Duše člověka | Kapitola 19.

Jednoduše nemám čas, stejně jako vy. Zabíjí mě škola, zabíjí mě brigáda, do toho osobní problémy. Riren se mi záhadným způsobem smazal, měla jsem už napsanou první kapitolu, takže nevím, kdy vůbec začne vycházet. Striptéra pomaličku překládám, ale žádná sláva, vám řeknu. A tohle je zatím poslední kapitola u téhle, kterou mám napsanou. Moc děkuji všem, především Misaki, Kaho a KimGS, které teď komentují a dodávají mi důvod pokračovat v psaní v tak těžkém období. ♥

Soutěž o povídku pořád pokračuje!

---

Uchiha seděl u sebe v obýváku, popíjel kávu a televizi měl puštěnou spíš jen jako kulisu než pro zábavu. Kvůli odjezdu Naruta se zase vrátil do svého bytu, který... ještě nebyl úplně v původním stavu. Od doby, co se dal s Narutem dohromady, se to tu sice uklidilo a vyhodil se už nepoužitelný nábytek, ale právě tím to tu vypadalo prázdně. Proto většinu času trávil v bytu svého přítele. Teď tu seděl, pil kávu a byl myšlenkami úplně mimo. Nemohl si pomoct, cítil se, jako by ho Uzumaki naschvál opustil. Bolelo ho na hrudi, stýskalo se mu, a to byli odloučeni sotva druhý den.

"Běž pryč," řekl bezmyšlenkovitě, když ucítil bratrovu přítomnost.

Nesnášel svoje upírské dovednosti. Kvůli nim se bez Naruta cítil slabý a kdyby chtěl, cítil by svého bratra na hony daleko. V tuto chvíli hned věděl, že ho přišel navštívit, ani se nemusel dívat na balkon.

"Mám za úkol na tebe dávat pozor," konstatoval Itachi, když za sebou zavíral skleněné dveře.

"Ten ti dal kdo? Naruto?" zeptal se podezřívavě Sasuke, na svého bratra se ani jednou nepodíval. "Neříkal jsem ti, aby ses k nám už nikdy nepřibližoval?!"

"Potřebuju s tebou jenom mluvit. Přísahám, že po tomhle už mě neuvidíš. Ani ty, ani Naruto," řekl klidně Itachi a vyčkal na bratrovu reakci.

Mladší na něj upřel svůj vražedný pohled. Skřípal zuby, jaký měl na něj vztek. Zabil by ho, ale za to, co udělal především pro Naruta, se ho rozhodl ušetřit.

"O čem chceš mluvit?" zavrčel nepříjemně.

"Vím, že Naruta miluješ," začal Itachi. "A ne, nepřišel jsem ti to vymlouvat. Vím, jak jste šťastní-"

"Budeme se brát," skočil mu do řeči Sasuke.

Pronesl to takovým tónem, jako by to, co řekl, nemělo žádnou váhu. Popravdě to pro něj bylo ale hodně důležité, jen chtěl bratra donutit, aby co nejdřív odešel a ušetřil se zbytečných slov.

Itachi chvíli koukal do prázdna, než informaci vstřebal. Neříkal, že to nečekal, i přesto ho to překvapilo.

"Dobře," přikývl nakonec smířeně. "Nevidím důvod, proč byste nemohli, když jste i uzavřeli pouto."

Snažil se přesvědčit sám sebe, že mu to nevadí a že jim to přeje. Nějak se ale přes to nemohl přenést. Znamenalo to, že Sasuke opustí svou rodinu nadobro?

Mladší si hluboce povzdechl a odložil hrnek s kafem na provizorní konferenční stolek, což byla jedna jediná židle, která mu zbyla.

"Co všechno víš o tom poutu?" optal se Itachiho neochotně.

Už o tom slyšel, respektive když se učil o upírech před více než dvě stě padesáti lety. V knize nalezl i kapitolu věnovanou právě tomuto tématu. Nedozvěděl se však víc než jen základ. Snad bude Itachi vědět víc.

