Under control | Speciál 1.

Joooo, nice. :3 Mei dokončila první speciál, jak můžete vidět. Vážně, ty speciály budou jen takové blbosti, které nebudou mnohdy ani navazovat na hlavní dějovou lini. A ano, budou mít i názvy (vzhledem k tomu, že nejsem ve vymýšlení názvů dobrá, budou takové... makové prostě :DDD).

A připomínám hlasování v anketě ~ (｡･ω･｡)

---

Mahiru se snaží mluvit aneb Deidarova lehká paranoia a sexuální frustrace (zase)

Probouzející se slunce vysílalo své slabě hřejivé paprsky do všech pokojů, ložnic a místností, tedy pokud mu nebránily závěsy či rolety. V zimě nemělo takovou sílu jako v létě, ale jeho světlo se odráželo od bělavého sněhu, čímž se zdálo, že v zimě slunce září víc než v ostatních ročních obdobích.

Ranní slunce však nebyl hlavní důvod, proč se černovlasý muž probudil dříve než obvykle. Přepadla ho noční můra, že se dostal do chapadel krakatice obrovské, která jej toužila pozřít. Před tím, než stačila otevřít ústa s ostrými zuby jako jehlami, prudce sebou trhl a probudil se. Byl tak rád, že to byl jen zlý sen.

...Jehož příčinu našel téměř okamžitě. V noci se musel nějak zaplést Deidarovi do zlatých vlasů, a tím si jeho mozek myslel, že bojuje s příšerou.

Smetl ze svého obličeje vlasy svého manžela, ke kterému se přitulil. Bylo těžké rozpoznat, kde má obličej. Místo Deidary tu ležela zlatá chlupatá koule.

"Už jsi vzhůru...?" zeptal se mladší rozespale a přehodil si nohu a ruku přes Itachiho tělo.

"Vzbudil jsem tě?" povzdechl si starší. Volnou rukou, druhou měl mezi Deidarovým krkem a ramenem, ho vískal ve vlasech. Chytil jeden pramínek mezi prsty a podle páteře ho jemně táhl co nejníže. Dělával to často a měřil tak délku Deidarových vlasů. Poslední dobou si dělal starosti. Vlasy jeho manžela rostly možná až příliš rychle, jako by se za den prodloužily o tři centimetry.

"Nespal jsem..." zamumlal Deidara, oči nechal ale zavřené. Kruhy pod nimi naznačovaly, že už ho pár dní trápí nespavost. Kdyby nespavost! Před půl rokem se stal rodičem a jeho malý syn si teprve začínal zvykat na den a noc. Jeho spánek ale stále nebyl pravidelný. A protože Itachi přicházel domů unavený z práce, v noci se o jejich syna staral především Deidara.

"Dneska nemám práci..." připomněl Itachi. Pramínek vlasů mu z ruky vyklouzl až u Deiova zadku a neslyšně spadl na matraci. Ruka však zůstala na místě a pohladila blondýnovo pozadí.

"Tak zůstaneme v posteli... hm?" usmál se a políbil ho na krk. Vůbec se mu nechtělo vstávat a něco dělat. Itachi měl sice po dlouhé době zase den volna, který vždy trávili spolu jako rodina, ale dnešek byl opravdu únavný hned při probuzení.

"Mmm..." zavrněl Itachi. "V posteli, jo?" políbil ho na část hlavy, kde si myslel, že měl Deidara čelo. A kupodivu se trefil.

"Uchiho," napomenul ho mladší. "Budeme v posteli a budeme spát. Spát," zopakoval jasně, ale usmíval se pod myšlenkou, že by se s Itachim pomiloval. Těšil se, až bude znovu v říji a pořádně si se svým manželem zadovádí.

"Však jsem nic neřek," pokrčil rameny na svou obranu. "Hned se pozná, na co myslíš," neodpustil si poznámku. Dlaní už mu přejížděl po zádech a rty ho laskal na krku.

Jejich předehru jim však přerušil pláč vycházející z vysílačky, který byl slyšet i přes zeď. Ve vedlejším pokoji se právě probudil jejich půlroční syn a dožadoval se pozornosti alespoň jednoho z rodičů.

Itachi se protestně povalil na Deidaru. Plakal skoro celou noc a budil celý dům. Dnes ráno si manželé Uchihovi taky neodpočinou.

