Under control 11

Jedenáctá kapitola? Vážně? :D Ano, jak jste si všimli, Mei je líné hovádko a na psaní o podzimních prázdninách totálně vy*rala. ^^ A proto to dopadá tak, že dopisuje kapitoly v jednu ráno... :D

Tuhle kapitolu věnuju všem, kterým se momentálně nedaří ve škole a práci! :3 Ještě chvilku bojujte, zlatíčka, ono to období přejde. :3

---

Do nemocnice přišli jako poslední nejbližší, co o Uchihu Sasukeho měli strach. Rodiče a snoubenka u něj stáli už od převozu na lůžko. Teď seděli nebo stáli u jeho postele a povídali si s ním. Nejmladší Uchiha byl pohublý, bledý a tím se mu zvýraznily kruhy pod očima. Nevypadal jako zaměstnanec Uchihovi firmy, ale jako vzkříšená mrtvola.

"Už zase?" zeptal se Itachi a založil ruce v bok. Nechtěl mu dělat přednášku, tu jistě slyšel už od tří lidí, co byli přítomni v místnosti, ale vynadat mu musel. Byl to především Itachi, který se se svým bratrem vídával nejčastěji a věděl o jeho problémech. Jenomže ten tvrdohlavý blbec si nedal říct.

Sasuke mlčel, jen prázdně zíral na svého bratra. Neměl sílu ani otevřít pusu a něco říct.

"Co to máš s vlasy?" zhrozila se Mikoto a ruku si přiložila k hrudníku. "Vždyť vypadáš ještě víc jako Sasuke!" uchechtla se.

Její starší syn se zarděl a střelil pohledem po svém společníkovi. "Nehoda, ale to teď nebudeme řešit..." odbyl ji. Nebyl připravený vymýšlet si nějaké lži. Aspoň měl možnost to na něco svést - momentálně na stav nejmladšího Uchihy, který bolestně zaskuhral, když změnil polohu z lehu do sedu.

"Takhle to dál nejde, Sasuke," řekla mu matka, která o něj měla asi největší starost. Bolí to, když matka vidí své dítě takto trpět. "Ještě budeš mít nějaký únavový syndrom," pravila dál. Moc toho z lékařské praxe nevěděla, ale nerada by, aby její mladší syn měl nějaké vážné zdravotní problémy. Tímhle tempem umře daleko dříve.

"Vezmeš si dva týdny neplacené dovolené," rozhodl za něj otec s povzdechem. Pokud nepomůže tohle, pak už jedině asi psychiatrická léčebna, oddělení pro závislé.

Sasuke poprvé za dobu, co byl v nemocnici, otevřel pusu, aby něco řekl. Jeho otec mu to však nedovolil. Zvedl ruku, jako že o tom nechce nic slyšet. Už rozhodl a Sasuke musí poslechnout. Nemůže mu dovolit, aby si takhle ničil zdraví.

"Sasu, to ti jenom prospěje," pravila Sakura a pohladila ho po černých vlasech. Jen Itachi a Deidara viděli ten odpor v jeho očích, když se ho Sakura dotýkala. Nelíbilo se mu to. On ji nemiloval, jenže problém byl v tom, že on to nedokázal říct. Už zašli moc daleko na to, aby se vrátili. Ale co až Sakura bude chtít děti? To bude znamenat konec jejich vztahu. Sasuke totiž děti nechce.

"...dobře..." řekl zlomeným hlasem a přikývl. Raději se nehádal, nechtěl poslouchat pořád dokola, co workoholismus dělá s jeho zdravím. Už na to neměl sílu a unavovalo ho to.

"Mimochodem - kdo je tohle?" zeptala se Mikoto a ukázala na blonďáka se sádrou na noze, co celou dobu stál u dveří jako tvrdé Y. Začínal uvažovat o tom, že jet s Itachim nebyl nejlepší nápad. Bylo tu na něj moc neznámých lidí, navíc vypadali bohatě, takže omegy asi neměli zrovna v lásce.

