Po setmění 5

Stvůřičky! :3 Jak jste si mohli všimnout, mám trochu problémy s mobilem a přidáváním povídek na blog... Ale zatím to není nejhorší, ale kdybyste našli nějakou technickou závadu, napište mi do komentářů do názorů! (Je v popisku v záhlaví.)

---

Nikdo nedokázal vysvětlit, jaktože jsem živý a mrtvý zároveň. Nebušilo mi srdce a nedýchal jsem. Když jsem ale zůstal u Shinry pár dní na pozorování, zjistil, že zesílily některé mé životní funkce. Hodně jsem zesílil a to nejenom ve svalech ale především na kostech. Shinra říká, že i kdyby mě srazil náklaďák, kosti by byli úplně v pohodě oproti zbytku těla. Taky se zvýšila moje obranyschopnost.

Naopak tu byly další nevysvětlitelné jevy, kromě nedýchání a zastaveného srdce. Moje kůže byla hebká na dotek, ale chladná na lidské tělo. Teploměr ukazoval jedenáct stupňů! Řekněte, je to normální?

I když jsem byl živý mrtvý muž, cítil jsem se skvěle než před několika hodinami. Cítil jsem tu sílu, co mi kolovala v žilách - teda pokud kolovala -, cítil jsem se na maximum zdravý. Byl jsem přesvědčený, že už nikdy v životě nebudu nemocný. Moje smysly se roznásobily. Slyšel jsem pomalu i ptáky o pět ulic dál, oči společně s mozkem reagovali opravdu rychle, byl jsem jak nějaký génius, který nikdy nezklame. Na čich si nemůžu stěžovat, cítil jsem Shizu-chana, jak mlátí dalšího neplatícího. Bylo to skvělé, ale přece jenom tu bylo něco v záporu. Celková citlivost mého těla se snížila, takže když mně Shinra píchnul špendlíkem, necítím jsem to. Teprve když mě silně plácl do ruky, ucítil jsem zašimrání, nic víc.

Poslední z pěti smyslů mě děsil nejvíc. I když jsem zesílil, nic jsem nejedl ani nepil a pochybuju, že by mi Shinra dával steroidy. Měl jsem na něco chuť a pořád jsem si na to stěžoval, ale ať už Shinra zmínil cokoliv z mých oblíbených jídel, všechno se mi protivilo. Zvedal se mi žaludek ze všech pochutin, které bych jindy slupl jako malinu. I ta malina mi připadala nechutná.

Stále nikdo ale nedokázal vysvětlit, co se se mnou děje. Jediné možné vysvětlení bylo, že jsem příbuzný Dullahan, tedy vzdálený příbuzný od Celty. Něco nevysvětlitelného a mystického. Hmpf, jak by jinak mohla Celty a Shizu-chan existovat? Nesmím být přeci pozadu, proto jsem se najednou přeměnil na anomálii.

"Jak je ti?" bylo první, co ze Shizua vypadlo, když se objevil ve dveřích. Zrovna jsem se rozvaloval přes celou postel a snažil se sledovat nějaký dokument v televizi.

"Nuuudněěě!" postěžoval jsem si jak malé dítě. Hned jsem ale na tváři vykouzlil úsměv a natáhl se pro polibek. Shizu-chan si sedl vedle mě na postel a hladil mi ruku. V očích měl něžný výraz, jakože se o mně bojí. I když mi to připadalo sladké, nenáviděl jsem to. Nenáviděl jsem lítost a strach o druhé, možná proto, že jsem nikdy nevěřil na lásku. Nevěřil jsem, že by někdy někomu na někom záleželo, všechno to byly jen plané řeči. A teď jsem já ten, kdo vyslovuje "miluju tě" a stejně tak ta slova přijímám. Nejsou to jen slova, pro mě to znamená hluboký cit. Záleží mi na Shizu-chanovi jako na nikom jiném na světě. Miluju ho.

"Nedívej se na mě tak," požádal jsem ho trochu uraženě a pohled jsem stočil k peřině.

"Bojím se o tebe," přiznal se. Rukou mi otočil tvář k sobě a čelo si opřel o moje.

"Nic už se mi stát nemůže, jsem mrtvý," uchechtl jsem se. Dlaněmi jsem přejížděl od jeho loktů po ramena a nakonec je spojil za jeho krkem.

"No právě. Co když mi utečeš do záhrobí?" Musel jsem se uchechtnout. On ví, jak zvednout náladu, i když mluví vážně.

"Nikam ti neuteču, neboj," šeptal jsem a spojil naše rty. Chtěl jsem, aby věděl, že jsem jenom jeho a to navěky. Povalil mě zpátky do peřin a jeho velké drsné ruce mi rozepínaly knoflíky na košili...

***

Shinra mě, ačkoli nerad, propustil po dalších pár dnech. Naléhal jsem, že je zbytečné, abych tam zůstával, když ze mě už stejně nevydoloval žádnou novou informaci, která by říkala něco o mém stavu. Prostě jsem se smířil s tím, že jsem obluda jako Shizu-chan a odkráčel si to domů. Necítil jsem chlad, přesně jak jsem čekal, i když venku začínalo pořádně mrznout. Po příchodu domů jsem se rozhodl pro koupel. Voda se mi zdála být pořád vlažná, i když jsem jasně viděl, že z ní jde pára a když jsem do ní ponořil teploměr, rtuť vystoupala až na padesát pět stupňů. Vlezl jsem do ní a po chvíli jsem cítil, jak je teplejší a teplejší.