"Jdu tam. Ty se vyspi," políbil blondýna na rty a zvedl se. Cestou do dětského pokoje si rukama protřel obličej, aby se pořádně probral. Jakmile otevřel dveře a spatřil své miminko v postýlce, usmál se a popřál mu hezké ráno. Zvedl ho do náručí a pochoval ho, aby se rychle uklidnil. "To nic. Tatínek je tady," oznámil synovi a políbil ho na hlavičku. "Vidíš, že to nic nebylo." Sebral dudlík z postýlky, který pak strčil do pusy malému Mahirovi.

"Půjdu ho nakrmit," nabídl se rozespalý Deidara a miminko převzal.

"Dneska jsem tvoje bradavky chtěl cucat já," urazil se starší a vlepil blondýnovi pusu na líčko.

Deidara zavřel oči a zkousl si spodní ret, aby sebral sílu neoznačit svého manžela vulgárními slovy před jejich synem.

"Krmím ho z láhve," připomněl mu Deidara.

"Mě můžeš z něčeho jinýho…" zavrněl mu do ouška, které jemně sevřel mezi rty. Už jen díky tomuto Deidara tiše zasténal.

"Mu-musím ho jít nakrmit," zakoktal se a vymanil se z Itachiho sevření kolem pasu. Rychlým krokem odešel i s dítětem pryč a nechal Uchihu stát uprostřed dětského pokoje.

Srdce mu zběsile bušilo, v obličeji byl červený a ozvali se i motýli v podbřišku. V tuto chvíli se to ale nehodilo. Musel připravit láhev pro svého syna, a pak ho nakrmit.

"Nechceš se mnou spát?" zeptal se Itachi, který si z horní poličky vzal hrnek a začal připravovat kávu.

Deidara se na něj prudce otočil. "Proč bych nechtěl?" zamračil se. Už viděl, jak se zase pohádají kvůli manželským povinnostem.

"Mám pocit, jako by ses mi někdy vyhýbal," svěřil se Itachi. Postavil vodu na kávu a s rukama na hrudníku se zadkem opřel o kuchyňkou linku, tělem natočen na svého manžela.

"Nevyhýbám," zavrtěl hlavou Deidara, "jen jsem teď unavenější, protože musím být kvůli Mahirovi víc ve střehu. A ty taky přijdeš z práce a mnohdy mi ani neřekneš dobrou noc."

"Obviňuješ mě?"

Deidara věděl, že mu brnkl na nerv. Itachi vždy pracoval velmi tvrdě a jako ředitel měl práce o něco víc, proto se mu i prodloužil čas, který strávil v práci.

"Neobviňuju, Itachi. Nezačínej," žadonil. Vzal dítě ze sedačky a začal ho krmit připraveným mlékem.

"Tak mi řekni, co se děje," poprosil ho Itachi. Nebral žádné výmluvy jako "jsem unavený", "musím nakrmit Mahira" a podobně. Deidara se chová, jako by si měl Itachi vzít jeho panictví.

Blondýn na sekundu vzhlédl ke svému manželovi, pak oči opět sklopil na dítě. Tak to zopakoval dvakrát.

"Cože?" Jejich telepatie fungovala skutečně na výbornou. "Nemůžeš, když je tu Mahiru?!"

"Děsně mě to znervózňuje. Cítím se, jako by se na nás díval, nebo nás poslouchal," sdělil mladší.

"Ale před nějakým měsícem ti to nevadilo," přel se Itachi.

"Před měsícem byl Mahiru jiný, ještě takové nemluvně. Teď už začíná divné vydávat zvuky a víc vnímá okolí," vysvětlil blondýn důvod své obavy. "Někdy to zní, jako… by nás… slyšel… a pak to opakoval…" mumlal si pod nosem.

Itachi se zadíval na jedno místo a přemýšlel, jestli tohle není jenom sen. Měl tušit, že Deidara přijde s něčím bizarním. "Já se z tebe zcvoknu…" zasmál se.

"Já to myslím vážně! Zní to, jako by mě imitoval," urazil se Deidara.

"Lásko," utěšil ho starší. Chytil ho za boky a přitáhl si ho k sobě. Nejdřív políbil miminko na hlavičku, pak svého manžela. "To není tímto. Pokouší se mluvit, není to způsobeno tím, že slyší, jak to děláme," vysvětlil a znovu ho políbil.

