Za (ne)přítele | Kapitola 3.

Yey, tak tu máme už třetí díl.

---

Uběhlo pár dní. Přesně jak byli domluveni, Izaya Shizuovi vařil a ten se k němu skoro nastěhoval. Po práci přišel k němu, spolu povečeřeli, dokonce u něj i spal. Samozřejmě, že ne v jedné posteli. Shizuo spal na rozkládacím gauči a Izaya si užíval manželkou postel jen pro sebe. Ostatně jako vždy.

"Co děláš zítra?" zeptal se Shizuo s pohledem na televizní obrazovku a vložil si do úst další chutné sousto.

"Hm?" vydal ze sebe neinteligentně černovlásek. "Šobota? Niš v pánu neuáu. Poš?" zeptal se s plnou pusou a ještě příborem v ní.

"Mám v práci volno, jak znám Toma, tak pouze výjimečně, heh... tak mě napadlo, jestli bys někam nezašel," stočil zrak na svého společníka.

"Kau?" To už se Izaya zamračil. Snad si nechce Heiwajima hrát na zamilovaný pár...

"Do obchoďáku. Na nákupy," pokrčil rameny a jemně se usmál. Musel říct, že ho Izayova reakce pobavila. "Nebo jinam, jestli chceš..."

Orihara polkl sousto a zapil ho minerální vodou z pet lahve. Získával tím čas na odpověď, kterou musel blondýnovi sdělit. Jenomže co říct? Chtěl jít na nákupy, ale ne se Shizuem.

"Nooo..." protáhl. Očima hledal nějaký bod, kterého by se mohl chytit.

"Jestli nechceš, nenuť se," povzdechl si blondýn. "Je mi jasný, že by lidi neměli vědět, že je mezi námi příměří." Heiwajima sebral prázdné talíře a šel umýt nádobí. Izayův byt byl menší než ty předchozí, proto se mu sem myčka nevlezla.

Orihara se začervenal. Na svou reputaci vůbec nepomyslel. Měl na mysli jen své vlastní bezpečí a pro něj by nebylo dobré, kdyby se do něj Shizuo zamiloval ještě víc. Ne, není to rande. Prostě spolu jenom zajdou na nákupy, víc v tom hledat nemusí. Proč se ale bojí, že to pro něj dopadne špatně?

Položil si ruku na břicho a zadíval se na něj. Tam se vyvíjelo jeho dítě. Neví, co by udělal, kdyby o něj opět přišel. Navíc už se dostával do stabilního období, jenomže do té doby je pořád v nebezpečí. Pokud půjde ven mezi lidi, může ho vážně ohrozit. Shizuo není jeho jediný nepřítel.

Vstal z pohovky a došel za Shizuem, kterému šla práce od ruky. Opřel se o futra a sledoval ho. A vlastně proč ne? Pokud s ním bude Shizuo, bude právě v bezpečí.

"Rád půjdu," souhlasil nakonec. Vůbec mu nedošlo, že se usmívá, jak měsíček na hnoji.

"Huh?" zareagoval blondýn a překvapeně se na Oriharu podíval. Nečekal, že změní názor. "Dobře," usmál se i blondýn.

"Počítej s tím, že mi budeš dělat bodyguarda," rozkázal panovačně.

"No jo," ušklíbl se Heiwajima. Všiml si, že Orihara otevírá daleko víc svých dobrých stránek. Musel uznat, že se mu takhle líbil.

Začervenal se a odvrátil zrak. Začínal si uvědomovat, že k tomu skrčkovi něco cítí nebo co. To přece nejde. Jak sám Orihara několikrát řekl: Heiwajima Shizuo je zrůda, co umí jenom ničit. Slovo milovat nezná.

Co by si o něm Izaya jenom pomyslel? Vždyť byli nepřátelé tak dlouho. Jak mohl dopustit, aby se do něj tak rychle zakoukal?

Slunce přímo pálilo, vítr se ani neozval a na nebi nebylo jediného mráčku. V tento parný den si blonďák vyrazil s černovláskem na nákupy. Než se ale dostali do obchoďáku, museli se mačkat v přeplněném autobuse, schovávat se ve stínech před sluncem a utírat si pot z čela.

"Sláva!" zvolal černovlásek, když konečně došli do svého cíle, který byl plně klimatizovaný.

