Duše člověka | Kapitola 15.

Miláčci, já jsem vám zapomněla přednastavit patnáctou kapitolu na pátek. xD Gomeeen (ㄒoㄒ)

---

Seděl na parapetu, aby na něj svítilo slunce a Itachi se k němu nemohl přiblížit, rukama si objímal kolena a hleděl na jedno místo před sebou. To, co právě viděl, ho k smrti vyděsilo. Vzpomněl si, jak se Sasukem několik měsíců nemluvil právě kvůli tomu, že je černovlásek upír. Teď si uvědomoval, že tenkrát to nebylo nic, oproti tomu, čeho byl svědkem dnes ráno.

"Měl bys něco sníst," podotkl Uchiha schovávající se ve stínu. Proměněn v netopýra visel zaháknutý pařáty na obraze. V této poloze vydržel celý den, protože to byl nejlepší způsob, jak se zotavit.

Blondýn nijak nereagoval. Před očima měl pořád Sasukeho vraždění. Všude bylo tolik krve, vnitřnosti, mrtvá těla… Kdyby někdy Sasukeho naštval v rámci nějaké partnerské krize, rozcupoval by ho Sasuke, jako to udělal s Hidanem? I když věděl, že Sasuke je kliďas a nenechá se snadno rozčílit, pořád měl pochyby. Vždyť… on ho vůbec nezná.

"Vím, že mi nevěříš-"

"Já tě nesnáším," opravil Itachiho blondýn.

"Dobře, tak mě nesnášíš, ale-"

"Už podruhé jsi nám ublížil! Proč nás prostě nenecháš na pokoji?! Proč musíš Sasukemu takhle ubližovat! Proč se nesmíříš s tím, že je člověk?!" ječel na tvorečka na obraze.

Itachi se pustil a v mžiku se na druhé straně místnosti objevila lidská postava.

"Už jsem ti říkal, že jsme se pohádali a proč jsme se pohádali."

"Proč bych ti to měl věřit?! Unesl jsi mě! Kvůli tobě je tam Sasuke v téhle formě a sám! On už nikdy- nikdy…" rozvzlykal se Uzumaki.

Dech se mu krátil. Vytvořil si z rukou kalíšek, do kterého dýchal, aby se uklidnil.

"Všechno, co ti teď říkám, je pravda," bránil se Itachi. "Sasuke je napůl člověk a napůl upír, nemůže si vybrat, jestli bude jenom to, nebo jenom to. I když je v téhle podobě, pořád je v něm kousek člověka. Může se zase stát tím, koho jsi znal, ale… bude to trvat."

"Já mu pomůžu," řekl nejistě Naruto.

Vůbec si neuvědomoval, co říká. Pověděl to automaticky, protože měl Sasukeho rád a chtěl ho mít zpátky. Necítil se ale na to, že by se měl někdy s tou zrůdou znovu potkat. Chtěl ho zabít. Naruto mohl umřít.

"To teď nebude lehké. Vyčerpal svou upíří energii, kterou získá jenom dlouhým spánkem," komentoval Uchiha.

Blondýn se na něj zvědavě podíval.

"Upír může spát? Já myslel-"

"Jenom se tak tomu říká, jinak je to spíš podobné kómatu. Akorát u upíra nejsou znatelné žádné životní funkce, takže spíš vypadá jako mrtvola."

Naruto se ošil. Jediné slovo v něm vyvolalo strach, nevolnost a paniku.

"Na jak dlouho to bude?" zeptal se tiše.

"Možná hodiny, možná tisíciletí."

"Tisíc… tak dlouho?" zhrozil se blondýn.

"To záleží na upírovi, kolik vyčerpal energie. A jestli má důvod se probudit. Někteří upíři takhle skoro cestují v čase. Zavřou se do rakve, nechají se pohřbít a probudí se až po několika letech, nebo třeba staletích."

"Jaký důvod potřebuje Sasuke, aby se probudil co nejdřív?" optal se Uzumaki a setřel si slzy.

Sasuke přeskakoval očima z jednoho rodiče na druhého, pak pohlédl na bratra. Čekal, až někdo z nich Itachiho výrok vyvrátí, ale všichni tři zarytě mlčeli.

"Všechno to bylo zbytečné?" zeptal se sám sebe.

"Měl jsi zůstat tady s námi," komentoval Itachi. "Jsi můj bratr. A nechci, abys byl z větší části člověkem."

"Itachi, to stačí," utnul jejich dialog Fugaku. "Sasuke, posadíme se a v klidu-"

"Já ale chci být člověkem," pronesl hrdě nejmladší Uchiha. "Jednou jsem se tak rozhodl, a pořád si na tom trvám! Možná nebudu úplný člověk, ale nemůžu být s Narutem jako upír, on se ho bojí! A já chci být po jeho boku do konce našich životů."

