Out of control 24 - Konec

Jop, přesně tak, tahle sračka už konečně skončila a Mei se tak může věnovat jiné povídce, tantokrát to bude ShIzaya. (Ano, ta omegaverze v záhlaví. Jo přesně ta. xD) :3

Ráda bych se krátce vyjádřila k výpadku blogu. Tohle mě jen utvrzuje, že blog.cz jde do háje a nikdo nemá chuť/ čas/ zájem s tím něco dělat. Pro všechny případy jsem si založila blogspot, a k tomu se chci taky vyjádřit v následujících bodech:

1. Ne, nestěhuju se tam hned. Nastěhuju se tam, až blog.cz definitivně skončí.
2. Ne, nebudu na něm aktivní, dokud budu aktivní zde.
3. Ano, možná zbytečně panikařím, ale nehodlám pak zůstat s otevřenou pusou, že co se to stalo, kde mám blog.

Tak to by bylo asi vše k tomuhle. Vím, že tyhle kecy nikoho nezajímají, ale pro ty, kteří by mě po skončení blog.cz hledali, najdete mně tu.

Užijte si poslední kapitolu. :3

---

Ležel jsem opřený hlavou o svou ruku a sledoval jsem Sasukeho, jak právě přišel z koupelny. Zdál se mi více vyhublý než obvykle. Ačkoli se mé myšlenky točily kolem trochu perverznějších věcí, trochu jsem posmutněl, když jsem ho takhle viděl.

"Moc dobře se o sebe nestaráš," vytkl jsem mu.

Uchiha hledající svůj mobil v kapse u kalhot v činnosti zastal a krátce přikývl. "Měl jsem moc práce," vymluvil se tiše.

"To není dobré, Sasuke." Teď už jsem si o něm dělal starosti. "Itachi mi říkal, jak to s tebou bývalo," dodal jsem a posadil se na kraj postele, přesně naproti Uchihovi.

Černovlásek protočil očima, pohodil kalhoty přes opěradlo židle a i s mobilem se posadil vedle mě. Chvilku se nic nedělo, což mě děsilo. Taková ticha většinou znamenají konečné rozhodnutí z jedné strany, takové to: Nechci to řešit. Ale já jsem to chtěl řešit, více o tom mluvit a pomoct Sasukemu. Vždyť se z něj zase stává workoholik. Co workoholik - ten by se měj jít léčit se závislostí na práci.

"Nic jsem neměl, Naruto," přiznal se se vzpomínkami na minulost. "Už ve škole jsem neměl nic, co by mě naplňovalo. Pořádné kamarády, koníčky, prostě nic," pokrčil rameny. Pak svůj pohled stočil na mě. "Práci jsem měl jistou, tu jsem si taky nevybíral podle sebe. A lásku... myslel jsem, že tu si vybrat můžu. Ale do Sakury jsem se nikdy nezamiloval, pouze jsem s ní začal chodit. Bylo mi jedno, že ona mě nikdy neučiní šťastným. Bylo mi jedno, že mě nakonec opustí, protože je se mnou nešťastná. Byla mi ukradená. A tak to bylo se vším, kromě mojí práce. Nikdy jsem nedokázal pracovat s pocity, jako spíš s daty a čísly. Práce mi pomáhala se nezbláznit, ale zároveň mi ubližovala na zdraví. Neviděl jsem to, dokud...dokud jsem nepotkal tebe," usmál se na mě a položil mi ruku na ruku.

"To ses... ani nedíval na televizi?" zeptal jsem se vyjeveně.

"Pouze na zprávy, abych měl přehled o dění ve světě."

"A určitě jen proto, abys zjistil, co by mohlo firmě ublížit," konstatoval jsem a měl jsem pravdu. Uchiha se trochu zarděl a přikývl.

"Když se na to teď podívám, netuším, jak jsem tak mohl žít," zasmál se, ale mně do smíchu nebylo. Měl jsem na něj pořád tolik otázek, že jsem nevěděl, kde začít, nebo jak je správně zformulovat. "A poslední měsíce, kdy jsem byl bez tebe..." dodal a políbil mě na hřbet ruky.

