Za (ne)přítele | Kapitola 1.

Holahej! Mei je stále nemocná a proto vám sem hodí tuto kapitolu a jde si lehnout! ^_^ (Asi vám došlo, že je tento článek přednastavený, takže je možné, že je Mei buď zdravá nebo už rovnou mrtvá, že jo?)

---

Ikebukuro zůstalo nezměněno. Dav lidí šuměl, že někdo těžko zaslechl zazpívat opeřence na rozkvetlých sakurách, v noci celé Tokio svítilo ve všech barvách duhy, ba dokonce ve vícero. Ani lidé se zde nijak zvlášť neměnili. Kdo by si však dokázal představit Ikebukuro bez dvou nepřátel, kteří se už několik let přou o místo nejsilnějšího muže snad celého Tokia? Co Tokia - možná i světa!

Už pár týdnů obyvatele Ikebukura sužoval zvláštní pocit klidu před bouří. Nikdo netušil, co se stalo a vše si mohli jen domýšlet. Všimli si však, že známý násilník Heiwajima Shizuo je také podezřele v klidu. Pokuřuje cigaretu po boku Toma a nerozčiloval by se, kdyby nemusel mlátit neplatiče. I tak je to nic oproti vzteku, který ho pohltí, když jen slyší o svém největším nepříteli. Jenomže o tom už nikdo hodně dlouho neslyšel. Někdo říká, že odjel. Někdo, že umřel. Každý si myslí svoje, a kde je pravda?

Černovlasý čtyřiadvacetiletý muž s kapucí na hlavě a bílou rouškou na puse postával před výkladní skříní a tajně obdivoval výrobky vně. Dával si pozor, aby jej nikdo nepoznal. Měl nové plány, které mu nesměl nikdo zkazit. Kdyby kdokoli byť jen nabral podezření, že se jedná o Oriharu Izayu, okamžitě by byl jeho život v ohrožení a to je to poslední, co si přeje.

Strčil ruce do kapes a vydal se směrem k bytu, kde dlouhodobě pobýval. Měl ještě spoustu času na uskutečnění svého plánu, který mu už čtyřikrát selhal. Tentokrát si přísahal, že mu to vyjde. Byl plný odhodlání, že tentokrát to dotáhne až do konce.

Jenomže sotva se otevřely dveře do mrakodrapu, kde bydlel, objevil se jeden problém. No, neobjevil, už tam byl. Stál opřený o stěnu a čekal na výtah zatímco kouřil svou tabákovou kamarádku. Izayu polil studený pot jen ho uviděl. Několik týdnů se Shizuovi vyhýbal, dokonce dvakrát změnil bydliště, aby snížil riziko, že by se potkali. Jak to tak vypadá, někdo ho musel zahlédnout a prásknout, že ho viděl tady. Ani Shinra se Celty nevěděli, kde Izaya bydlí. Jak by to jinak mohl zjistit Shizuo?

Blonďák nepříjemně zamručel, když výtah na znamení konečného patra hlasitě cinkl. Odlepil se od stěny a vešel do kabiny. Zahlédl přitom člověka, co stál před vchodovými dveřmi. Modré rifle, šedá mikina s kapucí přes hlavu, která kryla blonďaté vlnité vlasy. Celý ten vandalský outfit doplňovala rouška přes pusu. Ta osoba nevypadala, že by šla jen tak domů. Na první pohled se zdálo, že se jedná o puberťáka, který se chystá někomu vykrást byt. Všechny byty byly opravdu moderně vyzdobeny a už jen ten pronájem stál víc, jak rodinný dům se zahradou.

A ten kukuč. Hleděl na muže v barmanském obleku, jako by se ho chystal zabít. Přitom ani nemrkl. Ale přece jenom. Jako by ho znal. Byl mu povědomý, ale bylo jasné, že ho nikdy neviděl, že je tohle poprvé, co se potkali. Když se začaly dveře výtahu zavírat, neznámý se ušklíbl. I přes roušku, co úšklebek zakrývala, poznal, komu často hraje na tváři, ale už nestihl vyjít z výtahu, ten už se rozjel směrem k nebi.

Izaya si oddechl, když se čísla nad dveřmi výtahu jedno po druhém rozsvěcovala a zase zhasínala. Alespoň má víc času na útěk. Hádal, že se může stát nějaká náhoda, jako třeba, že si výtah zavolá někdo z nižšího patra. Tím by Shizuo okamžitě vystoupil a šel Izayu pronásledovat.

