♥ Yaoi povídky od Mei ♥

Jednoduše nemám čas, stejně jako vy. Zabíjí mě škola, zabíjí mě brigáda, do toho osobní problémy. Riren se mi záhadným způsobem smazal, měla jsem už napsanou první kapitolu, takže nevím, kdy vůbec začne vycházet. Striptéra pomaličku překládám, ale žádná sláva, vám řeknu. A tohle je zatím poslední kapitola u téhle, kterou mám napsanou. Moc děkuji všem, především Misaki, Kaho a KimGS, které teď komentují a dodávají mi důvod pokračovat v psaní v tak těžkém období. ♥ Soutěž o povídku pořád pokračuje! Uchiha seděl u sebe v obýváku, popíjel kávu a televizi měl puštěnou spíš jen jako kulisu než pro zábavu. Kvůli odjezdu Naruta se zase vrátil do svého bytu, který... ještě nebyl úplně v původním stavu. Od doby, co se dal s Narutem dohromady, se to tu sice uklidilo a vyhodil se už nepoužitelný nábytek, ale právě tím to tu vypadalo prázdně. Proto většinu času trávil v bytu svého přítele. Teď tu seděl, pil kávu a byl myšlenkami úplně mimo. Nemohl si pomoct, cítil se, jako by ho Uzumaki naschvál op

Zase porušuju přestávku, za to můžete poděkovat dívčině, co se tu před nedávnem podepsala jako Misaki_44. Kdyby nebylo jí, asi bych se nevrátila dřív jak v květnu, možná i v červnu. ಥ⌣ಥ Vzhledem k tomu, že jsem teď na psaní upřímně kašlala a tím pádem nemám připravené další kapitoly čehokoli, nevím, co a kdy vyjde. Rirena nemám ani první kapitolu. Tady chybí devatenáctka. Striptér jaksi taky zaostává. Slibila jsem Misaki povídku na přání, kterou si nejdřív musí vymyslet (to jediné mi dává čas). No a kdo uhádne malý zkrat z Narutovy strany v této povídce, než povídka skončí, může si taky napsat o povídku. ( ˘ ³˘)♥ *úplatek level Mei Bytem zahaleným v temnotě se krátce ozval zvonek. Starší dáma postávající za dveřmi se lehce zamračila a o pár desítek sekund ticha později zkusila zazvonit podruhé, jenomže se zdálo, že podnájemník nebyl doma. "To je divné," zamručela si pro sebe. Zkusila vzít za kliku, ale bylo zamčeno. Takhle tomu bylo přesně měsíc. Kdykoli přišla, nikdo jí neot

Tak jsem si řekla, že to přece jenom zkusím. Možná někomu tato kapitola v tomhle šíleně hektickém měsíci pomůže se na chvilku odreagovat. ♥ Těm, co děláte maturity, přeju hodně štěstí! ( ˘ ³˘)♥ Jinak jsem zapomněla, um... (´･_･`) Ono ten Riren bude dějově vesměs to samé, co povídka, kterou momentálně překládám, tak... snad vám to nějak pomůže v rozhodování v anketě. ♡´･ᴗ･`♡ A pro bystré hlavičky - kdo uhádne, co je v této povídce s Narutem lehce špatně (a je to docela teda smutné) do konce povídky, získá možnost napsat si o povídku. (｡♥‿♥｡) Hned, jak se objevil Itachi, což bylo následující den, se Naruto rozhodl vrátit se domů. Přírody a samoty si užil dost, teď se chtěl zaměřit především na sebe, svou kariéru a na Sasukeho a svůj vztah s ním. Jakmile se vrátil domů, slyšel hluk velkoměsta, viděl lidi a vysoké domy, mohl si v klidu oddechnout. Necelý měsíc v přírodě a ta událost předtím mu pomohli otevřít oči a teď, když se nadechl městského vzduchu, se cítil nabit energií, kterou pro