"Vzniká mezi dvěma jedinci, podmínkou je, že jeden z nich musí být upír. Pouto je vztah upíra k osobě - člověku, nebo upírovi -, který trvá na doživotí. Když zemře upírova druhá polovička, po nějaké době zemře i on. Žalem," vysvětlil Itachi.

"To vím, ale myslel jsem, že ty víš víc," mlaskl otráveně mladší a prohrábl si vlasy.

"Co víc bys chtěl?"

"Já nevím. Třeba proč se bez něho cítím, jako bych umíral?"

Itachi sklopil hlavu. Rána ze ztráty bratra ho bolela o to víc, když Sasuke byť jen zmínil svého milence.

"To teď cítí i Naruto. Z krátkodobého stesku se neumírá," objasnil sklesle.

"A proč…" pokračoval Sasuke, ale zastavil se hned na začátku.

Najednou mu jeho otázka připadala hloupá, ale přitom měl nutkání se na ni ptát. Proč se mu tolik stýská? Naruto neodjel navždy, za pár dní se zase vrátí. Proč je to odloučení tak nesnesitelné.

"To je jedno," odsekl pak a znovu si vzal do rukou svou kávu.

"Možná je mezi vámi něco víc než jenom pouto," konstatoval Itachi.

"Jak víc? Pouto je nejvíc, co může být, ne?" podivil se Sasuke a Itachi jenom pokrčil rameny. "To je jedno. Já to nějak přežiju. O tomhle jsi asi nechtěl mluvit, ne?"

"Ne. Přišel jsem ti jenom říct, že se vám nebudu plést do života a že by rodiče Naruta rádi poznali. Oni nejsou jako já, nemusíš se bát, že by mu něco udělali. Jenom by se s tebou rádi stýkali, protože… délka tvého života teď závisí na délce toho Narutova."

"Nechci," odmítl Sasuke chladně.

"Sasuke, prosím. Nic jiného nežádáme-"

"Vy?" podivil se mladší. "Nemluvil jsi o rodičích?"

"Mně bys přece taky chyběl," vyhrkl Itachi.

Jak byl zvyklý neprojevovat emoce, strach o bratra ho donutil se to naučit.

"Vy jste mi ale ukradený. Nevěřím vám. Ty jsi už jednou svůj slib porušil, nemám důvod ti věřit. A věřit jim? Co když mi tu lžeš a po našem příchodu do sídla rodičů Naruta zmasakrujete?" rozčiloval se Sasuke.

"To není pravda, Sasuke. Prosím tě, poslouchej. Rodiče chtějí s vámi oběma strávit co nejvíce času. Jestli chceš, já se při každé vaší návštěvě zdekuju někam pryč! Nemusíme se vídat, ale prosím udělej to pro rodiče," přemlouval ho Itachi, jak jen to šlo.

Vybavila se mu vzpomínka, jak ho Deidara prosil, aby Itachi ušetřil jeho život. Připadal si teď stejně poníženě a trapně jako předtím blondýn. Možná proto, že dělal v podstatě to samé - prosil o život -, akorát o tom jeho bratr nevěděl.

Než stačil mladší zase odseknout odpověď, zazvonil mu telefon. Místo toho, aby Itachiho vyhodil ze svého bytu, se natáhl pro mobil a přiložil si ho k uchu.

"Ahoj, lásko… Co se děje?" jeho grimasa se změnila na vystrašenou. "Mluv pomalu, nerozumím ti…"

Chvíli se nic nedělo. Sasuke hleděl na jedno místo a snažil se pochytat slova a věty, které Naruto ze sebe bezmyšlenkovitě chrlil. Pak se ale všechny jeho svaly na obličeji uvolnily.

"Jakže?" zeptal se pološeptem.

"Co se stalo?" zajímal se Itachi.

