Duše člověka | Kapitola 17.

Tak jsem si řekla, že to přece jenom zkusím. Možná někomu tato kapitola v tomhle šíleně hektickém měsíci pomůže se na chvilku odreagovat. ♥ Těm, co děláte maturity, přeju hodně štěstí! ( ˘ ³˘)♥

Jinak jsem zapomněla, um... (´･_･`) Ono ten Riren bude dějově vesměs to samé, co povídka, kterou momentálně překládám, tak... snad vám to nějak pomůže v rozhodování v anketě. ♡´･ᴗ･`♡

A pro bystré hlavičky - kdo uhádne, co je v této povídce s Narutem lehce špatně (a je to docela teda smutné) do konce povídky, získá možnost napsat si o povídku. (｡♥‿♥｡)

---

Hned, jak se objevil Itachi, což bylo následující den, se Naruto rozhodl vrátit se domů. Přírody a samoty si užil dost, teď se chtěl zaměřit především na sebe, svou kariéru a na Sasukeho a svůj vztah s ním. Jakmile se vrátil domů, slyšel hluk velkoměsta, viděl lidi a vysoké domy, mohl si v klidu oddechnout. Necelý měsíc v přírodě a ta událost předtím mu pomohli otevřít oči a teď, když se nadechl městského vzduchu, se cítil nabit energií, kterou pro tolik změn ve svém životě potřeboval.

Šel si do ložnice vybalit věci, bratry Uchihy nechal v obýváku. Celou cestu se na sebe sotva podívali, a Naruto věděl, že si toho mají spoustu co říct. Od té hádky u rodičů spolu nemluvili.

Sasuke se posadil na pohovku a pokynul bratrovi, aby se posadil za ním. Ten mlčky poslechnul. Pro jednou zatnul zuby a choval se jako člověk. Když lidé mají možnost si sednout, hned toho využijí. Nevydrží stát celé hodiny bez následků (jako je bolest nohou, zad) jako upíři.

"Chci ti poděkovat, že jsi dohlédl na Naruta," řekl suše mladší z bratrů.

"To byla maličkost," odpověděl Itachi.

Od doby, co odešel Naruto, mezi nimi panovala hustá atmosféra, která se teď trochu rozestoupila. Starší byl rád, že konečně slyší bratrův hlas. Když se objevil v lese a viděl ho zase se hýbat, tolik se mu ulevilo. Výčitky svědomí ale měl. Zvlášť, když mladší z Uchihů dával jasně najevo, čí to všechno byla vina.

"Já nevěděl, co pro tebe znamená," pronesl Itachi s pohledem na zem.

Svůj kamenný výraz ale neměnil.

"Věděl jsi, že ho miluju," zdůraznil Sasuke trochu namíchnutě.

Dlouhovlásek přikývl. I když se pořád utěšoval tím, že si Sasuke tuto lásku jenom namlouvá, byl si jistý, že opak je pravdou. Žárlil na Sasukeho, že se dokázal snadněji zamilovat; že ten pocit vůbec znal. Jeho mladší bratr - napůl člověk a napůl upír - je jako lidská bytost šťastnější. O to šťastnější, když má po svém boku milovanou osobu.

"Tak proč jsi ho chtěl zabít?" zeptal se znenadání Sasuke.

Obočí se mu prudce posunulo ke kořenu nosu, na čele se mu vytvořily vrásky a rty připomínaly podkovu. Byl rozčilený. Nemohl svému bratrovi ten únos odpustit. Jediný důvod, který Sasukeho dělil od roztrhání Itachiho na cucky, byla ochota pomoct Narutovi v době, kdy se rozhodl izolovat se a postarat se o Sasukeho bezvládné tělo.

"Byl to impuls. Už jednou jsem vás separoval a tenkrát jsem si řekl, že už to nikdy neudělám; že ti tím akorát ublížím, jenomže jsem nemohl dál snášet to, jak jsi s ním šťastný, když bys měl být šťastný se svou rodinou. Řekl jsem si, že když ho dám Akatsuki, kteří po něm už dlouho jdou, nebudeš mě vinit. Ale zase jsem tě podcenil," vysvětlil Itachi bez emocí.

"Kvůli tobě jsem se před Narutem ukázal v tom nejhorším světle. Teď se mnou sotva promluví, protože se mě bojí," připomněl mu mladší.

Zatínal zuby, svíral pěsti - všechno, jen aby svého bratra nerozcupoval na místě.

"Chci, abys odešel," řekl nakonec s přímým pohledem do Itachiho očí, "a už se nikdy nepletl do našich životů. Do mého života, ani do Narutova."