Zlatíčka moje, moc vás všechny zdravím. (｡･ω･｡) Jak jste si všimli, poslední dobou funguju jen díky přednastavování, jinak bych asi skapala (skip, skep, skap)... V následujících týdnech (aspoň u mě to je celý duben) nejenom mě, ale i spoustu z vás čeká hromada písemek. Do toho jsem si zařídila brigádu, kterou nutně potřebuju na menší výdaje, jako je kino, protože se Mei rozhodla chodit co měsíc s kamarády do kina. Pak si budu dělat řidičák, yey! V GTA SA jsem ho nikdy neudělala, tak možná to teď vyjde. A snažím se taky věnovat příteli, aby mi neutekl, že jo. No. To je první část, proč vám píšu, že si dávám voraz od povídek. Tou druhou jsou povídky. Duše se pomalu blíží konci, pochybuju, že bude mít víc jak 20 kapitol. Po ní mám v plánu psát Ereri omegaverzi, pak určitě myslím na OtaYuri (na které se třepu jak dítě na bonbóny). A mám tu novinku. ItaSasu. Nejsem zrovna příznivcem tohoto páru, ale chytla jsem se vymyšleného děje, který vyšel ze dvou různých filmů, a nikdo jiný kromě těch

Ne, že bych nestíhala, ale... pomalu začínám nestíhat. D: Taky jste přemýšleli, že by blog chtěl zase nový design? Já totiž přemýšlím, že bych dala nějaký světlejší. No ale nejdřív musím najít čas... Pamatujete si ještě trošku na anketu ohledně povídek někdy ze... října? Listopadu? Mám teď rozdělané Ereri, které bych chtěla začít přidávat po Duši, ale ozvala se mi slečna s otázkou ohledně OtaYuri. Co vy? Povídky najdete zde . Mrknutím oka se všichni tři ocitli uprostřed hustého jehličnatého lesa. Nedaleko od nich byla mýtinka, kde blondýn mohl v pohodě rozdělat oheň a kam momentálně dopadalo měsíční světlo. Kromě hlasů ptáků a šumění větru v korunách stromů tu byl naprostý klid, který Naruto teď potřeboval. "Za hodinu a něco bude svítat," oznámil Itachi se Sasukem v náručí. Naruto sundal ze zad těžký batoh, vytáhl zabalený stan a začal ho skládat. Odmítal při tom Itachiho pomoc. Těch několik týdnů tady bude naprosto sám, nikdo mu nebude moct přijít na pomoc v případě potřeby.

Miláčci, já jsem vám zapomněla přednastavit patnáctou kapitolu na pátek. xD Gomeeen (ㄒoㄒ) Seděl na parapetu, aby na něj svítilo slunce a Itachi se k němu nemohl přiblížit, rukama si objímal kolena a hleděl na jedno místo před sebou. To, co právě viděl, ho k smrti vyděsilo. Vzpomněl si, jak se Sasukem několik měsíců nemluvil právě kvůli tomu, že je černovlásek upír. Teď si uvědomoval, že tenkrát to nebylo nic, oproti tomu, čeho byl svědkem dnes ráno. "Měl bys něco sníst," podotkl Uchiha schovávající se ve stínu. Proměněn v netopýra visel zaháknutý pařáty na obraze. V této poloze vydržel celý den, protože to byl nejlepší způsob, jak se zotavit. Blondýn nijak nereagoval. Před očima měl pořád Sasukeho vraždění. Všude bylo tolik krve, vnitřnosti, mrtvá těla… Kdyby někdy Sasukeho naštval v rámci nějaké partnerské krize, rozcupoval by ho Sasuke, jako to udělal s Hidanem? I když věděl, že Sasuke je kliďas a nenechá se snadno rozčílit, pořád měl pochyby. Vždyť… on ho vůbec nezná. &quo

Pevně se držte, tahle kapitola bude sexy. 乂❤‿❤乂 Prozatím je to poslední přeložená kapitola, další se budu snažit přeložit co nejdřív. (｡･ω･｡) Chodba byla temná a z druhé strany byla slyšet velmi hlasitá hudba. Show právě začaly a Sasuke měl okolo půl hodiny, než měl jít na jeviště. Nesnášel tuhle práci, ale bylo to jediné, co našel, aby mohl platit účty. Nikdo by mu nedal práci v sedmnácti letech, s neukončeným posledním kurzem v institutu a s dítětem na cestě. Na svou rodinu se spolehnout nemohl. Byl úplně sám, ale neměl v plánu to vzdát. Nakonec skončil v baru Hebi - dělal tu nejpitomější věc ve svém životě, o které byl rozhodnutý, že kompletně změní jeho život. Orochimaru a Kabuto platili vše potřebné. Dali mu malý byt naproti podniku, platili za jeho lékaře, veškeré výdaje, když se narodilo miminko - všechno; za předpokladu, že až se dá Sasuke po porodu do pořádku, přidá se ke klubu jako tanečník a bude pro ně pracovat do doby, dokud nesplatí všechen svůj dluh. Dříve to vypadalo ja