Tanec lásky 12

Mei se po týdnu zase hlásí! Omlouvat se nebudu, škola je mi přednější, takže bude vycházet článek za týden, možná dva, pokud to budu stíhat :D

Mějte se famfárově!

Enjoy~

---

Další trénink. Ach jo... Nevyložte si to špatně, ale dneska se mi moc nechce. Sasuke zůstal celý týden doma, kvůli vysokým teplotám a já řeším vše ohledně stěhování, které by mělo proběhnout už tento víkend. Adresu už mám přepsanou, byt už je teoreticky prodaný a prachy za něj dám na mistrák. Musím se ale přiznat, že jsem pekelně nervózní, jak to tam bude probíhat.

Trenérka mě ani tentokrát nešetřila a jenom ze mě ždímala vše, co se dalo. Netuším, jestli je to tou leností, ale dneska jsem opravdu nějak rychle unavený. No, asi bych věděl, čím to je... po minulém sexu se Sasukeho stav zhoršil a já se musel ukájet sám. Nemohl jsem mu dát ani pusu, dokonce spím v obýváku na rozkladatelném gauči, prý abych to nechytil od něj. Ale taky tu byla ta sázka, ve které mi Sasukeho nemoc jenom pomáhá. Kdyby nebyl nemocný, hned bych ji porušil, jak se znám. Kdo by se nechtěl dotýkat toho skvělého těla?

Naruta už jsem nezastihl přicházet domů, protože jsem spal, každopádně jsem se vzbudil a těšil se na jeho objetí. Jako střela jsem vyběhl do kuchyně, odkud se minula příjemná vůně snídaně. Avšak nenašel jsem objekt své touhy.

"Naruto?!" křikl jsem na celý dům, ale odpovědí mi bylo ticho. Jasně, uvařili snídani a zase se někam zdejchli. Uraženě jsem si odfrkl. Nenávidím, když se mnou jednají jako s dítětem. Nemůžu naprosto nic, jen protože jsem nemocný. Pche... ti dva si nějak moc rozumí, že by to mohlo být nebezpečné.

Vzal jsem si ještě teplé jídlo z mikrovlnky a sedl si ke stolu, kde jsem si všiml papírku.

Sasuke, jeli jsme s Narutem a Deidarou stěhovat, do oběda jsme zpátky.

Itachi

Naštvaně jsem zmačkal papírek a hodil kamsi do prázdná. Nakonec zůstal ležet přede dveřmi. Já vám dám, nechat mě tu takhle samotného, jak kůl v plotě. Ale asi nepočítáte s tím, že vás be poslechnu, co? Možná to netušíte, ale já jsem chytrý!

Rychle jsem dojedl, oblékl se a vyrazil na cestu k Narutovu bývalému bytu. Už po pár desítkách metrů jsem cítil, jak se mi třesou kolena. Asi ještě nejsem úplně fit, pomyslel jsem si a na chvíli se posadil na nedalekou lavečku. Jen si trochu odpočinu a zase půjdu...

"Ahoj," vyrušil mě dívčí hlas. Jak jsem zjistil, byla to Sakura. V rukách držela tašku, na obličeji měla spoustu makeupu a přihlouple se usmívala.

"A-ahoj," odpověděl jsem jí nejistě. Je z Narutovy třídy a jediné, co o ní vím je, že je do mě totálně zabouchlá. Teda alespoň takhle mi to vykecal Naruto. Prý ji miloval, ale to byla jen platonická láska, a kvůli ní mě nenáviděl. Žárlil...

"Máš chviličku?" přistoupila blíž. Očima pořád těkala ze mě na zem a nakonec se posadil vedle mě, držela si ale odstup.

"Chtěla jsem se tě zeptat... ehm... M-máš někoho rád?" zeptala se narovinu. Cítil jsem nejistotu. Ne o svých pocitech, ale o odpovědi. Pokud bych jí to řekl, mohla by přijít na to, že mám něco s Narutem a to nechceme ani jeden.

"Proč se ptáš?" očima jsem nenápadně hledal záchytný bod. Snad poprvé v životě jsem se cítil nervózně a nevěděl si rady.

"Protože-!" vyhrkla a hned se zarazila. Ten krátký kontakt našich pohledů ji donutil sklopit hlavu a sevřít tašku ještě pevněji. "Protože... já tě mám ráda, Sasuke. Vždycky jsem tě jen pozorovala z povzdálí, myslela jsem, že když se o nikoho nezajímáš, budu mít alespoň malinkou šanci se k tobě dostat, ale pak ses sblížil s Narutem a... opustila mě odvaha už jen proto, co Naruto ke mně vždy cítil. Je to hodný kluk, nechci mu ublížit..." pokračovala. Zarazila mě informace, že ji měl Naruto rád. Vím to sice už hodně dlouho, ale když to slyšíte od někoho jiného, trochu to zamrazí.