Raději se hned vydal směrem pryč od budovy. Srdce mu bušilo strachem, že ho blonďák najde a ublíží mu. Jindy by se s ním do rvačky pustil milerád. Teď však nesmí chodit ani po schodech do svého bytu.

"Izayooooo!" zakřičel rozzuřený blondýn a vyběhl z mrakodrapu jako střela. Bylo mu jedno, kam běží. Pořád spoléhal na své instinkty, které ho pokaždé zavedly tam, kam chtěl.

Černovlásek ho pozoroval zpoza stromu z parku, kudy zrovna proletěl blonďák. Schoval se tak, aby ho blonďák neměl šanci spatřit. Teprve když byl Shizuo z dohledu, rychlým krokem se dostal do budovy a ještě rychleji do výtahu. Několikrát po sobě stlačil čudlík s číslem patra, ve kterém se nacházel jeho byt. Už teď věděl, že se musí odstěhovat. Shizuo tuší, že tu bydlí a nemůže dovolit, aby mu kdokoli ublížil. Teď je ve všech pohybech omezený. Neměl by se moc fyzicky namáhat, tudíž by se neubránil ani kapesnímu zloději s příborovým nožem.

Ještě ten den si našel nový byt a do týdne se stěhoval. Zaplatil pár stěhovákům za práci navíc a tou bylo i vybalení větších kusů nábytku, natažení koberce, odnos menších krabic na přesně určená místa. Dával si záležet, aby se jemu nic nestalo.

Sledoval, jak odjíždí auto známé firmy. Zatáhl za záclonu, která se na okně pěkně srovnala, a prohlížel si svůj nový byt. Nebyl velký jako ten předchozí, ale pro jednoho člověka byl přesně akorát. Jedna koupelna, jedna kuchyň, jeden obývák, jedna ložnice. Oproti bytu v mrakodrapu byla tohle naprostá pustina odtrhnutá od centra města. Ale to mu nevadilo. Zvykl si žít pomalu i v jeskyni. Hlavně, ať ho Shizuo nenajde...

Blonďatý muž se v tu samou chvíli oblékal do pracovního šatstva a chystal se jít si trochu zaflámovat. Neměl náladu na nového souseda, který se přistěhoval, a kterého by měl jít ze slušnosti přivítat. Už je to několik dní, co po dlouhé době potkal Izayu a ten skrček zmetská zase zdrhnul za sedmero hory a sedmero řeky. Několikrát se tam vracel, ptal se ostatních, proslídil okolí, ale po Oriharovi jako by se zem slezla.

Obul si boty, nasadil sluneční brýle, upravil motýlka v odraze zrcadla a otevřel dveře, ve kterých zůstal stát jako přikovaný.

Izaya úlevně oddechl, když po pětiminutovém prohrabávání krabic našel milovanou peněženku s několika kreditními kartami. Rozhodl se jít si koupit něco na jídlo, aby oslavil další úspěšné stěhování daleko od "jeho-život-ohrožujícího" monstra jménem Heiwajima Shizuo.

Nasadil blond paruku, teplákovou soupravu, naposledy si upravil umělé vlasy v odraze zrcadla a otevřel dveře, ve kterých zůstal stát jako přikovaný.

Oříškové oči se setkaly s tmavě červenými. V jednom vrostl vztek, druhého polil ledový pot strachem. Jeden náhodou našel, co hledal, druhý by nejraději znovu utekl.

"Ty...?" zašklebil se nepříjemně Shizuo. Krev v žilách mu vřela, sotva uviděl toho zmetka v převleku puberťáka.

Izaya rychle zabouchl dveře. Neobtěžoval se je zamykat, na to nebyl čas. Věděl, že je Shizuo každou chvílí vykopne a ještě je po černovláskovi hodí. Musel utéct. Dřív, než se dostal k oknu, jeho menším bytem proletěly dveře a zastavily se o zeď, kterou málem probourali skrz naskrz.

"Izaaaayoooo!" zařval Shizuo, když uviděl Oriharu, jak se snaží otevřít okno. Černovlásek nepočítal s tím, že okna v mrakodrapu a malém bytě jsou odlišná. Tady musel použít daleko více síly. Plast, které lemovalo křišťálové sklo, nebylo v nejlepším stavu. Bylo jasně vidět, že by potřebovalo zrenovovat, nejenom jedno.

