♥ Yaoi povídky od Mei ♥

Sasuke : "Ukaž mi to," pobídl jsem ho a dvěma prsty mu vyhrnul triko, abych se mohl na ránu podívat. No jasně, škrábnutí. Byl jsem na něj naštvaný. Nechtěl, abych se o něj strachoval, ale jak nemám, když mi lže? "To bude dobrý," sykl, když jsem na ránu přitlačil, aby tolik nekrvácela. "Tohle na tobě nenávidím. Pořád musíš mít pravdu, i když ji prostě nemáš!" zvýšil jsem hlas a zadíval se mu do očí. Nikdy jsem nebyl tak vyplašený jako teď. Nikdy totiž nešlo o život někoho, do koho jsem se zamiloval. "Chceš se hádat v takové situaci?" i přes smutek a strach v očích zůstával klidný. Koukal se na mě, jako by to bylo naposledy. Ale nebylo. Kulka se nedostala hluboko, takže nepoškodila žádné orgány. Smrtelné to není, pokud se to zastaví včas. "Budu řídit," rozhodl jsem. Trochu jsem se zastyděl. Jde nám o život a já tu řeším náš vztah. Naruto jen vyjeveně koukal, když jsem vystoupil z auta, abych zase nastoupil na místo řidiče. "A kam chc

Holahej, kapitáne! (Mám pocit, že už mi to zůstane navěky.) Zase se omlouvám, kvůli škole mám doje*aný celý život, však to znáte sami :D Otevřel jsem dveře a vyšel ven, ale jenom na schody. Bylo docela teplo na to, že je pozdní podzim, proto jsem si rozepl budnu. Otočil jsem se k tomu blondýnovi a zahleděl se mu do očí. Už jsem zase pevně rozhodnut, že se tu nikdy neukážu, ale když si vzpomenu na ten úžasný sex, nejde odolat. Musím zase přijít. "Nechceš doprovodit?" usmál se mile. Ne laškovně, nebo jinak úchylně. Byl opravdu milý a myslel to dobře. "Ne," zakroutil jsem hlavou a ponechával si svůj kamenný výraz, se kterým jsem sem přišel. Nohy mě neposlouchaly, prostě zůstaly stát na místě. Nic mě neposlouchalo. Mozek mi nejspíš roztál, protože jsem nebyl schopný odejít. Naruto mi ukázal něco, co ještě nikdo. Nezacházel se mnou jako s kurvou, ale především jako s člověkem, který taky cítí bolest. On je první, kdo mi ukázal ten příjemný pocit, který jsem už dávno zapo

Lidičky! Mám další super blog v přátelích :3 nyanmaru.blog.cz

Naruto : Sebral jsem veškerou odvahu. Stál jsem před naším sídlem. Chvíli jen tak přešlapoval z místa na místo. "Pokud mu chceš zachránit krk, musíš být jako vždy," problém, já už nechtěl. Nechtěl jsem takový být. S hlubokým výdechem jsem tedy přeskočil bránu, jak jsem to dělával. Vedl jsem si cestu do vyslíchací místnosti. Cestou mě zastavili naší lidé. "Dost, že jsi přišel, máš tu zřejmě práci," pověděl jeden z nich tajemně. Zamračeně jsem se na něj koukl. "Práci? Zase já? Jakou?" Předstíral jsem nezájem. "Chytili konečně toho detektiva. Musel se k nám vloupat a ukradl šéfovi něco cenného," mlžil. "Zrovna nás pro tebe poslal," trochu jsem znejistil. Ale jen ve svých myšlenkách. Přikývl jsem. "Kde je?" "Tudy," kývl hlavou a já ho v tichosti následoval se zatnutými pěstmi. Místnost byla tmavá, jak měl otec ve zvyku. Ale trocha světla by tu vůbec neuškodilo. "Dost, že ses vrátil, synu," chraplavý hlas mě při

Naruto : Přece jen je ještě čas. Kino, rande, proč ne? Pokud mu udělá radost v tyto dny, kdy bychom měli spíše zůstat skrytí. Nebudu namítat. Vidět štěstí v očích tohoto muže udělá šťastným i mě. Byl jsem si tím tak jist a podcenil svou rodinu, která mi dala výchovu zabijáka. Takže kino. Film byl vybrán náhodně. Akční drama. Proč ne? Zarytě jsem seděl v sedadle, u kterého jsem předpokládal, že by mohlo být i sedadlem smrti. Některé záběry, některé použité náměty. Viděl jsem v nich nás dva. Jen boj o holý život. Jen útěk a strach. Dlouho se schovávat a jen tiše vyčkávat, dokud nebudeme odhaleni. Neodvážil jsem se odlepit oči. Na druhou stranu mě film děsně fascinoval. Možná i inspiroval do budoucna. Mapoval jsem různé situace, které mohly postihnout i nás. Na tyto věci jsem byl takřka genius. Vzpomenu si na ně, pokud k něčemu takovému někdy dojde. Kino zlepšilo náladu oběma. Sasuke se už nechoval tak ublíženě, jako doma. "Další věc, kterou jsem o tobě nevěděl. Miluješ akci," p

