Under control 30

Zlatíčka, tohle je podle všeho předpředposlední kapitola. :3 Ale nesmutněte, chtěla bych napsat pár speciálů. :3 💙

31. kapitolu budete milovat jako já 💙 Teda doufám (≧∇≦)/

---

Itachi se opět ocitl v kanceláři svého otce a pomáhal mu balit věci do krabic. Přitom se bavili jak už dlouho ne. Bylo zvláštní vidět na Fugakově tváři úsměv. Co úsměv! Celou kanceláří hlavy firmy, která se chystala pro Itachiho pozdější ředitelování, se rozléhal jeho smích. Po včerejším večírku byl jako vyměněn, že se i Mikoto divila dobré náladě svého manžela. Dokonce si pobrukoval!

"Musím se ti přiznat, že sis nevybral vůbec špatně," začal zničehonic starší a položil Itachimu dlaň na záda.

"Já vím," přitakal dlouhovlásek.

"Hodně jsem o tom přemýšlel," přiznal Fugaku a posadil se do křesla. Svému synovi nabídl místo na židli naproti. "Chci se ti omluvit. Až uvidím Deidaru, omluvím se i jemu. Hned jsem ho hodil do jednoho pytle s bezdomovci, aniž bych ho poznal."

Itachi pozorně poslouchal otcův hlas. Na očích mu viděl lítost a hněv. Zlobil se sám na sebe, jak mohl svému synovi ublížit. Nejen jemu, ale i Deidarovi a jejich potomkovi.

"Řekl jsi mi, že jsem si vzal mámu z donucení, ale to není pravda. Sice nás seznámili naši rodiče - to ano -, ale já se zamiloval na první pohled. Nikdy nezapomenu, co měla na sobě, ani jak se usmívala… jednou ti o tom budu vyprávět, to sem teď nepatří," malinko se zasnil. "Jde o to, že chci přiznat vlastní chybu. Bál jsem se, že to bude mít špatný vliv na firmu a tebe jako ředitele, a přitom jsem zapomněl, co vlastně chceš ty. Taky mě… hodně vyděsilo, že je Deidara omega," jeho černé oči, které zdědili oba jeho synové, sklopil k desce stolu. Ruce nervózně mnul, jako by přednášel před sálem plným lidí. Důvodem, proč se mu klepaly ruce, byl ten, že o Itachiho pokusu o sebevraždu nikdy nemluvil. Možná to řešil chvilku potom, takových pár dní, ale už po pár týdnech o tom přestal mluvit, jako by se to nikdy nestalo. Na celou tuto událost zapomněl, a že ji po letech znovu vytáhl a připomněl ji nejen sobě, ale i svému synovi, už něco znamenalo.

"Docvaklo mi to, až jsme ho dovezli domů. V první řadě jsem mu chtěl pomoct, nemohl jsem přihlížet, jak trpí. A už vůbec jsem neplánoval s ním začít vztah. A jak se to stalo, moc dobře jsem věděl, že s tím nebudeš souhlasit ani ty, ani máma, protože jsem si přivedl domů bezdomovce bez vzdělání, bez chování, který o světě nevěděl absolutně nic. A celou tu dobu jsem se bál jako ty. Držel jsem si odstup, abych mu neublížil a snažil jsem se to tajit před veřejností a rodinou. Pak to zjistil Sasuke, poté jsem to oznámil vám. Několikrát jsem sbíral odvahu s ním vztah ukončit, ale nikdy jsem to nedokázal udělat, protože ho jednoduše nedokážu opustit. Když nad tím teď přemýšlím, hodně jsem mu ubližoval," stejně jako jeho otec i on sklopil oči. Mrzelo ho, jak Deidaru zanedbával a jak se k němu v poslední době choval.

"Já ti rozumím. Už od začátku jsem z něj neměl dobrý pocit a byl jsem proti vašemu vztahu. Musíš pochopit, že jsem to dělal jen pro tvé dobro," vzhlédl ke svému synovi. Pak se zničehonic opět rozesmál. "Byl jsem hlupák. Přehlížel jsem, jak se na tebe dívá a jak se snaží získat nejen tvou, ale i mou přízeň. Tys možná přemýšlel, že ho kvůli mně opustíš, ale on se nikdy nevzdal a bojoval o tebe do posledního dechu."

