Za (ne)přítele | Kapitola 2.

Není vtipné, jak každá povídka má jiný nadpis kapitol? :D

Edit: Povídka vychází dříve, protože předpokládám, že přednastavování článků stále nefunguje.

---

"Čekám dítě, tak mě sakra sundej," rozkázal Izaya svému vyššímu nepříteli, který jej před chvílí pověsil jako kabát na věšák.

Heiwajima se rychlými kroky dostal až k visícímu černovláskovi, bouchl dlaní o zeď vedle Oriharovy hlavy a vztekle se na něj díval. Byla to jenom výmluva! Jenom léčka! Jenom klam, aby ho Shizuo nemohl zabít. Kde by ale bral tu jistotu, že blondýn není schopen ublížit těhotnému? Musel moc dobře vědět, že pokud jde o Izayu, kašle na to, že má nějakou rodinu. Prostě by ho zabil.

Problém byl v tom, že tahle smrtící a sílou oplývající mašina přece jenom nějaké city měla. Oriharu klidně zabije, ale pak by ho hryzalo svědomí, že zabil nevinné nenarozené dítě. No a co, že by měl v sobě geny toho hajzla Izayi. Nemohl mu ublížit.

Blondýn položil ruku tam, kde se vyvíjelo dítě jeho nepřítele. Nechápal to. Někdo jako Orihara si něco tak cenného, jako je dítě, vůbec nezaslouží.

Orihara zalapal po dechu a okamžitě jeho ruku sevřel. Bál se. Stačil by jediný pohyb a blondýn by ukončil dva životy naráz.

Shizuo se zadíval do černovláskových očí. Už po několikáté byl šokován tím, co viděl. V životě toho viděl hodně, i smrt vepsanou ve tváři, ale nikdy ne strach na Oriharově obličeji. Očima ho prosil, aby mu neubližoval, sliboval mu, že se odstěhuje někam hodně daleko a už o něm nikdy neuslyší, jen když ušetří jeho život i život jeho dítěte.

"Popros," ušklíbl se vítězně Shizuo. Znal Oriharu moc dobře. Ten a prosit? Raději zemře, než aby si pošpinil reputaci tím, jak někoho prosil o smilování.

"Prosím!" křikl Orihara bez váhání a tím zaskočil muže naproti sobě. Ten udělal několik kroků dozadu a pořádně si Izayu prohlížel, jestli je to skutečně on. "Shizuo, prosím tě! Udělám cokoli, jenom nám neubližuj!" žádal ho Orihara dál.

Tohle bylo pro blondýna silné kafe. Kolikrát si představoval, jak drží Oriharův život ve svých spárech a černovlásek ho prosí, aby se slitoval. Nikdy by si ale nepomyslel, že se jeho sen může stát realitou. S tím rozdílem, že nebyl schopen se ani pohnout, jak byl v šoku.

"Cokoli?" probral se z transu. Několikrát zamrkal, to mu také pomohlo vrátit se zpět do reality.

"A-no, v rámci možností. Můžu ti doma pomoct uklízet, hlídat psa... ehm, vynášet menší pytle s odpadky a... tak," černovlásek sliboval první věci, které ho napadly. Byl ve stresu a neměl moc času na klidné přemýšlení. To, že si vykopal hrob, zjistil trochu pozdě.

"Nemám psa..." zamručel Shizuo a protočil očima. Sundal Izayu ze zdi, ale nepouštěl ho na zem. "Neublížím ti, když mi slíbíš jedinou věc. Zůstaneš tady a už se nebudeš stěhovat," vyřkl svůj rozkaz, ve skutečnosti to byla prosba.

"Dobře, dobře!" Izaya horlivě přikyvoval.

Blondýn si uvědomil, že pokud chce Izaya dítě, nemůže být tak chladný a arogantní. Čemu ale věřit? Možná je jen sám zvědavý, jak Izayu dítě změní.

"Umíš vařit?" přimhouřil oči. Když už se mu Orihara nabídl, proč ho nevyužít?

"Samozřejmě! Od experimentů až po nejlepší jídla šéfkuchařů z celého světa!" usmál se jemně Izaya a spojil ruce jako při modlení. Doufal, že pár chody si blonďáka aspoň trochu udobří.

