Tanec lásky 13

Holahej, kapitáne! *nepřestalo jí jebat :v*

Zlatíčka, jenom taková kontrolní otázka - Kdo z vás už ochutnal suši a jak vám chutnalo? Mei má na něj stále větší chuť. Ono... Asi třikrát se mi stalo, že mi nechutnalo, kvůli té řase a teď, jak jsme jeli na výlet, jsem na něj měla chuť, ale měla jsem na vědomí, že se u toho budu zase ksichtit jak u kyselého zelí. Omyl! Zjistila jsem, že po nějaké době mi ochutnat začalo a teď si ho kupuju pomalu pravidelně (80 Kč v Lidlu x'D). A to jsem chtěla šetřit!

---

Tohle je poprvé, co ho vidím tak nervozního. Dokonce se začíná podceňovat a to není dobré. Já mu věřím, všichni mu věříme, ale pokud si nebude věřit on sám... pak je to s ním marné.

"Vždyť o tanci víš leda prd," zasmál se a protočil očima. "Nemůžeš posoudit, jestli jsem skvělým, nebo jestli patřím k troskám."

"No, soudím podle toho- ehm- jaký výkon podáváš pak v posteli," ušklíbl jsem se na něj a začal ho líbat na krku. Chtěl jsem, aby se trochu uvolnil a nebyl tak napjatý.

"Zahráváš si," zavrněl a povalil mě na postel, načež mě začal líbat na rty. "Jo, abych na to nezapomněl!" vykřikl najednou. "Jedeš se mnou, víš o tom?" přímo zářil štěstím. Já jsem byl trochu mimo. Odjíždí se už zítra a já o ničem nevím?!

"Nikdo mi nic neřekl," podíval jsem se na něj stylem, jako by na něco důležitého zapomněl.

"Jo, já... ehm... zapomněl..." řekl do ztracena a pohladil se po zátylku.

"Je mi to jasný," zamrmlal jsem si pod nosem.

"Ale neboj, všechno oblečení už máš sbalené!" zvedl palec se zasmál se mému nechápavému výrazu. "Chtěl bys se mnou jet?" udělal psí oči, které mě totálně odměkčily. Ale řekl bych ano i bez toho. Alespoň uvidím, jak taková soutěž probíhá...

***

Ráno jsme vstávali v pět a měli jsme hodinu na přípravu jako převlečení, sprcha, hygiena a snídaně. Itachi nás pak hodil na letiště, bylo před osmou, když jsme dorazili a stejně jsme museli čekat na letadlo, které letělo až v devět. Tu hodinu jsme zabíjeli všemožnými vylomeninami. Hráli jsme slovní hry, chodili po tamních obchodech a podobně. Několik lidí se na nás nechutně dívalo a já jsem nechápal proč. Nakonec jsem si všiml, že se s Narutem občas chytáme za prsty. Úplně nevědomky!

"Miluju tě," řekl jsem mu s mírným úsměvem a políbil ho. Zrovna kousek od nás seděla starší paní a jakmile to uslyšela a uviděla, hned se zdekovala pryč.

"Já tebe taky," odpověděl mi Naruto a objal mě. Jsem rád, když je mu jedno, co si ostatní myslí.

"Ehm, ehm," poklepal mi na rameno Itachi. "Tak mladí kluci a už teplí. Ts, ts, ts," řekl trochu hlasitěji a předstíral, že nás nezná. Jediné, co ho prozrazovalo byl úsměv a ironický tón hlasu.

"Páni, tak starej a ještě nemá přítelkyni. Čím to bude?" udělal to samé Naruto a začal se smát. Hlavně těm lidem okolo. Některým to bylo jedno, ale pár z nich raději odešli.

Itachi se zašklebil, aby to ostatní neviděli, no i tak to bylo nepřehlédnutelné.

"Itachi?" pozvedl obočí Sasuke a na tváři se mu rozlil ještě větší úsměv, než ten Itachiho. "Neříkej mi že jsi-"

"Taky gay? Ehm... jo," doplnil Sasukeho jeho bratr. Na jeho tvářích se objevilo menší zarudnutí. Asi to ještě nikomu neřekl a my jsme byli první. Teda... my... já jsem si toho všiml už při balení posledních věcí. Ti dva po sobě pořád koukali, jako já na Sasukeho.

