♥ Yaoi povídky od Mei ♥

Ehm... kapitola třináctá této povídky byla vydána 4. srpna. Mei se na konci října hecla a sepsala čtrnáctou. :D Zhluboka jsem se nadechl a otevřel dveře od svého pokoje. Levi čekal celou dobu na chodbě, abych se mohl převléci do svátečnějších šatů. Když mě uviděl, sjel mě pohledem od hlavy až k patě a pravý koutek úst se mu zvedl. Zastyděl jsem se. Nadšení ze mě opadlo, teď mě přepadla nervozita. Klepal jsem se jak osika ve vánku, srdce mi zběsile bušilo a polykal jsem nasucho. "Vypadáš úchvatně," pochválil mě černovlásek a nabídl mi rámě. Viděl jsem mu na očích, jak by mě nejraději políbil, ale před lidmi to nebyl dobrý nápad. Zatím bychom se neměli sbližovat více než je potřeba. "Ty nejsi nervózní?" zeptal jsem se a zhluboka dýchal. Levi nevypadal vynervovaně. Šli jsme vedle sebe, on dokonce se šťastným úsměvem na tváři, zatímco já jsem se potil. "Docela dost," přiznal se a zastavili jsme. Když se mi podíval hluboko do očí, projel mi mráz po zádech. Od p

Jedenáctá kapitola? Vážně? :D Ano, jak jste si všimli, Mei je líné hovádko a na psaní o podzimních prázdninách totálně vy*rala. ^^ A proto to dopadá tak, že dopisuje kapitoly v jednu ráno... :D Tuhle kapitolu věnuju všem, kterým se momentálně nedaří ve škole a práci! :3 Ještě chvilku bojujte, zlatíčka, ono to období přejde. :3 Do nemocnice přišli jako poslední nejbližší, co o Uchihu Sasukeho měli strach. Rodiče a snoubenka u něj stáli už od převozu na lůžko. Teď seděli nebo stáli u jeho postele a povídali si s ním. Nejmladší Uchiha byl pohublý, bledý a tím se mu zvýraznily kruhy pod očima. Nevypadal jako zaměstnanec Uchihovi firmy, ale jako vzkříšená mrtvola. "Už zase?" zeptal se Itachi a založil ruce v bok. Nechtěl mu dělat přednášku, tu jistě slyšel už od tří lidí, co byli přítomni v místnosti, ale vynadat mu musel. Byl to především Itachi, který se se svým bratrem vídával nejčastěji a věděl o jeho problémech. Jenomže ten tvrdohlavý blbec si nedal říct. Sasuke mlčel, jen pr

Yey, tak tu máme už třetí díl. Uběhlo pár dní. Přesně jak byli domluveni, Izaya Shizuovi vařil a ten se k němu skoro nastěhoval. Po práci přišel k němu, spolu povečeřeli, dokonce u něj i spal. Samozřejmě, že ne v jedné posteli. Shizuo spal na rozkládacím gauči a Izaya si užíval manželkou postel jen pro sebe. Ostatně jako vždy. "Co děláš zítra?" zeptal se Shizuo s pohledem na televizní obrazovku a vložil si do úst další chutné sousto. "Hm?" vydal ze sebe neinteligentně černovlásek. "Šobota? Niš v pánu neuáu. Poš?" zeptal se s plnou pusou a ještě příborem v ní. "Mám v práci volno, jak znám Toma, tak pouze výjimečně, heh... tak mě napadlo, jestli bys někam nezašel," stočil zrak na svého společníka. "Kau?" To už se Izaya zamračil. Snad si nechce Heiwajima hrát na zamilovaný pár... "Do obchoďáku. Na nákupy," pokrčil rameny a jemně se usmál. Musel říct, že ho Izayova reakce pobavila. "Nebo jinam, jestli chceš..." Orihara p

