Tanec lásky 14

Yo, tak se zase hlásím po týdnu flákání, což zahrnovalo především koukání na BL filmy. Lidičky, kdo viděl Takumi-kun? Doteď si pouštím jednotlivé scénky a úplně to všechno žeru! (Teda až na první film, tam se mi moc nelíbili ti herci, ale naštěstí se od druhého filmu vyměnili a popravdě - MILUJU TAKUMIHO!)

Enjoy~

---

Asi po hodině odpočinku jsme vyrazili do města, všichni tři jsme měli hlad jak vlci. Frankfurt bylo nádherné město, úplně odlišné od Tokya. V Evropě byli lidi naprosto odlišní a zdálo se mi, že i nevychovaní. Ale to bude asi tím, že jsem japonec...

Co mě ale udivovalo nejvíc, byli mládí lidé, co se s námi chtěli vyfotit. Zvlášť teda holky. Když jsme uslyšeli kyaaaaa od dvanácté dívky, došlo mi, ze za to můžeme nejspíš já se Sasukem. Netušil jsem, že se yaoismus rozšířil do celého světa.

"Jsem vyčerpaný," postěžoval jsem si a málem mi hlava spadla do talíře přede mnou.

"To bude tím časovým posunem," usmála se trenérka. "Doufám, že sis něco nezapomněl," zvážněla.

"Určitě ne," zvedl jsem palec. Pak jsem ruku vrátil zpátky na tu Sasukeho. Drželi jsme se za ruce i u jídla a jedli jsme jenom vidličkami, ale občas jsme se pustit prostě museli. Jídlo tu bylo daleko méně zdravější. Všechno bylo bud z masa nebo smažené a zeleniny tam bylo nejméně.

Když jsme se vrátili do hotelu, venku zapadalo slunce. Byl to nádherný pohled. Krom toho mi pomáhal si vzpomenout na ten sen. Itachi s Deidarou... snad se jim nic nestalo... ale proč jsem viděl smrt Narutových rodičů? Že by obživli? To nedává smysl. Kruci, Sasuke, jsi idiot!

"Copak se děje?" objal mě kolem ramen Naruto, který momentálně vyšel ze sprchy.

"Přemýšlím," přiznal jsem se a zhkuboka se nadechl.

"To vím, ale o čem?" zasmál se Naruto a dal mi dlouhý polibek na líci.

"O ničem podstatném," chytil jsem jeho ruce a hladil je. Bylo mi tak příjemně v jeho náručí...

"Vypadal jsi důležitě," konstatoval Naruto a ruce přesunul na moje stehna, po kterých krátce přejížděl. Měl jsem na sobě jen trenky a na hlavě ručník stočený do turbanu. "Není to vzrušující? Dělat to i někde jinde než v Japonsku?" zavrněl mi do ucha a líbal na krku.

"Jsme u okna," protestoval jsem, ale nehodlal jsem odporovat.

"Zaškolíme malé děti, co říkáš?" zkousl mi ušní lalůček a jemně ho cumlal. Přitom mi sundal z hlavy ručník, trochu mi s ním pocuchal mokré vlasy a odhodil ho na zem. Musel jsem se opřít o sklo, jak mě ovládala rozkoš a to se mě dotýká sotva letmo.

Stáhl mi trenky ke kotníkům, já jsem se z nich vysoukal, abych o ně třeba nezakopl. Naruto mě chytil pevně za boky a s citem do mě pronikal. Znal jsem ho, ale teď se mi zdál větší. Mnohem... větší... I když jsem si myslel, že je nadoraz, pořád se do mě zasouval. Ta menší bolest mě vzrušovala ještě víc.

Tentokrát jsem se do něj zasunul úplně. Jindy jsem nechával několik centimetrů od kořene venku, abych mu neublížil, ale teď vidím, že je mu to opravdu příjemné.

"Sasuke," zasténal jsem s úsměvem. "Jestli to zítra vyhraju, představím tě rodině." I když je opravdu malá pravděpodobnost, že to vyhraju, ponechával jsem si svůj optimismus.

"Taktéž," zasmál se černovlásek a skrz odraz ve skle se na mě podíval.

"Kdyby to nějak extra bolelo, řekni," varoval jsem ho a začal pomalu přirážet. Tentokrát se mi dařilo s každým přírazem dostat ze Sasukeho hlasité zasténání. Laicky řečeno sténal jak děvka. Doslova. Takový to typický "ano... ahh... ještě" v pornu. Přesně tohle on vydával.