"Sis nevšiml?" zvedl jsem na Sasukeho překvapeně obočí.

"Kdy jsem měl příležitost?" zasmál se ironicky.

"Naruto!" křikla na mě trenérka. A už z dálky na nás mávala.

"Dobrý den," usmal jsem se přátelsky. Nevytknul jsem jí, že jsme se dohodli na hodinu před odletem. Důležité bylo, že dorazila.

"Ah, ty musíš být Sasuke-kun," usmála se na mého přítele a podal mu ruku.

"Rád vás poznávám," usmál se přeslazeně.

Celou dobu jsme si povídali, dokud nám neoznámili, že se máme jít odbavit.

"No nic, už taky musím jít. Dohodli jsme se s Deidarou odjet na víkend na chatu. Hodně štěstí," objal mě Itachi a schválně kvůli Sasukemu mi vlepil pusu do vlasů. Sasukemu okamžitě vyšlehly plameny z očí a chystal se ho zabít. Kdybych ho nedržel a nepřemlouval, že musíme jít, jistě by ho už zatýkala policie.

"Byla to jenom nevinná pusa, nic víc," konstatoval jsem, když jsem se snažil přijít na zapínání pásu. Bylo to tak jednoduché, až to bylo složité.

"Takže kdyby mi někdo dal pusu, nežárlil bys?" zvedl vítězně obočí, protože ví, že jsem nahranej. Raději jsem se k tomu nevyjadřoval, protože to stejně nemělo smysl. Dokonalý pan Uchiha má vždycky pravdu a to se nikdy nezmění!

Jeho ruce spočinuly blízko mého přirození, až jsem mu chtěl vynadat, že na veřejnosti jsme si řekli ne, navíc v letadle je to dost... nevhodné! Ale on mi jenom zapínal pás...

Pilot nás přivítal na své palubě a popřál nám příjemný let. Chvilku na to se letadlo dalo do pohybu po dráze a já se těšil, až uvidím všechno z té výšky. Bohužel mé nadšení vystřídal strach, když se kola odlepila od země. Pevně jsem se chytil sedadla, kde mimochodem spočívala Sasukeho ruka, a snažil se nemyslet na to, že se nacházím asi už kilometr nad zemí.

"V pohodě?" zeptal se mě starostlivě Sasuke a druhou rukou sevřel tu moji. "V klidu," snažil se mě uklidnit, ale já ho nevnímal. Měl jsem pevně zavřené oči a jeho ruku jsem drtil ve své.

Chudák, takový strach z letu mu vůbec nezávidím. Taky je to pro mě poprvé, co letím letadlem, ale zřejmě nejsem takový posera.

Když jsme přestali stoupat a jen volně letěli, Naruto se uklidnil, ale ruku mi odmítal pustit. Prý, že bychom se hned zřítili.

"Neměl by ses zbytečně stresovat," pohladil jsem ho po tváři.

"To je dobrý," usmál se nervózně a snažil se si úsměv udržet. No, nějak mu to třepotalo.

"Pardon," oslovila mě jedna dáma. Už od pohledu a výslovnosti jsem poznal, že se jedná o francouzku. "Est-ce qu'il vole la premier fois?" vypadala, že si opravdu dělá starosti.

"C'est vrai, il a peur," vysvětlil jsem a soucitně se zadíval na Naruta, který se dostal z šoku a jen zamračeně poslouchal naši konverzaci. Nerozuměl ani prd.

"Pauvre garçon," politovala ho a zapátrala v kabelce. Nakonec z ní vytáhla bonbon, který mu dala.

"Ehm.. D-děkuji..." vykoktal Naruto.

"Il dit merci," usmál jsem se na ni. Úsměv mi vrátila, zavřela oči a do minuty usnula.

"Pitomí jazykáři," zanadával Naruto a rozbalil dárek z alobalu. Nejdřív si ho nevěřícně prohlížel, protože nečekal, že bude z čokolády, no nakonec si půlku ukousl a zorničky se mu zúžily.