"Nenáviděl jsem tě," řekl jsem upřímně, což černovláska překvapilo. Ne ta samotná informace jako spíš moje nálada. Měl jsem vztek, když jsem si jen vzpomněl na naše společné začátky. "Dokázal jsi jenom poroučet, myslel jsi na sebe a všechno ostatní ti mohlo vlézt do řiti," rozčiloval jsem se tiše. Zarazil jsem se, když jsem zjistil, že začínám mluvit jako Deidara.

"Já vím," uchechtl se Sasuke. Chytil mě za boky a pomohl mi sednout si mu na klín. Ruce jsem mu obmotal kolem krku, abych nespadl. "Taky nemůžu říct, že jsem se do tebe hned zamiloval. Trvalo to dlouho. Moc dlouho. Nejdřív to začalo přemýšlením o osudu, že něco takového opravdu existuje, a samozřejmě s tím jsi souvisel ty-"

"Takže za to opravdu může to spříznění..." posmutněl jsem.

"V podstatě ano," souhlasil nešťastně Sasuke. "Ale díky tomu jsem se do tebe zamiloval."

"Sasuke," oslovil jsem ho nejistě. "Nemyslíš, že by ty tvoje city ke mně byly právě... to spříznění?" zeptal jsem se. Bolelo tohle vyřknout. Chtěl jsem, aby mě miloval, ale nemohl jsem dopustit, aby žil ve lži. Jednoho dne by našel někoho, do koho by se skutečně zamiloval a mě by opustil. Když už se to má stát, tak ať se to stane teď - na začátku.

"To není možné, Naruto," zavrtěl hlavou. "Vím, že je to láska. Jsem si jistý na milion procent!" Rukama mi objal tělo a přitulil se. "Už nikdy mi prosím neodcházej..." žadonil tiše. Měl jsem pocit, jako by se každou chvilkou rozbrečel.

"Nikam nepůjdu, pokud ses opravdu změnil k lepšímu," pronesl jsem a chytil jej za tváře. Sledoval jsem jeho smutné černé oči, ve kterých jsem viděl svůj odraz. Buď vše, co řekl, myslí vážně, nebo je opravdu dobrý herec.

"Já vím," pokýval hlavou a tím ukončil náš oční kontakt. "Chceš vědět, proč jsem se tak choval," řekl a zhluboka si povzdechl. "Ale nevím, jestli tomu uvěříš. Hodně jsem ti ublížil, takže máš právo myslet si, že se vymlouvám."

"Prostě mi řekni pravdu," pobídl jsem jej a palcem ho pohladil po tváři. Byla pořád tak jemná a hřejivá jako tehdy.

"Žárlil jsem," začervenal se. "Cítil jsem, jak moc se trápíš, ale nevěděl jsem, jak ti pomoct. A místo toho, abys přišel za mnou, šel jsi za Deidarou, nebo Itachim a nechal si poradit od nich. To by snad naštvalo každého..." Na čele se mu vytvořilo několik vrásek, jak se mračil.

"A- a kvůli tomu jsi byl takový?" vyjekl jsem nevěřícně. Raději jsem schoval obličej do dlaní. Teď už vím, že to není jenom jeho vina, ale taky moje. Oba jsme si měli rozumně promluvit nejenom o našem vztahu.

Uchiha mě povalil do peřin a skláněl se nade mnou. Zajíkl jsem se leknutím.

"Nečekej, že tě nebudu týrat. Budu a moc," pošeptal vzrušeně a začal mě líbat na krku.

"S-Sasuke!" okřikl jsem ho se smíchem.

"Budu tě týrat svou láskou, Naruto," šeptal dál a kousl mě do ucha, do kterého vklouzl jazykem.

Nemělo cenu mu vzdorovat, když jsem mu okamžitě podlehl.

"Moc mluvíš..." vydechl jsem a vyžádal si polibek.

Zatímco jsme se líbali, vyhledal jsem rukou jeho rozkrok (který mimochodem zahaloval jen ručník) a dráždil ho. Byl tvrdý, totálně vzrušený, a to samé se dalo říct i o mně.