V očích se mu rozlila pro Itachiho známá červeň. Bylo to varování, že jak ho někdy uvidí, okamžitě ho na místě zabije. A to Itachimu stačilo pro to, aby okamžitě opustil Narutův byt a už nikdy více se se s nimi nesetkal. Uvědomoval si svou chybu, proto se ani nebránil, neargumentoval, prostě jen poslechl Sasukeho přání, jež bylo především rozkazem. Namísto skoku z balkonu, jak to měl ve zvyku, odešel dveřmi. Chtěl tím vyjádřit, jak ho celá situace mrzí a že respektuje Sasukeho rozhodnutí být z větší části člověkem.

Sasuke si opřel lokty o stehna a rukama si podepřel hlavu. I když měl vztek, bolest v něm byla o něco silnější. Měl svého bratra rád, především, když sám byl ještě malý. Jeho bratr, jeho rodiče byli celý jeho svět, nikoho jiného neměl. Pak ale objevil krásu v lidském životě a tenhle svůj dětský svět opustil. Pořád ale na bratra a rodiče myslel, i když se hodně pohádali, s rodiči se rozešel a Itachi se mu pak pouze posmíval a urážel ho. Stále je měl rád. Proto ho moc bolelo to, k čemu ho Itachi donutil.

"Itachi už šel?" zeptal se Naruto ve dveřích do ložnice.

Opíral se o futra, ruce měl založené na hrudníku a koukal na zem před sebe. Neodvažoval se podívat se přímo na Sasukeho. Díval se na něj celý ten měsíc, moc dobře si pamatoval jeho vzhled. Už nebyl lidský, ale upíří - a to ho právě děsilo a odrazovalo ho se na něj aspoň na sekundu podívat. Měl v plánu být se Sasukem co nejvíc času, aby se Uchiha zase vrátil do podoby člověka, jak ho Naruto znal. Ale i když Uchiha už znal způsob, jak se přiblížit k lidské podobě, Narutovi bylo jasné, že to nebude hned.

"Řekl jsem mu, ať nás nechá na pokoji," odpověděl s povzdechem černovlásek.

Chvíli se nic nedělo. Naruto vnímal jen hluk poledního ruchu venku na ulici, Sasuke slyšel to samé, a do toho Narutovo neklidně bijící srdce. Slyšel, jak mu v žilách a tepnách proudí krev. Horká a hodně železitá tekutina, které jako malý nikdy neměl dost. Narutovi ale ublížit nedokázal. I když tenkrát málem umřel, protože krev odmítal, Narutovu by nikdy ani neochutnal. A co se týkalo Upíra…

Černovlásek natočil hlavu na pravou stranu. Velmi pomalu vedl zrak po místnosti, dokud ho nezastavil na Narutovém ublíženém výrazu. Pak zvedl ruku. Nabízel mu, aby se k němu přiblížil, posadil se vedle něj a zase si byli tak blízko jako před tím incidentem.

Blondýn se nabízené ruky trochu zlekl. Sedmi plouživými kroky se dostal k Sasukemu, chytil ho za ruku a posadil se vedle něj. Byl napjatý a připravený kdykoli utéct.

"Neboj se," pošeptal Sasuke.

Dal si pozor, aby jeho rty nebyly studené. Vědomě zrychlil tep svého srdce, aby se mu prokrvilo tělo a stoupla mu teplota na lidských třicet šest stupňů. Rty přitiskl na hřbet Narutovy ruky. Druhý polibek mu věnoval na zápěstí, třetí na předloktí, čtvrtý na paži. Při pátém mu vyhrnul krátký rukáv trika a na moment se přisál na rameno.

Naruto se i přesto nedokázal uvolnit. Když mu byl Sasuke takhle blízko, zjevil se mu před očima obraz mrtvých členů Akatsuki roztrhaných na kousky a Sasukeho v démonické podobě.

"S… Sasuke…" pošeptal a pevně zavřel oči.

"Tobě bych nikdy neublížil, Naruto," připomněl mu Uchiha.

Dlaní si otočil jeho tvář k sobě a svými rty opečovával jeho. Prsty zapletl do blonďatých vlasů na zátylku a celou dlaní neustále pohyboval. Užíval si toho pocitu hebkosti, o který mohl přijít.

Naruto dál strnule seděl, sotva se zapojil do polibku. Bál se, že když polibek prohloubí, jazykem ucítí Sasukeho špičáky, které mu ho prokousnou a Sasukeho ho rovnou vysaje.