"To je Deidara," představil ho Itachi. "Kamarád," řekl přesvědčivě. Nemohl svým rodičům říct, že si ho přivedl z ulice. Rodiče by nebyli nadšení.

"Že jsem tě ještě nikdy neviděla," řekla podezřívavě Mikoto, ale i přesto mu podala přátelsky ruku. "Jsem Uchiha Mikoto."

"Deidara," usmál se blondýn, ruku jí stiskl a několikrát s ní zalomcoval. Žena ji co nejrychleji stáhla k sobě, aby jí blondýn ruku neurval.

"Itachi, ty jsi tajnůstkář," zasmál se Fugaku, který taktéž přišel pozdravit Itachiho přítele. "Co se Vám stalo?" podivil se a pohodil hlavou k zasádrované noze.

"No..." vydal rozpačitě Deidara a očima hledal pomoc u svého zachránce. "Spad sem ze schodů. Su nemehlo."

Itachi si úlevně oddechl a zasmál se, aby zakryl své rozpaky. Jednou se jeho rodiče budou muset dozvědět, celou pravdu. Mohl by pořád lhát, ale on to nesnáší. Jednou pravda vyleze na povrch a bude to on, kdo jim vše řekne.

"Já jsem Sakura, Sasukeho snoubenka," usmála se na blondýna růžovlasá žena. "A to je Sasuke," představila i muže na lehátku a objala ho kolem ramen. Deidara nebyl nějaký expert na vztahy, ale dokázal rozpoznat, že jeden z těch dvou není ve vztahu šťastný. Který asi?

Deidara se zaměřil právě na nejmladšího Uchihu. Byl tolik podobný Itachimu, akorát teď vypadal jako mrtvola.

"Omlouvám se, že se poznáváme za takových podmínek," řekl Fugaku a pohledem střelil ke svému mladšímu synovi. Ten však pohledem hypnotizoval mladého blondýna. To se zase nelíbilo Itachimu. Pamatoval si na Sasukeho slova o omegách. Snad nemá v plánu mu sám ublížit?

"Né, cajk," mávl Deidara rukou. "Hlavně ať se Susume uzdraví," usmál se přátelsky.

Itachiho zamrazilo z pohledů ostatních. Zaskočilo je, jak Deidara mluvil a jednal. Vždyť si ani nezapamatoval Sasukeho jméno, co padlo před několika desítkami sekund!

"Ehm... kolik Vám je?" zeptala se Mikoto starostlivě. To nevěděla, že touto otázkou jej zaskočila.

"Osmnáct," vyhrkl bez přemýšlení. Že si nebyl jistý, to už neřekl. Nepotřebují vědět podrobnosti.

"Jak jste se s Itachim seznámili?" zeptal se pro změnu Fugaku. Přišlo mu divné, že si Itachi našel kamaráda a jim nic neřekl. Asi se znají krátce, pomyslel si.

"V knihovně," odpověděl starší syn. "Náhodou jsme tam na sebe narazili a máme společné zájmy, tak jsme se začali přátelit," vysvětlil starší Uchiha. Cítil se, jako by byli pár, a jeho rodina chce vědět, jestli bude Deidara dobrá manželka.

"Itachi by už měl jít," promluvil Sasuke. Někteří zatajili dech, když slyšeli jeho mrtvolný a unavený hlas říct něco delšího než jedno slovo. "Čeká ho ještě víc práce než doteď..." pohodlně se uložil do nemocniční postele. Narážel tím na to, že Itachi převezme do svých rukou i kontrolu Sasukeho části práce.

"Bereš si to volno?" zeptala se Sakura. Nedošlo jí, že její otázka byla trochu hloupá. Sasuke si volno nevybral, bylo mu nařízeno si ho vzít.

"Nic jiného mi nezbývá," pokrčil rameny.

"Aspoň si odpočineš," potvrdil Itachi s oddechem. O bratra se tedy nebude muset dále strachovat.

"A my bysme měli jít, ne?" zeptal se nervózně Deidara a přiblížil se ke dveřím, na klice již stanula jeho dlaň.