Jsem totálně vyčerpaná, zavírají se mi oči, padá mi hlava, měla jsem se učit do dějepisu a zeměpisu, a místo toho jsem napsala tento díl. No nejsem hodná? :D Tuhle kapitolu věnuju všem, kteří komentují. Nejednou se stávalo, že Itachi musel pracovat i z domova. A tak tomu bylo i dnes. Hned, co si vzal něco menšího z lednice, usedl za svůj pracovní stůl a pustil se do nevyřešených problémů s firmou. Někde se stala chyba, kterou Sasuke objevil, a on má za úkol ji najít. Jenomže kde? Musí projít přes stovku papírů a najít ji. Už teď se mu nechtělo. Někdo zaklepal na dveře. Ani nestihl povolit vstup, a ve už dveřích stál krátkovlasý blonďatý mladík se štěněčím pohledem. "Napadlo mě... jestli bysi nechtěl pomoct," pokrčil rameny. Opravdu se cítil provinile za to, co Uchihovi provedl. Sám se cítil trapně kvůli krátkým vlasům. Byl zvyklý na dlouhé a od doby, co mu Itachi řekl, že je krásný, připopisoval právě největší část svému blonďatému porostu na hlavě. "Ehm," zarazil s

Není vtipné, jak každá povídka má jiný nadpis kapitol? :D Edit: Povídka vychází dříve, protože předpokládám, že přednastavování článků stále nefunguje. "Čekám dítě, tak mě sakra sundej," rozkázal Izaya svému vyššímu nepříteli, který jej před chvílí pověsil jako kabát na věšák. Heiwajima se rychlými kroky dostal až k visícímu černovláskovi, bouchl dlaní o zeď vedle Oriharovy hlavy a vztekle se na něj díval. Byla to jenom výmluva! Jenom léčka! Jenom klam, aby ho Shizuo nemohl zabít. Kde by ale bral tu jistotu, že blondýn není schopen ublížit těhotnému? Musel moc dobře vědět, že pokud jde o Izayu, kašle na to, že má nějakou rodinu. Prostě by ho zabil. Problém byl v tom, že tahle smrtící a sílou oplývající mašina přece jenom nějaké city měla. Oriharu klidně zabije, ale pak by ho hryzalo svědomí, že zabil nevinné nenarozené dítě. No a co, že by měl v sobě geny toho hajzla Izayi. Nemohl mu ublížit. Blondýn položil ruku tam, kde se vyvíjelo dítě jeho nepřítele. Nechápal to. Někdo ja

Holahej! Mei je stále nemocná a proto vám sem hodí tuto kapitolu a jde si lehnout! ^_^ (Asi vám došlo, že je tento článek přednastavený, takže je možné, že je Mei buď zdravá nebo už rovnou mrtvá, že jo?) Ikebukuro zůstalo nezměněno. Dav lidí šuměl, že někdo těžko zaslechl zazpívat opeřence na rozkvetlých sakurách, v noci celé Tokio svítilo ve všech barvách duhy, ba dokonce ve vícero. Ani lidé se zde nijak zvlášť neměnili. Kdo by si však dokázal představit Ikebukuro bez dvou nepřátel, kteří se už několik let přou o místo nejsilnějšího muže snad celého Tokia? Co Tokia - možná i světa! Už pár týdnů obyvatele Ikebukura sužoval zvláštní pocit klidu před bouří. Nikdo netušil, co se stalo a vše si mohli jen domýšlet. Všimli si však, že známý násilník Heiwajima Shizuo je také podezřele v klidu. Pokuřuje cigaretu po boku Toma a nerozčiloval by se, kdyby nemusel mlátit neplatiče. I tak je to nic oproti vzteku, který ho pohltí, když jen slyší o svém největším nepříteli. Jenomže o tom už nikdo hod

Pár: Shizuo x Izaya Čeká vás: spíše shounen-ai, ale yaoi se tam taky objeví; omegaverze Děj: Izaya si myslí, že dospěl do věku, kdy by měl začít plánovat rodinu. Jenomže všude okolo něj jsou nepřátelé, kteří jej chtějí zabít, ale to není jediná věc, která Izayovi nevychází... Po několikátém stěhování se ocitne v domě, kde bydlí Shizuo (což netuší) a začne mu téct do bot. Upustil všechnu svou důstojnost a prosil svého největšího nepřítele, aby jej nezabíjel - je totiž těhotný. A Shizuo? Rozhodne se, že se postará nejen o Izayu, ale především o nenarozené dítě. Tak se z nepřátel stali přátelé. Nebo něco víc?