"Hned za tebou letím… Nemůžeš v tomhle stavu jet takovou dálku… Dobře… Hned tam budu, ano? Vydrž. Miluju tě," zavěsil.

Přístroj položil vedle sebe a snažil se pochopit situaci, do které se dostal.

"Itachi," oslovil svého bratra, aniž by se na něj podíval. "Je možné, aby Naruto otěhotněl?"

S touto otázkou stočil své uhlově černé oči na svého bratra, který, stejně jako on, v první chvíli zamrznul na místě. Ne. O tomhle teda nikdy nic neslyšel.

***

Normální cesta vlakem k Narutovým rodičům trvala přes tři hodiny, dvěma upírům necelou hodinu. Měli štěstí, že byla zrovna noc, jinak by je slunce spálilo na popel během svou sekund. Mladší slušně zaklepal na dveře jednoho menšího řadového domku a vyčkal, dokud se neotevřou, což se stalo ani ne o sekundu později. Jak se zdálo, jeho snoubenec stál hned u dveří a netrpělivě čekal na Sasukeho příchod. Okamžitě se mu vrhnul do náruče a málem se rozplakal, jak byl zmatený a vyděšený.

"Už jsem tady," objímal ho pevně Uchiha a utěšoval ho hlazením po vlasech.

"Řekni, že to není pravda," prosil ho blondýn.

"Jak jsi na to vůbec přišel?"

"Když jsem řekl rodičům, že jsem s tebou zasnoubený, hned chtěli, abych šel na testy, jestli nemám HIV, ale místo toho se zjistilo tohle. Bylo jedno, kolikrát je dělaly, vždycky to vyšlo pozitivně. I ultrazvuk to potvrdil," hysterčil Uzumaki, svého přítele se nepouštěl pro případ, že by ho nohy neunesly. "Sasuke, o tomhle jsi mi neřekl!"

"Já to nevěděl, přísahám! Ani Itachi!" bránil sebe i svého bratra mladší z Uchihů.

Dřív, než začal Naruto znovu hysterčit, se ve dveřích objevily dvě pro Sasukeho a Itachiho neznámé osoby. Jedna mužská, s Narutovým vzhledem doplněným o pár vrásek a výraznější rysy v obličeji. Nebylo pochyb, že za Uzumakim stál jeho otec. Ta druhá byla ženská, postavou byla drobná a měla v očích laskavost, kterou měl i Naruto.

"Vy jste Sasuke?" zeptal se Minato a prstem ukázal na muže, kolem jehož krku byl zavěšen mladý blondýn.

Sasuke chytil Naruta za ruku, čímž ho donutil ho pustit, a hluboce se páru před sebou uklonil.

"Moc mě těší, že vás poznávám," pronesl s klidem.

Když se narovnal, nahodil lehký úsměv, který rusovlasou ženu naprosto ochromil. Nešlo si nevšimnout, že její tváře nabraly odstín jejích dlouhých vlasů, ale toho si (naštěstí) všimli jen bratři Uchihovi.

"My moc rádi poznáváme vás," oplatila mu úsměv a spokojeně spojila ruce. "Naruto je od svého příjezdu jenom samý Sasuke. A že vás nevzal s sebou, že? Nebo jste se nás bál?"

Sasuke se s pohledem plným lásky a něžnosti podíval na Naruta a prsty zaklesnul o ty jeho. V tomto letmém doteku bylo více citů, než si kdy vyjádřili, přesně tak to Uzumaki vnímal.

"Měl jsem něco důležitého na práci. Řekl jsem Narutovi, aby jel napřed, že přijedu o něco později. Ale kvůli tak závažné situaci jsem přijel co nejrychleji to šlo," zalhal Sasuke.

Oslnit opravdu uměl. Kdyby Itachi svého bratra neznal, spolkl by mu naprosto každé slovo, jak vysoké měl charisma.

"Nebudeme stát mezi dveřmi, že?" ozval se zvesela vlídný Minatův hlas. "Tak šup dovnitř! Hlavně ty by ses měl líp obléct, Naruto."

