Za rodinou 1/2

Lidičky, moc se omlouvám, že kvůli téhle sračce povídce jsem téměř pozastavila všechny ostatní. Nečekejte nic světoborného, má to jenom 11 stran a kousek, přesněji 42 237 znaků - 7 636 slov. xDDDD Mei totiž slíbila jednorázovku, tak ji chtěl stihnout do narozeniny Majo. A stihla!

Prosím o toleranci chyb, je jich tam určitě hodně. četla jsem to po kouscích, protože je to na jednorázovku opravdu dlouhé a často jsem u toho odpadávala. Je tedy možné, že jsou tam překlepy a děj není plynulý, možná je uspěchaný. Já jsem to kontrolovala dvakrát a na třetí už se můžu v****t. xD Kdyby tam byly chyby, na které se nedá opravdu, ale opradu nedá koukat, napište mi do komentářů, prosím. ^^

Názvu si nevšímejte. Plz. Nedělejte to.

Pár: Naruto x Sasuke

Čeká vás: omegaverze, Naruto se Sasukem, jak se páří xD

Věnování: Ivana-chan; Majo (Gomen, že jsem ji zvěřejnila před tvými narozeninami. Ber to jako brzký dárek. ^^)

---

S hrůzou v očích i na duši jsem stál před vchodem do obývacího pokoje, kde mí rodičové sledovali televizi. Polkl jsem při přemýšlení, jak jim oznámím zprávu, kterou jsem se před hodinou a něco dozvěděl. Proč jsem jim to neřekl hned? Byl jsem v obrovském šoku zavřený v koupelně a snažil se urovnat si myšlenky. Tedy především jsem si musel dát fakta do souvislostí. Nepřeháním, když o sobě řeknu, že jsem velmi chytrý, snad nejchytřejší na Konožské střední, ale tohle jsem nechápal a rád bych, aby mi někdo vysvětlil, co se děje.

Vešel jsem do obýváku, málem jsem se rozbrečel strachem. Až teď mi docházelo, co se vlastně děje. Jako bych hned po tom zjištění šel sem, za svými rodiči, oznámit jim tu ne zrovna veselou novinu.

"M... mami..." oslovil jsem ji vyděšeně. Hlas se mi třásl, tělo se chvělo strachem. Tvář se však těmito pocity nenechala ovlivnit.

"Hm?" zamručela. Dál se soustředila na program v televizi, který probíhal každý den dopoledne. S otcem se na něj dívali často, jelikož se jednalo o dokument o slavných a významných osobnostech z celého světa.

Otec jen přehodil nohu přes koleno, poškrábal se na bradě, nijak mi pozornost nevěnoval. Ale bedlivě poslouchal, co chci matce sdělit. Tak to dělal vždycky. Poslouchal zpovzdálí, ale všechny problémy řešil, jako by to byl jeho problém. Byl jsem celkem i zvědav, jak na tohle zareaguje.

"Jsem..." odmlčel jsem se. Sbíral jsem poslední kousky odvahy, které ve mně ještě zbyly na vyřčení toho jednoho slova. "...těhotný..." hlesl jsem.

Matka se na mě okamžitě otočila s šokujícím výrazem, stejně jako otec.

Naruto - řekl bych náš třídní šašek, ale on to pojmenování nemá moc v lásce - byl z naší třicetičlenné třídy snad jeden z největších lumpů a lajdáků. Moc se učení nevěnuje, místo toho raději hází papírovými vlaštovkami jako kluk z druhé třídy. Už když jsme se všichni potkali v jedné třídě, jsem ho neměl rád a jeho chování mi vadilo. Já - z váženého rodu Uchihů - jsem byl vychován přísnými rodiči. Kdyby se někdy dozvěděli, že mám špatné známky, netuším, jak by reagovali, ale určitě by to neřešili jen povídáním.

Po čtvrt roce jsem to nevydržel a nabídl mu po školní doučování. Jeho nezájem o studium mě rozčiloval, proto jsem se stal tou jedinou obětí, která blonďatému třeštidlu měla pomoct dosáhnout lepších výsledků. A dařilo se.

Hodně jsme se sblížili, až se z nás stali nejlepší kamarádi. Ano, byli jsme úplné protiklady a každý na to poukazoval tím, že jeden toho druhého brzy omrzíme, ale zatím se to nestalo. Vzájemně jsme se doplňovali a poznávali svět toho druhého. On si často stěžoval, jak můžu být tak zodpovědný a hlavně pesimistický, zatímco on si užíval života, jak jen to šlo.

