Out of control 8

Děti moje, Mei nestíhá Q.Q Gomeeen Q.Q Mám už dá se říct vážné zdravotní problémy (tentokrát víc fyzické než psychické x'D), ale nebudu váš tím zatěžovat. Taky se mi do psaní moc nechtělo... nemám na to nějak myšlenky. Už zkrátka potřebuju prázdniny :D A kdo ne, že?

Chci poděkovat Karin, která mě předevčírem, včera i dneska zaspamovala komentáři :3 Musím se přiznat, že jsem je nečetla úplně všechny, protože jich je opravdu hodně, ale opravdu, opravdu, opravdu moc ti děkuju :3 Potěšilo mě to, a dokonce i nakoplo :3 Takže tento díl je věnován tobě a tetičce Majo :3

A chci vás upozornit, že nás všechny bude brzo čekat změna designu :D ta světlá barva se mi nelíbí :D

Enjoy~ <3

---

"Chci vás oba!" křičel jsem už i já.

"Jasně. Mě na šukání a jeho na šťastný partnerský život? To ti nežere ani bílej tesák!"

"Tak to není!" snažil jsem se ho vyvést z omylu. Nedokázal jsem se vzdát ani jednoho z nich.

"Tak jak to je?!" naléhal na mě.

Stál jsem tam jak opařený a slyšel vlastní myšlenky, jak jsem uvažoval, co bych měl teď udělat nebo říct. Jednu mu vrazit? Prostě odejít? Když jsem se ale díval do těch černých očí, zase mě přitahovaly, i když byly momentálně rozzlobené. Neodolal jsem. Prostě jsem odhodil pracovní tašku, zavěsil se mu okolo krku a začal ho zase líbat. Čekal jsem, že mě od sebe odstrčí, takže jsem nebyl překvapený, když to udělal. Držel mě za ramena a díval se zhluboka do mých modrých studní.

"Většího sobce jsem v životě nepotkal," procedil mezi zuby a pustil mě. Obešel mě a zamířil směrem k hlavním dveřím. Proč se cítím takhle, když jsem věděl, že to udělá? Proč se cítím, jako bych mu vědomě ublížil? Tušil jsem - ne... já jsem byl na sto procent přesvědčený, že budou lítat blesky a hromy, jak po mně bude řvát. Jenomže on se stal opak - všechno proběhlo v klidu, který se mi nelíbil. Bylo to jako ticho před bouří.

Světla zhasla a klíč se otočil v zámku. Než jsem stihl zjistit, co se děje, už mi stál Uchiha za zády.

"Máš pomalé reakce," vytkl mi. Hezky pomalu mi sundal kravatu a odhodil ji na zem. Pak se jeho prsty přesunuly na knoflíky saka, přes které jsem měl ještě přehozený kabát.

"Sas-"

"Doufám, že ti tohle pomůže se rozhodnout," pošeptal mi do ucha, které sevřel mezi rty. Z ramen mi sundal kabát i sako a lhostejně je pohodil na zem.

"Proč se mám rozhodovat?" zeptal jsem se vzrušeně. Dlaněmi jsem si přidržel jeho boky u těch svých. Chtěl jsem cítit jeho tvrdé přirození, jak se mi otírá o pozadí.

"Nemůžeš chodit s oběma," vysvětlil krátce. Jeho ruce už mi rozepínaly košili.

"Proč ne?" natočil jsem k němu hlavu. Vím, co by znamenalo chodit s oběma. Byl bych jenom děvka, co předstírá lásku jednomu zatímco chrápe s druhým. Těmito lidmi jsem vždy pohrdal. Proč jsem tedy jedním z nich?

Uchiha si naštvaně povzdechl a odstoupil ode mě. "Nedochází ti, že se o tebe nechci s nikým dělit?" řekl chladně. "S tímhle je konec," ukončil naši konverzaci i utajovaný vztah.

"C-cože? Jak konec?" svraštil jsem obočí. Nechápal jsem, o co se jedná. Proč by to mělo končit, když to perfektně fungovalo?

"Máš přítele, který tě miluje. Já jsem tvůj milenec, nic víc. Prostě si ke mně přijdeš jednou za čas zašukat a tím to pro tebe končí. Chceš, aby to takhle opravdu bylo? Co až budete svoji? Co až budete mít rodinu? Pořád budeš chodit za mnou, aby sis zašukal? Takhle to nejde."

