♥ Yaoi povídky od Mei ♥

Wow, tak tato povídka tu dlouho nebyla :D ne, že bych na ni zapomněla, jen jsem zrovna v dost kritické životní situaci. Bratr udělal maturu a příští týden dostane vysvědčení, zatímco já si uvědomuju, že na to nemám. Ano, strašně se podceňuju, chodil s tím i k psychiatrovi, ale nic mi nepomáhá. Jakou mám šanci, když jsem se ani nedostala na střední školu? Navíc s učiteli, kteří mě šikanují? Jo, výlevy náctileté holčičky... Jinak... Netuším, jak to bude příští týden, protože jedu v úterý k doktorovi (operace není vyloučená), ve středu jedeme na výlet a vracíme se až v pátek... Uff... Sebral jsem mobil a zase ho složil dohromady. Naštěstí se jen oddělila krytka s baterií a nic vážnějšího se mu nestalo. Nejvíc mě ale štvalo čekání nez naběhne. "Miluješ mě?" zeptal se bez špetky citu v hlase. Přes delší vlasy, které mu spadaly do obličeje, jsem mu pořádně neviděl do tváře. I přesto jsem se na něj díval a čekal nějakou změnu... naprosto čehokoliv. "Co myslíš?" pozvedl jse

Pff... vůbec nevím, proč jsem to napsala. Chci poprosit, abyste si z toho nevyvodili, že jedu po naší učitelce dějáku :D jenom mi v tu chvíli přišlo vhodné vžít se do té postavy. A tak nějak... z toho vyplula tato kravina :D Jinak informová - mám rozepsanou KageHina jednorázovku, ale... no... řekněme, že to vypadá bledě :'D Mimochodem - ano, pod článkem je zase anketa na povídky na přání. Zase o tom uvažuju, protože o prázdninách budu mít víc času než doteď, i když budu chodit na brigádu. Do konce školního roku si to promyslím :) Pár: žákyně x učitelka Čeká vás: shoujo-ai Typ: kratší jednorázovka Jedna hodina a jedna minuta odpoledne. Sedím a poslouchám ztřeštěného spolužáka, jak si šeptem povídal s nejvyšším klukem z naší málopočetné třídy. Druhá věc byly povzdechy spolusedící, když kontrolovala facebook a ask. Co mě ale zaujímá nejvíc je učitelka zkoušející mou další spolužačku. Ptala se jí na různé věci ohledně druhé světové války, kterou momentálně probíráme. Její úzké rty s

*umírá* Nic mě nebaví... ...ale tento díl jsem si teda setsakramentsky užila! ^^ Enjoy~ Izaya Jako by se nemělo nic stát. Všechno je v naprostém pořádku, jenom mě chtějí vykuchat zaživa. Jemně jsem se na něj usmál a zavrtěl hlavou, že nic. Nechápu proč, ale jeho oči mě tak přitahovaly. To jediné na jeho celém těle bylo nefalšované a krásné takové, jaké je. Zamiloval jsem se do nich a už bylo příliš pozdě se odmilovat. Vlastně... to nešlo vůbec... "Heiwajimo-san," oslovil jsem ho. On jen zamručel, že poslouchá, ale v tu chvíli mi všechna naděje i odvaha utekly pod rukama. Nechápu proč, ale přemohlo mě zoufalství a strach a já jsem měl potřebu mu všechno říct. Odvrátil jsem hlavu na stranu a zavrtěl hlavou, jako že nic. Hned ráno jsme vyrazili na cestu. Bohužel jsme dojeli o něco později, než měl Shizuo v plánu, kvůli mně. Skoro na každém kilometru jsem vystoupil z auta a zvracel. Ještě mi pořád nebylo dobře a já se bál, že není jiná možnost, než navštívit toho psychopata. Po d

Mei se po týdnu zase hlásí! Omlouvat se nebudu, škola je mi přednější, takže bude vycházet článek za týden, možná dva, pokud to budu stíhat :D Mějte se famfárově! Enjoy~ Další trénink. Ach jo... Nevyložte si to špatně, ale dneska se mi moc nechce. Sasuke zůstal celý týden doma, kvůli vysokým teplotám a já řeším vše ohledně stěhování, které by mělo proběhnout už tento víkend. Adresu už mám přepsanou, byt už je teoreticky prodaný a prachy za něj dám na mistrák. Musím se ale přiznat, že jsem pekelně nervózní, jak to tam bude probíhat. Trenérka mě ani tentokrát nešetřila a jenom ze mě ždímala vše, co se dalo. Netuším, jestli je to tou leností, ale dneska jsem opravdu nějak rychle unavený. No, asi bych věděl, čím to je... po minulém sexu se Sasukeho stav zhoršil a já se musel ukájet sám. Nemohl jsem mu dát ani pusu, dokonce spím v obýváku na rozkladatelném gauči, prý abych to nechytil od něj. Ale taky tu byla ta sázka, ve které mi Sasukeho nemoc jenom pomáhá. Kdyby nebyl nemocný, hned bych