Shizuo ho opravdu pomalu postavil na zem. Stále nebyl přesvědčený, že se ho Izaya nepokusí zabít. On své slovo dal a hodlá ho dodržet, ale co černovlásek? Vsadil by se, že hned, jak blondýn odejde, se přihrne k notebooku a bude hledat nové bydlení. Nějakou hodně, hodně, hodně, hodně vzdálenou vilu. Nejlépe někde uprostřed Atlantiku.

"Fajn. Moc dobře víš, že v práci nemám pravidelné směny, ale každé ráno mi připravíš snídani. Nezačínám dřív jak v osm, ale domů přicházím třeba i v jedenáct. Chci, abys mi dělal i večeře. Všechno jasný?" dal mu jednoduché instrukce, ve kterých se Izaya trochu ztratil. Znamená to, že bude muset kvůli tomuto tyranovi vstávat brzo ráno a zůstávat vzhůru do noci? Je těhotný, měl by hodně odpočívat, ne lítat kolem nějakého...!

Jak v něm najednou rostl vztek. Ale bylo to nezbytné, aby si zachránil život. Shizuo se už chytil slibů a Izaya z toho těžko vycouvá.

"Tak- tak dobře!" souhlasil černovlásek. Nebyl nadšený, ale nic jiného mu nezbývalo.

"A!" zdůraznil blonďák a naklonil se nad černovláska, který hlasitě polkl strachem. "Opovaž se mi do jídla něco dát," zavrčel nebezpečně. Dával mu tím dost jasně najevo, že si to zkontroluje a to skrz Izayu. Bude muset ochutnat ze Shizuovy misky, jestli v tom nejsou jedy.

"Rozumím..." špitl Izaya.

"Cože?" blonďák nastavil ucho, aby ho lépe slyšel.

"Rozumím!" křikl celý vystrašený.

Tak začal Izayův život jako Shizuova služka. Ještě ten večer byl nucen uvařit večeři a oba se sešli u jednoho stolu. Orihara prvně myslel, že mu bude jídlo nechávat přede dveřmi Shizuova bytu, ne že budou spolu jíst jako rodina.

Při pomyšlení na to slovo - rodina - si černovlásek znechuceně odfrkl, aby ho blonďák neslyšel. Nenáviděl rodinu od doby, co se o něj nestarali, a teď si to chce vynahradit. Bude mít vlastní dítě, které bude milovat nade vše. Nikdy ho neopustí a bude s ním mít spíše přátelský vztah než rodičovský. Chtěl si získat jeho plnou důvěru.

Shizuo mezitím mlčky vyměnil svůj talíř s černovláskovým a čekal na Izayovu ochutnávku. Rozhodl se, že donutí Izayu ochutnat každý kousek jídla, které uvaří. Tak se vyhne případné otravě.

Černovláska iritovalo Shizuovo podezření, ale i přesto vzal příbor a ochutnal nemalé sousto ze Shizuova talíře. Hodil po něm odhodlaný výraz a po spolknutí otevřel pusu dokořán a vyplázl jazyk.

"Hmm..." zhodnotil blonďák a talíře opět prohodil a začal jíst. Nevzpomínal si, kdy naposledy měl tak skvělé domácí jídlo. On sám nevařil. Neměl na to čas, nervy ani zkušenosti. Proto se vždy jeho denní strava musela objednat a dovést nebo objednat v restauraci či mekáčích.

"Mohl bys mi trošku věřit," zamumlal Izaya uraženě a i on se už začal ládovat lahodnou večeří.

"Tobě by nevěřila ani vlastní máma," odpověděl posměvačně Shizuo. Nevěděl, že tím zahrál na Izayovu citlivou strunu.

"Fajn, nevěř mi! Já už taky budu držet hubu!" vztekal se a zrychlil tempo jedení večeře. Nehodlal s ním být v jedné místnosti ani o minutu déle. Nehodlal se nechat urážet někým, kdo má IQ houpacího koníka.

"Co to do tebe vjelo?" posmíval se mu.

"Měl bys prostě chcípnout!" zakřičel po něm a zavřel se ve svém pokoji. Chodil od okna ke dveřím a pořád si něco brblal pod vousy. Argumentoval se Shizuem, který mezitím neslyšitelně vešel do místnosti. Nevšiml si jej. Proklouzl dovnitř jako šedá myš.