Tímhle krátkým životopisem nechci popsat jen Naruta, ale především náš vztah, který zůstává stejný. Jsme nejlepší kamarádi, nic víc, nic míň.

"Hej, už jde!" křikl pološepotem Uzumaki a rychle se běžel posadit na své místo - vedle mě. Předstíral, že je zabraný do mé práce, což bylo dělání si výpisků z učebnice. Že to byl domácí úkol, na to Naruto určitě zapomněl.

Mnohdy jsem netušil, co má za lubem, a už vůbec jsem se do jeho lumpáren nezapojoval, i když on mě už tolikrát přemlouval. Na tohle jsem já nebyl.

"Co zase vyvádíš?" povzdechl jsem si.

"Počkej si..." pošeptal a po očku zkontroloval spolužáka, který zrovna přišel do třídy. Jeho dnešní obětí se zřejmě stal Inuzuka Kiba, jak to tak vypadá. Musím přiznat, že pokud by mu něco provedl, asi bych se i zasmál. Většího machra něž Kibu na této škole vážně nenajdete. Ego mu stoupá do mraků. Jen je škoda, že se nemá zrovna čím chlubit. Když říkal, že Naruto se učení moc nevěnuje, tak Kiba se mu nevěnuje už vůbec. Pořád tvrdí, že to dá, protože je nadprůměrně inteligentní, takže se nemusí učit. Sotva uběhly tři měsíce a už má čtyřky a pětky.

Teď si možná říkáte, že když jsem pomohl Narutovi, proč nepomůžu i jemu? Naruto o pomoc stál a byl z ní nadšený, Kiba si ani nenechá poradit, když se mu něco nedaří.

Celou třídou se ozval krátký výkřik leknutí. Jak jsem si všiml, Naruto mu na židli nalil trochu vody, proto měl teď zmáčenou celou zadní stranu kalhot.

"Kdo to byl?!" křikl naštvaně a všechny smějící se lidi sjížděl pohledem. "Uzumaki!" pohled se zastavil na blonďatém klukovi, který se ze všech smál nejvíc. Tím započala další výměna narážek na inteligenci, slovní přestřelky a hlavně nadávky.

Pouze jsem si povzdechl a jen je sledoval. Nechci se do toho míchat. Je pravda, že někdy má Naruto fakt střelené nápady, ale nikdy to nepřehání.

Po škole jsme samozřejmě šli ke mně domů. Venku vítr lomcoval i s těmi nejstatnějšími stromy. Mráz pálil do tváří, že jsme oči museli mít přivřené nebo úplně zavřené. Kdo ví, co by se stalo, kdyby nás do nich zasáhl ledový krystalek.

"Brr," oklepal se Naruto od sněhu. Ani se nechtěl vysvléct z kabátu jaká mu byla zima.

"Makej," pobídl jsem ho. Nařídil jsem mu, aby mě šel počkat do pokoje, že nám zatím udělám čaj. Rodiče samozřejmě nebyli doma, pracovali spíše odpoledne a večer. Vědí, že se s Narutem stýkám a vadí jim to. Naruto zkrátka nepatří do stejné úrovně jako my. Tím neříkám, že jsme lepší, protože jsme rodina alfů. Teda kromě mně, já jsem beta, jinak mí rodiče i starší bratr jsou alfy. Naruto je možná stejně jako já beta, nebo alfa. Určitě není omega, to se dá snadno vydedukovat.

Ale šlo o to, že já jsem byl jinak vychován než on. Jeho rodiče nad ním nemají tak pevnou ruku. Sice ho kdovíjak nerozmazlují, ale jde na něm poznat, že nejsou příliš přísní. Jednou jsem od Naruta slyšel, že má s nimi spíše kamarádský vztah.

Donesl jsem dva hrníčky z horkými nápoji, které jsem položil na stolek vedle postele, kam jsem si sedl za Narutem. Byl v mém pokoji stokrát, ale pokaždé se tu rozhlíží, jako by tu byl poprvé. Vím, čím to bylo - záviděl.

Vytáhli jsme sešity a učebnice a začali se společně učit, když můj výklad přerušilo kýchnutí.

"Nejsi nachlazený?" zamračil se Naruto a zkoumal můj obličej.

"Ne," zamítl jsem, "je tu jenom trochu zima," vysvětlil jsem hned a pokračoval dál.