Jak se rychle blonďák přibližoval a černovlásek zoufale lomcoval okenní klikou, ztrácel všechnu naději. Pohlédl na blonďáka, který jej chytil pod límcem a už natahoval pěst. V tu chvíli Izayovi proběhl před očima celý jeho život. Litoval, že Shizua nikdy nedokázal zabít a teď mu jde o život víc, než kdy jindy. Kdyby jenom jeden život. Shizuo se nevědomě chystal ukončit dva životy, z toho jeden ještě ani pořádně nezačal.

"Čekám dítě!" vyhrkl ze sebe Izaya a na obranu si rukama zakryl obličej. "Prosím..." kníkl tiše.

Pár sekund se nic nedělo. Shizuo stál jak opařený, nevěděl, která bije.

"Co?" Ruku, kterou měl stále napřaženou, přidal k druhé ruce pod Izayův krk. "Děláš si ze mě prdel?!" zavrčel naštvaně. Na čele už mu vyskočila žilka.

"J-jsem těhotný," odpověděl nervózně Izaya. Ještě nikdy se takhle o svůj život nebál.

"Přestaň mlít sračky, kurva! Kdo by ti věřil takový pohádky?!" zařval Heiwajima a párkrát s černovláskem zalomcoval.

"Já nelžu! Ukážu ti papíry, jenom mi neubližuj!" bránil se Orihara.

"Jak mám věřit takovýmu hajzlovi jako jsi ty?" vysmál se mu blonďák. Zná jej už několik let a kdykoli o něm byť jen slyšel, nejednalo se o dobrý skutek. Pravda k Oriharovi neseděla.

"Přísahám! Ukážu ti papíry od Shinry, hlavně mě pusť," žadonil dál. Tím uváděl Shizua do rozpaků. Má mu věřit? Nemá mu věřit? Co má od tohoto skrčka očekávat? Sotva by ho postavil na nohy, zabodl by mu černovlásek nůž přímo do srdce, které by ještě vyjmul z těla

Blonďák se rozhlédl kolem sebe. Na zdi u hlavního vchodu byl zabodnut kovový kolík na zavěšení velkého obrazu, který ale chyběl. Heiwajima k němu přešel a za triko na něj pověsil Oriharu.

"Hej! Co to...?!" vyjekl černovlásek. Natahoval nohy, aby se alespoň dotkl podlahy, ale ta byla od jeho chodidel vzdálená aspoň deset centimetrů.

"A ty papíry máš jako kde?" prohodil blondýn znechuceně a sundal si z očí sluneční brýle. "A dělej než mi dojde trpělivost," zavrčel výhružně. Další z jeho her, jen aby získal čas a mohl utéci. Jak snadno čitelný ten černovlásek byl, to bylo až k nevíře. Ale řekl si, že si s ním chvilku pohraje než ho zabije, takže až zjistí, že žádné papíry neexistují - to už by měl být Orihara vysvobozen - vrhnou se do další nekonečné bitky na život a na smrt.

"N-na stole je obálka," prohodil hlavou směrem k prosklenému stolu na němž tiše hučel notebook.

"Pokud se o něco pokusíš, beru to automaticky, jako že jsi mi lhal a okamžitě tě zabiju," uchechtl se a přešel ke stolu, kde skutečně ležela bílá obálka adresovaná právě černovláskovi. Odesílatelem bylo skutečně nějaké sdružení, které pomáhalo ženám a omegám otěhotnět.

Blondýn se krátce podíval na Oriharu, který si uraženě složil ruce na hrudi. Nepokoušel se o útěk. Zůstal viset na zdi a čekal, jak se blondýn rozhodne.

Ten vytáhl z již otevřené obálky několik papírů, které si v duchu pročítal. Zůstal stát v šoku, když se dočetl, že Orihara v ničem nelhal. Skutečně byl na umělém oplodnění a momentálně je na konci prvního trimestru, který je zároveň nejrizikovější.

"Děláš si ze mě prdel?" znechuceně se na něj podíval. "Proč- ty-" měl tolik otázek, ale nevěděl, u které začít. Vlastně ani netušil, na co se chtěl zeptat. Proč je těhotný? Proč chce dítě? Takže je opravdu omega? Má k tomu nějaký určitý důvod? Shizuo tušil, že to černovlásek nedělá jen tak. Dítě je obrovská zodpovědnost, ale i radost, která pro Oriharu jistě nebyla na prvním místě. Hádal, že chce jen citově vydírat Shizua, aby mu nemohl ubližovat, ale ani tohle se mu nezdálo dosti přesvědčivé. Něco se mu na tom prostě nezdálo. Tohle se k Oriharovi prostě nehodilo. On a rodič? Hahaha!