Tanec lásky 10

Ehehehehehe :D Mei zjistila, že maturita bude lehká jako racka :D Ředitelka nám v matice donesla testy z maturitní matiky a pár jsme jich museli řešit... řeknu vám, že to je opravdu lehké, chyby se dělají opravdu jenom z nepozornosti :D ale co to zase melu... *je v deváté třídě a učí se na maturity*

SN tu už dlouho nebylo, já vím, ale opravdu se snažím! :D jinak tato kapitola má přesně 10 000 znaků, což je pro mě takové menší potěšení :D v příští kapitole už něco málo yaoi :3

Enjoy~

---

Návštěva Sasukeho i Itachiho rodičů mě rozhodila, i když jsem o ní věděl. Cítil jsem se, jako bych byl průhledný a oni všechno věděli. O mně a Sasukem. Itachi se ale nezmínil ani slovem o našem vztahu, což jsem byl rád. Jejich máma sice vypadala mile, ale na jejich otce byla nepříčetná. No, co bych povídal o něm. Vypadal, že každou chvílí řekne nějakou pichlavou poznámku nebo někoho zabije pohledem. Když mě Sasuke představil jako kamaráda za školy, jejich máma byla opravdu nadšená. Prý už bylo načase se s někým skamarádit a jakože bokem dodala: "Jen kdyby to byla dívka." Stejně jsme ji se Sasukem slyšeli. Podíval jsem se na Sasukeho, který vyvrátil moje očekávání. Myslel jsem, že se na mě taky podívá, ale on svůj zrak dál upíral na své rodiče. V očích měl vepsanou lhostejnost ke svým rodičům a možná se tam mihla i zloba. Ani se mu nedivím, mě to zase trochu zamrzelo.

Jejich otec mě ale znervózňoval ještě víc. Celou dobu ze mě nespustil oči a občas nade mnou snobsky ohrnul nos. Už vím, po kom má Sasuke v sobě takovou aroganci.

"Budeme v mém pokoji," vymluvil jsem nás a s Narutem jsme hned odešli. Poslouchat teď ty jejich řeči... fakt mě to nezajímá. Když přišli společně, znamená to, že potřebují nutně mluvit s bráchou a my dva u toho zrovna být nemusíme.

"Máš fajn rodiče," řekl Naruto, ale nemohl jsem přehlédnout tu lež. Už podle jeho výrazu, který se nesnažil schovávat, jsem věděl, že zas tak super pro něj nejsou. A chápal jsem ho.

"Omlouvám se za ně," přihodil jsem jednoduše a lehl si na postel. Dokud neodejdou, nebudu se cítit uvolněněji. Vždycky mám z nich zvláštní pocit. Jako by to nebyli moji rodiče, ale někdo cizí, kdo mě teď bude sledovat.

"Sasuke," zavrněl Naruto a na všech čtyřech končetinách se skláněl nade mnou.

"Na to zapomeň," ušklíbl jsem se, ale i přesto mu rukama objal krk a přitáhl si ho k polibku. Nechci sex, dokud jsou v domě rodiče. Jak jsem zjistil, ať už jsem já šukal Naruta, nebo Naruto mě, nedokázali jsme se krotit a mnohdy jsme křičeli na celý barák. Ale to doma nebyl Itachi...

"Sasuke... vzrušuješ mě," pošeptal mi do ucha, které cumlal v puse a rukama mi přejížděl po nahém hrudníku a břiše. Tak příjemně mě hřály na kůži a divím se, proč ji ještě nepropálili.

Když jsem nasával Sasukeho vůni, vždycky mi připomínala chvilky, kdy jsme si užívali něžný a někdy i divoký sex. Proto mě tak vzrušoval.

"Teď se snaž být potichu," pošeptal jsem mu do ucha a sjel jsem až úplně dolů k jeho kalhotám, které jsem mu stáhl ke kolenům i s trenkami. Chtěl mě zastavit, ale než si uvědomil, co se chystám udělat, už jsem ho ochutnával vlastními ústy. Nějak se mu zadrhl hlas a v rukách mačkal peřinu. Byl tak citlivý, vždycky tak snadno podlehl.

Rukou jsem si zajel do kalhot a začal si honit. Sasukeho steny a vzdychy mě tak rajcovaly, že jsem pánví přirážel proti vlastní ruce. Tohle bychom měli dělat častěji, je to vlastně lepší než rychlovka. Hehe, takhle si můžeme hrát na záchodech ve škole...