"Nar-Naruto!" vykřikl a udělal se. Jeho sperma teklo po jeho břiše, okně, nohách, no a nakonec skončilo na koberci. Kruci, jestli si toho někdo všimne, bude to trapas století.

Jak mi Naruto opakovaně narážel na prostatu, nešlo se udržet. Trochu to bolelo, ale přesně ta bolest byla tak úžasná.

Chvilku po mně se udělal i Naruto. Musel jsem pro sebe zaklít, protože tohle bude ze mě téct další dva dny. Budu jak holka, co má krámy, až na dva rozdíly. Jsem kluk a bude ze mě téct sperma někoho jiného. Hm... měl bych si vzít vložku?

Naruto mě otočil k sobě a naléhavě mě objal. Skoro to vypadalo, že se mi vybrečí na rameno.

"Děkuju, že jsi tu se mnou," pošeptal a políbil mě. Docela mě to zaskočilo. Nejdřív jsme si užili a on mi tu pak bude dojemně vyprávět, jak mě miluje. Neříkám, že se mi to nelíbí, jen je to... divný...

"Děkuju, že jsi," oplatil jsem mu objetí. Pak jsem si šli lehnout do postele, čekal nás, tedy hlavně Naruta, náročný den.

Ráno jsme dorazili na místo konání. Byla to nějaká sportovní hala a lidí tu bylo víc, než na mistrovství Japonska, kde jsem mimochodem skončil na prvním místě jen proto, že jsem tam byl sám. Ano, v regionálním, krajském i celostátní soutěži jsem vyhrával první místa. Konkurence byla nulová. Doslova. U holek bylo už v regionálním kole okolo sedmi tanečnic. Holt to u kluků není tak populární, no... Ale zase to má své kouzlo. Znám jednoho úžasného tanečníka, který vyhrává jednu soutěž za druhou. Dokonce se i na mistrovství světa umístil mezi první pětku a to je co říct! Hlaváků je daleko víc než nás juniorů.

"Neboj se," zašklebil se Sasuke.

"K-kdo se bojí? Ha-hahah," zasmál jsem se nervózně a snažil se nalepit si pásku na ruku.

"Ukaž," usmál se a pomohl mi.

Třásl jsem se a bylo mi pomalu do breku. "Já to nezvládnu," podíval jsem se Sasukemu do očí a chytil ho za rameno, abych nespadl. Nohy mě sotva držely. Už vím, jak se asi cítí anorektičky. Kdybych byl jednou u nich, asi by se mi zlomily nohy.

Sasuke mě bez varování začal líbat a já se postupně uvolňoval. Bylo mu jedno, že na nás zírá spousta lidí a nejspíš nás pomlouvají.

"Jestli to nezvládneš, už nikdy si nevrzneš," uspokojil mě a nakonec mi dal malou pusu na nos.

"To mě fakt povzbudilo," řekl jsem ironicky, chytil ho za ruku a za doprovodu mojí trenérky jsme šli hledat šatnu. Víte... Ona šatna je místnost veliká třeba jako třída a po zdech jsou papíry s nápisy souborů. Pamatuju si, že na mistrovství Japonska jsme byli my jako junioři, kterých bylo dvanáct, a děti, který byly zbytek do dvaceti šesti. Šatnu jsme měli bez oken jeden krát tři metry. Uvnitř byl hrozně vydýchaný vzduch a ani větrání nepomohlo. Ještě že jsme my junioři vystupovali až večer, jinak bychom se asi těžko všichni převlékli uvnitř.

Věci jsme si dali do rohu, kam jsme se museli dostat přes hromadu batohů a kufrů a já nevím, čeho všeho. Naruto se jen bleskově převlékl do tréninkového oblečení, trenérka zatím přiběhla s tím, že našla prostory na rozcvičení. Přišli jsme teda do obrovské tělocvičny, kde se připravovalo další desítky a desítky lidí. Ne, musely jich tu být tak dvě stovky.

"Wow," vydechl jsem úžasem. Tolik namakaných lidí pohromadě jsem v životě neviděl. Čekal jsem, že tu bude daleko míň kluků, ale v porovnání s holkami jich tu je fakt málo.

Periferním viděním jsem zahlédl, jak Naruto sedá na zem. Zaujala mě ta věc, co si nasazoval na nohy, respektive na chodidla. Byl to kus látky, který mu zakrýval polštářek u prstů a mezi prsty a na nártu měl jen popruhy.

"Co je to?" zeptal jsem se zvědavě.

"Říká se tomu drápy. Pomáhá mi to při piruetách," vysvětlil mi s úsměvem.

