Under control 31

Kruci. Ještě to nevím jistě, ale je možné, že tohle nebude předposlední kapitola. Hehe... hehehe... x'D

Nemám moc ráda, takové ty malé spoilery před celou kapitolou, ale sem se mi jeden takový znepokoující hodí:

Dnes se dozvíme, co je skutečně mezi Sasukem a Deidarou. Muhahahahaha!!!

*ďábelský smích*

*...sípavý kašel...*

Enjoy~ ♥

---

Blondýn spěchal po schodech dolů, aby zjistil, kdo ho to přišel navštívit. Myslel, že by to mohl být Naruto, koneckonců mu měla skončit směna, ale Uzumaki to nebyl. Zježily se mu vlasy na hlavě, když uviděl svého budoucího švagra s kytičkou oranžových chryzantém.

"Ahoj," pozdravil ho. Nevypadal příliš vesele. Jeho oči byly naplněny smutkem, které tam předtím někdo zasel.

"Itachi je ještě v práci," vysvětlil Deidara.

"Já vím, předělává s tátou ředitelnu. Ale já nejdu za bráchou. Jdu za tebou," oznámil Uchiha a natáhl před sebe ruce s květinami, které Deidara opatrně přijal. Netušil, co má Sasuke za úmysly, ale ani trochu se mu to nezamlouvalo. Nečekaná návštěva? Kytka? Je až moc očividné, že si na něj Uchiha dělá zálusk.

"Za mnou? Proč za mnou?" zeptal se Deidara a pozval ho dál. Přece jenom ho nemohl vyhodit, byl to jeho budoucí švagr a měli by spolu vycházet. Možná se snaží být jen trochu pozorný.

Tak Deidaru napadlo - omluvil se mu Sasuke za to, jak ho tenkrát málem znásilnil? Už si to nepamatoval, ale pokud ne, tohle se jako omluva počítat mohlo.

"Potřebuju s tebou mluvit," přiznal se Sasuke.

"Se mnou?!" vyjekl nevěřícně Deidara. Musel párkrát zamrkat, jestli náhodou nespí, raději se ještě štípnul do ramene. Ne, bylo to skutečné. "A o čem?" zeptal se a k jedné knihovně přisunul křeslo, na které se postavil, aby dosáhl na vázu. I tak tam ale nedosáhl.

Škubl sebou, když se vedle jeho natažené ruky objevila ta Sasukeho, sebrala skleněný předmět a podala ho Deidarovi. Takhle blízko si ještě nebyli. Blondýn cítil Sasukeho tělesné teplo na svých zádech.

"Díky," řekl zmateně, když vázu chytil do svých dlaní. Sasuke ji ale nepouštěl. Aniž by od svého příchodu změnil výraz, hleděl mladšímu do očí. Cosi mezi nimi proběhlo. A to vyděsilo Deidaru.

Donutil Sasukeho jedním škubnutím, aby vázu pustil, a sestoupil z křesla.

"Pročs přišel?" zeptal se. Byl mírně podrážděně. Vybavily se mu veškeré konverzace z Narutem, když se blonďák svěřoval, jak ho mladší Uchiha trápí. A taky Sasukeho znal. Jestli si myslel, že Deidaru snadno sbalí, tak je na omylu.

"Chtěl jsem tě požádat o radu," přiznal Sasuke a posadil se do křesla. Rukou si zajel do vlasů, které si lehce rozcuchal.

"Radu? A seš si jistej, že seš na správný adrese?" pozvedl mladší obočí, když aranžoval květiny. Byly tak nádherné, že si k nim nemohl nepřivonět.

"Mluví o mě Naruto často?" Při té otázce si zkousl spodní ret a pohled sklopil na své spojené ruce, kterými se opíral o svá stehna.

Deidara zaváhal. Když mu to řekne, změní se něco? Nebo jenom Sasukemu pomůže k dosažení Uzumakiho? Měl by bránit svého jediného přítele, ale ještě nikdy neviděl Sasukeho tak na dně. I Itachi říkal, že takhle se Sasuke normálně nechová, to už musí jít o něco vážnějšího. Že by Naruta miloval?

"Mluví," přitakal a posadil se naproti Sasukemu. "Stalo se něco?" Hrál si na hloupého, jako by o jejich vztahu nic nevěděl. Chtěl si poslechnout Sasukeho verzi.

"Včera jsme… jsme uzavřeli pouto," odpověděl černovlásek. Nadšený z toho ale nebyl. "A… chtěl bych si ho vzít, představit rodičům… a tak," při té představě se mírně usmál, což blonďáka šokovalo.

"Sasuke," oslovil Uchihu. "Upřímně jako, tohle mi nezní moc romanticky. Spíš jako bys ho chtěl k tomu všemu donutit. Ale zeptal ses ho, co chce on? Chudák musí bejt vystresovaný."

Sasuke na krátkou chvíli zvedl hlavu, pak ji zase sklopil.

"On chce dítě," povzdechl si utrápeně.

"A ty ne?" Deidarovi to už přišlo komické. Radí Itachiho mladšímu bratrovi v milostném životě. On, který v tom svém udělal tolik chyb.