Uchiha vzal něžně jeho ruku do své a položil si jeho dlaň na svou tvář. Miloval, když se ho Naruto dotýkal, snad ještě víc, než když se on dotýkal Naruta.

Blondýn přerušil polibek a dlaní sjel na krk, na rameno, kde ji pak nechal. Nevěřil tomu, že se černovlásek dokázal tak rychle změnit zpátky na člověka. Ale přece. Strach jej z velké části opustil. Ten, kdo seděl vedle něj, nebyl upír, ale Uchiha Sasuke, kterého Uzumaki tak dobře znal.

Z oka mu ukápla slza. Konečně si mohl oddechnout a Sasukeho pořádně obejmout a přivítat zpět mezi lidmi. Jak to ale bylo možné? Vždyť před pár hodinami se dal porovnávat s mrtvolou a teď by nikdo neměl pochyby, že je Sasuke lidská bytost.

"Už se to nikdy nestane," zavrtěl Sasuke hlavou a přitiskl si svého milence více na tělo.

"Ty ses vrátil," řekl Naruto, jako by si to uvědomil až teď. "Jsi tady… jako člověk…"

"Když jsme se s Itachim pohádali, něco mi došlo," pověděl Sasuke upřímně. "Není to tak, že bych byl půl na půl. Řekl bych, že to je jenom upíří schopnost, přeměnit se na člověka. Napadlo mě to, když jsem se probudil. Můžu vědomě ovládat orgány, které vy nemůžete; ovlivňovat další aspekty, jako je tělesná teplota nebo třeba hlas."

Uzumaki rozšířil oči překvapením. Tohle ho nikdy nenapadlo, stejně jako Sasukeho. Už jenom to, že smíšenému páru se může narodit dítě pouze jako upír, nebo člověk, a Sasuke byl záhadně obojí, mu přišlo zvláštní. Kdyby to bylo skutečně tak, jak to teď černovlásek popsal, dávalo by to větší smysl. Při narození by jen získal jednu výjimečnou schopnost navíc.

"Ale to by mohli všichni upíři, ne?" vyslovil Uzumaki domněnku.

"To netuším," zavrtěl hlavou Sasuke.

Uchiha se jemně usmál, když viděl Naruta hluboko ve svých myšlenkách. Zabořil obličej do jeho ramena a nasál vůni jeho trika. V tom okamžiku se od něj blondýn oddálil a zasmál se.

"Načuchej k tomu," setřel si poslední slzy, "tohle nosím už týden, pěkně už smrdím."

"Tak můžeme jít do sprchy," navrhnul Sasuke se slabým úšklebkem.

Nechtěl na Naruta tlačit. Respektoval jeho momentální rozrušení, proto ho do ničeho nenutil.

Uzumaki mu tentýž úšklebek opětoval. Bez odporu vstal a za ruku dovedl Sasukeho do koupelny, kde se postavili přímo před sebe. Nejdříve mu rozepnul šedobílou mikinu, pak mu stáhnul triko. Dělal to velmi pomalu. Očima zároveň sledoval, jak se odhaluje Sasukeho nahé tělo. Zvláštní. Ještě před tím, než začali spolu se Sasukem chodit, by si nepomyslel, že by tolik dychtil po mužském těle.

Polonahý Uchiha zajel rukama rovnou za lem Narutových tepláků. Dlaněmi sjel na jeho zadnici, pak do ní zabořil prsty a pořádně ji odspodu promasíroval. Tímto donutil Naruta se na něj natlačit. Začal ho znovu líbat, tentokrát se nebál zapojit i jazyk. Jemně se otíral svým rozkrokem o blondýnův, který byl uvězněn pod látkou tepláků a spodního prádla.

Uzumaki si zaráz svlékl mikinu a triko. Rukama objal Sasukeho kolem trupu a znovu se zapojil do polibku. Líbilo se mu, jak Uchiha opět hřeje; jak se o sebe jejich bradavky občas otřou. Líbilo se mu Sasukeho tělo. Ne. Líbil se mu celý Sasuke.

Černovlásek přerušil líbání a pohlédl dolů na jejich přirození. Co bylo ale víc zarážející, bylo Narutovo mírně zaoblené břicho.

"Trochu jsi přibral," konstatoval s otazníky nad hlavami.

Jediné, co ho napadalo, byl Itachi. Ten mu přeci pravidelně donášel zásoby jídla. A jestli i sladkosti na nervy, pak se nebylo čemu divit, že Narutovi přibylo pár kil. Blondýn na rozdíl od černovláska sladkosti přímo miloval.

"Skoro jsem ani nejedl," odpověděl nechápavě Naruto.