"Teplo?" ušklíbl se Shizu-chan a sedl si k vaně. Hlavu si opřel o její hranu a sledoval mě.

"Mmmh... je to příjemný," zavrněl jsem spokojeně a zavřel oči. "Tak mě napadlo," začal jsem vážně, "co kdyby mi tohle způsobilo tvoje zmutované DNA?"

"A to myslíš kurva jak?" Shizuo pozvedl pobaveně obočí.

"No, jako... že je ve mně tolik tvýho spermatu, že mě to zabilo a nechalo naživu," vysvětlil jsem chytře. Dobře, tohle byla blbost, ale je možné, že na tom skutečně má podíl Shizu-chan.

"Někdy přemýšlíš na úrovni pětiletého dítěte," uchechtl se. Tak to mě teď urazil. Už s ním nikdy nepromluvím! "Kdybych na tom měl zásluhu já, stalo by se to už dávno, ne?" zeptal se, ale tentokrát to myslel vážně.

"Asi máš pravdu," uvolnil jsem se a zavřel oči.

"Chce se ti spát?"

"Mmh," přikývl jsem. Celý organismus jsem měl vzhůru nohama. Přes den jsem spal a v noci bděl. Myslel jsem, že to tím dlouhodobým spánkem a že nto po nějaké době vymizí, ale čím víc času uběhlo, tím zřetelnější bylo, že se mě stává noční tvor.

Uslyšel jsem vypouštějící se vodu, která ve vane začala kleště. Když jsem otevřel oči, Shizu-chan v ruce držel špunt. "Nebudeš spát ve vaně," rozkázal a hodil po mně osušku, která mi přistála na obličeji. To si samozřejmě zasloužilo nadávku na blonďákovu osobu. "Dej si oběd a jdi spát, ještě jsi mimo z těch kapaček," zhodnotil Shizuo a na umyvadlo si připravoval peroxid, barvu na vlasy a samozřejmě nějaký ty speciální hřebínky. Ooh, miluju tu vůni, i když je to návyková látka a ze mě se tak stává závislý. Ale co? Někdo je závislý třeba na odlakovači, že?

"Vždyť sis je barvil nedávno," protočil jsem očima a osušil se. Na koši na prádlo na mě čekalo moje pyžamo.

"Před měsícem," hájil se Shizuo a celou hlavu si potřel tou voňavou sračkou. Jak bylo u něj zvykem, barvil si vlasy každý měsíc a mně přišlo jako včera, co takhle stál u toho umyvadla. "Chceš taky?" uchechtl se.

"Ne díky. To, že jsem gay neznamená, že musím vypadat jako buzna," odmítl jsem a zavěsil se mu zezadu okolo krku.

"Tím jsi chtěl říct co?" zeptal se naoko uraženě.

"Mmh," zavrněl jsem a opřel si hlavu o jeho rameno. Okamžitě přestal v činnosti a sevřel mě v náručí. Líbilo se mi, jak mě před spaním ukládá do postele. Pokaždé mě sevře v náručí a hladí všude po těle dokud neusnu. Teď si vzpomeňte, jak jsme se dali dohromady a porovnejte si to s touto situací. Neuvěřitelné, že? Nechápu, co se mu na tom líbí, ale neprotestuju...

"Pak jsem uslyšel praskání alobalu a ucítil jemné tahání na vlasech. Dělal to, co si myslím, že jo?

"Shizuo?" oslovil jsem ho přísně.

"Ššš... jenom spi, mně si nevšímej," dal mi pusu na tvář a dál se věnoval barvení pramínků mých vlasů.

"Žádný sex," zamrmlal jsem mu do ramena, "alespoň do konce roku." To byl jeho trest za tohle. I když se trochu bojím, že si kvůli tomu najde někoho jiného a začne mě podvádět. A já? Sice to pro mě bude taky mučení, ale na nějakou dobu mi masturbace musí stačit.

"S tebou se dají dělat i jiné zábavné věci," ušklíbl se, zabalil mi pramínek vlasů do alobalu a to samé dělal i s druhým.

"Třeba?"

"Třeba tě používat jako polštář. Nebo peřinu. Nebo ti dělat melír," zasmál se vítězně a doslova se vyžíval v tom, že mě k něčemu přinutil. No, přinutil. Prostě s tím začal a já se nebránil. Proč taky? Za prvé jsem byl fyzicky vyčerpaný a za druhé mi to nijak nevadilo, pokud jde jen o melír. Dokud se ze mě nebude snažit udělat sebe, tak mi to nevadí.

Udělal mi takhle asi šest pramenů. Když jsem viděl, jak jsem měl na hlavě alobal, protáhl jsem uraženě obličej. Bože, já vypadám. Netěším se, až uvidím výsledky...

Po několika minutách jsme si oba umyli hlavy a Shizu-chan si na hlavu ještě napatlal trochu tmavší blond. Po tom peroxidu měl skoro bílé vlasy, vypadal směšně, že jsem nedokázal udržet smích. Zmlkl jsem, když mě spražil pohledem.

"Heh, vypadá to celkem dobře," pochválil jsem jeho práci při pohledu do zrcadla. Vlasy jsem měl mokré, takže to nemá takový suprový efekt jako za sucha.

"Jdi spát, vzbudím tě na večeři," řekl Shizuo a ještě naposledy mě objal kolem pasu.

"Hm," usmál jsem se spokojeně a dal mu pusu na tvář. "Doufám, že ti to chytne do růžova," uchechtl jsem se naposledy a šel do ložnice si lehnout. Uvědomuju si, kolik jsem toho za poslední dobu naspal...