"To to tolik chceš?" ušklíbl se Uchiha a jazykem mě polechtal na spodním rtu.

"Děláš si srandu?" osočil jsem se na něj. "Jsem ve čtvrtým měsíci, hormony lítaj jak splašený a celou tu dobu jsem bez sexu. Chceš si vyzkoušet, jaký to je?" pozvedl jsem obočí.

Sasuke se zasmál a políbil mě, než se sehnul k mému břichu, ke kterému přiložil své ucho. Rukama ho jemně hladil.

"Víš, co mě donutilo změnit názor na děti, Naruto?" zeptal se vážněji a zadíval se mi do očí.

Zavrtěl jsem hlavou.

"Mahiru. Poprvé jsem v rukách držel dítě," usmál se a políbil mě na břicho.

Tohle bylo opravdu vtipné. Myslel jsem si, že Sasuke nepatří k těm mužům, kteří změní názor na dítě, jakmile se jim dostane do ruk. Ale mýlil jsem se a byl jsem za to svým způsobem rád. "Chci ti to všechno vynahradit," pošeptal.

Než mě stihl znovu políbit, převalil jsem jej pod sebe a sundal si triko na spaní. "Můžeš," ušklíbl jsem se a věnoval mu tolik chtěný polibek. Líbal jsem ho, zatímco jsem mu sundal ručník z pasu.

Sjížděl jsem polibky níž až k jeho přirození, které jsem prozatím zpracovával rukou a jazykem, rty a zuby si pohrával s jeho varlaty. Pořádně jsem ho mučil, taky si to zasloužil.

"Narutoooo..." zasténal. Když se jeho dlaně přibližovaly k mé hlavě, okamžitě jsem mu je položil vedle jeho boků. Ne, Sasuke, tohle budu řídit já.

Vzal jsem ho do úst a pořádně ho nasál. Mohl se zbláznit, a obzvlášť když jsem začal pohybovat hlavou. Svíral dlaně, kousal si rty a celý se svíjel ve slasti.

"Nebyl jsi jediný bez s-sexu!" vyhrkl ze sebe.

Přimhouřil jsem oči. On si vážně nenašel nikoho jiného a čekal na mě? Věděl jsem, že s nikým... ne to, protože to by se projevilo na mě. Bylo by mi opravdu hodně zle a zřejmě bych upadl i do deprese. Tohle znamenal ten kousanec na zadní části mého krku.

"A chceš to?" posmíval jsem se mu, zatímco jsem si sundal kalhoty a obkročmo jsem si mu sedl na klín. Jeho penis mi přejížděl mezi půlkami.

Chytil mě oběma rukama za zadek a nutil mě na něj dosednout. Ale v tom jsem mu bránil.

"Chci tě, Naruto," řekl naléhavě a žadonivě.

Usmál jsem se a od nepříjemného čekání mu pomohl. Tím prodlužováním jsem nemučil jen Sasukeho, ale i sebe. Chtěl jsem ho v sobě už hodně dlouho a konečně jsem měl možnost být opět v jeho náručí a užívat si společný sex. Tolik mi chyběl. Chyběl mi tak moc, až jsem se do něj zamiloval.

Neudržel jsem steny a vzdechy. Všechny zvuky se roznášely místností, i když jsem si skousl ruku. Bylo to opravdu intenzivní. Nedovedu si představit, jaké by to bylo, kdybych byl ještě k tomu v říji. To bych asi křičel na celý panelák.

Černovlásek se pohyboval proti mně. Tvrdě jsem na něj dosedal, že i on měl problém kontrolovat svůj hlasitý projev slasti.

Při tom tvrdém a lehce násilném sexu jsem neměl obavy, že bych potratil. Byl jsem ve stabilním období a doktorka říkala, že šance na potrat je u mě nulová.

"Sasuke! Sasuke! Sasuke!" křičel jsem jeho jméno. Naše spojení bylo tak dokonalé, že mi vhrkly slzy do očí. Chtěl jsem ho mít u sebe napořád. Nic jiného, jen jeho.