Uchiha zavrtěl hlavou a trhaně se nadechl. Vypadal, že každou chvilkou se rozpláče.

"Nevím, jak se starat o dítě," pokrčil rameny. Před očima si jistě představoval, jak drží v rukách mimino a vůbec neví, co má udělat, aby přestalo křičet. Nejraději by ho položil a utekl daleko od něj, ale nemůže ho nechat samotné.

"A já snad jo?!" vyjekl Deidara a vykulil oči. "Možná to nevíš, Sasuke, ale ještě nejsu ani dospělý a čekám dítě s tvým bráchou. A promiň, ale argument, že nechceš dítě, protože nevíš, jak se o něj starat, je hodně slabá výmluva. Kolik nastávajících rodičů to ví? A vsaď se, že kdybysem se zeptal Itachiho, pokrčí rameny a řekne něco ve stylu: 'Tak to zjistíme spolu.'"

"U vás je to něco jiného."

"Co jinýho? V čem je to jiný? Troufám si říct, že náš vztah si prošel horšími situacemi, než kterými si procházíte vy dva."

"A co mám dělat? Opustil kvůli mně přítele, ale nechce se mnou být."

"On se tě bojí." Tahle slova zasáhla Uchihův hrudník. Nejhorší bylo, že to blonďák řekl zcela vážně.

"Bojí?"

"Bojí."

"Nemá důvod," uchechtl se Sasuke. Vůbec nechápal, proč by se ho měl jeho milenec bát.

"Já ho úplně chápu. On chce bejt s tebou, ale nemůže vystát tvoe ego. Ponižuješ ho a sám sebe stavíš na první místo. Jako neříká mi úpe všecko, ale podle toho, co vím, s tebou moc bejt nechce, protože je vždycky podle tvýho. Dej mu čas. Rozešel se s ním přítel, s nímž byl hodně dlouho ve vztahu, potkal svého alfu, uzavřel s ním pouto, dlouho se rozhodoval, estli-"

"Nemusíš mi to vyjmenovávat, já to vím," zastavil ho černovlasý a pohodlně se opřel do křesla. Hlavu zaklonil a hledal v bílém stropu odpovědi na své otázky. "Asi budu otcem…" zhrozil se při té představě.

"Hm…" Deidara uznale pokýval hlavou. Nebyl překvapený, očekával to. "Asi bysem ti neměl blahopřát, co?" odhadl a semkl rty do jedné linie.

"Ne, neměl," odvětil Sasuke sarkasticky. I když v jeho hlase zazněl hněv, nebál se, že by Deidaru urazil. Ten se spíš zasmál.

"Tak ti popřeju upřímnou soustrast," pokrčil rameny Deidara a nepřestával se smát. Jeho smích nakazil i Uchihu.

"Děkuji, hned se cítím líp," řekl ironicky, ale pravdou bylo, že se líp cítil. Normálně by se naštval, že si z něj někdo dělá srandu v tak vážné situaci, ale na Deidaru se momentálně nemohl zlobit.

"Miluješ ho?" zeptal se mladší.

"Samozřejmě!" vykřikl Uchiha a podíval se na svého budoucího švagra.

Ani jeden nebyl schopen se pohnout, či cokoliv říct. Něco mezi nimi bylo a teď to zaregistroval i Sasuke. Vůbec ho to ale neděsilo. Kdysi to zažil, to byl ještě na střední. K jednomu spolužákovi cítil to samé, co teď k Deidarovi, ale s mírnější podobě. Ne, nebyla to láska. Bylo to podle něj něco vzácnějšího, něco důležitějšího, než když se člověk zamiluje.

"Mám volnej barák," podotkl Deidara s touhou v hlase. Trochu se ušklíbl, čímž dal najevo, že by rád něco vyvedl. Něco, o čem by se ostatní asi neměli dozvědět.

"Co máš v plánu?" pozvedl Sasuke rošťácky obočí.

Už se stmívalo, když se Itachi vracel domů i s návštěvou. S oběma rodiči se shodli na tom, že by měli spolu všichni povečeřet a lépe se poznat. Znělo to jako nejlepší začátek, jak Deidaru přivítat do rodiny a zároveň se mu omluvit. Největší trému měl Fugaku. Bylo pro něj nesmírně ponižující někomu se omluvit před dalšími lidmi. Jeho ego to špatně snášelo. Ale pro svého syna to udělá. I pro své vnouče, na které od včerejšího večera nemohl zapomenout. I když na to nevypadal, miloval děti víc než jeho žena Mikoto.

Všichni tři se zarazili, když uslyšeli podivné zvuky z druhého patra. Nikdo kromě Deie by v domě neměl být. I služebnictvo dostalo volno.

"To je Deidara?" podivila se Mikoto a prstem ukázala na schody do druhého patra. Neznělo to, jako by byl doma sám. Měl společnost a náramně se bavili.

"Neměl by vařit večeři?" dodal Fugaku podezřívavě. Itachi kolem poledne volal domů, aby Deidarovi oznámil večerní návštěvu, a poprosil ho, jestli by neuvařil. Shledával to pohodlnější a osobnější než návštěvu restaurace.