Rodiče po dvou hodinách odešli domů. To už jsem i stihl Narutovi vynadat, že tohle nemá dělat, pokud nejsme v domě sami. Chvíli jsem dělal uraženého, ale na něj se nedá zlobit. Patří snad tohle do meziřádku v poličce láska?

"Sasuke!" zaklepal Itachi na dveře. Zrovna jsme s Narutem leželi na posteli (on na posteli, já na něm) a snažili se něco naučit z mého sešitu.

"Ano?" povolil jsem mu vstup. Naruto se pode mnou trochu zavrtěl. Ještě stále byl nervózní, když nás Itachi viděl v tak intimním gestu.

"Potřeboval bych s tebou mluvit," přisedl si k nám na postel.

Zmateně jsem se podíval na Naruta a napřímil se v očekávání žádosti.

"Rodiče tě chtějí zpátky," řekl mi narovinu. To už se posadil i Naruto a lehce mě objal kolem pasu. "Bylo by prý nejrozumnější, kdybys vyrůstal s rodiči, protože jsi ještě nezletilý, ale rozhodnutí je na tobě. Já za tebe rozhodovat nemůžu, proto jsem se tě chtěl zeptat." Takže to byl důvod jejich návštěvy? Si myslí, že jsem až tak dobrý v přetvařování, nebo co?! Před pár lety jsem si toho zažil dost a věřím tomu, že ty jejich každodenní hádky neskončily a v blízké budoucnosti ani neskončí.

"Zůstávám tady," řekl jsem rozhodnutě a pohodlně se opřel o Naruta.

Částečně mi dochází, co se tu momentálně projednává, jen nechápu pointu, proč by se měl Sasuke vrátit k rodičům. Je pravda, že by rodina měla zůstat pohromadě, ale Sasuke není malý děcko. Za rohem už na něj číhá dospělost a oni ho berou jako prvňáka. Myslím, že jejich hádky je zasekly v čase...

"Dobře. Pak bys jim měl zavolat sám, já jsem jim už řekl svoje," usmál se Itachi a odešel.

Sasuke se mi otočil předem a hlavu strčil pod mou mikinu. Nebezpečně vrčel, byl naštvaný a já se začínal strachovat o své zdraví. Doufám, že byl očkovaný, nerad bych dostal vzteklinu.

"Sasuke-"

"Zůstanu tady a s tebou!" řekl své konečné rozhodnutí a vytáhl hlavu. "Copak jsem nějaká věc, že si o mně tak rozhodují?"

"Zbytečně se nerozčiluj," políbil jsem ho na kořen nosu a pokračoval na krk. Byly to jen krátké pusy, které ho dokázaly zklidnit. "A navíc jsi nemocný, takže do hajan," rozkázal jsem mu a schválně jsem ho povalil na postel a chtěl ho přikrýt, ale on se začal bránit.

"Neblbni," zasmál se a držel peřinu, abych ho nemohl zakrýt.

"Sasuke," napomenul jsem ho a dal jsem ruce v bok, "nemocný člověk musí hodně odpočívat a poobědní spánek ti jenom prospěje," konstatoval jsem. Cítil jsem se přitom tak důležitě, že si občas myslím, že bych mohl být minimálně učitel.

Nebaví mě poslochat ty jeho kecy o tom, jak si ničím zdraví a celkově i tělo. Že když onemocním úplně, on bude muset dávat ve škole pozor, aby mi mohl donést sešity atd, atd... To se ale příšerně plete.

Unaveně jsem se uvolnil na posteli a se zrychleným dechem zavřel oči. Asi má Naruto pravdu. Měl bych si odpočinout, necítím se zrovna dvakrát nejlíp.

"Tak je hodný," usmál se vítězně Naruto a peřinou mi zakryl i bradu. "Donesu ti prášek, chvilku vydrž," řekl energicky a už běžel z pokoje. Jenomže než se vrátil, já už jsem spal klidným spánkem.

Sasukeho jsem nechal spát, prášek jsem mu položil i se sklenicí na stolek a šel na pokec za Itachim. Ten si zrovna četl nějakou nejspíš zajímavou knihu, vypadal fakt zažraně. Když si všiml mé přítomnosti, mile se usmál a knihu odložil.

"Nic o tobě vlastně nevím," zasmál se. Natáhl jsem se na gauč a dlouze zívl.

"Sasuke o mně nemluví?"

"Ani ne. Sem tam mu tvoje jméno vyklouzlo, ale jinak si to nechával pro sebe. Vždycky byl uzavřený," díval se do strany, jako by vzpomínal na časy, kdy byl Sasuke malý. "Abych ti řekl pravdu, on se nikdy s nikým moc nesbližoval, takže jestli spolu chodíte, myslí to s tebou opravdu vážně," prozradil Itachi a spiklenecky na mě mrkl. Docela mi to nahnalo strach. Do dvou týdnů se budu stěhovat a tím mu ublížím nejvíc. Neříkám, že ho nemiluju, ale jinou možnost nemám.