Itachi se jen usmál. Poznámku, že to je Deidarovi podobné, raději spolkl. Nechtěl narušit sentimentální atmosféru, která vyplňovala celou místnost.

"Už máte jméno?" zeptal se znenadání bývalý ředitel firmy. Po včerejší události s Deidarou a Itachim, kdy rozbrečeli celý sál, se snažil si zvyknout na Deidaru jako člena rodiny. Možná to dělal jen proto, že bude prarodičem, a možná si to myslí hodně lidí, jemu to však nevadilo. Nikdy by ho nenapadlo, že ho tato informace tak dojme. Rozhodl se ale, že bude skvělým dědečkem i tchánem. Sice mu bude ještě chvilku trvat přijmout Deidaru do rodiny Uchihů, možná ho Deidara několikrát rozčílí, ale trval na svém, že se bude snažit. A už teď se mu to docela dařilo.

"Ne," zasmál se Itachi. "Dozvěděl jsem se to až včera," přiznal se stydlivě. Bylo mu trapné mluvit o tom, že celou tu dobu o dítěti nevěděl.

Fugaku na něj vyvalil oči. Už chápal, proč se včera jeho starší syn odvážil svému otci odporovat. Byl poháněný emocemi, které ho v té chvíli pohltily.

"A mluvili jste o tom? Jakože po večírku?" vyzvídal dál.

Itachi se usmál a raději si zakryl tvář, která právě nabírala červeň. Poté přikývl.

Hidan ochotně přivezl své dva pány do jejich domu. Itachi celou cestu skoro prospal, jinak by asi zvracel, jak se opil. A Deidara poslouchal jeho mumlání.

"Nemám Vám s ním pomoct?" zeptal se blondýn, když procházeli vchodovými dveřmi. Itachi sotva stál na nohou, proto ho Hidan podpíral.

"Vy se nesmíte namáhat," odvětil sluha a stěží táhl Itachiho do schodů. Ten mu však moc nepomáhal. Kolíbal se ze strany na stranu a nohy ho sotva poslouchaly. Když ho Hidan položil na manželskou postel, začal brblat, že v domě už nechce schody ani vidět, místo nich si nainstaluje eskalátory a všichni budou spokojenější.

"Děkuji, Hidane, můžete jít. Dobrou noc," usmál se blondýn na sluhu, který se mu jen poklonil a s popřáním dobré noci odešel. Itachi a Deidara osaměli. Uchiha byl mimo realitu a začal probírat kvantovou fyziku, zatímco jeho snoubenec ho jen z dálky pozoroval. Opravdu neměl rád opilce. Věděl, že je Itachi neškodný jako moucha, ale instinkty mu velely, že si má dávat pozor.

"...Já budu táta... hehe... hehehe..." začal se smát. Jeho hlas však utichal a oči se mu zavřely.

"Hej, seš rozvalenej po celý posteli. Lehni si na svoju půlku, nebo budu muset spát ve vedlejším pokoji," zpražil ho Deidara a za rameno ho přetočil na břicho, čímž ho dostal na jeho polovinu postele.

"Nenenene!" protestoval hned černovlásek a zvedl se. "Ty nesmíš nic dělat! Tady si lehni, já se jdu vysprchovat," sdělil a mířil do koupelny.

"Osprchuješ se ráno, teď bys tam akorát usnul," konstatoval Deidara a převlékal se do pyžama. Respektive trika a trenek.

"Tak jo," souhlasil lhostejně Uchiha. I on se začal převlékat do nočního úboru, ale nešlo mu to tak snaze jako jeho snoubenci. Končetiny se mu pohybovaly jako hadi. Uchopit ponožku nebyl žádný med.

Pohlédl na něj. Sjel ho očima od hlavy až po paty. Zlaté vlasy překrývaly lopatky. Záda. Hýždě… Nohy! Deidara nebyl anděl, on byl hřích!

"Lásko," oslovil blonďáka něžně a natáhl k němu ruce. "Moc tě miluju," řekl se slzami v očích. Když viděl Deidaru natočeného bokem a jeho mírně vypouklé bříško, nešlo zadržet pláč.

Blondýn ho polonahý objal a hladil po vlasech. Pořád byl ale ostražitý, kdyby se Itachi o něco pokusil. V hrudi se mu rozlévalo to známé teplo a měl pocit, že se o Uchihu musí postarat, ochránit ho.