"Asi… už ji má…" odhadl Itachi hypnotizován zvuky vycházejícími z Deidarova bývalého pokoje. Zvědavost mu nedala. Musel vědět, co se vevnitř děje. Nechtěl věřit tomu, že by ho Deidara podvedl. Nebyl by toho schopný! Miluje jenom Itachi!

Oba rodiče stáli za ním, když otevřel dveře. Všem třem Uchihům spadla čelist a Itachimu kámen ze srdce.

"Dělej, nic lepšího neumíš?" provokoval Sasuke a kousl se do spodního rtu.

"Su lepší než ty! Tohle kolo nevyhraješ! Haha!" uchechtl se Deidara a nakláněl joystick, jako by mu to mělo pomoct zatočit autem v obrazovce.

Vidět ty dva, a zvlášť Sasukeho, zapálené do videohry, bylo něco úchvatného. Kdy naposledy se objevila Sasukeho hravá stránka? Ani jeho rodiče si to nepamatovali.

"Lásko," oslovil blondýna Itachi. Ten sebou polekaně trhl, jako by provedl něco špatného a hned vyskočil na nohy.

"Ahoj," pozdravil Uchihovic rodiče nervózně. Úplně na tu večeři zapomněl. Už několik hodin seděli se Sasukem před televizí a hráli Rallye na herní konzoli. A protože Sasuke po většinu času vyhrával, Deidara to zkoušel znova a znova.

"Rodinná sešlost," ušklíbl se Sasuke a taky se postavil. Sako dávno odhodil kamsi na zem, kravatu si uvázal na lehko, jen aby mu nespadla z krku, a bílou košili si vykasal z kalhot. Vypadal úplně jinak než v práci.

"Sasuke?" podivila se opět Mikoto, přidala však úsměv. Dlouho ho neviděla takhle šťastného. Naposledy snad jako dítě. Teď měl konečně zdravou barvu, trochu nabral na síle, takže nebyl jen kost a kůže. Zase vypadal jako člověk.

Všechny páry očí se stočily k Deidarovi, který se tiše proplížil do kuchyně s tím, že začne s večeří. Hádal, že mě u svého budoucího tchána i tchyně průšvih.

"Já žasnu," přišel za ním Itachi s očima vyvalenýma a rukama rozevřenýma, jak se snažil celou tu situaci pochopit.

"Itachi, nebylo to, jak si myslíš," začal Deidara omluvně. "Jenom sme hráli tu novou hru, nic víc, přísahám," bránil se. Cítil se hrozně provinile. Mohl udělat další krok k udobření si rodičů svého budoucího manžela, ale opět a zas to podělal. Asi s nimi nikdy nebude vycházet.

"Cože?" nechápal Itachi. "Já - já tě přece nepodezírám, žes mě podvedl." Chytil ho za paže, po kterých několikrát přejel. "Já jsem jenom vedle z toho, co jsi to ze Sasukeho udělal. Už dlouho jsem ho neviděl si takhle užívat života. Byl jako malé dítě ve sněhu, zapomněl na své postavení a prostě se bavil! To je - to je… úžasné!" usmál se na něj.

Deidara nemohl Itachiho pocitům rozumět, Sasukeho tak dobře neznal, ale ulevilo se mu, když to slyšel. Jediné, co věděl, bylo, že často kolaboval kvůli přepracovanosti.

"A rodiče? Ti asi nadšení nebyli…" odhadl kajícně a podrbal se za uchem. Moc dobře viděl jejich pohledy.

"Je pravda, že jsme si na začátku domýšleli něco jiného… ale když viděli Sasukeho, užasli úplně stejně. Čím dál víc je překvapuješ," pohladil ho po tvářích a políbil na rty.

"To je teda hezký," vydechl zadržovaný vzduch. Takže má stále šanci.

"Povečeří s námi i Sasuke, když tu je. Rodiče ho zrovna zpovídají. Já ti pomůžu s vařením," vysvětlil Uchiha a vytahoval kuchařku, kterou mu Deidara hned sebral z rukou.

"Já vařím - já rozhodnu," vyplázl na něj jazyk.

"Nebuď drzej, mladej," pokáral ho starší a pleskl ho po zadku. Svými rty se mu přisál na krk, kde mu udělal nemalý cucflek.

"Zapomeň, musíme udělat večeři," odbyl ho Deidara, ačkoli velmi nerad. Itachiho blízkost se mu víc jak zamlouvala.

"Žárlím," změnil téma Itachi. Uraženě založil ruce na hrudi a opřel se o kuchyňskou linku. Špulil pusu a vyhýbal se očnímu kontaktu. "Jenom pomyslím, že jsi strávil několik hodin o samotě s mým bratrem…"

"Itachi," oslovil ho naléhavě Deidara, který Uchihovu hru vzal moc vážně, "říkám, že o nic nešlo, jenom sme hráli auta-"

"Vždyť já vím," zasmál se Itachi a klekl si k jeho bříšku, do nějž se zaposlouchal. "Žárlím hlavně proto, že jsem to nebyl já, kdo ho rozesmál…"