"Můžu se ti s něčím svěřit?" zeptal jsem se a raději se posadil.

"Jistě, jsem přece tvůj švagr," zasmál se zvonivě. Přišlo mi, že je daleko veselejší než já, ze života čerpá jen to dobré, mohl by mi poradit...

"Za dva týdny jedu na mistrovství do Evropy a finančně je to dost náročné.. A nejspíš budu muset prodat byt a přestěhovat se... daleko..." sklonil jsem hlavu a pozvdechl si. Tohle je tak sobecké, že bych se nejraději zakopal pod zem, ale na mistrovství se nejede každý den. Je to obrovská událost, za kterou stojí spousta dřiny a trpělivosti.

"Děláš si starosti o váš vztah, že?" přikývl Itachi. Vypadal, že chápe moji situaci a neodsuzuje mě za tak sobecký čin. Zadíval se do podlahy a pohodlněji se opřel o opěradlo křesla. Přemýšlel, jak z této nepříjemné situace vycouvat. "A co kdyby..." začal a po tváři se mu rozlil šťastný úsměv. "Co kdyby ses na stěhoval k nám?"

Zbledl jsem jak stěna. Ne, že by mi to nějak vadilo, ale připadal bych si tu jako vetřelec.

"Vážím si toho, ale-"

"Byt prodáš, za peníze si zatancuješ v Evropě a navíc nám zvedneš náladu a to každodenně. Myslím, že Sasuke bude nadšený," konstatoval.

"Ale, Itachi," nemohl jsem tu s nimi zůstat. Oni mají vlastní životy stejně jako já. A navíc - být po Sasukeho boku každý den... takovou zátěž moje srdce nezvládne.

"Žádný ale!" zvedl důležitě prst. "Záleží ti na Sasukem?" naklonil se blíž ke mně.

"Samozřejmě," vyhrkl jsem ze sebe bez přemýšlení. Nemám důvod o tom uvažovat nebo dokonce pochybovat.

"Jak by bylo tobě, kdyby se on odstěhoval?" položil mi ruku na rameno a díval se mi zhluboka do očí. Najednou jsem pocítil vinu a lítost. Itachi má pravdu. Kdyby tohle udělal Sasuke mně, taky bych na tom byl dost špatně.

Spokojeně jsem se usmál a natáhl ruku na druhou stranu postele, kde jsem si myslel, že bude ležet Naruto. Bohužel tam nebyl, takže jsem otevřel oči a rozhlédl se po pokoji. Asi jsem usnul, i když jsem se unaveně vůbec necítil. Na stolku jsem našel prášek se sklenicí vody a musel jsem se pro sebe usmát. Ten ňouma opravdu myslí na všechno, jenom jeho povinnosti mu utíkají pod rukama...

Prášek jsem zapil a vydal se na průzkum domu, protože v něm bylo až podezřele ticho. Nakonec jsem ale uslyšel hlasy z obýváku.

"Kdy se teda přestěhuješ?" zeptal se brácha Naruta. Raději jsem se do jejich konverzace nezapojoval a zůstal schovaný za rohem. Občas takové malé šmírováni pomůže odhalit pravdu, i když Narutovi pevně věřím a nemyslím si, že by mi někdy lhal.

Ale o čem to Itachi mluví? Jaké stěhování? A proč mi o tom Naruto ještě neřekl?

"Nejdřív to musím probrat s rodiči," zněl nějak vesele, že mi to nahánělo strach. Moment... mohlo být tohle ta věc, kterou mi nechtěl říct? Stěhuje se, nejspíš se už nikdy neuvidíme a neřekl mi to proto, že mi nechce ublížit. On je takový idiot.

Ale podle toho, jak vesele zní, bych spíš tipoval, že mu šlo jen o to mi ublížit. Sakra, Sasuke, vzpamatuj se! Takhle se nejčastěji lide dopouštějí omylů, kterých potom litují.

Sebral jsem teda trochu odvahy a přidal se k nim. Nejdřív si mě všiml Itachi, který se jen usmál, jako by říkal, že mi řekne něco, co se mi bude líbit, a pak Naruto, který se rozjasnil, vyzvedl mě za pas a párkrát se se mnou zatočil.

"Naruto!" okřikl jsem ho. Na nějaké točení jsem neměl náladu, jenom hlava víc zamotala.