Mikoto přešla ke svému mladšímu synovi a položila mu ruku na rameno. Jak cítilo teplo sálající ze Sasukeho, jak slyšela krev proudící mu v žilách, upír v ní se ozval v podobě lehkého úsměvu, který ale hned zahnala. Byl to přece její syn, on se nemohl stát její obětí.

"Zamiloval ses," řekla jednoduše.

Fugaku přišel blíže k Sasukemu, aby lépe slyšel odpověď, která ho velice zajímala.

Nejmladší Uchiha na sekundu sklopil oči, pak se odhodlaně podíval na své rodiče.

"Ano. Zamiloval. Miluju ho. Nikdo jiný pro mě není důležitější."

"A ty nevidíš ten problém?!" začal znovu Itachi. "Ty budeš žít navěky, ale on umře! A co se pak stane s tebou, když jsi s ním uzavřel pouto?!"

Fugaku a Mikoto pohlédli na svého staršího syna, pak na mladšího, který skoro ani netušil, o čem jeho bratr mluví. Jako by se teď všechno, co kdy o upírech věděl, vyhrabalo z jeho podvědomí. Pouto - nejsilnější ze všech upírských vlastností a dovedností.

"Tak umřeme společně," řekl lhostejně Sasuke.

"Ale ty jsi upír, máš žít! Přestaň dělat blbosti a vrať se k nám domů! On stejně brzo chcípne-"

Nejmladší Uchiha chytil svého bratra pod krkem a vyzvedl ho do vzduchu. Stalo se to tak rychle, že si toho ani tak mocní upíři, jako byli manželé Uchihovi a Itachi, nevšimli. Nebylo pochyb, že se v Sasukem probouzel Upír. V jeho očích se objevila vražedná červeň. Krev žilách se mu zastavila, srdce mu ji přestalo pumpovat, pleť opět zbělala.

"Kde je?" zeptal se Sasuke s klidným a velmi, velmi hlubokým hlasem, který mu jako by nepatřil.

To bylo poprvé, co měl Itachi ze svého bratra strach. Byl si jist, že kdyby mu neprozradil, kam Naruta ukryl, nejmladší Uchiha by ho rozcupoval na kousíčky.

Uchiha pohlédl na vystrašeného Naruta. Viděl v něm víc starosti o Sasukeho než o sebe. Začínalo mu to docházet. Sasukeho miluje i někdo jiný než jeho rodina, a ten někdo ho potřebuje víc než Itachi, který si ho chtěl uzurpovat pro sebe.

Ačkoli mu to bylo trapné říct, protože tím přiznával vlastní porážku, s klidným hlasem odpověděl: "Tebe. Na ničem jiném mu nezáleží…" hlesl.

Blondýn zalapal po dechu. Byl schopný být po Sasukeho boku po tom, co ho viděl… jako Upíra? Co když se k němu jenom přiblíží a Sasuke se ho hned pokusí sežrat? Už si nebyl jistý. Kdyby byl Sasuke člověkem, neváhal by a držel černovláska pevně za ruku po zbytek svého života. Ale Sasuke už člověkem nebyl.

"Útěk nic neřeší," pověděl černovlásek, když si přečetl Narutovy myšlenky. "Jestli chceš, aby se můj bratr probudil, budeš s ním muset zůstat."

"Ne," odmítl Naruto. "Chce mě zabít."

"Nešel po tobě," lhal Uchiha, aby zachránil jejich vztah. "Ale po mně. Chtěl zabít mě, protože jsem tě unesl a vystavil nebezpečí. Sasuke by ti nikdy neublížil."

"A co mám dělat?! Tak strašně se bojím…!"

"Já vím, Naruto, a bojíš se zcela oprávněně. Jenomže teď musíš myslet na Sasukeho. Ani jeden z nás nechce, aby spal déle jak několik týdnů. Protože kdyby byl bez tebe, bylo by to, jako bys ho opustil-"

"Zemřel by," doplnil ho Uzumaki, po tvářích se mu spustily další slzy. "Nechci, aby zemřel…"

Uchiha vyhlédl z okna. Slunce už zapadalo a jemu se vrátila veškerá síla. Předpokládal, že kdyby teď zaletěl pro Sasukeho tělo, obešlo by se to bez vážných potíží. Musí ale dřív, než se setmí, pak hrozí riziko, že se do polorozpadlé banky dostane nějaký gang.

"Teď mě poslouchej," upoutal si Itachi Narutovu pozornost. "Hned teď dojdu pro Sasukeho a přivedu ho sem, rozuměls?"