Itachi na něj hodil zvídavý pohled, hned ale pochopil Deidarovy úmysly. Měli by se vytratit dříve než se rodiče budou dále vyptávat. Jejich pohledy mluvily za vše.

"Mám hodně práce," potvrdil starší z Uchihovic synů. Se všemi se rozloučil stejně jako Deidara a oba opustili místnost.

Jen šli o pár metrů dále a na hlučné chodbě plné pacientů čekajících na příjem si blonďák hlasitě povzdechl.

"To bylo vo fous," poznamenal. "Vijou, že su omega?" zeptal se Itachiho.

"Ne," zavrtěl hlavou. "To bylo poprvé, co tě viděli a vůbec zjistili, že existuješ."

"Myslím, že mě nemaj rádi," pokrčil rameny blonďák. Bylo mu to celkem jedno. Neměl v plánu se s Itachiho rodinou nijak sbližovat. Až splní Itachimu přání - dokončí vzdělání, najde si práci a bude plně samostatný -, odejde z Uchihova domu a bude se stýkat pouze se svým zachráncem.

Přišlo mu zajímavé, jak jsou Itachiho rodina a Itachi tak rozdílní. Zatímco Sasuke je bez motivace, Itachi pracuje jen na jejím základě. Rodiče se zdají být striktní a intolerantní k mladým lidem.

"Proč si to myslíš?" zeptal se Itachi pohotově. Vyřkl otázku bez přemýšlení, přitom mu došlo, jak se na Deidaru jeho rodiče dívali. Nejen rodiče, ale i Sasuke a Sakura. "No... jsi pro ně... zaostalý, řekl bych... takhle se skoro dospělý člověk nechová," vysvětil jemně, aby se ho nijak nedotkl.

"Co?" nechápal mladší. "Jak jako zaostalej?" zeptal se.

Itachi věděl, že Deidara použije tento tón hlasu. Je uražený.

"My jsme se Sasukem byli vychováváni jinak," vysvětlil. "Už od dětství se našim nelíbilo, jak se chovaly ostatní děti. Jejich výchova byla vždycky ta nejlepší," uchechtl se. Sice to byla pravda a on to nijak nezapíral, ale byl svým rodičům vděčný za to, jak byl vychován. Věděl, kdo je a co dokáže. Hned se chytil cesty, která se mu zdála být sice těžká, ale za to úspěšná, a především si šel za tím, co mu srdce nabízelo.

Například Sasuke takový nebyl. Kvůli tvrdé výchově rodičů si nikdy nenašel pořádné kamarády a vše, co vyplňovalo jeho život, byla jen tvrdá práce. To se na něm taky kolikrát podepsalo...

"Jakože jim vadím?" zeptal se znovu Deidara a zastavil u nejbližší lavičky, na kterou se posadil. Nebyl absolutně v dobré kondici a zlomená noha mu cestu k autu neulehčovala. Proč bylo parkoviště tak daleko?

Uchiha na chvilku zavřel oči, aby ho netrefil šlak. Musel s tím klukem mít trpělivost. "A záleží na tom vůbec?" položil nakonec otázku a posadil se vedle něj. "Všechno záleží jen na tobě. Pokud-"

"Budou mě nesnášet víc, když se dozví, že su omega?" přerušil jej najednou blonďák. Nebyl z toho vůbec smutný, jen se zajímal.

Černovlasý se pozastavil nad jeho dotazem. Jeho hlava nějak neopobrala větu, kterou Deidara vypustil z úst.

"Deidaro, oni tě-" skončil v půlce věty, když si uvědomil, jak naléhavě začal mluvit. Musel se uklidnit. Sasukeho stav ho velmi rozladil a teď se tu hádá s puberťákem. "Jsi pro ně nevychovaný. To hned neznamená, že tě nenávidí. Dej tomu čas a snaž se trošku, jestli se jim chceš zalíbit," poradil mu něžně.

"Asi se s nima moc vídat nechcu," řekl Deidara jednoduše a střelil po Itachim vyzívavým pohledem. Provokoval ho, to Uchiha pochopil hned.