Po dvou hodinách a šedesáti kýchnutích později jsem si připustil, že jsem možná opravdu nachladil. Horečku jsem neměl, ale v nosu mi vyrostl snad beton.

"Půjdu, aby sis odpočinul," usoudil Naruto.

"Odkdy seš tak ohleduplný?" zasmál jsem se nevěřícně.

"Jsi nemocný, měl bys to vyležet," poučil mě jako malé děcko.

Raději jsem převrátil očima a slovně se k tomu nevyjadřoval. Pak jsem mu pomohl sklidit jeho věci a vyprovodil ho ke dveřím.

"Nezapomeň, že pozítří píšeme z virů a bakterií," připomněl jsem mu a znovu kýchnul. Začínal jsem se cítit nesvůj, byl jsem v jednom ohni. Zničehonic jsem ztratil rovnováhu. Tohle nebylo jenom nachlazení. Zhluboka jsem dýchal, aby se mi do mozku dostal aspoň nějaký kyslík. Bylo mi na omdlení. Nejhorší asi bylo, že mě to vzrušovalo. To jako umírám?

"Sasuke?!" vyjekl Naruto a sehnul se ke mně. Nedokázal jsem se přimět se na něj podívat. Netuším, jestli jsem trpěl, nebo se začínal cítit dobře.

Blondýn mě začal osahávat. Nejhorší bylo, že jsem byl tak zmatený, že jsem nedokázal nic udělat. Ani protestovat, ani se bránit jeho dalším a dalším dotekům.

Povalil mě na studenou zem,k de se normálně přezouváme. Sundal mi kalhoty i s trenkami a několika prsty do mě vnikl. Ten šok mi pomohl se vzpamatovat a uvědomit si, co se právě děje. Vždyť mě chce znásilnit můj nejlepší kámoš! Co to do něj vjelo?! A proč se mi to sakra líbí?!

"Promiň, Sasuke," omluvil se. Věřil jsem mu, že tu omluvu myslí vážně, "ale tohle se nedá vydržet." Jeho rty se mi přisály na krk, kam mě silně kousl. Zakřičel jsem bolestí a za ramena jsem se jej snažil odstrčit. Chtěl jsem, aby si mě vzal, přirážel do mě, ale nemusel mě zrovna fyzicky týrat.

"To bolí!" postěžoval jsem si a párkrát mu bouchl pěstí do zad. Byl jsem ale slabý a s ním to ani nehnulo. "Aaah!" vykřikl jsem díky orgasmu. Nemohl jsem uvěřit tomu, že jsem udělal jen z toho, jak mi vrážel prsty do zadku.

Pak jsem ale zakřičel bolestí, když do mě pronikl Narutův penis. Nehty jsem zaryl do jeho paží, abych nekřičel. V životě jsem to s mužem nedělal a tohle bylo tak náhlé.

"Sasuke," oslovil mě naléhavě a začal mě líbat a přirážet do mě. Omotal jsem mu nohy i ruce kolem těla a sténal mu do polibků.

Dělali jsme to a ne zrovna jednou a jen v jedné poloze. Oba jsme neměli dost, oba jsme byli nenasytní a plní touhy po sexu s tím druhým. Bylo to zvláštní. Nikdy jsem necítil touhu s někým souložit, a teď mě to popadne zničehonic s mým nejlepším přítelem. Je to chyba, které oba budeme litovat, vím to. Ale v tu chvíli, kdy mě držel v náručí a uspokojoval mě, jsem nedokázal myslet na nic jiného než na něj. Nedokázali jsme se kontrolovat, prostě jsme po sobě skočili.

Unaveně jsem se položil na podlahu. Hádám, že jsem právě vydýchával sedmý a možná konečně poslední orgasmus. Cítil jsem se líp, horečka mi nepochybně klesla, nabýval jsem vědomí a to jen díky sexu. Nerozuměl jsem tomu. Jak se po sedmi orgasmech můžu cítit lépe? Měl bych být právě tolikrát víc vyčerpaný. Řekl bych, že bych měl opravdu omdlít.

"Co se to stalo?" položil Naruto otázku, na kterou ani jeden z nás nedokázal odpovědět. "To ne," vyhrkl ze sebe a nasazoval si kalhoty.

"Jo," přitakal jsem a sledoval jej. "Prostě na to zapomeneme," navrhl jsem s bolestí v srdci. Tohle se opravdu nemělo stát.