Holahej, stvůřičky! Kdo by měl zájem, přidejte se do naší (mega ultra) tajné skupiny na facebooku, kde působíme já, Majo, Sak a Jennýsek. :3 Název skupiny: YEHOVISTKY Oč jde? Chceme se s vámi více sblížit, pořádat soutěže, oznamovat změny vycházení povídek či cokoliv jiného a podobně. ^^ Především (vím, že to tu pořád omílám dokola) kdyby blog.cz přestal fungovat úplně, víte, kde nás najít. To je asi vše, nejsem v těchto věcech moc zběhlá, takže ode mě tam uslyšíte asi nejmíň. :D Ale budu tam, protože se moc těším na všechno, co holky vymyslí! <3 ODKAZ Vaše Mei <3

Jop, přesně tak, tahle sračka už konečně skončila a Mei se tak může věnovat jiné povídce, tantokrát to bude ShIzaya. (Ano, ta omegaverze v záhlaví. Jo přesně ta. xD) :3 Ráda bych se krátce vyjádřila k výpadku blogu. Tohle mě jen utvrzuje, že blog.cz jde do háje a nikdo nemá chuť/ čas/ zájem s tím něco dělat. Pro všechny případy jsem si založila blogspot, a k tomu se chci taky vyjádřit v následujících bodech: Ne, nestěhuju se tam hned. Nastěhuju se tam, až blog.cz definitivně skončí. Ne, nebudu na něm aktivní, dokud budu aktivní zde. Ano, možná zbytečně panikařím, ale nehodlám pak zůstat s otevřenou pusou, že co se to stalo, kde mám blog. Tak to by bylo asi vše k tomuhle. Vím, že tyhle kecy nikoho nezajímají, ale pro ty, kteří by mě po skončení blog.cz hledali, najdete mně tu . Užijte si poslední kapitolu. :3 Ležel jsem opřený hlavou o svou ruku a sledoval jsem Sasukeho, jak právě přišel z koupelny. Zdál se mi více vyhublý než obvykle. Ačkoli se mé myšlenky točily kolem trochu perverzně

Lenost nejvyššího kalibru? Když zjistíte, že jste asi před dvěma měsíci nepřeložili poslední dvě stránky z deseti. -.- Gomeeen! x'DDDD Tímto se nám uzavřela vůbec první kapitolová manga (nepočítám doujinshi), co kdy byla přeložena na tomto či starém blogu! <3 Užijte si poslední kapitolu, tentokrát o Yasuhisovi a Tsubasovi! <3 Nejenom Junko, ale i já mnohokrát děkuju za komentáře a vůbec za přečtení mého překladu! <3 Vím, že je tam spoustu chyb a mám se co učit (třeba jsem pořád měnila fonty, že... :D). Ale teď už si na to budu dávat větší pozor. ^ 3 ^ Popravdě se mi teď nechce překládat žádná další, protože na blog.cz nefunguje možnost "nahrát více obrázků", takže to musím na blog dávat po jednom. A komu by se chtělo takhle přidávat mangu, jejíž každá kapitola má třeba 50 stran? (Ano, vím, že takoví lidi jsou a opravdu je obdivuju! Jen já jsem líné hovado, tak se s tím smiřte. x'DDDDDD)

Zlatíčka, Mei je nemocná, tak píše! ^^ Je mi ale dost zle, proto je možné, že se v této kapitole bude objevovat spoustu a spoustu chyb. Já vím, píšu to pokaždé, ale dnes je to vážnější. :< Samozřejmě napište, pokud najdete nějakou mega chybu! ENJOY~ Příšerný zvuk budíku bodal Itachiho do uší. Ten se prudce posadil a budík vypnul. Cítil se tak vyčerpaný jako nikdy. V noci se několikrát probudil, jak měl noční můry. Kdy se jich konečně zbaví? Potřeboval by se pořádně vyspat, aby měl dostatek energie na celý dlouhý pracovní den. Hádal, že i dnes se v práci nezastaví. Bude muset obětovat i obědovou přestávku. Jak zná ale svého mladšího bratra, ten mu určitě rád pomůže, jen aby se vyhnul domácnosti. Nevýhodou Sasukeho workoholismu je ta, že do ní zatahuje i ostatní. Ti ale naštěstí ještě nezkolabovali. Když neměli dodělanou práci, Sasuke ji potají dodělával, nebo poprosil někoho z jiného oddělení. Posadil se na kraj postele, promnul si oči, aby lépe viděl na probouzející se krajinu, a pr