"Co je?" pozvedl jsem obočí a ochutnal zbytek čokolády. Ta chuť...! Nikdy jsem sladké rád neměl, ale tohle bych si dal znovu. Netušil jsem, jak je švýcarská čokoláda výborná. Je stokrát lepší než ta, kterou dávají v televizi!

"Wow," vydechl Naruto a já s ním naprosto souhlasil.

Sasukemu se do hodiny podařilo usnout, zatímco já se uklidnil a užíval si let. Občas se mi stáhly svaly, když letadlo zadrkotalo, ale hned jsem se hodil do klidu. Nemohl jsem vyvádět jak malé děcko, udělal bych ostudu sobě, trenérce i Sasukemu.

Podíval jsem se na něj, jestli se náhodu neprobudil. Měl jsem chuť si s ním povídat, líbat se, cokoliv! Cítil jsem se najednou tak sám...

Naštěstí chodily letušky s občerstvením, takže jsem si vždycky něco vzal. Samozřejmě jsem vzal i Sasukemu, až se probudí. Zas takový sobec nejsem.

Sotva jsem dojedl menší svačinu v podobě kousku šunky, sýra a rohlíku, Sasuke se nepokojně zavrtěl. Potil se a nevypadalo to zrovna na hezký sen. Lekl jsem se, že má znovu horečku, ale jenom se mu zdály škaredé sny.

"Sasuke," pohladil jsem ho po tváři, aby se probudil. Pohotově mi chytil ruku se strachem v očích se na mě koukal.

"Naruto," ulevilo se mu, jak mě uviděl. Ruku mi pustil a uvelebil se na sedačce.

"Jenom se ti něco zdálo," usmál jsem se na něj a dal mu menší pusu na líci. Neptal jsem se, co se mu zdálo. Pokud to bylo o mně, tak to neřekne a zazdí to lží, že už neví. Dělám si o něj starosti. Nikdy takové sny neměl.

Stál jsem jako chlapec na kraji útesu a užíval si výhled na rozbouřené moře a krvavě rudý západ slunce. Byla to nepopsatelná nádhera.

"Sasuke," oslovil mě Naruto tím svým uklidňujícím hlasem. Zvláštní, že já jsem byl malé dítě a on puberťák. Díval jsem se na jeho úsměv a nepřestával žasnout. Byl krásnější než rozbouřené moře, krásnější než rudé slunce! Mlčky mě chytil za ruku a spolu jsme procházeli loukou plnou chrp stejně modrých jako jeho oči. Stále se usmíval, ale mě ovládal pocit nejistoty a strachu.

Zprava jsem uslyšel pískání brzd. Než jsem vůbec stačil otočit hlavu, loukou se rozlehl silný náraz auta do auta.

"Nezastavuj," přikázal Naruto stále s úsměvem. Animace jako by šla s námi. Viděl jsem, jak z auta vylézá muž a volá záchranku. Když přijela, na místě diagnostikovali smrt dvou lidí, z toho jednoho muže a těhotnou ženu.

Pak uslyšeli pláč. Dětský pláč. V autě ležel malý chlapec a kdyby nebyl v autosedačce, jistojistě by zemřel spolu se svými rodiči a nevyvázl by jen s pár škrábanci.

"Sasuke!" zakřičel na mě Naruto. Velký Naruto zmizel beze stopy a přede mnou stála jeho dětská kopie. Pomalu zvedal ruku a prstem ukazoval za mě. Bál jsem se otočit. Už jen kvůli tomu jeho vyděšenému výrazu. Nakonec jsem ale hlavu přece jenom otočil. Stál tam Itachi s Deidarou ruku v ruce a povídali si. Vlastně... někam šli. Ne, přímo běželi! Vypadali šťastně.

"Sasuke!" zakřičel Itachi zezadu. Otočil jsem se a viděl oba dva, jak běží ke mně. Už se nedrželi za ruce a tváře jim křivil strach. Itachi se natahoval, že mě chytne, ale pár centimetrů ode mě ho srazilo auto. A v tu chvíli jsem se probudil.

Raději jsem předstíral, že o nic nejde, protože už tak je Naruto dost vystresovaný a potřebuje přesný opak - klid.