Mei našla novou lásku v podobě písničky :3 V průběhu několika dnů se začal měnit přímo mně před očima. Čím víc času uplynulo, tím míň se mnou mluvil a trávil čas. Nejčastěji se zavíral v ložnici a spal, nebo se o to alespoň pokoušel... Od té noci jsme spolu už nespali. Od té noci se choval divně. Napadlo mě, jestli to nemůže být hormony, ale pak jsem si vzpomněl, že už není puberťák. Nakonec jsem došel k závěru, že uplynula nějaká určitá doba, kdy byl zvyklý se předávkovat a teď po tom touží ještě víc. Věděl jsem, že ho budu muset kontrolovat daleko častěji. I kdyby byl ve sprše, prostě ho zkontroluju. *** Zrovna jsem vařil oběd, když on seděl znuděně u počítače a nezaujatě tam cosi klikal. Dovařil jsem a šel za ním původně s úmyslem oznámit mu, že je oběd hotový, ale zvědavost nedala, lehce jsem ho objal kolem ramen a sledoval, jak hraje šachy. Proti počítači vyhrál už osmkrát na těžkou obtížnost. Tomu říkám výkon... Vyhrál po deváté sundal ze sebe moje ruce a šel se najíst. Takové ch

Wow, Mei se hlásí s další kapitolou, která je krapet kratší než obvykle, ale to nikomu nevadí :D Enjoy~ Mám z toho všeho takovou radost, že jsem se neudržel a před Itachim ho vášnivě políbil. On mě od sebe jen odstrkoval, protože mu chyběl vzduch a oči mu šly šejdrem. "Přišel jsem o něco?" zeptal se chladně. Očividně byl ještě mrzutější, když byl nemocný. "Budu se k vám stěhovat!" vyhrkl jsem šťastně a ještě jednou jsem ho objal. Pustil jsem ho, až začal chroptět. "Cože...?" naklonil hlavu na stranu. Nejspíš ještě spal, tak jsem mu to zopakoval. Nevypadal moc nadšeně, jenom kulil oči překvapením a hledal nějaká slova. "Nechám vás o samotě," řekl Itachi a i s knihou odešel do svého pokoje. "Promiň, Sasuke," sklopil jsem pokorně oči k zemi. Sedl jsem na pohovku a jeho jsem stáhl s sebou. No, přesněji řečeno na sebe a rukama jsem mu přejížděl po zádech a zadku. "Jsem dost chytrej, abych udělal maturu z matiky, ale tuhle situaci mi moz

Ehehehehehe :D Mei zjistila, že maturita bude lehká jako racka :D Ředitelka nám v matice donesla testy z maturitní matiky a pár jsme jich museli řešit... řeknu vám, že to je opravdu lehké, chyby se dělají opravdu jenom z nepozornosti :D ale co to zase melu... *je v deváté třídě a učí se na maturity* SN tu už dlouho nebylo, já vím, ale opravdu se snažím! :D jinak tato kapitola má přesně 10 000 znaků, což je pro mě takové menší potěšení :D v příští kapitole už něco málo yaoi :3 Enjoy~ Návštěva Sasukeho i Itachiho rodičů mě rozhodila, i když jsem o ní věděl. Cítil jsem se, jako bych byl průhledný a oni všechno věděli. O mně a Sasukem. Itachi se ale nezmínil ani slovem o našem vztahu, což jsem byl rád. Jejich máma sice vypadala mile, ale na jejich otce byla nepříčetná. No, co bych povídal o něm. Vypadal, že každou chvílí řekne nějakou pichlavou poznámku nebo někoho zabije pohledem. Když mě Sasuke představil jako kamaráda za školy, jejich máma byla opravdu nadšená. Prý už bylo načase se s n

Jakože si nikdo nevšiml toho mindfucku, co se mi stal, ano? Prostě na to zapomeňme x'DDD Jinak děkuji Ivaně-chan, že mi to oznámila, jinak byste byli zatraceni se dvěma stejnými kapitolami xD Izaya Krucinál... nikdy mi nedělalo problém se dívat na vraždy a teď tu jako omdlím?! Asi bych si měl zajít za naším doktorem, protože takhle tu misi asi nedokončím... Anebo jsem si to rozmyslel, raději umřu na tu virózu, či co to má představovat, než abych šel za tím psychopatem. Jeho se bojí každý, dokonce i otec, který mu poroučí. "Promiň-" vyhrkl jsem ze sebe a běžel do koupelny. Žaludek mi sice dělal kotrmelce už několik hodin, ale ne až takové. Nad záchodovou mísou jsem strávil dvakrát tolik času, co jindy, když zvracím. Tohle ale bylo jiné... Začaly mě ovládat emoce, cítil jsem to fyzické i psychické oslabení, co mi kolovalo v žilách a nevěděl jsem, jak se tomu bránit. Chtělo se mi brečet, dokonce jsem se několikrát zhluboka nadechl, abych udržel slzy v očích. Nemám žádný důvo