"Já vím, ale nemůžu se toho pocitu zbavit," povzdechl si blondýn.

"Mám zavolat tátovi?" zeptal se Itachi. Byl rád, když dostal zápornou odpověď. Za poslední dva týdny volali dědečkovi devětkrát jen skrz hlídání Mahira. Oba už měli pocit, že ho příliš otravují.

"Ne…" zavrtěl hlavou Deidara. Prázdnou láhev položil do dřezu a Mahira si opřel o rameno. "Když máš dneska volno, strávíme ho všichni spolu," usmál se na svého manžela. Jeho úsměv však skrýval omluvu. Itachi nikdy nebyl závislý na sexu (to spíš Deidara), ale od posledního milování uběhla příliš dlouhá doba. Oba dva byli frustrovaní. Jediný bližší styk jejich těl bylo objetí při usínání, vítání a rozloučení plus polibky. A teď kvůli Deidarově přesvědčení, že je jejich syn slyší a vše opakuje, se potřeba sexuálního styku u obou zvýšila.

"Nezajedeme někam?" zavrněl Itachi spokojeně a převzal Mahira do své náruče. Jako by předchozí konverzace vůbec nevznikla.

"No… vlastně měl přijít Naruto se Shinrim, chtěl pokecat," sdělil Deidara opatrně. Nemohl Itachiho moc provokovat. Už tak měl docela náladu pod psa.

"Tak budeme doma, no," odsekl starší. I když se snažil mluvit zcela přirozeně, v jeho hlase se objevil hněv.

Raději i se synem odešel do obýváku, kde ho posadil na rozloženou deku, na níž se povalovaly nejrůznější hračky. Neotáčel se, jestli jde Deidara za ním, nebo zůstává v kuchyni. Znal ho moc dobře, aby věděl, že se teď bude lísat. Už bylo jen otázkou času, kdy přileze.

"Itachi…" zamumlal mu do ucha a zezadu objal Uchihu sedícího na zemi. Ten na něj nereagoval, jen se mírně zhoupl dopředu pod Deidarovou váhou. "Přijdou až odpoledne, to do té doby může někam zajet." Rty se otíral o černovláskův krk.

"Už se mi nechce," odbyl blondýna. Vzal do ruky chrastítko a zatřepal s ním před obličejem svého syna. Ten natáhl ručku a hračku si převzal. Nejdřív na ni pár sekund koukal, pak ji strčil do pusy a žužlal.

"Tak co teda navrhuješ?" urazil se Deidara a od Itachiho si kousek odsedl. Celá tato situace mu lezla na nervy. Většinou to byl on, kdo se urážel a nemluvil s celým světem, teď tomu bylo naopak.

"Nic," pokrčil rameny a podal Mahirovi jinou hračku, protože ta první ho brzy omrzela.

"Bwah-bwah-bwah-bwah…" vydalo miminko a párkrát se pokusilo nazvednout. Itachi se nad gesty svého syna jen rozplýval, zatímco Deidara zčervenal. Do mysli se mu vkradla myšlenka, že by takhle (akorát divočeji) řádil na Uchihově klínu.

"Řekni táta," nabádal ho černovlásek, který si Deidarova červeného obličeje zatím nevšiml. Říkal to jediné slovo dokola, aby ho po něm malý Mahiru zopakoval, ale beznadějně. Kromě zvláštních zvuků, skřeků a smíchu z něj žádné smysluplné slovo nedostal. Zvědavě se otočil na blondýna za sebou. Ten se s rukou na puse a úplně rudým obličejem díval kamsi na koberec. Oči měl přivřené, jako by nad něčím přemýšlel a dech mírně zrychlený.

"Co ti je?" Věděl to na dvacet procent, přesto se zeptal.

"Co?!" probudil se Deidara z denního snění. "Já? Nic, jsem v pohodě," pokusil se o úsměv, jenomže tím jeho tváře nabraly ještě sytější nádech červené. Proto naklonil hlavu na stranu. Tím mu celý obličej zakrývaly zlaté vlasy.