"Ne," odmítl Naruto a podíval se na mě. Viděl jsem, jak moc lituje toho, že se tu se mnou pomiloval. "Odpusť mi to..." pošeptal a rychle odešel.

"Nar-" zakřičel jsem za ním, ale to už byl pryč. Zůstal jsem sedět na zemi a díval se na dřevěné dveře.

Nechápal jsem, co se toho dne stalo, ale pak se mnou Naruto nepromluvil. I pro mě bylo těžké se mu jen podívat do tváře, ale chtěl jsem s ním jednat, jako by se nic nestalo. On o to ale nestál a dál se mi vyhýbal. I když jsem mu po jeho přátelích posílal vzkazy, ať za mnou přijde, buď se mu vzkaz nedonesl, nebo jej ignoroval.

V posteli jsem ležel celý týden. Horečka stále stoupala, srdce mi pumpovalo litry krve, byl jsem malátný, že jsem sotva došel na toaletu. Rodiče i bratr se mi raději vyhýbali, jak hrozně jsem vypadal. Vždycky mi před odchodem do práce nechali prášky na stole. Teď když o tom přemýšlím, mi tehdy nepřišlo zvláštní, že se mi vlastně taky vyhýbali. Nejspíš jsem to připisoval tomu hroznému nechlazení. Oni si nemohli dovolit být nemocní - jejich slova.

Otec několikrát zmáčkl zvonek a opakovaně bušil na dveře. Nesnažil jsem se ho uklidňovat, nedokázal jsem se soustředit na nic jiného než na šok, ze kterého jsem se doposud nedostal.

"To snad hoří?" zeptal se rozespale mužský hlas. Otevřel nám pan Namikaze - Narutův táta. Když nás tři spatřil ve dveřích, hodně rychle se probral. Vůbec jsem neřešil, proč je ještě v pyžamu, i když ručičky hodin ukazovaly půl jedenácté dopoledne.

Za ním přišel i jeho syn, aby se podíval, co se děje, kdo je tak brzo ráno otravuje. Věděl jsem, že Naruto spí dlouho do oběda, ale netušil jsem, že to má po rodičích.

Když nás uviděl, došlo mu, co se děje. Mí rodiče se dozvěděli o našem pohlavním styku.

"Musíme si s vámi promluvit," řekl striktně otec a už se mu sáčkoval do bytu.

Pan Minato s paní Kushinou nám nabídli místo v jídelně u velkého stolu. Pořád jsem se rozhlížel a obdivoval, jak se dá žít, i když nemáte tolik peněz jako my. Sice na každém rohu neseděla mramorová busta, ale rád bych tu bydlel. Působilo to klidně.

"Smím vám nabídnou čaj nebo kávu?" zeptala se mile paní Uzumaki. Nikdy jsem ji nepotkal, protože jsem k Narutovi nikdy nepřišel, ale podle Narutova vyprávění je děsivá. Mně tedy děsivá nepřijde.

"Ne, děkujeme. Mohli byste zavolat vašeho syna, prosím?" odpověděl zpříma otec. Roztřásl jsem se, když jsem uslyšel jeho jméno, když ho zavolal pan Namikaze. Jeho rodiče si nejprve mysleli, že se ho to netýká, proto ho poslali do obýváku.

Naruto přišel s zcela kamenným výrazem a posadil se vedle svých rodičů. Snažil se na mě nedívat, ale několikrát se naše pohledy setkaly. I já se tomu bránil. Dva měsíce jsme spolu nemluvili a teď tu musíme čelit téhle situaci.

"O co jde?" nadhodil Narutův otec, který už sjížděl svého syna pohledem. Bylo mu jasné, že Naruto zase něco provedl. To je prostě celý on.

"Jestli u vás doma něco rozbil, zaplatíme to," dodala Kushina.

"Udělal něco horšího. Znásilnil našeho Sasukeho!" vyhrkla matka a přiložila si ruku ke rtům, jako by se to nemělo dostat k žádným uším.

"Cože?!" vypískl jeho otec a otočil se na svého syna, který byl úplně stejně šokovaný jako jeho rodiče. "Je to pravda?!"

"Ne!" zakřičeli jsme s Narutem zároveň, až jsme se na sebe podívali a zmlkli. Oba moc dobře víme, že to bylo tak nějak vzájemné z obou stran. Oba jsme to chtěli, ale zároveň jsme věděli, že je to obrovská chyba, co se nesmí stát. Ale stala se.