[O 2 ROKY POZDĚJI]

Živě jsem se zapojoval do debaty, kterou vedl Itachi. Téma se týkalo především naší firmy, protože Fugaka zajímalo, jak se naší firmě vede. Trochu žárlil, když zjistil, že ho Itachi k vedení firmy vlastně vůbec nepotřeboval. Se vším si poradil.

Zároveň byl ale šťastný. Oběma jeho synům se vedlo skvěle jak v profesním životě, tak v osobním.

"A co ty, Naruto-kun?" zeptala se mě Mikoto a rukama se opřela o desku zahradního stolu.

"Zatím všechno dobrý. Ani Sasuke nezlobí," ušklíbl jsem se na svého manžela a vlepil mu na tvář pusu.

"Itachi!" zavolal Deidara od grilu.

"Co se děje?" zděsil se hned černovlásek a přiběhl k němu. Okamžitě mu položil ruku na velké břicho a kontroloval jeho životní funkce.

"Nic mi není, jenom to tu za mě chvilku pohlídej. Musím na záchod," zasmál se Deidara a předal mu kleště na otáčení masa. To vonělo až k sousedům na zahradu.

Jak jsme se tak na ně všichni zaměřili, Mikoto směřila pohled opět ke mně. Její výraz mi předem prozrazoval, čeho se bude týkat naše další téma.

"A kdy plánujete vy dva druhé dítě?" zeptala se mile a vesele černýma očima přeskakovala ze mě na Sasukeho.

Ten se na mě nejistě podíval, stejně jako já na něj. O tomhle jsme nemluvili a já jsem o tom ani nepřemýšlel.

"Dvě vnoučata ti nestačí?" zeptal se smíchem Fugaku a svou ženu políbil na tvář jako já před chvílí Sasukeho.

Z vnuků měl největší radost asi právě Fugaku. Hodně často k nám chodíval, nebo si bral našeho Shinriho na víkendy. Miloval je oba dva.

"Chci vnučku," postěžovala si Mikoto. "Oblékala bych ji do krásných šatiček a chodily bychom spolu na procházky a tak," zasnila se.

"Však Deidara čeká další," zasmál se Sasuke.

"Ale je pravděpodobné, že se narodí zase kluk," našpulila pusu.

Pouze jsem se pousmál a povzdechl si. Docela chápu její frustraci, ale pohlaví dítěte se nedá ovlivnit.

"My ti ji jednou zplodíme," mrkl na ni Sasuke. Když uviděl můj překvapený výraz, okamžitě se stáhl.

To už přišli Itachi s Deidarou a talířem plných steaků.

"Mahiru! Shinri! Jídlo je na stole!" zavolal Itachi na děti hrající si v bazénku.

Bylo potěšení je sledovat. Malý Mahiru byl o půl roku starší, takže učil Shinriho všemožné věci. Oba si ale velmi rozuměli.

"Dobuou chuť!" popřál Mahiru a pustil se do jídla, stejně jako my ostatní.

Byl jsem rád, že jsem se přiženil do této rodiny. Navenek možná vypadají jako snobové a namyšlenci s nosy nahoru, ale ve skutečnosti jsou to moc milí lidé.

"Lásko...?" pošeptal mi do ucha neslyšně Sasuke. Nikdo si toho nevšiml. Jeho ruka mi začala osahávat zadek. Už jsem věděl, kam míří.

"Půjdu na záchod, hned jsem zpátky," omluvil jsem se.

"Jdu taky. Ať se nemusí splachovat dvakrát," mrkl na ně Sasuke a už běžel za mnou.

Na chodbě u Uchihů mě černovlásek přitiskl ke zdi a začal líbat. "Brzo asi začne tvoje říje," pošeptal vzrušeně.

"Sasuke, tady ne. Teď ne!" šeptal jsem, aby nás ti venku neslyšeli.

"Bude to rychlovka," slíbil a zatáhl mě do koupelny, kde jsme užili na pračce. Někdy jsme prostě mimo kontrolu.