Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z červen, 2019

Rozloučení

Upřímně nevím, jak začít. Už jsem v životě zažila hodně krizí, ale to, co se dělo v posledních dvou měsících, mi otevřelo oči. Asi nejdřív začnu tím, že se můj zdravotní stav před měsícem zhoršil natolik, že jsem musel požádat ředitelku školy o individuální přístup ke studiu. Bylo mi tak zle, že jsem ani nemohla chodit do školy. Usnout byl problém, vstát byl problém a přežít den s totálním vyčerpáním bylo morbidní. Naštěstí se to poslední dva týdny zlepšilo. Je to hlavně díky příteli a kamarádovi, oba dva mě drží nad vodou a jsou se mnou téměř každý den. No a proč o tom píšu… Nebudu chodit kolem horké kaše - končím s blogováním. Přemýšlela jsem nad tím už dlouho, vlastně tři, čtyři měsíce, a rozhodnout se pro zůstat , nebo odejít bylo těžké. Začala jsem s blogem před necelými šesti lety, za tu dobu jsem si k němu vytvořila pevné citové pouto, které se těžko trhá. Ale jak vidíte, dá se přetrhnout. Důvodů mám hned několik. Ty nejhlavnější jsou, že už mě nebaví psát fanfikce; nebaví mě p

Duše člověka | Fakta

Obrázek
A máme tu úplný konec Duše! ♥ Popravdě ta povídka měla být trochu jiná, víc do komedie, ale vzhledem k tomu, že jsem měla a stále mám zdravotní problémy, tak jsem to torchu víc pozměnila. Pár věcí mělo být jinak… no však uvidíte. Narutův zvyk je utíkat před problémy (doslova). Měla jsem připravenou scénu, kde se Sasuke s Narutem dorazili k Uchihovým, řekli jim, že Naruto čeká dítě a ti by jim odpověděli, že jak se to malé narodí, budou bydlet s nimi v jednom domě. No a Naruto v ten moment uteče. A protože je Sasuke upír, tak by ho lehce doběhne se slovy: "Od tohoto problému nemůžeš utéct." A Narutova odpověď by zněla: "Ne? Tak mě sleduj!" Neměla jsem v plánu nějak rozvíjet ItaDei. Scénka, která se objevila v osmnácté kapitole byla spíš jen výplní, protože jsem netušil, jak dál pokračovat v příběhu. Zároveň je to ale důkaz toho, že i Itachi má srdce. Narutova smrt byla plánována už od začátku. Po tom, co by se Sasuke dozvěděl pravdu o šéfovi (Jiraiyovi; myslím, že js

Kluk z kavárny | Úvod

Obrázek
Tak jo, lidičky! Dlouho slibovaná povídka je tady! Hodím vám sem alespoň úvod, protože mám teprve sepsané čtyři kapitoly, které si chci nechat na červenec, možná už polovinu června, uvidíme. Záleží taky na vás, jak se zapojíte. O tuhle povídku byl velký zájem, tak doufám, že se to projeví i v komentářích, jinak váš dřívější zájem budu brát jako "Napiš tohle, dík." Moc děkuji těm, kteří od začátku května komentují, protože už v dubnu začalo zkouškové období, maturity, pololetky a tohle všechno a je mi jasné, že nemáte teď tolik času. Proto jsem ráda za všechny, kteří si najdou dvacet sekund a napíšou komentář! Jen díky vám pořád píšu! ♥ Pár: Levi x Eren Čeká vás: shounen-ai, yaoi, omegaverse, tragédie, romantika Děj: Sotva dvacetiletý Eren Yeager (ω) se po tom, co ho odkopne přítel, odstěhuje i se svým tříměsíčním synem do mizerného bytu ve městě zvaném Shiganshina, okres Maria. Nemá peníz, nemá nikoho, kdo by ho podržel a pomohl mu v tíživé situaci. Aby uživil sebe i svého

Duše člověka | Kapitola 22. [KONEC]

Obrázek
Chtěla jsem přidat nějakou uštěpačnou poznámku, jakože "Vidíte, já na vás tolik myslím a vy na mě tolik serete", ale budu držet hubu, protože mám dobrou náladu, protože tu mám minispam ze středy od té, jejíž jméno je nám neznámo, ale podepisuje se smajlíky (xDD) a protože jsem KONEČNĚ DOPSALA TUHLE POVÍDKU! Už dlouho se mi nestalo, abych povídku začínala s nadšením a dokončovala s nechutí. Před pár měsíci jsem tuhle povídku začala vydávat společně s posledními kapitolami Rozchodu. A jsem ráda, že jsem psala tohle a ne Rirena, kterého píšu zrovna teď. Kvůli zdravotním problémům bych se na Rirena vykašlala a strašně by mě to mrzelo, tam totiž bude potřeba u toho trochu víc přemýšlet, tohle byla celkem taková oddychovka. Takže mezitím, co se já zotavuju v domácí pěči, se vy můžete v červenci těšit na Rirena ABO! Do té doby snad napíšu nějakou jednorázovku, ať vám to tady nezeje prázdnotou, už mi psaní i vy moc chybíte. Piřpomínám, že dvě slečny (my víme kdo) mají u mě každá pov