"Není ti to nepříjemný mezi prsty?" zamračil jsem se. Já bych si to na sebe nedal ani za nic.

"To je o zvyku," odvětil a postavil se.

"Naruto, půjdeme se tu trochu porozhlédnout. Koukej, ať jsi pořádně rozcvičený," řekla trenérka a už jsme vycházeli z tělocvičny. Moc se mi od Naruta nechtělo, ale ona vypadala, že se mnou chce mluvit, nebo co. "Takže ty jsi Itachiho mladší bráška..." usmála se na mě mile a přeměřila si mě pohledem. "Slyšela jsem, že jsi pěkný, ale že takhle?" usmála se šibalsky.

Čekal jsem, že se mě bude ptát na něco o našem vztahu, ale zdá se, že jí to je jedno, hlavně když je Naruto šťastný. Především oplývala nad mou krásou a ostatním předváděla že to ona má tu čest stát po mém boku. Víte, jak to myslím.

Jak odešli, okamžitě jsem znejistěl. Všude kolem mě bylo plno nadaných lidí, co neměli problém s deseti piruerami, skákali dva metry vysoko a rozhodně jim nechyběl rozsah nohou. Hlasitě jsem polkl a raději se dál zahříval, abych si při protahování nijak neublížil.

Za necelých deset minut se vrátili Sasuke s trenérkou, která už jedla cukrovou vatu. Vypadala opravdu zamyšleně a hlavně se rozhlížela všude kolem. Zdálo se, že někoho hledá. Ten někdo jí zakryl oči zezadu. Když se otočila, překvapením vytřeštila oči a začala skákat jak pomatená. A zase byla v trapu. Ani mě nepředstavila, jak frustrující...

Sasuke si sedl ke zdi a sledoval dění okolo. Musí to tu pro něj být opravdu nudné. Vím, jaké to je, když se děti musí protahovat, zkoušet si choreografii a junioři mají dvanáct hodin čas. Samozřejmě, že jim pomáháme, ale vesměs jen těm největším jelitům.

"Lásko," zakřičel na mě Sasuke, tak mě vytrhl ze svých myšlenek. "Ať nezatuhneš," zasmál se a prohrábl si vlasy.

"He?" vůbec jsem si neuvědomil, že jsem jen tak seděl a civěl do blba. "Jo, jasně!" uvědomil jsem si svou nynější situaci. Začal jsem se intenzivněji věnovat protahování. "Sasuke, pomůžeš mi prosím?" požádal jsem ho. "Postav se." Jakmile se postavil, v kleku a zády k němu jsem se chytil za ruce za jeho koleny. On mi chytil jednu nohu za kotník a přitahoval k sobě. Pořád se mě ptal, jestli mi neubližuje a tak. Pořád a pořád dokola, až mě to i naštvalo.

"Nemusíš mít o mě takový strach, já to zvládám," ujistil mě Naruto. Řeknu vám, že tohle bylo dobré posilování na ruce.

Žasl jsem nad tím, jak skvěle udělal šňůru na obě nohy po tom, co jsem mu protahal nohy. Ještě úžasnější bylo vidět ho, jak skáče skoky. Vypadal při tom tak uvolněně, letěl vzduchem a byl svobodný. Byl... nádherný...

"Naruto," zavolala nás jeho trenérka. "Za hodinu vystupuješ, jdi se obléct."

Zase jsme se chytili za ruce a přesunuli se do "šatny", kde se Naruto vyslékl jen do trenek. Já jsem hlídal ostatní lidi, aby mi ho neokukovali. Sem tam se ale našel nějaký úchyl, kterého jsem hned spražil pohledem.

"Sasuke!" protočil očima Naruto a spěšně mi dal polibek na rty. "Víš, že jsi extrémně žárlivej?" ušklíbl se. Možná má pravdu, ale já to nikdy nepřiznám, to on moc dobře ví.

"Ty máš co říkat," ušklíbl jsem se pro změnu já. Všichni moc dobře víme, že to on se vždycky urazí, začne nenávidět svět a hlavně já jsem ten špatný. Vážně, někdy je to s ním k nevydržení, heh...

Narutův kostým tvořily černé kraťasy, černé těsné tílko, nagelované vlasy učesané dozadu a, co mě nejvíc zaujalo, černý nasprejovaný pěticentimetrový pás přes oči. Vypadal, jako by měl jít vyprávět o zkaženém světě.

"Jdeme na to," nadechl se a vydechl. Od následujících vteřin jsem raději přestal dýchat...