Odemknul dveře, které otevřel, přidržel a naznačil mi, abych okamžitě odešel. Nic jsem neříkal. Byl jsem rozčilený. Prostě jsem si zapnul košili, sebral ze země sako i kabát a rychlým krokem odešel. Už jsem ho nechtěl v životě vidět. Jak mi může tohle říct? Celou dobu mě jenom blbne láskou, každodenní přitažlivostí a najednou se o mně nechce s nikým dělit.

Venku jsem se rozeběhl, jak jsem potřeboval ze sebe dostat frustraci. Všiml jsem si, že mi poslední autobus odjel, tak mi nezbývalo nic jiného než jít pěšky. Nikam jsem ale nespěchal. Sedl jsem si na lavičku na zastávce a složil hlavu do dlaní. Sasuke má vlastně pravdu. Co jsem si myslel? Že budu chodit s oběma a bude to v naprostém pořádku? Musel jsem se zbláznit. To by nikdy nefungovalo. Dobře, dalo by se pochopit, že si chci se Sasukem užít. Je to ostatně můj alfa. Ale on není důvod, abych vedl dvojí život. Na jednu stranu mám být dokonalý sexy milenec, co bude vyhovovat všem Uchihovým choutkám, a na druhou perfektní manžel a rodič, co skvěle povede domácnost? To ne. Musím si vybrat jen jednoho, jinak to nejde. Ale když... já nechci ani jednoho ranit. Nechci se přiznávat ke všemu, co jsem provedl, to by mi Gaara neopustil.

Zvedl jsem hlavu a sledoval autobus na protější straně ulice, jak zrovna přijel. Ne. Dneska mu to řeknu. I kdyby mě měl vyhodit, dneska se to dozví. Ostatně si za to můžu sám.

Postavil jsem se a vyšel směrem domů. Pořád jsem se koukal do země nejen kvůli zvedajícímu se větru, který mě společně se sněhem štípal na tvářích. Přemýšlel jsem, jak začít. Jak mu oznámit, že jsem ho podvedl a měl jsem v plánu ho i opustit?

Přišel jsem domů jak hromádka neštěstí. Hrklo ve mně, když jsem si všiml tlumeného světla, jak vychází z obývacího pokoje. Znamenalo to, že Gaara nespí. Zřejmě se dívá na televizi.

Vešel jsem, ani jsem si nesundal sako. Překvapilo mě, že televize nebyla puštěná. Červenovlásek seděl v křesle a nepřítomně se díval před sebe.

"Ahoj," pozdravil jsem ho, ale on nereagoval. Podle výrazu jsem mohl jen těžko odhadnout, co se mu honilo hlavou.

Červenovlásek si povzdechl, ale svou pozici neměnil.

"Stalo se něco?" Vím, že je to klišé a nejspíš ne zrovna dobrý začátek, ale přinutím ho mluvit.

"To bych se měl ptát já," zvedl se a postavil naproti mně. Měl vztek, což mě polekalo. Určitě zjistil, že jsem se s Uchihou vyspal. Je to tady.

"Gaaro," oslovil jsem ho lítostně a sundal si sako, které jsem přehodil přes opěradlo pohovky. "Já vím, že mi to neodpustíš."

"To teda neodpustím!" křikl po mně a zapotácel se. Kdybych ho nepodepřel, spadl by a možná si i rozbil hlavu o hranu stolu. Ucítil jsem ostrou a pro mě nechutnou vůni alkoholu.

"Tys pil?" zeptal jsem se a rozhlížel se okolo, jestli neuvidím nějaké lahve.

"Do toho ti nic není," odpověděl zostra a vymanil se z mého sevření. "Můžu ti být ukradený. To už vlastně jsem..." řekl pološepotem a otočil se ke mně zády, abych neviděl jeho slzy. "Jak dlouho to trvá?"

"Jen jak jsme byli na služební cestě," přiznal jsem a posadil se na kraj pohovky. "Nemohl jsem se ovládat, byl jsem v říji a sám víš, co to se mnou dělá."

"V říji? Co má co společného říje s potratovými pilulkami?" otočil se na mě nechápavě. "Počkej, o čem to mluvíš?" zeptal se zděšeně.

Dostal jsem strach. Takže on neví, že jsem se vyspal s Uchihou? Málem jsem se prozradil. Nikdy by mě nenapadlo, že by vyváděl kvůli pilulkám. Když tak přemýšlím, kde jsem je nechal, že je našel?

