♥ Yaoi povídky od Mei ♥

A je to tu - konec další ShIzaya povídky. Chci poděkovat moc těm, kteří ji četli, protože takhle povídka pro mě moc znamená (i když se to tak nemusí zdát), ale dala jsem do ní spouští věcí z mého života a občas bylo opravdu bolestivé si představit, že píšu vlastně o sobě. Ještě jednou moc děkuju! Až dopíšu Tanec lásky, chci si dát týdenní pauzu, pak bych měla rozjet povídky na přání a dopisovat novou ShIzaya povídku. ❤ Zvedl jsm se s napřaženou pěstí a úmyslem minimálně rozmlátit dveře. Sere mě, tak moc mě sere! Jednou tě zabiju, určitě! Nakonec jsem jen přiložil pěst ke kusu dřeva a uklidnil se. Nechci přece platit další dveře tomu skrčkovi... "Izayo," opřel jsem si o dveře i čelo. Bolelo mě na hrudi, takový pocit mám poprvé v životě. Že by mi bylo smutno? Že bych se bál? Počkat, o něj? To snad ani nejde! "Prosím, nechci tě ztratit..." "Klišé," ozvalo se z druhé strany dvěří. Čekal jsem, že si napustí vanu, nebo se osprchuje, ne že mě napodobí a budeme si

Woohoo! Přidávám novou jednorázovku, která... ehm... je ke konci dosti uspěchaná, jsem si toho však vědoma :D Zamiloval jsem se. To je jediné, co bych v této chvíli mohl říct. Vždycky jsem si myslel, že zamilovat se do kluka je... nemožné... navíc se mi vždycky líbily holky a jejich plné hrudníky, ale od doby, co znám jeho, je spíš on to jediné, na co myslím. Jak by asi reagoval, kdyby zjistil, co k němu cítím? Už nikdy by se mnou nepromluvil? Celkem se toho bojím... Mám koule na spoustu věcí, ale na to přiznat se mu ne. Zrovna jsem si sedal na zem, abych si trochu odpočinul, když ostatní ještě trénovali. Teda, především Hinata. To on je ten, co nenechá mé noci bezesné. To o něm pořád přemýšlím. Ano, to on je ta osoba, do které jsem se zamiloval. "Hah... hah... Kageyamo..." oslovil mě celý udýchaný. "Pojď hrát..." utřel si pot z čela do trika. Nutil jsem se nedívat na jeho vypracované břicho, ale nešlo to. Kruci, měl bych se zbavit všech těch představ, jak spolu...

Yeeey, další SB! :33 Doufám, že se ti bude diplomek líbit! Moc se omlouvám, zase týden nic nepřibylo, ale pravda je, že rozepisuju novou kapitolovku, kterou přidám, AŽ BUDE DOPSANÁ!!! Což bude asi o prázdninách, nebo koncem prázdnin, uvidíme. Navíc! Teď hodně sleduju yaoi filmy a takový Takumi-kun koukám pořád a pořád dokola <3 Gomeeeeen~

Páni, tak nám skončila jedna ShIzaya povídka :D Moc děkuju všem, kteří komentují a čtou, jsem za to opravdu vděčná! Izaya Na pár minut jsem ztratil všechnu normálnost v sobě a dokonce si tu bolest užíval. Jak do mě řezal, jak do mě sahal, nebo jak mě zašíval. Pak jsem si ale uvědomil, že jsem ztratil dost krve. Kdyby nebyl doktor, ale jen pitomý psychopat, vykrvácel bych hned. Ale on se vždy snažil, aby oběti byli co nejdéle naživu. Nakonec mě opět popadly gorily a odvlekly do žaláře, kde mě jen tak pohodily. Okamžitě jsem se chytil za břicho, které bylo celé od krve, aby mi nepraskly stehy. To jediné bylo teď důležité. Pokud by mi praskly, neměl bych ani pár minut, takhle mám pár hodin jistých. Seděl jsem v rohu místnosti s hlavou na kolenech, která jsem si tiskl k hrudníku. Hlavu jsem měl zabořenou v nich a brečel, ale netekly mi slzy, protože mi žádné nezbyly. Bolela mě hlava od nepravidelných nádechů a břicho z předešlých několika minut. Kdykoli si na to vzpomenu, zase se rozvzlyká