Itachi je odhrnul jako nějaký závěs a políbil blondýna na tvář. "Jestli to tak moc chceš, zařídíme do oběda hlídání…" pošeptal mu do ucha. Zapomněl, že za ním sedí jejich syn a začal svého manžela líbat na krku. Dál ale nezacházel. Před dítětem jednoduše nemohl.

"Koho?" vzdychl Deidara. Vsál spodní ret, jak se držel na uzdě. Kdyby mohl, hned by si Itachiho vzal.

"Rodiče, Hidana, Shisuiho… na seznamu je dost lidí," připomněl mu. Kdokoli z jejich rodiny či přátel byl velmi ochotný jim pomoct s hlídáním. Zvlášť Fugaku…

"Můžeme-" začal mladší, jenomže hned se zasekl. Jemně od sebe Itachiho odstrčil a pohlédl na své i Itachiho kalhoty na spaní. Musel zalapat po dechu při pohledu na jejich vzrušená přirození zakrytá látkou.

"Já vím," řekl zklamaně Itachi. "Přiznám se ti…" začal nejistě, "že jsem poslední dobou o nás přemýšlel…" zvážněl. Nasucho polkl, ale jeho hlasivkám to stejně nepomohlo.

Deidara se zděsil tento Itachiho tón neměl rád. Už teď čekal to nejhorší.

"Chceš se…" několikrát se zhluboka nadechl, aby se hned nerozbrečel. "Ch-chceš se rozvést…?" Z očí mu utekly první slzy.

"Co?!" vyjekl starší. "Ne, v žádném případě! Na to ani nemysli!" chytil jeho tvář do dlaní a slzy mu setřel. "Nad něčím takovým jsem vůbec nepřemýšlel!" vyvedl ho z omylu. Odhrnul mu zlaté vlasy, které Deidarovi pořád padaly do obličeje. "Jenom jsem přemýšlel o nás třech a hlavně o nás dvou a chtěl jsem se tě zeptat-… napadlo mě… že-…" odmlčel se. Už jeho koktání značilo něco velmi důležitého. Když to není rozvod, pak je to co? Jenom nějaká manželská pauza, kdy by se pár týdnů neviděli?

Blondýn setřel mokré cestičky a trpělivě vyčkával, co se mu Itachi snažil sdělit. Zvědavost ho nutila Uchihu praštit nebo něco, aby to už ze sebe vyklopil.

Černovlásek se pevně zadíval blondýnovi do očí. Vypadal, jako by mu měl každou chvilkou dělat přednášku o slušném chování. "Nechceš další dítě?"

Deidarovi spadla čelist až na zem a zatmělo se mu přes očima. Do očí mu znovu vyhrkly slzy a na tváři se objevil úsměv. Za horlivého přikyvování ho pevně objal.

Stejně reagoval i Itachi. Měl co dělat, aby svému manželovi zbytečně nezamokřil triko na spaní.

"Ne hned. Tak za půl roku, za rok…" dodal a políbil ho.

Deidara byl z této noviny úplně v šoku, že se dokázal jen smát a plakat zároveň.

"Mahiru," oslovil svého syna černovlásek a společně s Deidarou ho objali, "budeš velký bráška," oznámil mu a políbil ho na hlavičku a blondýn ho napodobil.

"Miluju tě. Oba dva vás moc miluju," mumlal Deidara do Itachiho hrudi. V ten moment mu Mahiru chytil vlasy a prudce s nimi škubl. Pro něj to byla zábava, ale Deidara se tomu nesmál. "Asi je načase si to zkrátit…" mnul si bolavé místo na hlavě. Jak viděl, že se Itachi směje, šťouchl ho loktem do břicha. "A ty seš bez oběda!"

"Jo, to známe," mávl nad tím rukou. Moc dobře věděl, že Deidara se rád dělí o svá "kulinářská umění". A navíc by si neodpustil, kdyby nechal svého manžela hladovět. Tyto výhružky nebral vůbec na vědomí, jen se jim hlasitě smál.

O třicet minut později

Velkým bytem se roznesl zvonek. Netrvalo ani deset sekund a už hlavní dveře otevřel pětadvacetiletý blondýn s dítětem na rukou. Podivil se, když uviděl svého švagra v pyžamu před svým bytem.

"Ahoj. Nerad obtěžuju, ale mohl bych tu na pár hodin zůstat…?"