Navždy tě budu milovat...

Eeh... dlouho jsem nic nepřidala, já vím xDDD mám jenom nervy ze školy, to přejde.... časem... :DDD

Užijte si jednorázovku tentokrát na jiný pár, než SasuNaru :D upozorňuju, že je kratší :)

Pár: Itachi x Sasuke

Čeká vás: yaoi, shounen-ai, incest, svatba

Typ: jednorázovka

---

Venku začínalo svítat, sluneční paprsky polechtaly černovlasého mladíka na tváři, aby se probudil. Ten se jen nespokojeně otočil na záda a jedním očkem zjistil, kolik je hodin. Probudil se brzo na to, že jsou prázdniny. Zavřel oči, překročil se zpátky a pokusil se znovu usnout. To netušil, že i osoba vedle něj byla vzhůru a tiše ho pozorovala. Nemohl se vynadívat na toho anděla, jakým jeho bratr byl. Byl nejkrásnější člověk, kterého kdy znal.

Skoro nedotknutelně mu přejel po tváři bříšky prstů a ochutnal jeho růžové rty. V ten moment se otevřely onyxově černé oči, které se zahleděly do úplně stejných.

"Dobré ráno," řekl Itachi s úsměvem.

"Uhm," vydal ze sebe Sasuke a taky se usmál. Byl rád, když viděl bratra vedle sebe v posteli jako každé ráno. Krásný slunečný den, milující osoba v posteli, co může být krásnějšího? Ovšem tento den neměl být krásný.

"Miluji tě," oznámil mu Itachi vážně a ruku položil na jeho tvář. Nevěděl, kdy se ho bude moct zase takhle dotknout, kdy se s ním zase pomiluje. Dnešek měl všechno obrátit naruby. Scházet se bude těžší a těžší.

"Já vím. I já tebe," usmál se Sasuke a pohladil ho po ruce, kterou měl na tváři. "Mohli bychom... naposledy...?" nasadil smutný a prosebný výraz.

"To bylo minulou noc," zasmál se Itachi. Moc dobře si vzpomínal, jak Sasuke přišel s nápadem, že tohle - jejich milostný vztah - musí skončit. Naposledy se spolu vyspí a od rána budou zase jen bratři. Sasuke si to moc dobře uvědomoval, ale netoužit po něm je nemožné.

"Já vím, ale-"

"Ššš..." utišil ho Itachi a prsty mu prohrábl vlasy. "Jsi krásný," polichotil mu a přehoupl se nad něj. Koukali si vzájemně do očí bez úsměvu, beze slov, bez jakýchkoli emocí ve tvářích.

Itachi začal pomalu pohybovat pánví. Oba byli ještě trochu od lubrikantu, takže se do něj nemusel ani navádět. Nepřirážel rychle, ale pomalu v pravidelném tempu a přitom se mu koukal so očí. Chtěl si ho takhle pamatovat - s narůžovělými tvářemi a slastí přivřenýma očima sténající jeho jméno.

Itachi stál před zrcadlem a snažil se uvázat motýlka na krk. Už táhlo na deset hodin, kdy má všechno začít a on ještě není hotový. Neřešil to. Tohle on nechtěl, ale neměl na výběr. Pokud měl stále panovat mír mezi dvěma nejsilnějšími rody, musel to udělat. Vlastně to rozhodli jejich rodiče, už když byli malí.

"Ukaž," povzdechl si Sasuke a motýlka mu rychlostí blesku zavázal. Než stačil svěsit ruce podél těla, chytil mu je Itachi a přitiskl si je k hrudníku. S lítostí a smutkem se mu díval do očí. Utápěl se v nich, jako pokaždé, když se do nich podíval.

"Nikdy tě nepřestanu milovat," řekl mu, jako by ho nechtěl milovat. Ano. Nechtěl ho milovat, kéž by se do něj nikdy nezamiloval! Ale stalo se a oba za to nesou následky. Bolest v jejich srdcích.

"Odteď už jsi jen můj bratr," oznámil chladně Sasuke a donutil Itachiho povolit stisk, ale nešlo nepřehlédnout smutek v jeho očích.

"Sakra, kde jste? Už jste tam měli být! Oba!" vtrhl do místnosti Fugaku.

"Dej mi vteřinu, otče," požádal Itachi a zahleděl se ke stropu, jako by se snažil zahnat slzy.

"První má být u oltáře ženich, ty imbecile!" zavrčel nebezpečně Fugaku, chytil ho za paži a násilím ho táhl ven. Sasuke měl co dělat, aby jim stačil.

"A usmívej se," dodal ještě před velikými dveřmi, které následně otevřel. "Přátelé, omlouvám se za zdržení, stala se nám menší nehoda," ututlal vše za falešným úsměvem. Postavil se na místo vedle své manželky a přihlížel tomu, jak Itachi chytá svou nastávající za ruce. Kontroloval ho, jestli náhodou pohledem neuhne směrem k Sasukemu, který stál vedle svých rodičů. Věděl o jejich vztahu, proto se rozhodl uspíšit svatbu se Sakurou. Jak budou svoji, pošle Sasukeho někam daleko na školu, aby jim nemohl v manželství bránit.

Mladší z bratrů Uchihů se snažil pevně držet na nohách. Podlamovala se mu kolena, jak chtěly nohy utíkat pryč. Netoužil se koukat na bratra, na svého milence, jak se zavazuje na věčnost k lásce a oddanosti někomu jinému. Věděl, že už se s bratrem nebude moct vídat. Po svatbě už ho nejspíš nikdy neuvidí. A možná je to tak lepší...