Tahle povídka už pomalu končí. Tohle je předposlední, nebo domkvce předpředposlední díl :D Prosíkuju o komentáře, protože tahle kapitola je asi největší sadomaso, co jsem kdy psala :> Mei je jinak hodná osůbka :> Izaya "Kvůli pomstě? Nebuď směšný. Navíc jsme uzavřeli příměří, no ne?" pozvedl obočí. Stále jsme měli propletené prsty a oba jsme je měli v divné poloze. Vypadaly jak zlomené. "Máš pravdu," povzdechl jsem si. "Jak chceš to všechno ukončit?" zeptal jsem se ho s obavami. "Budeme spolupracovat s policií, detektivy, čímkoliv, jen abys byl volný a ostatní taky," rty mu vyloudily povzbuzující úsměv. "Jsem jediný," řekl jsem smutně. "Ostatní jsou buď jeho věrní poskoci, nebo jsou dávno mrtví." Pohledem jsem vyhledal jeho. V očích jsem mu viděl lítost a smutek. "Chce to plán," řekl zamyšleně. Pak jsem si na něco vzpomněl. "Co je dneska za den?" "Neděle, proč?" Kruci... to mi jaksi nehraje

Yo, tak se zase hlásím po týdnu flákání, což zahrnovalo především koukání na BL filmy. Lidičky, kdo viděl Takumi-kun? Doteď si pouštím jednotlivé scénky a úplně to všechno žeru! (Teda až na první film, tam se mi moc nelíbili ti herci, ale naštěstí se od druhého filmu vyměnili a popravdě - MILUJU TAKUMIHO!) Enjoy~ Asi po hodině odpočinku jsme vyrazili do města, všichni tři jsme měli hlad jak vlci. Frankfurt bylo nádherné město, úplně odlišné od Tokya. V Evropě byli lidi naprosto odlišní a zdálo se mi, že i nevychovaní. Ale to bude asi tím, že jsem japonec... Co mě ale udivovalo nejvíc, byli mládí lidé, co se s námi chtěli vyfotit. Zvlášť teda holky. Když jsme uslyšeli kyaaaaa od dvanácté dívky, došlo mi, ze za to můžeme nejspíš já se Sasukem. Netušil jsem, že se yaoismus rozšířil do celého světa. "Jsem vyčerpaný," postěžoval jsem si a málem mi hlava spadla do talíře přede mnou. "To bude tím časovým posunem," usmála se trenérka. "Doufám, že sis něco nezapomněl,&q

Holahej, kapitáne! *nepřestalo jí jebat :v* Zlatíčka, jenom taková kontrolní otázka - Kdo z vás už ochutnal suši a jak vám chutnalo? Mei má na něj stále větší chuť. Ono... Asi třikrát se mi stalo, že mi nechutnalo, kvůli té řase a teď, jak jsme jeli na výlet, jsem na něj měla chuť, ale měla jsem na vědomí, že se u toho budu zase ksichtit jak u kyselého zelí. Omyl! Zjistila jsem, že po nějaké době mi ochutnat začalo a teď si ho kupuju pomalu pravidelně (80 Kč v Lidlu x'D). A to jsem chtěla šetřit! Tohle je poprvé, co ho vidím tak nervozního. Dokonce se začíná podceňovat a to není dobré. Já mu věřím, všichni mu věříme, ale pokud si nebude věřit on sám... pak je to s ním marné. "Vždyť o tanci víš leda prd," zasmál se a protočil očima. "Nemůžeš posoudit, jestli jsem skvělým, nebo jestli patřím k troskám." "No, soudím podle toho- ehm- jaký výkon podáváš pak v posteli," ušklíbl jsem se na něj a začal ho líbat na krku. Chtěl jsem, aby se trochu uvolnil a neby

Holahej! Kapitáne! *jebe jí* Zde vám tu zanechávám již sedmý díl krvelačného ShIzayi :33 Ono... Možná zítra, možná ještě dneska by mohla vyjít SasuNaru povídka a dál nevím. V dnešním díle se můžete dočkat jakéhosi usmíření. Ano, připadá mi to uspěchané, proto uvítám názory. Omg, omg, omg!!! Od středy do pátku jsme byli na školním výletu blízko Olomouce a ve čtvrtek, kdy jsme měli rozchod na Horním náměstí, jsem potkala cosplayerku Izayi :333 nejdřív jsem se otočila, protože mě zaujala ta bunda, pak jsem malém zakřičela jeho jméno. Ale mám fotku! Můžete ji checknout na mém asku :) ❤❤❤ Shizuo Dva dny jsem ho tam držel a chodil k němu se jen uspokojit. Křičel, ať ho pustím a kolikrát, ale já to přehlížel. Nemluvil jsem s ním, nepromluvil jsem ani slovo. A on tak krásně prosil... Nakonec jsem volal do práce, že se zdržíme na dobu neurčitou. Nikdo nebral podezření, prodloužení prohlídky nemovitosti je naprosto normální. Seděl jsem na zemi v místnosti, která kdysi byla naším pokojem. Tady js