"Aha..." usmál jsem se nervózně. Vůbec jsem nevěděl, co říct, nebo co udělat, abych jí neublížil. Každý říká, že je to pěkná mrcha, zřejmě ji soudili jen podle obalu. Nepřipadá mi nějak panovačná, nebo zlá. "Zatím nemám nikoho r-rád," lhal jsem a pohled stáčel pryč.

"Mohli bychom-" věděl jsem přesně, na co ptá, ale zastavil jsem ji dřív, než stačila dokončit větu.

"Ne!" řekl jsem možná trochu tvrději, než jsem měl v plánu. "Omlouvám se, tak jsem to nemyslel," začal jsem kolem sebe máchat rukama. "Zatím nikoho nechci," řekl jsem co nejúpřimněji.

"Chápu," usmála se a potichu rozvzlykala. Sakra, tohle mi chybělo. Nevím, jak se utěšují holky. "Obejmeš -vzlyk- mě?" podívala se na mě skrz slzy a natahovala ke mně ruce, jak malé dítě. Nezbylo mi nic jiného, než jí vyhovět.

I když to od nás bylo podrazácký, nechali jsme Sasukeho doma samotného a jeli ještě vyřídit poslední záležitosti ohledně bytu. Některý nábytek mi zůstane, ale většina se, tak jsme probírali, co by se mohlo hodit. Přitom jsem ale pozoroval i ty dva umělce. Ty jejich pohledy a narážky ohledně sexu a milování... Bylo snadné si domyslet vztah mezi nimi, ale mlčel jsem. Až se vrátíme, povím Sasukemu, jak skvělého má bratra. Zajímalo by mě, jak dlouho to spolu už táhnou.

"Naruto?" zavolal mě Itachi. "Nechceš ji nechat? Hodila by se do obýváku," Itachi oprašoval menší knihovnu z tmavého dřeva. Jejich obýváku byl celý ponořený v tmavých barvách a v noci to působilo děsivě. Všechno splývá dohromady, že se představujete nejhrůzostrašnější bytosti, které přišli, aby vám sežrali mozek zaživa.

"Fajn, tak ji necháme," potvrdil jsem mu. Byl jsem utahaný jak kotě, raději jsem sedl na zem vedle Deidary a natáhl nohy před sebe.

"Chceš?" nabídl mi pivo v plechovce. Celé dopoledne jsem nepil a tohle byla celkem dobrá nabídka.

"Díky," poděkoval jsem trochu směle. Samozřejmě, že obsahovalo alkohol, ale všechno se má zkusit a všechno je jednou poprvé. Navíc si jen cucnu, pokud mi nebude chutnat, prostě ho dám Itachimu.

Napil jsem se a snažil se to pořádně vychutnat. Líbila se mi ta hořkost, jako by mi říkala, že vypít takový hnus je výzva. Sotva jsem dal plechovku do vodorovné polohy, ve dveřích jsem uviděl Sasukeho. Nejdřív jsem si řekl, že to musí být přelud a že jsem opilý, ale když ho pozdravili i ti dva, uvědomil jsem si, že byl skutečný. A byl naštvaný. Nenávidím, když je naštvaný, je jak ženská, když má krámy.

"Sasuke," položil jsem plechovku na zem a přišel k němu s úmyslem mu dát polibek. On mě zastavil a čichl ke mně.

"Dobrý," potvrdil a dal mi krátkou pusu na rty.

"Dobrý co?" nechápal jsem.

"Myslel jsem, že když piješ, tak i kouříš. To by ses pak polibku nedočkal," ušklíbl se, ale hned se zase zamračil. "Proč jste odešli beze mě? Chtěl jsem jít s vámi, víš to," napomenul mě a Itachiho.

"Bylo by lepší, kdybys zůstal doma," odvětil Itachi. "Navíc nám pomohl Deidara."

Sasuke nakonec uznal porážku. Věděl, že jsme to dělali jen pro jeho dobro.

"Jsem unavenýýý," protáhl jsem a objal ho kolen ramen. Oči jsem nechal zavřené a jen si užíval jeho přítomnost a hřejivé náručí. Najednou mnou probil zvláštní blesk, který bolel. Ze Sasukeho jsem cítil ženskou vůni.

Pevně jsem ho objal kolem ramen a pomalu na něm usínal. Byl jsem vyčerpanější než on a to jsem šel jenom sem.

"Chceš?" nabídl mi Deidara šibalsky a před obličejem mi zatřepal plechovkou.

"Jo," vzal jsem ji a zhluboka se napil, pak ji vrátil Deidarovi, který ji dal Itachimu. Tímhle tempem budou všichni nemocní.

"Měl by sis odpočinout," řekl Naruto chladně a položil mě na jeho bývalou postel, která teď byla zabalená v igelitu.

***

Mistrovství se blížilo a nejen Naruto byl nervózní. Všechen stres si vybíjel na trénincích, že byl pomalu ten nejdokonalejší tanečník ze všech. Ale zároveň ho cosi užíralo. Kdykoli mě viděl v přítomnosti někoho jiného, začal být paranoidní.