"Sasuke, ty nevíš, co říkáš," okřikl mě otec přísně. "Pustil sis ho k tělu a teď mu bezmezně věříš. Ale pochop, že on tě k tomu nutí! Říkali jsme ti, ať se od něj držíš dál, a pak jsi takhle dopadl!" přesvědčoval mě.

"Vždycky jsme ti říkali, ať s ním nekamarádíš. Však je na škole tolik kluků, se kterými můžeš kamarádit, a tolik hezkých děvčat - rovnou na vdávání!" přidala se k němu i máma. Neměl jsem ponětí, o čem to přesně mluví. Nebyla to jenom Narutova chyba, ale oni si vytvořili vlastní iluzi, že Naruto je ten špatný a já na tom nemám žádný podíl. O pravdě nechtějí ani slyšet.

"Naruto, to- ty- vážně?!" vydala ze sebe šokovaná Kushina. Ta chuděra zbledla snad nejvíc ze všech.

"Ne, mami!" bránil se Naruto a krátce se podíval na mě. "Vlastně jo, ale-! Tak to nebylo!"

"Lžeš!" zakřičel otec a práskl pěstí do stolu. "Pořád v něčem lítáš, takže bylo jasný, že někdy Sasukemu ublížíš!" Z jeho naštvaného hlasu šel strach. Už jako dítě jsem se ho bál.

"Ale tak to nebylo!" obhajoval se dál Naruto, ale nikdo mu nevěřil. Bolelo mě vidět ty zoufalé oči plné beznaděje. Proto jsem to nemohl jen tak nechat.

"Já jsem to chtěl!" vložil jsem se do jejich konverzace. "Nemůže za to jenom Naruto, ale i já!"

"Sasuke, říkám ti, že nevíš-"

"Vím, tati!" postavil jsem se mu, což se mu pochopitelně nelíbilo. Napřímil se, jak vdechl kyslík do plic, aby mě mohl seřvat, ale já ho nenechal říct byť jen slovo. "Cítil jsem se hrozně špatně a... a já nevím, prostě jsme-"

"Ještě se mi to nestalo," popisoval Naruto. Zhluboka dýchal, aby mluvil klidněji. "Cítil jsem takovou silnou vůni, která mi říkala, ať Sasukeho... přetáhnu!" poslední slovo vyhrkl s rudými tvářemi a zase sklonil hlavu.

Rusovlasá žena mu položila ruku na rameno a jemně ho hladila, aby se uklidnil. "To by ale znamenalo, že je Sasuke omega," pronesla a její oči se zaměřily na mě, stejně jako modré oči jejího manžela.

Několikrát po sobě jsem zalapal po dechu. O tomhle jsem opravdu nepřemýšlel. Mělo mi to dojít hned, jak mi všech pět testů z krabičky vyšly pozitivně. Už asi týden totiž jenom zvracím, proto jsem ani nešel do školy. Když jsem šel k doktorovi, udělal mi krevní testy, jestli v sobě nemám nějaký virus. A zjistil, že jsem v tom. Pochopitelně jsem tomu nevěřil, vždyť jsem beta! Ale když mě hryzalo podvědomí, že by mi doktor nelhal, udělal jsem si těhotenské testy a nevěřil vlastním očím. Všechny mi vyšly pozitivně.

"Sasuke není omega a opovažte se to ještě jednou říct!" zakřičel otec z plných plic. Obličej mu zrudl vztekem. Matka na tom nebyla jinak.

"Cože?" vydal jsem ze sebe, aniž bych odtrhl oči od vyšívaného ubrusu. "Jsem beta," zopakoval jsem si slova, která stála na pět let staré lékařské zprávě.

"Správně, Sasuke..." potvrdila matka. "Není možné, abys byl omega. To Uchihové nejsou," usmála se jemně.

Odstrčil jsem její ruku, kterou mě hladila po zádech. Teď mi to všechno došlo. "Proč jste mi lhali?!" křikl jsem naštvaně.

"Jak to s námi mluvíš?!" ohradil se po mě otec. Snažil se tím jen vyhnout tomuto tématu.

"Proč jste mi zatajili, že jsem omega?!" ječel jsem po nich. Vždycky jsem je miloval a obdivoval, i když se mnou netrávili moc času a často se mi nevěnovali.