Blonďák se posadil na první pohovku, kterou potkal a vděčně si oddechl. Štěstí, že v obchodních domech je tolik míst k odpočinku.

"Co tady?" zeptal se černovlásek a rozhlížel se okolo. Přitom se držel za záda, jako by jej bolela, což zaujalo blonďákovu pozornost. Už ho viděl, jak bude chodit se skoro půl kilovým břichem. Teď poukazoval na Oriharovu příliš štíhlou postavu.

Izaya luskl prsty přímo před Shizuovýma lískooříškovýma očima, aby si upoutal jeho pozornost. "Na něco jsem se ptal," sdělil mu trochu uraženě. Neměl rád, když ho někdo ignoroval.

"Eh- tady?" zeptal se zmateně Shizuo a rozhlédl se kolem sebe. V přízemí se nacházely pouze obchody s oblečením a nejednalo se zrovna o levné kousky. Všechny spadaly do kategorie značkové oblečení.

"Jo tady. Hadry nepotřebuju a ty na to nemáš, takže půjdeme nahoru," rozhodl černovlásek a vyrazil bez Shizua. Věděl, že to možná trochu přehnal. Pokud nechtěl, aby ho blonďák okamžitě zbavil dítěte i jeho života, neměl by jej provokovat. Jenomže on si musel do něj rýpnout, to by totiž nebyl on.

"Zmetku," uchechtl se blondýn a ztěžka se postavil na nohy. Asi nebyl nejlepší nápad jít do obchoďáku, jenomže blonďák chtěl vypadnout. Potřeboval vypnout a nákupy mu nevadily. Už nějakou dobu si říká, že by potřeboval omrknout, co je v módě. Taky si připouštěl, že by potřeboval pár kousků nového oblečení a nějaký nábytek. Ne, že by na to neměl, jak zmínil Orihara. On byl jenom líný si něco vybrat a dotáhnout domů.

"Tady! Tady!" začal vyšilovat Orihara.

"Co to je?" zeptal se otráveně blondýn a došel k černovláskovi, který si vybíral film, na který se společně budou dívat, o čemž Heiwajima ještě nevěděl.

"Který?" postěžoval si. Horory v tomhle stavu nebylo to nejlepší, na nějakou hloupost pro děti se dívat nechtěl a dobrodružné mu nepřipadalo zajímavé.

"Tohle je kino?" podivil se Shizuo a rozhlížel se okolo. Byl to prostor, kde stála reklamní cedule s výběrem a jedna žena, která za sezení tady byla placená.

"Pět dé kino," opravil ho černovlásek.

"Co?" nechápal blondýn. V životě o "pět dé kinu" neslyšel.

"Prostě pojď," protočil černovlásek očima a vedl blonďáka za rukáv k ženě sedící za menším pultem. "Dvakrát na Panic house, prosím," uculil se. Viděl snad všechny hororové ukázky zde, ale tohle musela být novinka. Nakonec usoudil, že to bude bezpečné. Musí být. Přece se jeho dítěti nemůže nic stát po malém hororu.

Shizuo se na něj nevěřícně podíval. Netušil, co má Izaya v plánu, ale ani trochu se mu to nelíbilo.

"Tudy, prosím," pozvala je žena do temné místnosti, v níž nebylo víc než věšák a čtyři sedadla před velkým plátnem.

Než žena stačila podat další pokyny, černovlásek si odložil věci k věšáku a pohodlně se posadil do koženého sedadla, kde se připoutal.

"Em... už jste tu někdy byli?" zeptala se zvědavě.

"On zřejmě jo," odpověděl otráveně blondýn.

"Pořád je to lepší než utrácet za hadry a podobné sračky," pokrčil rameny a pobízel blondýna, aby si sedl vedle něj, kterému nezbývalo nic jiného.

"Tady máte brýle," řekla žena a nabídla jim košík se čtyřmi speciálními brýlemi.

Blonďák se nejistě podíval na svého nepřítele, který se nemohl dočkat, až show začne.

"Kdyby se vám udělalo zle, nebo jste chtěli skončit, na každém sedadle jsou tlačítka. Jak je zmáčknete, film se zastaví a už nepůjde pustit znovu," podala poslední instrukce, než jim popřála příjemnou podívanou a opustila místnost.

Blonďák se nervózně rozhlížel okolo. To je teď přijde něco sežrat? Pak si ale všiml malého zeleného světélka. Když přimhouřil oči, rozpoznal kameru.