"Sasuke-kun!" zavolala na mě Sakura a přiběhla ke mně. Od té doby, co jsem jí řekl, ze nikoho nemám, se ke mně začala opravdu moc lísat. Bylo to až nebezpečné.

"Ahoj," oslovil jsem ji a svým výrazem jsem jí naznačil, že bych byl raději, kdyby mě už nikdy nezdravila. Ostatní o nás začali šířit fámy, že jsme se dali dohromady, což nebyla vůbec pravda!

"Co děláš dneska po škole?" zeptala se a naklonila hlavu na stranu. Sam sebe jsem se ptal: "Fakt si mysli, že mě sbalí?"

"Uhn, nic. Teda pokud mi do toho něco nepřijde. Proč?"

"Řekla jsem si, že bych tě mohla pozvat do kina. Co říkáš?" usmála se zářivě a vytáhla dva lístky.

"Nemám zájem," řekl jsem nejjemněji, jak jsem dokázal. "Promiň."

Sklonila hlavu, zkřivila tvář a zase se rozbrečela. Fajn, teď už si začínám myslet, že je to mrcha. Vyděračka jedna...

"Nebreč a raději pozvu nějakou kamarádku. Stejně si myslím, že si to s někým jiným užiješ víc, mně filmy moc neberou," řekl jsem upřímně a šel směrem k Narutovi. Obědvali jsme spolu každý den a tento nebyl výjimkou. Už z povzdálí jsem viděl, jak Sakuru propaluje pohledem. A to ji měl dřív rád, jo? Teď bych tomu nevěřil.

Už jsem vymýšlel, jaké si nechám udělat tetování, až budu sedět ve vězení za vraždu. Ona se k němu lísá a to mi vadí! On je jenom můj a nikdo mi ho nevezme. Ani ona, ani jeho rodiče!

Seděli jsme spolu na střeše a vychutnávali si oběd, který nám připravil Itachi. Pokaždé byl tak skvělý a nemohl jsem si ho vynachválit. Od doby, co kamarádím se Sasukem (ono to je něco víc a všichni to moc dobře víme), se mám jako v ráji. Dříve jsem si obědy kupoval, stejně jako večeře a snídaně jsem vynechával. Dost častokrát jsem zaspal, takže jsem si nestihl strčit ani rohlík do pusy, který byl starý i tři dny. Ale teď je to něco úplně jiného. Každé ráno mám pravidelný budíček, skvělou snídani i společnost.

"Žárlíš na Sakuru?" zeptal se mě šibalsky.

"Vůbec!" řekl jsem krapet nahlas a předstíral, že se strašně soustředím na jídlo. Sasuke jen pokrčil rameny a dál se k tomu nevracel. I když jsem věděl, co si domýšlí.

"Pojď sem," rozkázal mi a něžně mě políbil na rty. "Víš, že miluju jenom tebe."

"Já vím," vrátil jsem mu polibek. Oba jsme si sedli do původních pozic. Na střeše nikdo nebyl, zvlášť v takovém pochmurném počasí, ale nám dvěma to nevadilo. Dokud nezačne padat sníh, budeme chodit sem.

***

Probudil jsem se s pocitem, že tohle je můj poslední den ve škole v tomhle týdnu, jako by se mi mělo pak všechno změnit, celý život budu mít naruby, ale vůbec nechápu proč. Toho si všiml i Sasuke, ale ten si myslel, že jsem jenom nervózní. Zítra ráno poprvé poletím v letadle na první návštěvu Evropy, kde se poprvé zúčastním mistrovství světa. Tolik nových věcí... nějak tomu nemůžu uvěřit, jsem opravdu nadšený, ale zároveň se trochu bojím. Budou tam týmy z celého světa a určitě budou mnohonásobně úžasnější než já.

Myslel jsem, že mě do odpoledne ten pocit přejde, ale kdykoliv jsem si na to vzpomněl, zašimralo mě v žaludku nervozitou.

"Ťuk, ťuk," řekl Sasuke, když se objevil ve dveřích. Zrovna jsem balil kufr na tři dny. "Připravený?" usmál se povzbudivě a pohladil mě po zádech.

Zavrtěl jsem hlavou. Vůbec jsem se necítil připravený, spíš jako troska, co si jde pro poslední místo.

"Budou tam lepší kluci než já," přiznal jsem se se svými obavami a posadil se na postel vedle kufru.

"Seš nervózní, to je v pohodě," přisedl si Sasuke a propletl se mnou ruku, kterou si přiložil k puse a jemně ji políbil na hřbet. "Ať dopadneš jakkoli, vždycky pro mě budeš ten nejúžasnější kluk, co jsem si kdy mohl přát," usmál se a políbil mě. Snažil se mi dodat odvahu a pokaždé mu to vyšlo.