"Ty to bereš nějak vážně," zhodnotil Shizuo.

"Jistě, že to beru vážně!" zakřičel nervně černovlásek a rozhodil rukama. "Jde mi tu o život," vysvětlil tiše. Doufal, že ho Shizuo nezaslechne. Opravdu netoužil, aby Shizuo věděl, že z něj má naděláno v kalhotách.

"Aha, jasně," zasmál se blondýn, "a jindy jsi ani nevěděl, co strach je."

Izaya přistoupil k oknu, ze kterého se rozhlížel po městě. Západ slunce dodával na mystériích a neutuchající provoz na chaosu.

"Poprvé jsem otěhotněl před třemi lety, ale sotva jsem to zjistil, samovolně jsem potratil," vyprávěl a dlaní ustal na svém břiše. "Řekl jsem si: Vždyť se nic neděje, jsem na to možná moc mladý. Navíc by mi dítě jen kazilo plány a překáželo na každém kroku. Jenomže... o rok později, když jsem se o to pokoušel znovu, se mi nepodařilo ani otěhotnět. Ještě jsem z toho nijak nevyšiloval, ale už mě to začalo užírat. Pak o půl roku znovu. Nic. A když se mi to na počtvrté podařilo, potratil jsem. To už jsem upadl do depresí, zkoušel to znova a znova a chodil jsem i na vyšetření, jestli se mnou něco není, jestli vůbec můžu porodit dítě."

Shizuo se tiše posadil na postel a dál zaujatě poslouchal Izayovo vyprávění. Jenomže ten si zkousl spodní ret, aby zadržel slzy.

"A? Našlo se něco?" nadhodil Shizuo. Najednou s ním soucítil. Nikdy neměl potřebu mít děti, ale kdyby byl na jeho místě, stoprocentně by se necítil jinak.

"Proč ti to vlastně říkám?" osopil se na něj Orihara. "Stejně je ti to u prdele. Chceš si jenom užít mé bezbrannosti." Naštvaně si povzdechl a založil ruce na hrudi. V momentě, kdy uviděl Shizuův bolestný výraz, jeho svaly na obličeji povolily.

"Je mi to líto," řekl blondýn s pohledem do Izayových tmavě červených očí.

"Co?" vydal ze sebe překvapením. Když říkával, že je Heiwajima bezcita, myslel to vážně, protože o tom byl sám přesvědčený. Bylo zvláštní vidět na jeho obličeji starost.

"Co zjistil doktor?" Heiwajimu se najednou zajímal o Izayův život. Chtěl se o něm dozvědět víc.

Černovlásek na několik vteřin ztratil slova i dech. Takhle na měkko ještě Shizua neviděl. "Problém byl v tom, že jsem byl v pořádku. Prostě jsem jen z neznámých důvodů nemohl otěhotnět. A teď..." usmál se na své břicho a oběma rukama ho objal. "...jsem konečně šťastný." Po tvářích se mu skutálelo pár slaných kapek. "Po tolika neúspěších jsem konečně..." utřel si mokré tváře do rukávů.

Blondýn na něj koukal jako na zjevení Panny Marie. Izaya mu právě ukázal jinou stránku než krvelačnou a pomstychtivou. Začervenal se a musel uklidňovat své zběsile bušící srdce. Nikdy, ani v nejdivočejších snech, by si nepomyslel, že by Orihara Izaya, který je proslulý svou manipulací s lidmi, mohl být roztomilé a milující stvoření.

"Co?" upozornil svého nepřítele černovlásek. Dával mu najevo, že se mu jeho pohled nelíbí a nahání mu hrůzu.

"Eh- to- um... m-měli bychom se sníst. Teda-! Měli bychom se jít najíst! Najíst!" začínal panikařit a raději vystřelil ven z pokoje. Zanechal tam černovláska samotného, jenomže on blondýna nenásledoval do kuchyně, kde na ně čekají poloprázdné talíře. Orihara nebyl hloupý a hned mu došlo, že se Shizuovi líbí. Ale něco bylo špatně. Normálně by si vymyslel plán, jak toho zneužít, ale místo toho dostal strach. Bál se Shizua ještě víc. Takový zamilovaný člověk dokáže pomalu cokoli.