Dřív, než kdokoli z nás mohl něco říct, zazvonil zvonek. Oba dva jsme stočili hlavy směrem odkud se zvonění ozvalo, pak jsme se podívali na sebe. Gaara se znovu posadil a složil hlavu do dlaní. Bylo tedy na mě, abych šel otevřít dveře, když Gaaru nějaký host zřejmě nezajímal. Překvapeně mi vyletělo obočí nahoru, když jsem pomocí kukátka zjistil, že za dveřmi stojí Shikamaru. Co tu dělá tak pozdě?

"Ahoj," pozdravil jsem ho. Zdálo se, že ho moje přítomnost zaskočila. I minule jsem si všiml, že se v mojí přítomnosti chová nějak divně. Pořádně se mi nepodívá do očí, stále je takový roztěkaný.

"Ahoj," vrátil mi pozdrav a zase se přehoupával z jedné nohy na druhou.

"My zrovna-"

"A ty tu děláš co?!" rozkřičel se červenovlásek, když ve dveřích uviděl Shikamara.

"Gaaro, prosím tě, musím s tebou mluvit," požádal jej tmavovlásek. Teď už jsem nerozuměl vůbec ničemu. Myslel jsem, že Shikamaru přišel kvůli mně, ne kvůli Gaarovi, se kterým má očividně nějaký konflikt.

"Ale já s tebou ne!" odmítnul ho tvrdě. "Vypadni odtud... vypadněte oba dva!" vztekal se, až zakopl o vlastní nohu a skácel se k zemi. Okamžitě jsem k němu přiběhl a podepíral ho, on mě ale odstrčil. "Nesahej na mě! Mezi námi je konec... Táhni si za tím zkurveným Uchihou, když se mnou dítě nechceš!" křičel a při tom plakal. Na tuhle chvíli jsem se připravoval, ale zřejmě ne dostatečně, když to tak moc bolí. Vždyť já ho miluju.

"Seš opilý," konstatoval Shikamaru, který u něj klečel taky. Na rozdíl ode mě ignoroval Gaarovy nadávky a rány, které mu posázel snad do celého těla, a odnesl ho ho postele. "Přijdu, až budeš střízlivý," oznámil mu chladně a zavřel dveře.

"Omlouvám se za něj," řekl jsem s lehkým úsměvem. "Nikdy neuměl pít," zasmál jsem se, abych alespoň trochu zahnal smutek. Čím víc jsem se snažil, tím víc mě to bolelo.

"Ne, stejně je to moje vina," přiznal tmavovlasý. "Ublížil jsem mu a pořádně se neomluvil," povzdechl si.

"Co jsi mu udělal?" zamračil jsem se. Vyděsilo mě to slovo ublížil.

"Chtěl jsem ti to říct," řekl nervózně a posadil se na pohovku. Napínal mě jako struny na kytaře. "Zamiloval jsem se do něj," doplnil a polkl.

"Prosím?" zvedl jsem nevěřícně obočí. Musím se přiznat, že jsem si myslel, že jede po mně, ne po Gaarovi. Byl to pro mě obrovský šok.

"Miluju tvého Gaaru," zopakoval. "Asi bych měl jít," zhodnotil a zvedl se.

"A nevracej se!" zakřičel Gaara z pokoje.

Oba dva jsme se podívali na dveře od ložnice, kde Gaara hystericky brečel a mlátil do všeho, co mu přišlo do cesty. Asi nebylo nejlepší nápad ho tam zavírat samotného, ale zase se k němu nedostaneme. Ani jednoho totiž nechce vidět.

"Mohl bych dneska přespat u tebe?" zeptal jsem se Shikamara. Zítra bude všechno jinak. Přijdu za Gaarou, všechno mu vysvětlím a uvidíme, jak se rozhodne. Doufám, že dneska jedná jenom v afektu.

Pořád jsem se uklidňoval, že mě miluje, že mě nemůže jen tak vyhodit. Zítra se mi omluví a dohodneme se na řešení. Nechci, aby mě opouštěl.

"Ty se nezlobíš?" podivil se tmavovlásek.

"Chápu to, protože já ho taky miluju. A..." zasekl jsem se. Nevěděl jsem, co jsem chtěl dodat. Měl jsem v hlavě takový nepořádek, že jsem nevěděl, co je myšlenka a co říkám nahlas.

"Tak... dobře, pokud chceš. Pokud ti to nevadí, teda," povolil.

"Děkuju," usmál jsem se vděčně. Popravdě je dobře, že se tu Shikamaru ukázal. Jediný, koho bych v tuto chvíli mohl prosit o pomoc, kdyby tu nebyl, byl jedině Uchiha. Na nikoho jiného v okolí jsem neměl číslo.