Pokáral svého syna za to, že vyběhl naproti svému snoubenci do chladné noci jen v lehkých teplácích, v triku s krátkým rukávem a v ponožkách.

Itachi jako jediný pozvání odmítl. Rychle se rozloučil jak s Narutem a svým bratrem, tak s Uzumakiho rodiči, a zmizel. Tohle už se jeho netýkalo, neměl tedy důvod déle zůstávat.

"Nebude vám vadit - než si sedneme a poznáme se -, když si nejdřív promluvím o samotě s vaším synem?" zeptal se zdvořile Uchiha.

"Ale jistě, jen běžte. Já zatím asi připravím něco na zub ne?" řekla trochu zmateně Kushina.

Černovlásek svými kukadly vyhledal hodiny na stěně. Všiml si, jak ho Minato stále pečlivě sleduje, a tím, že svou pozornost převedl z osob na tikající, jednoduchý přístroj na stěně, úmyslně upozornil Minata na čas. Nemusel ho ani uvádět do hypnózy pomocí upířích schopností. Někdy, jako teď, fungovala obyčejná psychologie.

"Zlato, myslím, že teď je necháme si popovídat a zbytek přesuneme na zítra, co ty na to?" Minato své velké ruce položil manželce na ramena a políbil ji do vlasů.

"To zní asi nejlíp. Doufám, že nemáte v plánu se přes noc vypařit?" otočila se na černovláska, který se zasmál.

"Ne, zůstanu tu až do doby, dokud se Naruto nerozhodne vrátit se domů. Nebo dokud mě nevyhodíte," zavtipkoval.

"A vy spolu bydlíte?" ptala se dál Kushina.

"Lásko, na to bude čas zítra," uzemnil ji starší blondýn.

Jemným tlakem do ramen ji donutil se otočit směrem do ložnice. Všichni si popřáli dobrou noc a starší pár zmizel ve svém manželském pokoji.

Sasuke neměl ani čas se rozhlížet. Okamžitě se otočil k Narutovi, sevřel jeho ruce a zadíval se mu do očí. Neměl slov. Za celou dobu se nenarodila bytost, který by byla z poloviny upír a z poloviny člověk. Zároveň se nestalo, aby tato bytost byla schopna zplodit potomka s někým, kdo nemůže v sobě nosit dítě. Sasuke byl skutečně výjimečný.

"Je to stoprocentní?" zeptal se nevěřícně černovlásek.

"Hele," odvětil Uzumaki a šel do kuchyně pro lékařské zprávy. "Je to tu černé na bílém. Jsem těhotný."

Ačkoli se blondýn snažil chovat přirozeně, uvnitř něj ho něco svíralo. Nebolelo to, ale vystrašit to umělo na výbornou.

Sasuke si bleskurychle pročítal všechny dokumenty. Skutečně to byla pravda. Ať už testy dělali kolikrát chtěli, na otázku gravidity vyšly vždy pozitivně. Přetočil na poslední stránku, kde kromě závěrečné zprávy ohledně potvrzení těhotenství a vyvrácení přítomnosti viru HIV byla taky fotka z ultrazvuku, která Sasukeho zcela obměkčila. Místo upíra tu teď před Narutem stála nehybná, usmívající se socha se slzami v očích.

"Nevím, jak je to možné," řekl plačtivě Uchiha, založil všechny zprávy zpátky do obálky, v níž je Uzumaki přinesl, a potlačoval v sobě slzy a vzlyky. "Kdybych to věděl, neudělal bych ti to."

Naruto si založil ruce na hrudi. Očima hledal pevný bod, který kvůli rozrušení nenašel. Nebylo to poprvé, co se cítil být ztracený a co nevěděl, kudy se vydat dál. Ať už si zvolil jakoukoli cestu, důkladně si ji předtím promyslel. Jenomže teď to nebylo vůbec snadné, protože rozhodnutí nezáviselo pouze na něm.