Blondýn na něj upřel svá uplakaná kukadla a nic neříkal. Vznikl v něm velký rozpor, nedokázal se rozhodnout, jestli chce Sasukeho vidět, nebo ne. Chyběl mu, na druhou stranu se ho bál.

Po dlouhém a těžkém zvažování pomalu kývl. Zavřel oči, zhluboka se nadechl a vydechl. Necítil se být připravený, ale musel tomu čelit. Sasuke ho několikrát podržel a podpořil, teď je řada na Narutovi.

Když se modré oči opět otevřely, přímo před ním Itachi pokládal na pohovku svého bratra. Sasuke skutečně vypadal jako mrtvola, až se Narutovi udělalo špatně. I přesto dokázal zatnout zuby a přiblížit se ke svému milenci. Klekl si k němu na zem a prohlédl si jeho tělo. Nebyly na něm stopy krve, ani násilí.

"Sasuke…" pošeptal nakřáplým hlasem.

Roztřesenou rukou ho opatrně, jako by se měl Uchiha rozpadnout, pohladil po rameni. Jenomže tento dotek nestačil, černovlásek spal dál.

"Sasuke… slyšíš mě?" pokračoval Naruto a přiblížil se k jeho tváři.

Z očí se mu začaly valit nové slzy. Ještě se nedostal z šoku z dnešního rána a myšlenka, že se Sasuke nemusí probudit dřív jak za několik týdnů nebo let, ho rozrušovala o to víc.

"Probuď se…" šeptal, "…prosím…"

I přesto že věděl, jak drsnou a chladnou mají upíři pokožku, položil svou dlaň na Sasukeho tvář a jemně ji pohladil.

Na konferenčním stole začal zvonit mobil, který se vlivem vibrací otáčel kolem vlastní osy. Naruto si setřel slzy a jediným pohledem zjistil, že mu volá šéf. Jak se mu s ním nikdy nechtělo mluvit, dnes mu měl co říct.

"Uzumaki, máš padáka! Je mi jedno, kdes byl a cos dělal! Už mě to tvoje zanedbávání práce štve! Mám tě po krk, slyšíš?!"

"Já toho mám taky tak akorát dost! Pořád mě jenom buzerujete, ale já nikdy nic neudělal! A víte co? Sasuke končí taky! Hned, jak to bude možné, dostanete naše výpovědi! Mějte se!" zavěsil a třísknul s mobilem o zem.

Úplně kašlal na to, že se rozbil displej. Byl to jenom přístroj za prachy, které si vydělal v té tyranii, kde už nehodlal strávit ani sekundu svého života.

Jenomže šéfa vyplašilo sdělení, že jeho nejlepší redaktor také končí. Každému ve vydavatelství bylo jasné, že Sasuke a Naruto spolu velmi dobře vycházejí a tráví spolu spoustu času. Proto to šéfa rozrušilo. Uzumaki mu byl ukradenej, ale že by kvůli němu skončil i Sasuke? To nějak nedomyslel…

"Zahoď to," sykl Naruto Itachiho směrem.

Itachimu přišel blondýnův požadavek zvláštní, ale poslechl. Vzal Narutův zvonící mobil a z balkonu, který byl schovaný ve stínu, zahodil přístroj daleko do města. Vzhledem k tomu, že byl upír, se mobil dostal do několikakilometrové vzdálenosti.

"Nechám vás-"

"Ne," řekl odhodlaně Naruto. "Chci, abys nás vzal pryč. Někam, kde budeme jenom já a Sasuke a nikdo jiný. Chci s ním být sám."

Rozhovor se šéfem ho rozčílil, čímž mu dodal více odvahy. Už nikdy nechtěl od svých problémů utíkat, ale chtěl je řešit, přesně tak se cítil. Odhodlaně a sebevědomě. Jeho problém s prací sice nedošel k dobrému konci, ale možná to bylo jediné a nejlepší řešení. Měl odejít už dřív. Tak dlouho se trápil, že zapomněl, proč vlastně začal fotit.

"Jsi si jistý?" zeptal se Itachi.

Vůbec se v lidech nevyznal. Cítil, jaký má Naruto ze Sasukeho strach, ale i přesto se rozhodl strávit pouze s černovláskem těch několik týdnů, dokud se Sasuke neprobudí.

Uzumaki si povzdechl. Pohladil Sasukeho po vlasech a jemně ho políbil na čelo. Dalo mu to spoustu přemáhání, ale věřil tomu, že když mu bude co nejblíž - jako milenec -, Sasuke se probudí dřív, a doufal, že z něj bude brzo zase člověk.