Jejdamane, ten čas letí. Vždycky se projeví na něčem, co máme rádi. Nejčastěji na dětech (jako by to bylo včera, co jsem své sestřenici měnila plíny a dnes mi oznámila, že má kluka :>). No, pátá kapitola není nijak velký úspěch, ale u této povídky tak trochu ano. I přes to, že jsem ji chtěla vydávat každou neděli, se z ní nakonec stala nepravidelně vycházející. No... jednoduše vás zase zanedbávám :D Dotaz! Chteli byste, aby jednotlivé kapitoly měly názvy? Do komentářů, prosím :> "Levou rukou si prohrábni vlasy a pravou si polož na třísla... hlavu trochu níž... pohled do země... jo! Vydrž!" naváděl mě a několikrát zmáčkl tlačítko na foťáku. Ani nevím, kdy mi začal tykat, ale nevadilo mi to. Byl jsem zvyklý, že mi zákazníci tykali, aby měli pocit, že nejsem cizí člověk. "Dobře," prohlédl si fotky a odškrtl si další z věcí, které měl na seznamu. Tenhle časopis bude převážně s mými fotkami, jak jsem se v průběhu dozvěděl. Taková menší reklama na náš podnik. Vypad

Naruto : "Tak," vyslovil jsem, když jsem se opět vrátil do reality. Šlo to těžko, bylo to těžké a bude to těžké, ale brečet u rozlitého mléka také nemůžu věčně. "Co teď?" Koukal na mě a zřejmě shromažďoval informace ve své hlavě. Právě spal s vrahem, musí být šok uvědomit si pravdu a hlavně nebát se jí podívat do tváře. K žádné odezvě se však neměl. "Co bude s námi? Co já? A co vy?" Žádal jsem, aby mi pomohl vyřešit ten zmatek v mé hlavě. Sám bych mu porozumět nedokázal. Ne, že bych nemohl, já jen nechtěl celé té pravdě čelit sám. Lepší je být na to dva. To jsem se naučil od tohoto muže po tak krátkou chvíli jeho dvoření k mé hříšné osobě. Sasuke : Zhluboka jsem si povzdechl. Jindy bych bez přemýšlení řekl, co nás asi čeká, ale teď mi to trvalo dlouho. Možná to bylo láskou, nebo já nevím, ale nedokázal jsem jasně uvažovat. "Tuším, že se vám ten nápad líbit nebude," začal jsem a chytil ho za dlaně, které jsem pevně stiskl, "ale když už táhnem

Lidičky! *holahej kapitáne už ji omrz-* HOLAHEJ, KAPITÁNE! Slíbila jsem, že Já, striptér bude vycházet každou neděli v 00:00, no, jenomže ve škole se mi to čím dál tím víc komplikuje a můj osobní život... eh... no... jsem zadaná = méně času na psaní, ale větší problém je v tom, že nemám kdy se dostat na přímou doménu Blog.cz. Budu se snažit to sem nahazovat vždycky hned po dopsání, ale nic neslibuju. jako vždy... Enjoy~ ^^ "No tak," napomenul mě a prsty začal dráždit moje bradavky. Nejraději bych ho vykopnul oknem. Oznámí mi, že se zabouch a myslí si, že bude v pohodě, když se spolu vyspíme? Čekal bych, že bude věrnej jako pes. Jeho další kňučení a žebrání o sex mě neskutečně vytáčelo. Chtěl to? Má to mít. Otočil jsem se k němu, chytil ho za obě tváře a začal ho líbat. Zprvu byl zaskočený, jak jsem rychle převzal dominanci, ale po pár vteřinách se mi podřídil. On býval ten nahoře, ale dnes tomu bude jinak. Vymrdám ho, že si ještě dlouho bude honit nad mojí fotkou. Svlíkl jsem

Naruto : Stál jsem tváři tvář svému šéfovi. Křičel. A ne málo. Hlavu jsem měl svěšenou. Koukal jsem se na podlahu a při každém záchvěvu vzteku z jeho úst jsem přivřel oči očekáván ránu, nebo okamžitou smrt. Posral jsem to a to dost. Ovšem, na něco takého neexistovaly omluvy ani výmluvy. Nemohl jsem nic namítat, bylo by to jen horší. Otec, jakožto můj šefík, mi prudce uchopil bradu. Hlavu mi zdvihl, aby se mohl dívat do mé tváře plné výčitek. Avšak já si vyčítal jen fakt, že i když nyní chci, nejde mi se sebrat a odejít z této komunity, která mne vychovala. I když mám důvod odejít a tím je ten polda, nemůžu. Zákony, kterými jsem byl vychován, mi to nedovolují. "Takže, buď budu mít na talíři jeho hlavu, nebo tu tvoji!" Dořekl. Přivřel jsem oči. Bál jsem se. Avšak nebál jsem se o svůj život, jakožto o Sasukeho. Ten měl v životě větší cenu, než vrah jako já. "Rozuměls?!" "A-Ano pane," hlas se mi zadrhával. Poprvé jsem chtěl odmítnout rozkaz a poprvé jsem chtěl