♥ Yaoi povídky od Mei ♥

Lidičky! Tady máte druhý díl z pohledu Shisuiho! <3 Moc děkuji všem, kteří se do ankety zapojili, jste úžasní! <3 První kapitolovkou tedy bude SasuNaru (musím rychle vymyslet název, že? :D), pak bude následovat ItaDei. A pak se uvidí... :3 Z pohledu Shisuiho Jsem Itachiho bratranec, takže ho znám od narození, což je už pěkná řádka let. Za tu dobu jsem se stal jeho nejlepším přítelem a můžu s klidným vědomím a svědomím říct, že ho znám nejlépe. Pokaždé, když ho něco trápilo, přišel za mnou. Když se chtěl s něčím pochlubit, byl jsem první, kdo to věděl. Byli jsme spíš bratři než bratranci, až takhle blízko jsme si byli. Neměli jsme ani moc společných zájmů, prostě jsme si rozuměli, doplňovali se. Pamatuju si, že já na střední ujížděl na každé metalové skupině, na kterou jsem narazil, zatímco Itachi raději poslouchal klasiku - piano a housle. Teď se to samozřejmě změnilo. Oba jsme dospěli, naše zájmy se týkají jiných věcí. Teda… u mě jeden zájem zůstal - ženy. Od nástupu do puberty

Joooo, nice. :3 Mei dokončila první speciál, jak můžete vidět. Vážně, ty speciály budou jen takové blbosti, které nebudou mnohdy ani navazovat na hlavní dějovou lini. A ano, budou mít i názvy (vzhledem k tomu, že nejsem ve vymýšlení názvů dobrá, budou takové... makové prostě :DDD). A připomínám hlasování v anketě ~ (｡･ω･｡) Mahiru se snaží mluvit aneb Deidarova lehká paranoia a sexuální frustrace (zase) Probouzející se slunce vysílalo své slabě hřejivé paprsky do všech pokojů, ložnic a místností, tedy pokud mu nebránily závěsy či rolety. V zimě nemělo takovou sílu jako v létě, ale jeho světlo se odráželo od bělavého sněhu, čímž se zdálo, že v zimě slunce září víc než v ostatních ročních obdobích. Ranní slunce však nebyl hlavní důvod, proč se černovlasý muž probudil dříve než obvykle. Přepadla ho noční můra, že se dostal do chapadel krakatice obrovské, která jej toužila pozřít. Před tím, než stačila otevřít ústa s ostrými zuby jako jehlami, prudce sebou trhl a probudil se. Byl tak rád, ž

So… je to tu! Nejdřív jsem nevěděla, jestli vydat nejdřív fakta, nebo naopak speciály, ale nakonec jsem se rozhodla takto. :3 Asi vám došlo, že jsem neměla celý příběh promyšlený. Měla jsem jasně daný začátek, konec a pár bodů, ale zbytek jsem psala "cestou". I tak jsem s celou povídkou částečně spokojená (no, přiznejme si, někde jsou pasáže, za které byste mě hodili do ohně x'DD) a hlavně jsem ráda, že měla takový ohlas. Nikdy jsem nepsala a ani nečetla povídku, která by byla propletená s jinou. Jak jsem psala UC, měla jsem otevřený o dokument s OOC. Jednu povídku jsem psala a druhou četla. Doporučuju vám to nedělat. xDD Přemýšlela jsem, jestli bude Deidara těhotný hned na začátku povídky (znásilnění opilcem, víme…). Pak jsem si řekla, že to nebudu tak brzo komplikovat. Každopádně, kdybych ho nechala těhotného, stejně by potratil, s čímž jsem okamžitě souhlasila. Nebo! - To mě napadlo a o pět sekund později jsem to OKAMŽITĚ zavrhla. - Nebo by se ho Deidara zbavil sám, ja

Důvodem, proč týden nic nevyšlo, jsou moje osobní problémy. Jo - a taky jsem nic extra nepsala, pouze tuto kapitolu. :'D Děkuji všem, kteří tuto povídku komentovali a četli! 😍 Vím, že teď většina z vás pláče, že skončila, ale ještě nás čeká epilog a možná pár speciálů. 💙 Ale to podle toho, jak budu mít čas, náladu a taky podle vaší odezvy, kterou jsem si nemohla vynachválit. 💙 Ne, vážně, opravdu je tato povídka tak skvělá? Ráda bych, abyste mi do komentářů napsali plusy a mínusy těchto dvou sérií (OOC i UC). :3 Je to poprvé, co jsem psala vedlejší příběh jako samostatnou kapitolovku a musím se pochválit, že se mi obě série docela povedly. No ne? :3 *dala si facku za přehnanou samochválu* Tak, teď jedna otázka, na kterou chci, abyste odpověděli všichni, kdo čtěte Osud. Mám ho dopsat? Nemám se raději vrhnout na kapitolovky, které máte v anketě? Jako že možná se k Osudu někdy vrátím, ale jak jsem psala - ztratila jsem nit, vůbec netuším, o čem jsem to vlastně chtela psát a celá pov