"To nás natáčej?" zeptal se Orihary.

"Jo. Uvidí nás lidi, který projdou okolo. Trapný, co?" zašklebil se. Chtěl ještě něco dodat, ale v tom se jejich sedadla začala pohybovat a na plátně se začal promítat film, který černovlásek zaplatil.

Po necelých čtyřech minutách se dveře minikina otevřely. Vyšli z něj spokojený černovlásek a naprosto bledý blonďák. Zatímco Izaya pořád dokola mluvil o krátkém filmu, jak byl skvělý, blonďák se posadil na první pohovku a snažil se nevyzvracet snídani.

"Je ti špatně?" podivil se Orihara. "Mlátíš kdekoho a bojíš se malého videa?" smál se mu. Už ze zvyku se chytil za břicho, což upoutalo blondýnovu pozornost. Chová se, jako by se to malé mělo každou chvilkou narodit. Začínalo mu to lézt na nervy. Jako by se tím Orihara chlubil.

Než si to uvědomil, začal o tom stvoření přemýšlet. Až vyroste, bude stejně tak nesnesitelný jako jeho máma*? Nechtěl na to raději ani pomýšlet.

"Mám hlad," postěžoval si Izaya a odcházel směrem k občerstvení, které zrovna otevíralo. Na výběr bylo hned několik malých podniků.

Blondýn se zvedl a černovláska následoval. Ten mezitím chodil od jednoho okénka ke druhému a vybíral si jídlo. Kdyby mohl, dal by si kousek od každého. Teď už ale neměl v břiše tolik místa.

"Co si dám?" naříkal a zhoupl se na nohách.

Shizuo jej nechal v jeho hloubání a sám si objednal. Věděl, že bude čekat trochu déle, ale než si vybere černovlásek, bude to mít i snědené.

Po pár minutách se k blondýnovi přidal černovlásek. Posadil se naproti jemu, aby na něj dobře viděl. Ještě stále mu nevěřil. Byli nepřátelé! Ti hned ze dne na den neuzavřou mír.

"Hej," oslovil Shizua. Ten k němu zvedl své lískooříškové oči. "Ty nechceš dítě?" Orihara si znuděně podepřel hlavu a napil se dietní coly. Neměl rád jídla z fastfoodů, ale dnes hodlal udělat výjimku. Nechtělo se mu jít v tom horku na nákup a pak se tahat s taškou.

Heiwajima se zasekl uprostřed činnosti. Přemýšlel nad odpovědí. "Jednou jo," pronesl nejistě. Doteď neměl potřebu zakládat rodinu, usadit se. Vše, co měl, byl Tom, bratr a Izaya. Ano, možná kvůli informátorovi Ikebukura se bál usadit. Izaya mu pil krev dennodenně. Jak by mohl jen tak přestat vést s ním dlouhé boje plné nenávisti a doma se starat o manželku a dítě? Byl si jist, že by se mu Izaya chtěl nějak pomstít. Unesl by je? Zabil by je?

Jenomže teď zjišťuje, že Izaya plánoval přesně ten život, který byl pro blondýna nepředstavitelný. Odříznout se od nenávistného světa, založit a starat se o rodinu. Nebál se, že by ho Heiwajima našel a ublížil jemu i dítěti. Svého nepřítele z tohoto vyškrtl. Bude se mu schovávat a už se nikdy nesetkají. Takový byl původní plán.

"A to tvoje jednou bude kdy?" pozvedl obočí a vložil si do pusy jeden kousek sushi. Byl tak lahodný...

"Já nevím. Až mi bude... třicet? Třicet pět let?" pokrčil rameny Heiwajima. "Proč ty ses rozhodl mít dítě tak brzo?" zeptal se na oplátku Shizuo.

Izaya znejistil. Nebyl na tuhle otázku připravený a nechtěl mu přiznat, že se po několika nezdařených pokusech bál, že už nikdy nebude moct otěhotnět.

"Prostě jsem v tom nejlepším věku," zašklebil se na svého společníka. Nemohl mu říct pravdu. Že se probudily jeho mateřské pudy. Je to přece zcela normální, že chce někdo chovat a starat se o ten malý uzlík, který časem vyroste, ne?

_____________________________________________________

^{* V omegaverzi je "pravidlo", že kdo rodí, je nazýván/a matkou. Ať už je to žena, nebo muž.}