"Jenom je mi trochu špatně, to přejde," usmál jsem se nervózně a vzal si od něj kešu oříšky. Začal jsem se jimi ládovat jako těhotná ženská.

"Opravdu?" přesvědčoval se Naruto, ale já ho ujistil úsměvem. Nejsem pověrčivý, ale ten sen musel něco znamenat. Ale proč mi ukazoval smrt Narutových rodičů? To nechápu.

Hlasitě jsem si povzdechl a začal ho hladit po ruce. Rád bych věděl, o čem ten jeho sen byl, ale zase jsem na něj nechtěl tlačit. Je to jeho věc a až bude chtít, řekne mi to sám.

Po dvanáctihodinovém únavném letu jsme přistáli ve Frankfurtu. Zalehly mi uši a já malém až brečel, jak to bolelo. Přísahal jsem si, že letadlem už nikdy nepoletím.

Německo bylo opravdu úžasné. Všichni lidi vypadali zajímavě a na každém se našlo něco neobvyklého. Já vím, že kluk z Tokya by tohle říkat neměl, protože se každý den potkává s tisíci lidí, ale tady je o mnoho lidí méně a vypadají opravdu jinak než japonci. Docela logické, že?

Trenérka tu nebyla poprvé, takže přesně věděla, kam se dostat, jenom jí vypadlo zjistit jak, takže nás čekala honba za taxíky a půlhodinová cesta na hotel. Z toho posunu času jsem byl poněkud unavený. Ten čas... To je tak zvláštní a mystická blbost. Odletěli jsme v devět a přiletěli v jednu odpoledne, přičemž jsme letěli dvanáct hodin... Wow...

Měli jsme dva pokoje. Já se Sasukem a trenérka s jedním svým známým, který přiletí z Francie porotcovat. Prý staří spolužáci, dokud on neodjel na studia do Francie, kde momentálně pobývá...

Myslím, že všechny s tou francouzštinou pozabíjím. Tak se neučím, no a? Stejně procházím ze čtyřkou, takže to už není moje starost.

Sasuke se svalil do peřin a roztáhl se na celou plochu.

"Konečně měkká postel!" zavrněl se zavřenýma očima. Po dvanácti hodinách sezení s ním naprosto souhlasím. Lehl jsem vedle něj a chytil ho za ruku. Oba jsme se koukali do stropu a myšlenky se nám honily všude možně.

"To zvládneš," utěšil mě Sasuke a vyhoupl se na můj klín, "já ti věřím," usmál se a začal mě líbat.

"Budu muset zamakat, jen abych se dostal do finále," řekl jsem popravdě a objal ho kolem pasu. Mám to rád, líbí se mi totiž jeho blízkost a teplo, které z něj sálá.

"Kolik vás tam je?"

"Čtrnáct," Semil jsem rty k sobě. V celém Japonsku není taková konkurence.

"Wow..." užasl Sasuke. "Tak to bude těžký."

"Hmpf... Holek je přes devadesát," ušklíbl jsem se. Moderní tanec je spíš oblíbený u holek než u kluků. Sám vím proč. Na základce mě šikanovali a nadávali mi do baletek. Ale teď vím, že dokážu víc než oni.

"Štěstí, že jsi kluk," zasmál se Sasuke a rukou mi začal přejíždět po hrudníku.

"Sasuke, musíme odpočívat," odbyl mě a dal mi omluvnou pusu na líčko.

"Koťátko se chce mazlit, tak mu to dopřej," tělem jsem se otíral o něj. Když jsem neviděl žádnou reakci, zvedl jsem se a uraženě odpochodoval do koupelny, kde jsem nějak zhodnotil svůj stav. Vlasy dobrý, obličej ještě trochu napuchlý ze spaní... možná proto nemá Naruto náladu. Kvůli tomu, jak vypadám.

"Koťátko?" ušklíbl se Naruto ve dveřích, které za sebou zavřel.

"Drž se dál, nebo vytáhnu drápky," vrátil jsem mu úšklebek. Na nějaké vyhrožování už bylo pozdě. Přitáhl si mě za pas a pohrával si s mým jazykem.