"Už jsem řekla, že v našem klanu-"

"Tak proč jsem těhotný?!" vstal jsem od stolu s bolestí v očích. Kdyby mi o tom řekli, jistě by se nic z tohoto nemuselo stát. Ale oni to ututlali, aby se nešířily drby. Být omegou je ostuda - to si i v dnešní době myslel každý.

Nastalo ticho přerušované zrychleným dýcháním a údivem. Kushina se musela posadit, aby to rozdýchala, Naruto s Minatem se dali porovnat s bílou stěnou.

Máma otevřela pusu, ale hned ji zavřela. Otec se tvářil stále neústupně, ale také mlčel.

"Cože...?" vydechl Naruto a složil hlavu do dlaní. "Já budu...! Posral jsem to!"

Okamžitě jsem k němu přišel a hlavu mu zvedl. Najednou mezi námi byla jiná úroveň intimity a ani jednomu to nevadilo. "Už jsem říkal, že to není jenom tvoje vina," konejšil jsem ho. "Můžou za to taky moji rodiče. Kdyby mi to řekli-"

"Tak dost!" zakřičel znovu otec. "Jak se opovažuješ takhle o nás mluvit?! Dělali jsme vše pro tvé dobro a ty se nám takhle odvděčuješ?!" křičel po mně.

"Přestaňte, vždyť se Vás oba dva bojí!" vložila se do toho Kushina a stoupla si k nám. Teď jsem pochopil Narutova slova, když říkal, že je jeho máma děsivá. Postavit se mému tátovi může snad jen ďábel. "Není to dobré ani pro Vašeho syna, ani pro Vaše vnouče!"

"Paní Uzumaki," oslovila ji matka. "Nechcete nám snad říct, že dovolíte, aby se to dítě narodilo!" vykulila oči, stejně jako já.

Kushina zmlkla a podívala se na nás dva. Její dotek byl jemný a příjemný. Takhle mě ještě nikdo nepohladil.

"Postaráme se o ně," rozhodl Minato a chytil Kushinu za ruku. "My to zvládneme," usmál se.

"Vždyť jim je šestnáct! Mějte rozum!" zamračila se matka.

"A co máme dělat? Donutit Vašeho syna, aby šel na potrat? Sama jste proti tomu, pokud vím. Když jste se dozvěděla, že je více než šedesáti procentní šance, že Sasuke bude omega, i přesto jste se rozhodla si ho nechat," pravila Kushina.

Máminy oči zakryla víčka.

"Je to pravda?" zeptal se otec. "Tvrdila jsi, že je nejpravděpodobnější alfa!"

"Já jsem ho nemohla zabít," začala máma vyprávět plačtivě. "Už tak se mi dlouho nedařilo znovu otěhotnět. Copak jsi zapomněl? To jsem se ho měla zbavit jen proto, že nebude alfa?" pokládala jednu otázku za druhou.

"Tys mi lhala," pronesl táta a složil hlavu do dlaní.

"Vy jste taky lhal," řekl s odporem Minato. "Kdyby Sasuke věděl, co je zač, nemuseli jsme tu teď sedět a tohle řešit."

Co řekl, byla pravda. Rodiče mě velmi zklamali.

"Ty si ho chceš nechat?" zeptal se mě Naruto a chytil mě za ruku. Na očích jsem mu viděl, že se bojí mé odpovědi.

"Já nevím," zavrtěl jsem hlavou. Bylo pro mě těžké rozhodnout, jestli si ho nechat, nebo ne. Bylo nám teprve šestnáct, jsme sotva za půlkou prváku a ještě se starat o dítě? Bylo by nejlepší jít na potrat, jenomže v tomhle ohledu jsem byl jako máma. Nedokázal jsem ho zabít. Probudil se ve mně mateřský pud, který mi potrat škrtal ze seznamu dalších možností.

"Pokud si to necháte, pomůžeme vám," nabídl Minato s úsměvem.

"Samozřejmě. Můžu si vzít v práci volno, nebo najmeme chůvu. Máme plno známích," přitakala Kushina.

"O peníze se postaráme my," řekl otec. Že by ale zrovna souhlasil, se říct nedalo. Byl z nás všech snad nejvíc v šoku. Jeho syn je těhotný v šestnácti a navíc se dozví, že mu jeho manželka přes šestnáct let lhala. Nemohl překousnout fakt, že ho nerespektujeme. On je hlava rodiny a my ho musíme respektovat. Dost mě ale překvapilo, že tohle navrhl. Znamená to, že nám dovolí mít dítě.

