odmítl pomoc. Každý v místnosti ale věděl, že on ji potřebuje.

"Podle všeho ty pro něj neexistuješ," konstatoval Shinra a blondýna píchlo u srdce. "Mluví jen o Shizuce a o sobě. Ty do jeho rodiny nepatříš, což mě po těch týdnech udivuje," vydechl zadržovaný vzduch, jako by se mu mělo ulevit.

"Nemiluje mě," odpověděl klidně Shizuo. Bylo mu z toho ale smutno, už kvůli Shizuce.

"Raději půjdeme," oznámil Shinra. Před odchodem stiskl Shizuovi rameno, aby mu dodal odvahu. Možná mají jen kritické období, které brzy přejde a všechno bude… jako dřív? Nikdy se nechovali jako jiní milenci. Nechodili na rande, nešeptali si sladká slova před spaním, ani se nedrželi za ruce na veřejnosti. Jejich vztah nikdy nebyl víc než přátelský a o tom Shizuo taky pochyboval. Když nejsou milenci, ani nepřátelé, co je tady mezi nimi?

Celý den spolu skoro nepromluvili. Shizuo by nejraději začal o jejich vzájemných citech a Izaya nechtěl mluvit absolutně o ničem. Už nebyl na Shizua naštvaný, jen s ním nechtěl mluvit.

Blondýn ho tajně pozoroval, jak vaří. Izaya stál k němu zády, nevěděl o tom. Že mu Shizuo věnuje pozornost, si všiml až když ho kolem pasu objaly Heiwajimovy ruce a polechtaly ho blonďaté vlasy na tváři. Neodbyl ho, i když mu docela překážel. Na chvíli dokonce zavřel oči a užíval si jejich vzájemnou blízkost.

"Izayo," pošeptal blondýn. V jeho hlase se objevil smutek, který Orihara už dlouho neslyšel. Přestal míchat maso v hrnci a otočil se k Shizuovi čelem. Ruce mu omotal kolem krku, jako by se ho snažil utěšit. V ten moment se blondýnovi znovu rozbušilo srdce. Stisk kolem Oriharova těla o něco zesílil. Nemuseli nic říkat. Tohle jediné objetí jim odpovědělo na všechny otázky, které je oba poslední dobou tížily.

První se odtáhl blondýn. Když se na chvilku zahleděl do těch něžných očí, už nepochyboval, co mezi nimi je. Byla to láska, jen se delší dobu ukrývala.

"Miluješ mě?" zeptal se blondýn. Zavřel oči, jako by očekával odpověď, která se mu nebude líbit.

Izaya sjel rukama na jeho ramena, pak paže, až mu nakonec chytil dlaně, za které si ho přitáhl blíž k sobě, aby ho mohl něžně políbit na rty. To Heiwajimovi jako odpověď stačilo. Zapojil se do polibku, který po chvilce sám prohloubil. Stáli uprostřed kuchyně a líbali se, jako by to bylo po hodně dlouhé době. V čem je tento polibek jiný než ten, který si vyměnili před týdnem? Měsícem?

Černovlásek přesunul ruce na blondýnova záda, pak sjel níž. Líbal ho na krku a masíroval mu hýždě. Natiskl ho na sebe, že se jejich přirození o sebe otřela. Oba potřebovali ukojit touhu po sexu.

Když se Shizuo vzpamatoval, co se děje, vyzvedl Izayu za zadek a vysadil ho na kuchyňskou linku. Ruce mu už šmejdily pod Izayovým trikem, které mu vzápětí sundal, pak se znovu vrátil ke rtům. Dřív, než mu stačil Orihara sundat mikinu, ze sporáku se ozvalo syčení. To volala polévka, že potřebuje zamíchat a sundat pokličku.

Izaya ihned seskočil a věnoval se přípravě obědu. Nedokázal se na Shizua podívat, jak trapně mu bylo. Naposledy spolu spali před rokem a teď, když se k tomu schylovalo, je přeruší hrnec polévky. Cítil se trapně, jako by je teď načapali jeho rodiče.

"To nevadí," promluvil nakonec Shizuo a políbil ho na krk, pak raději odešel do jiné místnosti. Myšlenky se mu momentálně točily kolem sexu a pokud nechtěl být bez oběda, měl by si od Izayi držet odstup.