Lidičky, začnete si vzpomínat, co všechno se v tomto příběhu odehrálo, protože jsem se rozhodla tuto povídku co nejdříve dokončit. U UC nám zbývá poslední kapitola (speciály se mi moc psát nechtějí... xD), takže se chci věnovat této povídce, abych pak mohla rozjet další. 😍 Nezapomeňte hlasovat v anketě! Od zásnub všechno rychle utíkalo. Den za dnem jsem se probouzel v posteli sám a Levi podle tradice na dva týdny zmizel a uvidíme se až na svatbě. Na jednu stranu jsem se nemohl dočkat, až ho uvidím a vezmu si ho, ale na druhou jsem nechtěl, aby ke svatbě došlo. Nemám strach ze svatební noci, spíš z našeho společného života - po svatbě. Nevím, jestli jsem připravený bydlet v jejich království. Nespustil jsem oči ze svého odrazu v zrcadle. Měl bych oplývat štěstím a skákat radostí, ale já jen strnule stál a čekal, až mně švadleny přichytají svatební sako. Děsně jsem se bál, že něco pokazím. Jak rychle mám jít? Jak se mám tvářit? Mám chytit Leviho za ruku, nebo ji nechat svěšenou? "

Kruci. Ještě to nevím jistě, ale je možné, že tohle nebude předposlední kapitola. Hehe... hehehe... x'D Nemám moc ráda, takové ty malé spoilery před celou kapitolou, ale sem se mi jeden takový znepokoující hodí: Dnes se dozvíme, co je skutečně mezi Sasukem a Deidarou. Muhahahahaha!!! *ďábelský smích* *...sípavý kašel...* Enjoy~ ♥ Blondýn spěchal po schodech dolů, aby zjistil, kdo ho to přišel navštívit. Myslel, že by to mohl být Naruto, koneckonců mu měla skončit směna, ale Uzumaki to nebyl. Zježily se mu vlasy na hlavě, když uviděl svého budoucího švagra s kytičkou oranžových chryzantém. "Ahoj," pozdravil ho. Nevypadal příliš vesele. Jeho oči byly naplněny smutkem, které tam předtím někdo zasel. "Itachi je ještě v práci," vysvětlil Deidara. "Já vím, předělává s tátou ředitelnu. Ale já nejdu za bráchou. Jdu za tebou," oznámil Uchiha a natáhl před sebe ruce s květinami, které Deidara opatrně přijal. Netušil, co má Sasuke za úmysly, ale ani trochu se mu

Popravdě, tenhle článek nebude nějak extra dlouhý. Už při vymýšlení povídky jsem měla ve všem jasno, ale dost mě samotnou překvapilo, že jsem se držela toho úplně prvního scénáře a během psaní se toho změnilo úplné minimum. Proto jsem s povídkou taky tak spokojená. Teda kromě toho, že jsem ji nestíhala vydávat každou středu. -_- Všechno to začalo po konci OOC (no upřímně, kdy jindy, že ano? :D). Ani nevím, kde přesně jsem na ten nápad přišla, ale pamatuju si, že jsem si řekla: "Hej, jo! Co kdybych napsala ov (moje oficiální zkratka pro omegaversi, smiřte se) i na ShIzayu?" Kdysi jsem četla jeden příběh od Demonaty (Keep out!!!), na nějž jsem si vzpomněla při psaní prvního dílu. (Nebudu vyzrazovat děj, přečtěte si to :D). Představte si, jak se Izaya stará o malé dítě. No není to cute? A tak se to rozjelo… V původní verzi neměl Izaya s alkoholem žádné problémy. Měl se několikrát pokusit zabít - podřezáním, předávkováním léky, utopení -, dokud by neskončil v nemocnici na jipce a

Zlatíčka, tohle je podle všeho předpředposlední kapitola. :3 Ale nesmutněte, chtěla bych napsat pár speciálů. :3 💙 31. kapitolu budete milovat jako já 💙 Teda doufám (≧∇≦)/ Itachi se opět ocitl v kanceláři svého otce a pomáhal mu balit věci do krabic. Přitom se bavili jak už dlouho ne. Bylo zvláštní vidět na Fugakově tváři úsměv. Co úsměv! Celou kanceláří hlavy firmy, která se chystala pro Itachiho pozdější ředitelování, se rozléhal jeho smích. Po včerejším večírku byl jako vyměněn, že se i Mikoto divila dobré náladě svého manžela. Dokonce si pobrukoval! "Musím se ti přiznat, že sis nevybral vůbec špatně," začal zničehonic starší a položil Itachimu dlaň na záda. "Já vím," přitakal dlouhovlásek. "Hodně jsem o tom přemýšlel," přiznal Fugaku a posadil se do křesla. Svému synovi nabídl místo na židli naproti. "Chci se ti omluvit. Až uvidím Deidaru, omluvím se i jemu. Hned jsem ho hodil do jednoho pytle s bezdomovci, aniž bych ho poznal." Itachi pozo

Miláčci! Za chvilku nám skončí UC a zbude nám poslední povídka na dokončení. A co že plánuju dál? Překvapení , které jsem měla původně v plánu vydávat začátkem ledna, ale kvůli problémům a nedostatku času jsem se nedostala dál, jak na třetí kapitolu, která není ani dokončená. Těším se na reakci vás všech, až začne kapitolovka (zřejmě bude krátká) vycházet! <3 O názvu i ději povídky ví asi jen tři lidi (nepočítám sebe). Dračí prokletí - Jejda. Mám připravený už obrázek, sepsaný úvod i kus prologu, ale časem jsem se na to jaksi vykašlala a zaměřila se spíš na rozepsané povídky. Ano, to bylo období, kdy jsem uvažovala, že s blogem skončím. Nevím, jestli se vůbec někdy začne vydávat, protože fantasy, sci-fi a podobné moc nemusím. Důvod, proč jsem se do toho pustila, byl ruský film Dračí princ, na jehož základě měla povídka vzniknout. S menšími úpravami v příběhu, samozřejmě. A s Hinatou a Kageyamou v hlavních rolích. Samozřejmě. ItaDei - Absolutně nemám šajnu, jak se bude povídka jmen