"To budu bydlet tady?" zeptal jsem se starostlivě.

"Ne, to nemusíš. Samozřejmě by bylo nejlepší, kdybyste se s Narutem sestěhovali k sobě až se to malé narodí, ale teď to ještě necháme tak, jak to je," řekla Kushina a přidala jemný úsměv.

"A..." začal jsem, ale nemohl jsem položit nějakou smysluplnou otázku. Jako první mě napadlo, jestli si ho mám opravdu nechat. Nemohl jsem ho zabít, ale při poslechu jejich konverzace se ve mně probudila zloba. Mluví tu o mém dítěti, jako by to byla nějaká panenka, se kterou si sami naloží, jak budou potřebovat. Co kdybych teď řekl, že chci na potrat? Protože Narutovi rodiče, především paní Uzumaki, zřejmě trvalo na nerození toho malého drobečka. Ani na vteřinu je nenapadlo, že bych ho já, nebo Naruto nechtěl.

"Můžu mluvit se Sasukem osamotě?" požádal Naruto. V očích měl slzičky, ale ne zrovna štěstí.

Všichni se po sobě udiveně koukali, pak ale odešli do vedlejší místnosti.

Posadil jsem se přímo naproti Narutovi, který sbíral odvahu na první slova.

"Sasuke, jsi můj nejlepší přítel," začal soucitně.

"Ty můj taky," řekl jsem upřímně. "Rozumím ti, že ho nechceš-"

"Ne, ne, ne!" zavrtěl hlavou, aby mě co nejdříve vyvedl z omylu. "Jakože-" tápal po správných slovech, "... ne přímo nechtěl... já ho nechci teď. Až dostuduju, plánuju mít dítě, ale především chci být finančně zabezpečený."

"Já to chápu..." přikývl jsem a nervózně si promnul ruce. "Asi bude nejlepší potrat," zhodnotil jsem a setkal se s Narutovým štěněčím pohledem. Sám s tím nesouhlasil. Jak ho znám, měl pocit, že mě do toho nutí. Ale je to i moje volba.

"Ty ho chceš?" zeptal se mě podruhé na samou otázku.

Zhluboka jsem si povzdechl a polkl jsem. Kdybych měl odpovědět buď ano, nebo ne, asi bych odpověděl ano. Ale všichni mají pravdu, pro nás je brzo mít dítě.

"Je to... zvláštní. Ani nejsem na kluky," uchechtl se.

"U mně to samý," zasmál jsem se s ním a rukou si prohrábl vlasy. Netušil jsem, jak z téhle situace ven.

"Sasuke?" vzhlédl ke mně s prosebným pohledem. "Chci znát tvůj názor..."

Po nějaké době domlouvání, rozhodování a přemýšlení jsme přišli za rodiči do obývacího pokoje. Táta seděl v křesle a podle zamračeného výrazu přemýšlel o novině, která se k němu donesla po šestnácti letech. Máma mu tím hodně ublížila.

Narutovi rodiče zase seděli v objetí na pohovce. Všichni čtyři tiše čekali na naše rozhodnutí.

Podíval jsem se na Naruta, který mi pohled opětoval, pak jsem se podíval zpět na rodiče, kteří nastražili uši.

"Rozhodli jsme se..." začal jsem, ale odvaha mě opustila stejně rychle jako přišlo odhodlání naše rozhodnutí oznámit.

Otec si povzdechl a upřel pohled do země, aby se na mě nemusel dívat. Bál se odpovědi, jen jsem nevěděl, která to byla ta špatná. Nechat? Potrat?

"...že ho dáme pryč," dopověděl za mě Naruto a stiskl mi rameno.

Máma sklopila hlavu, tátovi se ulevilo. Narutovi rodiče byli trochu zklamaní, ale chápali to. Já a Naruto nejsem ani spříznění a naštěstí ani spoutáni. Jsme prostě jen nejlepší kámoši, kteří k sobě necítí nic víc. A tak by to mělo zůstat.

"Myslela jsem, že bys na tohle nepřistoupil," řekla upřímně Kushina. I přes úsměv se jí v očích leskly slzy. "Ale rozumím vám..."

"Všechno zařídíme," řekla máma, když se smířila s tím, že babička ještě nějakou dobu nebude.

Táta se postavil, poděkoval Narutovým rodičům za vyslyšení a oznámil nám, ať se oblečeme do kabátů.