"Spíš mě teď zajímá," změnil Sasuke téma drážděním Narutova penisu přes tepláky, "co teď uděláme s tímhle."

Blondýn se mírně začervenal a reflexně Sasukemu ruku chytil, aby ho nemohl dál provokovat. Sám ho ale napodobil a jemnými krouživými pohyby přejížděl po černovláskově rozkroku. Po jemné masáži mu jedním pohybem stáhl kalhoty i trenky do půlky stehen. Tím Sasukeho přirození vystřelilo směrem nahoru. Uchiha nechtěl být jediný nahý, proto už se svými šikovnými prsty hrnul ke stahování oblečení z Narutovy dolní části těla, ale v tom mu blondýn zabránil. S nechápavým pohledem jen sledoval, jak Uzumaki klesá na kolena, bere Sasukeho penis do ruky a honí mu. Zavřel oči. Nechal svou dlaň pročesat Narutovi vlasy, pak se oběma rukama opřel o pračku za sebou a vychutnával si pocit blondýnových horkých úst.

"Jsi tak úžasný," vzdychl slastně Uchiha. "Pokračuj… ano… přesně takhle…"

Kousal se do rtu a přemáhal se, aby mu nezačal přirážet do pusy. Bylo mu jasné, že blondýn tohle dělá poprvé a musí si to nejdřív vyzkoušet a zjistit svoje možnosti, než ho Sasuke bude moct chytit za vlasy a doslova mu šukat do huby.

"Stačí," oznámil Naruto a setřel si z brady slinu.

Sasuke nesouhlasně zakňučel, když sledoval blondýna, jak si vysvléká poslední kousky oblečení a nastavuje vodu ve sprchovém koutě.

"To nemyslíš vážně," uchechtl se Uchiha.

Naruto jedním otočením knoflíku zapnul horní sprchu, na které nastavil tropický déšť. Voda tak padala ze stropu a v kapkách, neproudila, což přidávalo na opravdovosti.

Blondýn vstoupil dovnitř a s úsměvem pozval Sasukeho. Když se k němu černovlásek beze slova přidal, zašoupl za nimi dveře a znovu se přisál na Uchihovy rty. Rukama hladil jeho záda, zadek, prsty zapletl do havraních vlasů. Líbal ho na rty, na čelisti a na krku, kde vědomě zanechal několik cucfleků.

Uchiha pod Narutovou péčí vzdychal a sténal. Vzrušení se jenom stupňovalo a on jenom čekal na moment, kdy se neudrží a okamžitě si Naruta vezme, jako nějaké nadržené zvíře. Ale to nechtěl. Dostal od Naruta jasný signál, že chce, aby tohle jejich milování jen tak neskončilo, proto se mu rozhodl vyhovět.

Přitiskl Naruta na stěnu sprchového koutu. Rukou jel od zadku přes stehno až po koleno, za které si Narutovu nohu přiložil k pasu, kde se jí Naruto zachytil. Tím se Uchihovi zpřístupnil blondýnův otvor. Navedl se do něj a pomalu se zasouval. Při tom se Narutovi díval do očí. Ještě nikdy v nich neviděl tolik erotiky. Na moment se z jejich milování vytratila romantika a nahradilo ji čistá touha po sexu. Ale to měl Sasuke v plánu změnit.

"Naruto," oslovil svého přítele a hřbetem ruky ho pohladil po tváři.

Všímal si, kudy stéká voda, kde tvoří pramínky a jak zvýrazňuje Narutovy rysy. V tu chvíli se rozhodl, že Naruto bude jenom jeho a všichni to budou vědět.

"Než začneme," pokračoval dál, dívaje se do nebeských očí plných očekávání, "chtěl bych se tě na něco zeptat."

"Ano?" vzdychl Uzumaki, očima stále sjížděl na Uchihovy rty.

"Uzumaki Naruto," políbil ho krátce, pak se zas oddálil, aby viděl na jeho obličej. "Budeš mou rodinou? Staneš se… mým manželem?"

Uzumaki zalapal po dechu. Takovou žádost o ruku si v životě nepředstavoval. Možná proto, že neměl v plánu se někdy oženit. A teď to bylo tady. Stál ve sprchovém koutě s jednou nohou okolo Uchihova pasu, jeho penisem ve svém řitním otvoru a koukal do černočerných očí čekajících na odpověď. Až bude někomu vyprávět, jak ho Sasuke požádal o ruku, bude si muset vymyslet odlišnou historku.

"Jo," přikývl a políbil Sasukeho. "Vezmu! Vezmu si tě!"

Zvolal několikrát za sebou a znovu ho líbal.