"Proč mě zase zkoušíš?" zeptal se otráveně. Už ho blonďákovy zkoušky omrzely. Navíc mu začal věřit, no ne? Tak co má zase za problém?

"Já tě nezkouším," vymlouval se mladší.

"Tak co znamenal ten pohled?" vyjel po něm. Neměl na něj náladu. Neměl náladu na hraní si na hodného, zatímco on se mu směje. "Deidaro, nevím, co máš zase v plánu, ale být tebou, brzdil bych. Už mě to přestává bavit," řekl striktně. Připadal si přitom jako svůj otec. Ten rád poučoval.

Nechal blonďáka blonďákem a sám se vydal ke svému autu. Ale jeho uražená nálada mu nevydrzela dlouho. Nemohl ho tam nechat. Věděl, že Deidaru napadne, že na něj Itachi nepočká v autě, a bude pokračovat v cestě bezdomovce. To nemohl dopustit.

Po deseti metrech se zastavil a podíval na Deidaru. Byl naštvaný. Jo, co jiného puberťák umí, že...

"Jdeme," oznámil mu, kdyby si náhodou nevšiml.

"Ty jdeš," odsekl blondýn a odvrátil hlavu na druhou stranu. Nemínil s ním spolupracovat, když byl na něj takový.

A dost. Žádný tvrdohlavý puberťák mu rozhodně nebude dělat scény na veřejnosti. Na to, jak byl trpělivým, tolerantním a laskavým člověkem, měl sto chutí mu vlepit facku.

Deidara se samozřejmě polekal. Z černovláska šel opravdu strach. A on měl ke vší smůle handicap, takže útěkem by nic nezískal.

Itachi jej popadl za ruku a handicap nehandicap táhl blonďáka za sebou. Kašlal na to, že jde moc rychle a blonďák nestíhal pajdat. V momentu ale, když Deidara ztratil sílu se vzpírat a stíhat krok s Uchihou, takže skončil na zemi, je vzal do náruče a nesl do auta.

Blonďák řval, bránil se, nadával mu a poroučel, aby jej pustil. Nebylo mu to nic platné. Itachi ho mlčky posadil až na místo spolujezdce a sám si sedl za volant. Čekal, že se blondýn sebere a zdrhne. Místo toho musel poslouchat nadávky vycházející hluboko z plic.

"Už sakra mlč!" zakřičel pro změnu on a rukama bouchl do volantu. "Řekni mi, co teda chceš když je ti tohle všechno málo!" křičel po něm. V životě nebyl takhle naštvaný. To je taky poprvé, co po někom křičí.

Deidara zmlkl. Dokázal se na něj jen nevraživě dívat. Nechtěl přiznat, že ho baví Itachiho škádlit. Chtěl ho trochu potrápit.

Složil ruce na hrudi a zadíval se z okna. Nebude s ním mluvit. Prostě ne.

Černooký jej jednou rukou chytil za bradu a donutil ho, aby se na něj podíval. "Okamžitě mě přestaň ignorovat," zavrčel přes zaťaté zuby. Díval se mu do očí, aby v něm vyvolal strach, což se mu taky povedlo.

Problém nastal v okamžiku, kdy jeho pohled sjel na Deidarovy našpulené růžové rty. Zase. Ten příjemně hřejivý pocit v podbřišku...

Jak si toho mohl blondýn nevšimnout? Tohle byl jeden z okamžiků, kterým se jen dokazovalo, že Uchiha svůj slib brzo poruší.

Teď to ale bylo jiné. Na nějaký slib oba úplně zapomněli a i Deidara se nechal unášet pocity. Nevěděl to, ale srdce mu bušilo ještě rychleji než Itachiho. Jeho tělo se nedalo ovládat, emoce už vůbec ne. Ještě před chvilkou měl strach, teď byl rozvášněný.

"Dei-"

"Ššš..." utišil staršího a sám se k němu naklonil. Při spojení jejich rtů pro ně oba vybuchl celý vesmír.

Itachi chytil Deidaru pod ušima a vášnivě jej líbal...

Deidara si Itachiho přidržoval za sako a vášnivě ho líbal...