"Víš, že já tebe taky," pošeptal blondýn a políbil ho do vlasů.

Uchiha přiložil své rty na jeho břicho, které dlouze políbil. Už uběhlo několik hodin, co se dozvěděl, že bude táta, ale z šoku se ještě nedostal. Pořád si vyčítal, jak se k Deidarovi poslední dobou choval. I když ho blondýn štval, že Itachiho vůbec neposlouchal, dělal si, co chtěl a vykašlal se na soukromé učitele, neměl být na něj zlý.

"Proč jsi mi to neřekl dřív?" zeptal se, přestože odpověď znal. Nepřestával se mazlit s Deidarovým břichem. "Všechno by bylo hned jasnější a určitě i jednodušší.

"Nemoh sem si bejt jistej tím, jak to vezmeš. Myslel sem, že se mě vzdáš kvůli otci, a kdybych ti to v tu dobu řek… myslel sem… ne - já věděl, že by ses naštval, že sem ti to neřek dřív," vyzpovídal se mladší. To už k němu vzhlédl Itachi.

"Je pravda… že jsem přemýšlel o tom, že náš vztah ukončím, aby všechno bylo jednodušší. Já jednou převezmu firmu a ty nebudeš terorizován mým otcem," objal ho kolem pasu a položil si hlavu na jeho břicho. "Já to nedokázal. I když jsem se na tebe moc zlobil za to, že vynecháváš hodiny, nedokázal jsem ti říct, že bychom se měli rozejít. Nikdy jsem tě nechtěl ztratit…" mumlal.

Blondýn se usmál a posadil se mu na klín. Zvedl mu hlavu a vášnivě ho políbil. Dlouho se takhle nepolíbili. Ten polibek mu připomněl jejich první milování. Bylo úplně stejně intenzivní a chtěné.

"Ještě je tu jedna věc, za kterou se na tebe zlobím," pošeptal Itachi. Rukama ho podepřel za zády a líbal ho na krku a ramenou. "Proč jsi lhal, že nemůžeš mít děti?" Jazykem přejel po ohryzku k bradě, pak si znovu vynutil cestu do jeho úst. Opatrně ho povalil do peřin a stáhl mu poslední kousek oblečení, který zakrýval Deidarovy intimní partie.

"Nebylo…" začal blonďák, ale mluvit skrz vzdychy nebylo vůbec jednoduché. "…n-nebylo to důležité…"

Itachi ustal v činnosti a s vážným výrazem se podíval Deidarovi do očí. "Nebylo důležité?" zamračil se. Jak může mluvit o možnosti mít dítě jako o nedůležité záležitosti?

"Doktorka řekla, že mám malou šanci," vysvětli blondýn provinile, "a bylo to krátce po tom, cos mě našel. Bylo mi to v tu chvíli jedno," sklopil oči.

"A… když ses to dozvěděl? Jak ses cítil?" zeptal se zvědavě. Očima se zadíval na Deidarovo nahé tělo. Jak si toho mohl nevšimnout?

"Byl jsem v šoku. Nevěřil sem, že by ses do tý desetiprocentní šance trefil," zasmál se blondýn. "Asi máš kvalitní spermie…" podotkl s podtónem rýpavosti.

"To mám," ušklíbl se Uchiha a vynutil si polibek. "Tys snad pochyboval?" pozvedl obočí. Ruce mu zvedl nad hlavu a pohnul se pánví proti němu. Oba zasténali slastí.

"Nikdy sem si nepomyslel, že bysem se radoval z těhotenství," přiznal se Deidara. Vybavilo se mu pár vzpomínek na minulý život, kdy byl opakovaně znásilňován a kvůli tomu se několikrát dopustil vraždy plodu ve svém těle.

"Ještě musíme vybrat jméno," řekl smyslně Uchiha a polibky se posouval níž, ale opět ustal na břiše. Své ruce podsunul pod Deidarova záda a pevně ho objal. Na Deidaru dopadlo několik dalších slz a blonďáka to rozesmálo.

"Tobě se taky plašej hormony, co?" smál se a objal mu hlavu. Itachi za ten jediný večer vyplakal snad více slz než Deidara ze celé těhotenství.